Začátek každoročního letního kroužkování na Nesytu je na spadnutí. V neděli večer by se měla natáhnout linie napříč rákosinami na jižní straně rybníka a pondělní ranní kontrolou to vypukne. Následovat bude desetidenní kroužkovatelský maraton.
K Nesytu přijíždíme už v pátek odpoledne a zabydlujeme se vzadu za váhovnou na okraji slaniska. Jsme tu v předstihu před samotným kroužkováním hlavně z toho důvodu, že dva každoroční účastníci této akce – Radek Lučan a Anička Koukolíková – se budou v sobotu v sedleckých lázních brát. V neděli plánujeme odjezd, abychom se následující pátek opět vrátili a vydrželi až do konce kroužkování, tedy do čtvrtka 25.7. Tento víkend pro nás znamená jen jakousi předehru ke skutečnému Nesytu.
V Sedleci jsme poměrně brzy, přesto nám o půldruhé hodiny uniká jedinečné pozorování pelikána bílého, který dlouhé minuty kroužil přímo nad sedleckými lázněmi, kde už se odehrávají první přípravy na svatbu. Pták pokračoval směrem k Mikulovu. Kdyby se nad krajinou nehonily bouřky, možná bych se ještě rozjel po okolí a zkusil pelikána najít, ale nechce se mi. Brzy si nacházíme v lázních svá místa, která se nám už opouštět nechce.
Sobotní svatbu sice ohrožují občasné dešťové přeháňky, ale v rozhodujících okamžicích obřadu pod mohutným jírovcem a pod širou oblohou svítí slunce. Areál sedleckých lázní je dokonalý a představuje důstojnou kulisu neopakovatelné veselici s více než stovkou hostí. Tančí se, pije a hoduje a ještě chvíli nad ránem, kdy se vracím k Lolkovi, se ke mně z pódia nese zpěv, zvuk kytar, bicích a tahací harmoniky. Dokonalé a nezapomenutelné.
Nedělní rozjezd je pomalý. Sedím na skládací židličce u Lolka a hledím na slanisko. Z oblohy se co chvíli ozve hlas vlhy a jednu chvíli se přede mnou mihne ostříž. Balím si svých pět birderských švestek a jedu se na chvíli projet po okolí. Z pozorovatelny u Sedlece zběžně prohlížím hladinu Nesytu. Jsou na ní stovky labutí. Z druhé strany od hráze zase dominují lysky. Bílá a černá. V dálce poletuje nad vodou s rybáky obecnými také jeden rybák černý.
Obnažené části dna Hlohoveckého rybníka jsou zarostlé bujnou zelení. Ptáci jsou v ní dobře kryti. Daří se mi zahlédnout 6 pisil a 5 tenkozobců. Pak se přemísťuji na hráz mezi Hlohoveckým a Prostředním rybníkem. Z jednoho rybníka na druhý přeletují rybáci obecní. Mezi volavkami se dají vidět na břehu Hlohoveckého i dvě volavky stříbřité. Hlasem na sebe upozorní dvojice orlů královských mířících někam k Lednici. Mělčiny Prostředního rybníka se dají z hráze poměrně dobře prohlédnout. Jednotlivě či ve skupinách se tu zdržují bahňáci. Poznamenávám si dalších 23 pisil a 4 tenkozobce. Samci jespáků bojovných jsou mnohdy v pestrých zbytcích svatebního šatu. Orientačně počítám husice liščí – 40 ptáků. Obloha černá, zvedá se vítr a hřmí.
Za Hlohovcem sjíždím po nové asfaltce k Výtopě. Bouřka mě obchází. Koukám do polí a kochám se žlutými plochami rozkvetlé slunečnice. Odpoledne opouštíme kamarády, Lolka i slanisko, ale od pátku tu už budeme celý následující týden. Tak zatím.
Samice ťuhýka obecného (Lanius collurio).
Drobná volavka stříbřitá (Egretta garzetta) na mělčině Hlohoveckého rybníka.
