V pátek odpoledne odjíždíme do Pístovic. Před námi je ještě namodralá obloha, ale za námi už je černo. Stíhám tak akorát posekat zahradu a začíná pršet. Pak sedím pod přístřeškem, koukám do deště a popíjím červené. Zůstávám spát venku a do spánku se mi loudí hlas puštíka a nad ránem křepelky.
Celou sobotu prší. No co? Mám co na práci. Odpoledne se jdeme s rodinkou projít do lesa a vracíme se trochu více zmáčení. Pak další lahev vína, zapálená dýmka a záplava slov Salmana Rushdieho z jeho Dětí půlnoci. Ochladilo se. Tentokrát spím na svém otomanu.
Vstávám brzy. Venku panuje šero a prší. Nevadí. Nasedám do auta a jedu. Silnice jsou plné žížal. Pro ptáky je to prostřený, byť docela nebezpečný, stůl. Zastavuji na rozbahněné polní cestě u louže nedaleko Hrdibořic. Do kapuce mi bubnuje déšť a stativák mám za chvíli celý mokrý. Prohlížím mělčiny a bahnité okolí uprostřed kvetoucí řepky. Ibis hnědý už tu není, ale potěšili mě tři jespáci obecní ve svatebním, nádherný bramborníček hnědý a dvě bekasiny.
Západně od Hradeckého rybníka v Tovačově sedí na poli racci. Nezastavuji a jak později doma u internetu zjišťuji, nedělám dobře. Včera tu mezi nimi lovili tři ústřičníci a dnes by tu klidně ještě mohli být. Jak píše Pavel Shromáždil ve svém článečku na Klubu 300, je to o pohodlnosti a lenosti. Člověk by neměl být nikdy lenošný zvednout dalekohled k očím, protože nikdy neví, na co narazí.
Stále prší. Procházím se po hrázi Hradeckého rybníka. Větřík fouká jen mírný a vodní hladina je klidná. Jsem tu ale ve chvílích, kdy se toho moc neděje. Mezi chocholačkami nacházím jednu kaholku, nad vodou loví rybáci obecní a u rákosí se zdržuje rodinka husí se třemi mladými. Na poli východně od Kolečka se pase dalších 7 hus velkých. Jsou tu také racci chechtaví a volavka bílá.
Nad vodní hladinou nádrže u Annína poletují stovky vlaštovek, jiřiček a břehulí. Chvíli si je prohlížím, ale i tady mám vzdálenější horizonty rozostřené padajícími kapkami deště. Za zády mi zpívá lejsek bělokrký a přede mnou proletuje nízko nad vodou ledňáček. Naproti tomu pískovna u Troubek je zcela bez vlaštovkovitých. Na plovoucích ostrůvcích moknou rybáci obecní a s roháči je vidět na vodě párek potápek černokrkých.
Ornitologický výjezd nyní měním za vlastivědnou projížďku. Západně od Tovačova si poznamenávám v poli dalších šest husí a pak už pokračuji na Ivaň, Klenovice, Pivín… Projíždím zvlněnými poli a vesničkami v úžlabí kopečků. Kocháme se deštěm umytou krajinou v sytých odstínech zeleni i ozvěnami historie v podobě zámečků a stařičkých stavení Dobromilic. Na chajdu přijíždím s ustávajícím deštěm, který se ale v průběhu dalších hodin stále dokola vrací. Nevadí. Byla to příjemná projížďka a teď můžu pod přístřeškem na zahradě opět vkročit do proudu slov Salmana Rushdieho.
O víkendu jsem foťák ani nevytáhl, tak aspoň pár dní stará fotka pěnkavy obecné (Fringilla coelebs) od nás z balkonu.
