Jak začít a stále se jen neopakovat? Jak zachytit onu magickou atmosféru každoročního letního kroužkování na Nesytu? Našel jsem několik střípků, kterými jsem se ji zde pokusil popsat před čtyřmi lety. Když si je teď čtu, jako by přede mnou vystupovaly nejen dny minulých roků, ale i ty letošní. Kouzlo vzácných okamžiků a nezapomenutelných chvil se tam stále opakuje, ať je to letos nebo kdykoli jindy. A není to jen místem, kvetoucím slaniskem, rozpadající se základnou váhovny, pohupujícími se lávkami kolem sítí nebo sedleckými lázněmi, je to především lidmi, osobitou sortou krásek a chlapů, kteří si na nic nehrají, podlehli své vášni pro opeřence, a navíc v sobě nesou naprosto spontánně hodnoty, které se v našem připitomělém světě tak rády vytrácejí – kamarádství, nezištnost, ochotu pomoci, poradit.
Ještě dlouho budu vzpomínat na jeden propršený den, kdy se i sítě musely vyvěsit, jak sedíme v příšeří váhovny, sklenky vína v rukou, za oknem šumí déšť a Radek s kytarou zpívá smutné verše stařičkých Krylových písní, kapky padají v nepravidelném rytmu z flekatého stropu a cinkají o dna kastrolů rozestavěných po podlaze, kolem se vznáší teskná atmosféra a moje slovanská duše by plakala. Ještě teď mám ten smutek v sobě, když si uvědomím, že už to pro mě letos skončilo.
Tento ročník kroužkování byl výjimečný v tom, že mu stará rozpadající se základna váhovny sloužila naposledy. Ještě snad podzimní festival ptactva a pak bude tato desítky let sloužící stavbička s rozpukanými stěnami zbořena. Kdoví, jakou podobu budou mít díky tomu další roky na Nesytu. Část té nezaměnitelné zdejší atmosféry jistě vezme za své.
A ještě v jednom směru byl tento rok výjimečný. A to ptáky samotnými. Na Nesytu letos vyhnízdily úspěšně desítky pisil a tenkozobců, v desítkách se tu objevují husice liščí a letos už i volavky stříbřité. V posledních dnech byly pozorovány až čtyři volavky rusohlavé, kterých tu zřejmě bude ještě více, protože jednou to byli dva ptáci ve svatebním a dva v prostém šatu, a o den později tři ptáci ve svatebním. Na mělčinách před pozorovatelnou u Výtopy se před naším nedělním odjezdem zastavil lyskonoh úzkozobý a pětice jespáků křivozobých. Nesyt se teď podobá spíše stepnímu jezeru někde v Maďarsku a stojí za to ho navštívit.
Tož tak, všem těm, které jsem letos na Nesytu potkal, skládám poklonu a děkuji jim za těch pár krásných dní, které jsem s nimi mohl trávit. Díky všem.
Kvetoucí Nesyt od pozorovatelny u Výtopy směrem k Mikulovu.
Nesyťáci na váhovně.
Dokumentační obrázek trojice volavek rusohlavých (Bubulcus ibis) na Nesytu.
