Po včerejším večerním jednání FK ČSO nás za okny našeho ubytování v Mikulově čeká nádherný slunečný den. Ozývá se zpěv drozdů, zvonění zvonků, už i teď zachrastí nějaký ten rehek domácí, do toho houkají hrdličky zahradní a pokřikují hormony nadopovaní strakapoud jižní. Však jsme na jihu.
V devět lezeme na pozorovatelnu u Sedlece. V okolí registrujeme další dva strakapoudy jižní. Nesyt je mírně proti slunci. Sice je vidět pár druhů kachen, ale z pozorovatelný u pláže na ně bude jistě vidět mnohem lépe. Ještě, než se vracíme k autům, překvapí nás z rákosí zpěv modráčka. Z další pozorovatelny lze přehlédnout celou východní polovinu rybníka. Nejpočetnější jsou čírky obecné (200 ex.) a kopřivky (80 ex.), ale vidět jsou i lžičáci (20 ex.), hvízdáci (15 ex.) a husice. Jen na Nesytu během rána počítáme 65 husic liščích. Kde jsou ty doby, kdy patřil k místním raritám. Na protějším břehu jsou vidět 3 kolihy a 6 jespáků bojovných, na hladině se potápějí hoholi (10 ex.) a uprostřed Nesytu plave ostrov hus běločelých (1400 ex.). A z větví topolů se občas nesměle ozve budníček menší. Z pozorovatelny u Výtopy se nám otevírají nové obzory. Díky mělčinám podél rákosí přibývají kulíci říční, vodouši kropenatí a rudonozí, hejno čejek a nad námi kromě obligátních luňáků červených, už plachtí i pochop. Ledově fouká, ale tohle už je začátek jara, který mám nejraději.
Opouštíme Nesyt a zajíždíme ke kostelu v Hlohovci. Kousek od něj se dá z jižního břehu Hlohoveckého rybníka prohlédnout jeho západní cíp. V parčíku už naplno zpívá budníček menší a neustále je slyšet křik žluny zelené. Mezi vegetací zarostlé vodní hladiny se u břehu proplétá moje první čírka modrá a u protějšího břehu je mezi dalšími druhy několik morčáků malých (M+3F). Z hráze pak počítám zhruba 25 hnízd kormoránů na ostrůvku, u jehož paty se mezi dalšími husami velkými drží i jedna se žlutým límcem (H353). Na vedlejším Prostředním rybníce počítám dalších 22 husic liščích. Zdá se, že kdekoli zastavíme, vždy se ukáže aspoň jeden luňák červený. Následuje prohlídka Mlýnského rybníka z hráze. Překvapuje nás plavec v modré plovací čepici, který zvesela rukama rozhrnuje vodu. Až daleko ve východním cípu jsou v zátoce vidět husy tundrové (650 ex.). Je jejich doba.
Přesouváme se k Novomlýnským nádržím. Jsou rozvlněné a na ptáky teď, v předjaří, chudé. Cestou si na kraji Bulhar připisuji do letošního seznamu bramborníčka černohlavého a na hrázi Novomlýnské zdrže konipasa horského.
Na Pálavě se v Pastorkově lomu zedníček neukazuje. Díky zavřeným obchodním centrům, v souvislosti se šířením nákazy koronavirem, ale vyrazily davy lidí ven, do přírody, na procházky. Je to neuvěřitelné, parkoviště jsou plná a turistické stezky také. Všechna tahle lidská havěť asi dřív trávila svůj volný víkendový čas šopingem a couráním po obchodech. Zvrácenost.
Ničím zvláštním nás nepřekvapují nádrže ani u Dolních Věstonic (až na rozrůstající se hnízdní kolonii havranů na blízkém ostrůvku) a tak to velkým obloukem bereme na hráz Vrkoče a pak ke Starému rybníku u Pohořelic. Je tahový den. Vysoko nad námi putují oblohou dravci, převážně káně lesní. Luňáci červení jsou často vidět s větvičkou v zobáku, ukazují se další pochopi, přeletují hejna hřivnáčů a menší skupinky doupňáků, z lesa bubnuje a volá datel a v jednu chvíli se nad námi ukazuje i loňský kolpík, který po přeletu rybníka klesá a snad sedá mezi sádky na severu. Na vodě jsou desítky racků a ukazuje se i jeden dospělý racek žlutozobý. Jejich doba také přichází.
Dlouho pak postáváme na břehu Vrkoče, pozorujeme racky chechtavé obsazující svoje hnízdiště na ostrůvku a sledujeme oblohu. V obrovské výšce přeplachtí orel mořský a pak nad námi nekonečně dlouho točí termiku čáp černý. Byl to krásný den a příjemné setkání. Loučíme se až ke čtvrté odpolední. No a do letošního birdlistu mi jen za dnešek přibylo 14 druhů.
Malá koláž několika obrázků: tok roháčů (Podiceps cristatus), přetahující loňský kolpík (Platalea leucorodia) a kormorán (Phalacrocorax carbo), kterému v krku uvízla trochu větší ryba.
