Už včera jsme se s Pepem domluvili na sobotním dopoledni městského ptáčkaření. V podstatě půjde o tzv. urban birding, který v Británii i ve světě propaguje David Lindo (www.theurbanbirder.com). Chceme se projít podél Svratky a přidat pár nových druhů do letošního birdlistu.
Venku je zataženo, teplota se drží nuly a občas se k zemi snese pár sněhových vloček. Sedáme na bus a poté, co objíždíme půl Brna, vystupujeme v Pisárkách u Anthroposu. Naším cílem je šest nových druhů, ale už při pohledu na vysoký stav vody ve Svratce, která se valí korytem, si uvědomujeme, že to nebude jednoduché. Jindy se totiž v těchto místech dá na vyčnívajících kamenech vidět skorec, konipas horský nebo u břehu potápka malá či nějaká zajímavější kachna. Dnes by tu neměli šanci. Škoda, budeme se muset zaměřit na lesní ptáky.
V parku u Anthroposu nás vítá křik brhlíků a jarní zpěv koňader. Po asfaltce podél řeky pobíhá jeden sváteční běžec za druhým. Těch stylů a figur, to by bylo na hodinový dokument pořadu Bizarnosti tohoto světa. Pro někoho bizarnost, pro jiného být in. Vždyť i já asi na mnohé působím zvláštně s dalekohledem kolem krku a foťákem přes rameno.
První nový druh letí nad řekou až za mostem vedoucím k pisáreckému tunelu. Je to ledňáček. Během následujícího půl kilometru nám pak náhoda přihrává dalších pět druhů. Prvním z nich je párek kachniček mandarinských. Téměř v tu samou chvíli zaznamenáváme kousek od břehu na kmeni blízkého stromu šoupálka dlouhoprstého. Kousek dál se ve vysoké suché trávě objevuje drobný střízlík. Z druhé strany řeky se ozývá žluna šedá a ve větvích dubů na svahu nad námi poletuje strakapoud prostřední. Pak jako když utne. Šest plánovaných druhů jsme si poznamenali a jako by to prozřetelnost tušila, víc už nám toho neukáže. Nevadí. Svahy pod Červeným kopcem jsou královstvím brhlíků. Během těch asi tří kilometrů podél řeky jich vidíme snad dvacítku. Dokonce i káně se zvedá z blízkého stromu a snaží se nad svahem najít termiku. Na břehu u lávky na Poříčí odpočívá dalších jedenáct kachniček mandarinských (7M+4F).
Po dvou a půl hodinách sedáme na spoj opačným směrem, než jsme přijeli. Jsme rádi, že se můžeme ve vytopeném autobusu zahřát. Kluci vypadají po tom sjíždění svahů po zadcích a válení sudů jako hroudy hlíny. Přesto působí čerstvěji než my. Městské ptáčkaření má svoje kouzlo. Je nenáročné a přitom může být městské prostředí na ptáky překvapivě bohaté. Vždyť třeba jen ze šplhavců jsme zaznamenali čtyři druhy.
Párek kachniček mandarinských (Aix galericulata) na Svratce.
