I tento víkend je podle šablony toho minulého – z pátku na sobotu odchyt a kroužkování v polích a v neděli výjezd s dalekohledem. Neděle má být horká a jelikož byl včerejší společenský večírek velice decentní, sedím s východem slunce v autě a frčím se podívat po okolí, tedy trošku širším okolí, jak zjišťuji po návratu pohledem na tachometr.
Rád bych nahlédl do polí nad Pravčicemi, ale když už mám cestou Kojetín, tak sjíždím z dálnice na něj a pokračuji k rybníku u Měrovic nad Hanou. Tentokrát jsou tu z bahňáků jen vodouši šedí (5 ex.) a pisík. Pod hladinou na střídačku mizí asi 20 potápek malých, ozývá se zpěv špačků, rehka domácího a takový ten podzimně teskný popěvek koňader. Dny jsou sice stále teplé, ale léto končí, noc se prodlužuje, mizí už i vlaštovky a jiřičky. Nechci sýčkovat, ale podzim je na spadnutí.
Vracím se na dálnici, míjím Kroměříž a krajina se ztrácí v šedivé mlze. Slunce hřeje víc a víc a tak se i mlha brzy rozpouští. Postávám v polích severně od Pravčic, pozoruji početné volavky bílé (25 ex.) na strništích, káně, pochopy a kolegáčky kroužkovatele, kteří mají na kraji kukuřičného pole políčeno na dravce. Na sloupech a drátech vysokého napětí sedí špačci, šedivky a doupňáci. Vzduch se začíná tetelit, podél polních cest svítí z pavučin kapky rosy a z keřů zpívá budníček menší.
Jedu dál a cesta mě přivádí ke štěrkovně u Troubek. Na ostrůvcích sedí kormoráni velcí (40 ex.) a na kotvících lanech bagru racci chechtaví (40 ex.). I tady zpívá budníček menší a ozývá se hlas proletujícího jespáka obecného. Dostávám se do rozpoložení, kdy se mi ani nechce zastavovat. Jen pomaloučku jedu krajinou, pasu se pohledem po okolí, občas zvednu dalekohled, poslouchám staré Cranberries a Diannu Krall. Když vidím rybáře na hrázích Hradeckého rybníka, pokračuji dál, ještě kousek k severu.
Z auta lezu až na břehu štěrkovny u Krčmaně. Slunce pálí, omývám si špinavé nohy v osvěžující vodě a dumám nad tím, jak se lidi se společným zájmem dokáží pořád hádat a plivat na sebe, jak jsou poloslepí úzkým zorným úhlem vlastního já, jak jim chybí pokora, slušnost a elementární schopnost vnímat svoje okolí v širších souvislostech. To vše se mi vybavuje v souvislosti s jednou nehezkou diskusí na FB týkající se právě této lokality. Na štěrkové lavici tentokrát pospává 6 jespáků obecných s kulíkem písečným, ve stínu vegetace visící z ostrůvku hledá potravu rodinka husic nilských a na mělčině postává bekasina. Občasný vítr zvedne prach z cesty, po asfaltce proběhnou dva bosonozí důchodci, panuje ospalé horké nedělní předpoledne.
Poslední zastávku dělám jako minulý týden u cukrovaru ve Vrbátkách. Nad odkalovací nádrží krouží pochop a až po delší době nacházím v její vegetaci dvě bekasiny otavní a tři konipasy bílé. To je vše. Ještě není ani poledne, ale už se mi nikam nechce. Do rádia pouštím Amy MacDonald a frčím zpět do Pístovic.
Typický obrázek konce prázdnin – pochopi (Circus aeruginosus) na strništích.
