Včerejší noční chytání dospáno, oběd uvařen, je čas na další díl motobirdingu. Obloha je modrá a slunce peče, ale společně s Bivojem nám bohatě stačí chlazení vzduchem. Beru za plyn a za chvíli už parkuji kousek od Pasohlávek na hrázi mezi Mušovskou zdrží a Dyjí.
Vydávám se po severním břehu Dyje směrem k Drnholci. Nehne se ani lístek a slunce mi tluče do hlavy. Velká část hladiny se zelená řasami a další podvodní vegetací. Hned zkraje počítám asi dvacet roháčů a pozoruji menší skupinky chocholaček a zrzohlávek. Netrvá to snad ani pět minut a u protějšího břehu vidím přistávat mladou volavku červenou. Kolem profrčí ledňáček a já umíněně ťapu v tom vedru dál a pot ze mě teče. Další volavka červená stojí na mé straně řeky a naproti je třetí. Letos se s nimi pytel roztrhl. Na klaccích trčících z vody odpočívají dva kormoráni malí a další tři loví kousek od nich. V hejnu kachen objevuji ostralku a hvízdáka. Přibývají další roháči, potápky malé, slípky a desítky labutí. Jdu jen tak daleko, abych dohlédl na lagunu u přečerpávačky před Drnholcem. Připadám si jako někde mnohem dál k jihovýchodu. Na ostrůvcích počítám celkem 46 kormoránů malých, a to jistě nejsou všichni. Jejich letošní četná pozorování po celé republice nemají obdobu. Dojem exotiky umocňuje husice rezavá a další dvě mladé volavky červené. Hladina se hemží ptáky. Sednout si na židličku do stínu a hodiny se kochat tou nádherou. To by se mi líbilo.
Uf, obrázek jsem si udělal, teď se ještě ve zdraví nějak v tom horku doštrachat k motorce. Daří se. Jsem totálně mokrý a žíznivý. Rozhoduji se pro delší chladící cestu až do Sedlece, kde sedám na kofolu v lázních u Kuby. Pak se jdu se stativákem projít na Slanisko. Od západu připlouvají tmavé mraky, hřmí a hrozí déšť. Prohřátý masiv Pálavy ale nezklamal, vykopl bouřky do výšky a jejich hrozbu rozptýlil. Dešťová košťata smetají krajinu až dále k severu. I tady se člověk cítí jako v okolí slaných jezer u Nezideru. Na bahnité laguně loví volavky stříbřité, ze strany na stranu komíhají pod vodou zobákem kolpíci a na bahnech mezi nízkými chomáči trávy pobíhají bahňáci – jespáci obecní, dva jespáci křivozobí, jeden jespák malý, vodouši tmaví, bahenní a šedí, kulíci píseční a říční, jespáci bojovní, chřástal kropenatý a vodní… dokonalé pozorování na dvacet až padesát metrů. Občas se nějakému mraku podaří přikrýt slunce a v nastalém stínu se hned lépe existuje.
Čas běží, ale nedá mi, abych ještě nezajel ke Strachotínu, a to až k severnímu cípu Novomlýnské nádrže. Vyčasilo se. Je bezvětří a Pálava nasvícená nízkým sluncem se zrcadlí v klidné vodní hladině. Nádherný čas pozdního odpoledne. Stačí se posadit na betonové schody, které tu tvoří břeh, vstřebávat jejich teplo a kochat se okolím. Kolem pobíhá jespák malý a dvojice jespáků obecných a několik set metrů směrem ke Strachotínu se zdržuje jespák písečný. Tohle je skutečně dokonalé zakončení krásného odpoledne v terénu pod Pálavou. Počasí se brzy zřejmě změní a já jsem rád, že jsem toho dnes využil.
Jespák malý (Calidris minuta) dokumentačně cvaknutý na „schodech“ u Strachotína.
