Je tu víkend a dlouho očekávaný terén. Sláva! Původně jsem zamýšlel vyrazit hned ráno na rozlet hus, ale včerejší setkání s kamarády mi to trochu zkomplikovalo. Vyjíždím tedy až po sedmé. Na obloze se kupí těžké hradby mraků, mezi kterými je náznak modři a bílých krajek vyšší oblačnosti. Během dne slunce postupně přibývá a dělá se nádherný den. Znepříjemňuje ho pouze silný ledový vítr od západu.
Nejprve se rozkoukávám v polích pod Pohořelicemi, ale husy nikde. Jen osamělá poštolka a početné stádo srnčí na ozimu. Pak si od severu prohlížím Novoveský rybník. V jeho západním cípu se podél břehu skrývají před větrem desítky čírek obecných a lžičáků a stovky kachen. Nade mnou s křikem letí jediná husa běločelá.
Následuje nepatrně odpuštěný Starý rybník od jihu. V jeho severní části je na mělčině ptáků habaděj – necelá tisícovka hus, z nichž převažují běločelky (740 ex.) a husy velké (125 ex.), pak kachny divoké (1400 ex.) a racci chechtaví (1300 ex.). Z blízkého lesa naplno zpívá střízlík a nade mnou se prohání hejno čížků. Obloha už je čistě modrá a v závětří je docela příjemně. Od Vrkoče sem doléhá střelba. Nemá cenu se tam ani jezdit dívat. Beru to tedy k hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží VDNM. Z jednoho místa počítám na nádrži 24 roháčů a nade mnou přeletuje menší hejnko hus polních (22 ex.). Přes Pasohlávky pokračuji k hrázi Vrkoče. Rybník je na bahnech, na kterých se dá vidět 18 racků bělohlavých, dvě šedivky, 14 volavek popelavých a v dálce také dvě kolihy. Už jsem myslel, že tu žádné nejsou. Podél břehu plachtí mladý orel mořský. Pak už zajíždím do Ivaně, abych si v hospodě napravil žaludek výbornou držkovou polívkou.
Následuje hráz nedaleko ostrůvku s kostelíkem. Na Věstonické zdrži VDNM jsou vidět odhadem tisíce kachen, desítky kormoránů, ale husy žádné. Objíždím to přes Dolní Věstonice na její druhou stranu. Tady jsou mezi dalšími stovkami kachen také dva hoholi a kolem přeletuje samec morčáka velkého. Vítr zběsile funí a přináší sebou dva kolegáčky z Klubu 300. Ráno byli u rozletu hus, kterých byly asi tři tisícovky a podařilo se jim vidět i bernešku bělolící. Ještě toho mají dnes hodně, brzy se loučíme.
Pouštím se podél severního břehu Novomlýnské zdrže a zastavuji u přečerpávačky východně od Strachotína. Na betonových schodech tu odpočívá sto dva hvízdáků a na vodě je asi desítka kopřivek, pár desítek kachen, 42 roháčů, samice ostralky a míjí mě konipas horský. Těch hvízdáků tu bývá tradičně dost.
Pak objíždím zbytek Novomlýnské zdrže až pod Pavlov. V týdnu mi posílal Vláďa Teplý fotku „svého“ zedníčka z Merklína, který mu tam přiletěl letos už po čtvrté. Ptal se, jestli už je u nás taky. Říkám si, že se po něm zkusím podívat a zastavuji u Soutěsky. Slunečné počasí ven vytáhlo celé průvody turistů. Pomalu jdu podél skalní stěny a prohlížím její zákoutí. Kontrast bílé skály, modré oblohy a podzimního listí je dokonalý. Nejprve se ve stěně ukazuje koňadra, pak mě přinutí zvednout dalekohled pár lístků nesených podél ní větrem, ale nakonec mám překvapivě štěstí a v jedné škvíře skutečně zedníčka nacházím. Na dlouhé chvíle se mi ztrácí, poctivě prohledává kdejakou spáru. Zkouším pár fotek, chvíli se povaluji v trávě a jen se tak kochám a pak, když zedníček přelétá o kus dál směrem do sedla, se vypravuji zpět k autu. Bylo to příjemné setkání. Škoda, že nevím, odkud sem zedníci přilétají.
Je čas k návratu. Sjíždím dolů přes Pernou a pokračuji k nádržím. Letmým pohledem zjišťuji, že kolem kostelíka žádné husy vidět nejsou. O kus dál ale průhledem mezi keři registruji ostrov ptačích těl v dálce směrem k soutoku Jihlavy a Svratky. Je třeba to ještě omrknout. Pěšky musím až k Betlému, odkud je na husy vidět. Je tu něco málo přes 3000 ptáků (600 hus velkých, 2500 hus běločelých a ne více než 30 hus polních). Pohupují se na vlnách a já až po půl hodině nacházím i jeden červený límec V27, který houser husy velké dostal letos na jaře v jižních Čechách. Pro dnešek splněno. Jsem spokojen.
Krasavec zedníček skalní (Tichodroma muraria) se letos zastavil na Pálavě znovu.
