Je fajn, že Svatý Martin nebere svoji roli s doslovností lidových pranostik. Svého bílého koně tentokrát zanechal ve stáji, vymetl oblohu, a slunečními paprsky oživil podzimní barvy zbylého listí na stromech. Sice se po ránu za oknem převalují cáry mlhy, ale ta se drží jen v nízké vrstvě nad zemí. Snídám a opouštím ztichlý byt, ve kterém se nikomu nechce z teplých peřin. Už včera jsem si řekl, že bych se mohl projít po Pálavě. Už by tam mohl být zedníček. Uvidíme.
Bílou tmou projíždím v Brně kolem Svratky, ale většinu další cesty už jedu prosluněnou krajinou. Až v úrovní Novomlýnských nádrží mě zase mlha pohlcuje a já se ocitám v šedivém, ledově vlezlém příšeří, které se plazí až ke Klentnici. Auto nechávám na plácku u silnice. Tady je krásně, klidný vzduch a blankytně modrá obloha čárovaná stopami letadel. Bílý vápenec Pastorkova lomu svítí do dáli. Kousek od auta slyším strnada obecného a během příštích několika kroků strakapouda velkého a žlunu zelenou. Mlha chvílemi zaplaví okolí, ale je jen řídká, brzy se rozpouští a drží se v nižších polohách. Z keřů cvaká červenka, kolem proletuje stehlík a nervózně se ozve kos. Koukám na krásnou fotku zedníčka u vstupu do lomu. Ještě pár kroků a prohlížím stěny. Trvá to snad jen dvě tři minuty, když si všímám pohybu. Je to on. Mám štěstí. Poskakuje až u horního okraje lomu. Pořizuju pár fotek a pak se kochám dalekohledem. Netrvá to snad ani deset minut, když zedníček zaletuje k vedlejší, kryté vyšší části lomu a o chvilku později ho vidím odlétat pryč. Původně jsem myslel, že si udělám okruh kolem Martinky do Soutěsky, ale teď už se mi nechce. Z oblohy se ozve krkavec, pak křivka, a nedaleko brávník. Vracím se k autu.
Projíždím Pavlov a klesám k Novomlýnské zdrži. Kousek od rozsáhlé rákosiny prohlížím z břehu stativákem vodní hladinu. Nic zvláštního, racci bělohlaví a chechtaví, tu a tam potápka roháč, kachny, lysky, tři labutě… Mířím k Dolním Věstonicím. Fascinuje mě nesmrtelné torzo stromu, které desítky let ční z vody a poskytuje odpočinek kormoránům. Jak dlouho ještě vydrží?
Ve stráni nad silnicí pokřikuje na kraji lesa rojnice zelených postaviček. Lidoví myslivci si vyrazili zastřílet. V místě, kde ve větších počtech bývají hvízdáci, jsou jen lysky.
Další zastávka je u Dolních Věstonic na kraji Věstonické zdrže. V závětří mezi ostrůvky a břehem je tu vždy spousta kachen. Ty dnes oživuje ostralka, hvízdák, trojice kopřivek, a na větvích vyčnívajících z rákosí nad vodu odpočívá šest kormoránů malých. Zajíždím ještě k severnímu cípu Novomlýnské nádrže a jdu se projít po břehu, po betonových schodech směrem ke Strachotínu. Tentokrát je to ale jen o té procházce. Ale stojí to za to. Je stále nádherně, slunce hřeje, jeho paprsky pableskují na jemně zčeřené vodní hladině a jen lehounce pofukuje. Vracím se domů a po obědě vyměňuju auto za motorku. Byla by škoda ještě se neprojet. V polích u Měnína nacházím nádherného samce pilicha a později, u letišti ve Slatině, se kousek od cesty pase deset orebic, snad rudých, nevzal jsem si dalekohled.
Pálava směrem k Sirotčímu hrádku. Mlha stoupá z údolí a rozpouští se.
Zimující skalní květ – zedníček skalní (Tichodroma muraria) – oživuje bílé vápencové stěny Pastorkova lomu.
