Minulý víkend jsem trávil na kroužkovatelském aktivu v Kostelci nad Černými lesy. Bytostný asociál se zkrátka pokoušel socializovat a docela se mu to i dařilo. Jediné, co tím utrpělo, byla moje potřeba vyrazit do terénu. Potřeboval jsem svoji dávku volného povětří, koukání skrz optiku a pozorování ptačích křídel. Sice jsem si to kompenzoval v týdnu občasným natažením sítě v parčíku u budovy, ve které pracuji, ale chtělo to něco delšího. A to delší přišlo až s dalším víkendem. Panuje počasí počátku zimy, je sychravo, vlezlo, funí severní vítr a rtuť teploměru sotva dosáhne dva stupínky nad nulu, ale těším se. Těším se na pár hodin klasického birdwatchingu v kraji pod Pálavou.
Je něco po sedmé, když opouštím Brno po silnici směrem na Pohořelice. Hned v úrovni Modřic mi v ústrety letí havrani. Několik stovek krákalů se společně s kavkami plazí těsně nad střechami skladišť vpravo od silnice. Jakoby se snažili postupovat nenápadně a krýt se za překážkami. Kopírují terén a nejspíše šetří síly v nepříjemném protivětru.
Zanedlouho jsem pod Pohořelicemi a odbočuji k Novoveskému rybníku, který je téměř na bahnech. Ze závětří, kryt rákosím, prohlížím zbytky vodní hladiny. Z oblohy se ozývají běločelky a občasná husa polní a nedaleko mě sedí na vodě téměř pět stovek čírek obecných. Blíže k hrázi pořvává 120 velkých racků, až téměř na druhé straně rybníka svítí mezi kachnami pět husic liščích a nacházím i deset lžičáků. Další husy letí směrem k SZ, ale na vodu sedá jen asi dvacet běločelek. Nedivím se jim, když se ze západního cípu rybníka ozývá střelba.
Jedu se mrknout k polím před Drnholcem, ale ta jsou prázdná. Proto přejíždím k hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží. Parkuji na severním břehu nádrže nedaleko Pasohlávek. Na vodě jsou hlavně chocholačky (180 ex.), ale když se podívám lépe, překvapují mě na kraji jednoho hejna turpani hnědí. Dokonce osm ptáků! Všichni s dvojicí bílých skvrn na hlavě, samice či mladí ptáci. A kousek od nich jsou mezi chocholačkami i tři kaholky. Na laguně směrem k Brodu nad Dyjí se zdržuje také 29 roháčů.
Následuje přejezd k další hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží. Na té horní jsou desítky lysek a chocholaček, ale na střední už je vidět i pár dalších severských hostů – jsou tu moji první hoholi (18 ex.) a morčáci velcí (3 ex.) této zimy. Mezi ostrovy podléhá krátké panice díky přeletu orla mořského asi 750 hus velkých. Dalším cílem je hráz u Dolních Věstonic. Tady už vítr pofukuje s nemalou silou a proto se stovky kachen skrývají v závětří tělesa hráze na Věstonické zdrži. Chocholaček a poláků velkých jsou opravdu stovky. Zvědavý stativák mi mezi nimi ukazuje samce zrzohlávky a několik dalších morčáků velkých.
Auto si pak nechávám u Strachotína a jdu se projít po severním břehu Novomlýnské zdrže. Jsem tu v relativním závětří. Daleko na vodě se pohybuje mohutné hejno kormoránů, tu a tam vykukuje vztyčený krk roháče, občas kolem prolétne velký racek nebo se mezi stromy na břehu mihne krahujec. Jsem zvědavý, jestli uvidím dvojici sněhulí, které zde v posledních letech tradičně zimují. Dostávám se dost daleko, ale sněhule nikde. Možná jsem je jen přešel. Vracím se zpět a zhruba někde kolem přečerpávačky najednou slyším známý drnčivý hlas. Dvojice sněhulí letí směrem od Strachotína dost vysoko a pokračuje dál podél břehu. Pak se vracejí, několikrát mě obletují a mizí opět směrem na Strachotín. Při jednom jejich průletu jsou vidět i bílé plochy v křídlech. Na zpáteční cestě na ně ale nenarážím. Kdoví, kam zalétly.
Trochu pracně se díky opravě nadjezdu u šakvického nádraží dostávám zpět k Novomlýnské zdrži přes Hustopeče a Starovičky. Ale dobře dělám. Kousek od místa, kde koukám přes stativák, plave dvacetihlavé hejno kopřivek. Pak si všímám menšího hejna přistávajícího na vodu ve vzdálenosti několika stovek metrů a obracím pozornost k nim. Překvapivě jsou to morčáci prostřední. Třináct ptáků bez znaků dospělých samců. Jejich tenké přímé zobáky a punkový sestřich mohu srovnat s uhlazeným zjevem tří morčáků velkých v jejich blízkosti. Podél břehu pokračuji až do Nových Mlýnů. Prudký vítr tu zvedá vysoké vlny a já si opět připadám jako na pobřeží Varangeru někde vysoko za polárním kruhem.
Kratičký výšlap k lomu naproti Klentnici mi pozorování zedníčka nepřinesl. Vlastně tak trochu ano. U vstupu do lomu stojí krásná nová cedule upozorňující na zimoviště zedníčka, na které je i jeho fotka, kterou jsem tu před několika lety pořídil. Tož tak, je po poledni, myslím, že jsem se nechal přiměřeně vyfackovat ledovým severákem a teď si zasloužím oběd. Při swingových melodiích Klubu Evergreen Českého rozhlasu se cestuje báječně.
Informační cedule v lomu u Klentnice..
