Jeden víkendový den jsem se chtěl podívat po husách. Včerejší večerní telefonát od Jožky Chytila mě ale navnadil tak, že namísto obvyklého výjezdu po snídani kolem osmé, vstávám ráno už před šestou a vyjíždím ještě za tmy, abych stihl jejich rozlet z nocoviště, tedy ze střední nádrže VDNM. Neuvědomuji si bohužel to, že se blíží 15. leden, kdy končí doba lovu hus, a myslivci si nenechají utéct jeden z posledních dní, kdy si na ně mohou vystřelit.
Na hrázi jsem ještě za tmy chvilku před sedmou hodinou. Vykračuji si po cestě, kterou kryje neporušená vrstva sněhu a říkám si, že jsem tu první. Chystám si stativ a prohlížím hladinu v řídnoucí tmě. Jsou na ní patrné obrovské plovoucí ostrovy siluet husích těl. Ptáci se nepříliš hlasitě ozývají. Keře ostrůvku v blízkosti kostelíka jsou obsypány kormorány a volavkami bílými. Zvedá se menší hejno hus a míří ke mně. Překvapivě to nedaleko ode mě začne práskat. Lovec stojí za hrází a vítá husy střelbou. Otáčím to, všímám si dalšího střelce v mé těsné blízkosti a pro jistotu lezu na druhou stranu hráze přivrácenou k vodě. První lovec pálí bez ohledu na to, že v šeru nemůže přesně vědět, po čem střílí. Bílé přeludy volavek opouštějí ostrůvek západním směrem. Odhaduji jich téměř ke dvěma stovkám. Husy poplašené střelbou začínají vířit nad hladinou. Může jich být klidně přes 30 tisíc. Některé znovu sedají na hladinu daleko od břehu, jiné letí dál k východu. Jen menší hejna míří k SZ. Velkolepý rozlet hus se nekoná. Husy jsou zmatené a létají sem a tam. Zklamaně odcházím.
U rybárny stojí řada aut. Začínám tušit, co se děje. Další auta stojí na hrázi u Dolních Věstonic. Když pak pomalu jedu hrází ke Strachotínu, vidím po její straně odvrácené od střední nádrže v pravidelných rozestupech další střelce. Rozloučení s dobou lovu má skoro silvestrovkou podobu. Chudáci ptáci. U Strachotína plave kus od břehu potáplice severní. Raději jedu pryč. Východně od Dolních Věstonic, v místech, kde se shromažďují stovky poláků velkých, pozoruji pětici potápějících se turpanů hnědých. Loví slávičky, o které se je snaží připravit racci bělohlaví. Pod Pavlovem jsou u břehu pro změnu stovky chocholaček, mezi kterými zaznamenávám minimálně 6 samců a 8 samic poláka kaholky.
Chci přejet hřeben Pálavy a pustit se za husami do polí kolem Drnholce. Když už jsem ale u Klentnice, jdu se projít k Pastorkovu lomu. Lehce poprchává a fouká čerstvý západní vítr. Sněhu je tady přece jen více, než dole u nádrží – dobře 5 cm. Na topolech sedí kvíčaly a několik zvonků. Kolem přeletuje žluna zelená. Sníh na stezce do lomu narušuje jen řada srnčích stop. Mám štěstí, na dně lomu stojím jen několik minut, když registruji vysoko na stěně přímo před sebou pohybujícího se opeřeného prcka pocukávajícího křídly. Zedníček je tady.
Tak jako obvykle se rozhoduji, kam zajet, víceméně intuitivně. Přejíždím hlavní tah na Mikulov a napadá mě podívat se do Březí, kde bylo řadu let na hřbitově deniště kalousů. Teď tu není ani jeden. Pod stromy nejsou ani vývržky. Radost mi dělá strakapoud jižní.
Těsně za Novosedly sedí na drátě u silnice ťuhýk šedý. Projíždím Drnholec, abych se dostal na asfaltku táhnoucí se v oblouku severně od města. U čerstvě navezeného hnojiště poletuje početné hejno strnadů obecných (120 ex.) a vrabců polních (50 ex.). Kdyby mě neodrazovala ta zima, možná bych tu příležitostně zkusil natáhnout síť. Kus dál v polích, které patří pod katastr Troskotovic nacházím husy. Jsou ale hodně daleko. Nechci je plašit tím, že bych se k nim přibližoval. Stresu už měly dnes dost. Prohlížím je jen zběžně. Je tu asi 4000 hus běločelých, nějaká ta husa velká a tundrová a nacházím i jednu bernešku bělolící. Kousek dál na řepce hledá potravu 48 labutí velkých a kolem postává 44 volavek bílých.
Dokončuji oblouk kolem městečka a napojuji se opět na silnici spojující Drnholec s Pasohlávkami. U vinohradu je tu dalších 37 volavek bílých a pod silnicí se zdržuje také menší hejno hus. Kus od něj sedí kdosi na skládací židličce a prohlíží si je stativákem. Husy jsou pěkně přehledné. Hned zkraje je jedna berneška bělolící, jinak jde o čisté hejno běločelek. Půl hodinky do nich také koukám.
Je před polednem. Pět hodin v tom lezavém větrném počasí mi stačilo. Najíždím na hlavní silnici na Brno a v úrovní Mariánského Dvora zaznamenávám vpravo od cesty ještě jedno menší hejno hus. No čo už? Objíždím pole, abych si ho také ještě prohlédl. Jde o další tisícovku hus běločelých. Všímám si mezi nimi čtyř hus tundrových. Nic dalšího už moje od stativáku vytahané oko nenabízí. Kolem poletuje luňák červený. Zase poprchává. Dnes už opravdu stačilo. Příště už by to mohlo být bez střelby. Jede se na oběd.
Dokumentační obrázek zedníčka skalního (Tichodroma muraria) z Pastorkova lomu u Klentnice.
Osamělá káně lesní (Buteo buteo) číhající na hraboše.
