Už i minulý víkend jsem byl v polích pod Pálavou, ale v podstatě jsem neviděl skoro vůbec nic a nemělo ani cenu o tom psát na web. Dnes vyjíždím zase, a jsem rozhodnut, že i když nic neuvidím, tentokrát z toho zápis vznikne. Vždyť kolik je takových výjezdů do terénu, které provází pozorování jen běžných druhů. Přitom radost udělají úplně stejnou, jako když zastihnete nějakou tu vzácnost. Aspoň tak by to mělo být. Čas trávený v přírodě, v našem případě „na ptácích“, nelze poměřovat jen pozorovanými druhy. Jde především o relax, o načerpání energie, o vějířky v koutcích očí, když vám do nich svítí slunce…
Dnes je ale zataženo, jako v posledních dnech stále. Alespoň tady, na jihu. Teplota se drží lehce nad nulou, sníh nikde, jen rozblácené polní cesty a louže v ornici. Zastavuji u mokřadu kousek od Rakvic. Už před chvílí jsem viděl hejna hus letět k severu. Chvíli jsem je i pronásledoval, ale měla stále značnou výšku, tak jsem se vrátil. Na nedaleké rozsáhlé louži na ozimu odpočívá asi 85 racků bělohlavých a za nedalekým rákosem se ozývají kejháním husy.
Na poli směrem k Velkým Bílovicím se pasou stovky běločelek a hus velkých. Terén je zde zvlněný a tak vidím jen jejich část. Brzy nacházím bernešku rudokrkou. Vzpomínám, jaká rarita to před lety byla a teď se dá tento druh najít téměř v každém hejnu hus. Kolem přeletuje dvojice skřivanů. Husy se náhle zvedají. Teprve teď vidím, kolik jich ve skutečnosti bylo. Odhadem tak 8000 ptáků. Značná většina odlétá směrem k Podivínu. Zůstává jen několik stovek převážně hus velkých, ke kterým se přidávají ptáci přiletující od severu.
Sice je ještě brzy, aby se husy letěly zpět k rybníkům napojit, přesto se ale pouštím k Mlýnskému u Lednice, kde se včera zdržovalo 10 tisíc hus. Cestou vidím u Zámeckého parku zaparkovaná auta neúnavných chytačů pěnic černohlavých – Viléma a Vlasti. Dnes jim asistují Ondra s Terkou. Hus jsou na rybníce jen asi dvě stovky, půl na půl běločelky a husy velké. Na břehu monitoruje situaci Pavel Brandl, který byl u ranního rozletu z Věstonické zdrže VDNM. Všechny husy nocující na nádržích prý dnes odlétaly k východu. Na vodní hladině rybníka je vidět 16 ostralek, nějaký ten hohol a kopřivka. Kolem nás letí konipas bílý a datel. Na obloze se objevují menší hejna hus, ale každé míří jinam.
Vydávám se k Novým Mlýnům. Je téměř bezvětří. Hladina dolní nádrže je jako zrcadlo, na kterém se vznáší bílí roháči (13 ex.), skupinky kachen u břehů, nějaký ten velký racek, osamělý morčák velký nebo skupinka lysek. Dole pod Pavlovem pak počítám 95 hvízdáků eurasijských.
Přes Bulhary zajíždím k Nesytu, který prohlížím z hráze. Jsou tu běločelky i husy velké, pouze dvě tři stovky od každého druhu. Mezi kachnami je nápadná trojice lžičáků, dost daleko na vodě jsou vidět dvě husice liščí a pak jsou tu desítky poláků velkých a lysek. Hlohovecký rybník je vypuštěný a na Prostředním stojí za zaznamenání jen samice morčáka malého. Je zřejmé, že se husy mezitím na Mlýnský rybník nevrátily.
No nic, pomalu se vracím přes Mikulova k severu. Zastavuji na hrázi u Brodu nad Dyjí a pak u stále vypuštěného Novoveského rybníka. Jeho dno je plné racků a na zbytku vody loví pět husic liščích. Den je krátký. Sice jsem toho zase moc neviděl, ale nějaké ty husy jsem potkal, bernešku rudokrkou jsem taky viděl, omrknul jsem kus krajiny pod Pálavou a tak se spokojeně můžu vrátit do města. Dnes máme Lucie. Ještě pár dní, situace se zase obrátí a den se začne prodlužovat. Už teď se těším na jaro.
Jeden zapomenutý hřivnáč (Columba palumbus) s poraněným křídlem pozorovaný v týdnu na Tovačovsku.
