Celou noc prší, začalo zvečera a nad ránem z postele se o tom sluchem opakovaně přesvědčuji. Nemá cenu vstávat, i když je sobota a její dopoledne patří terénu. Snídáme a za oknem shůry stále padá voda. Až před devátou trochu přestává. Nechce se mi, když jsem přišel o několik prvních ranních hodin, ale Pepe mě nakonec vyhání. Nu což? Bude to dnes kratší a proto se rozhoduji jen pro jednu lokalitu na Znojemsku, kam se v době tahu bahňáků vyplatí zajet. Poprchává.
Po hodině jsem na místě. Zdá se, že tu moc ptáků není, ale jedním z prvních druhů je lyskonoh. Nečekal jsem, že ho tu letos už potřetí uvidím. Na břehu postávají kulíci říční a píseční a mezi potápkami malými loví na mělčině břehouš černoocasý. To je pěkné. Bahňáci postupně přibývají. Radost mi dělá kamenáček, který se pohybuje ve stejných místech jako před třemi týdny. Nad vodou loví vlaštovky a několik břehulí. Bohudík za kapuci, kterou si můžu v dešti natáhnout přes hlavu. Jespák křivozobý, několik obecných, bojovných a pisíci. Od okuláru stativáku zvedám hlavu kvůli drsnému, neobvyklému hlasu. Nic není vidět. Hlas se opakuje zase za chvíli a tentokrát vidím i jeho původce – je to rybák velkozobý, který mizí k východu. Poctivě prohlížím mělčiny a nalézám další dva kamenáčky. V zápisníku mám 15 druhů bahňáků. Jsem tu přes dvě hodiny. Déšť zase houstne. Nakládám do auta bahnem obaleného psíka a odjíždím.
Zpět to chci vzít kus cesty asfaltkou přes pole, ale odbočuji špatně a pak půldruhého kilometru bruslím ze strany na stranu po rozbahněné polňačce. Auto je obalené blátem, ale zvládám se vrátit na silnici. Sláva. Pak už nalézám tu správnou cestu. V jednom místě je na poli shromážděno 13 volavek bílých. Z větrolamů vzlétají káně lesní a nad polem se třepotají poštolky. Nedaleko vinohradu poskakuje po poli dvojice bělořitů. Další hustá dešťová přeháňka mě tentokrát už definitivně otočila směrem k domovu. Vychází to pěkně, za jízdy zvládám celou sobotní povídku z rádia. 🙂