Ze zimovišť kdesi v Indii se postupně vracejí lejsci malí. S několika kamarády sledujeme jejich populaci v Moravském Krasu a přilehlém okolí. Minulou středu (6.5.) jsem za nimi odpoledne vyrazil nad Adamov, kde každoročně dva až tři páry hnízdí. Podařilo se mi najít 2K samce a o chvíli později +2K samce s kroužkem. Do sítě se bohužel žádnému nechtělo. Zvláště starý matador byl opatrný a bylo znát, že ví svoje. Vždy se na mě přiletěl podívat, přesvědčit se, že ten hlas ozývající se z nahrávky pod sítí je jen podlý podraz, a zase zmizel v korunách stromů.
V pátek 8.5. jsem z chajdy v Pístovicích vyrazil kolem poledního ke Křtinám, ale tam, na osvědčeném místě, se ještě žádný lejsek malý neozýval.
No a dnes dopoledne se vracím nad Adamov. Trochu silněji pofukuje, ale pod stromy se to ztratí. Kráčím vzrostlým, převážně bukovým porostem, a nestačím se divit, protože na několika místech nade mnou pokřikují králíčci ohniví. V okolí žádný jehličnan. Řada jehličnatých porostů díky kůrovci zmizela a ohniváci se zřejmě plasticky přizpůsobují novým podmínkám.
Téměř na stejném místě jako minule, zpívá lejsek malý. Stavím síť, pouštím nahrávku, ale lejsek dál zpívá zhruba ze stejných míst a nemění pozici. Dobře, stěhuji se kousek blíž a znovu stavím síť. Tentokrát lejsek reaguje, ale podniká jen výzkumné výpravy a z bezpečné vzdálenosti obeznává okolí. Brzy si mě nachází, ale protože jsem od sítě daleko, nevěnuje mi příliš pozornosti. Poměrně dlouho mu takhle zkouším přehrávat nahrávky různých samců, ale tento starý pták s kroužkem, jak zjišťuji, si udržuje odstup. Když už to chci sbalit, přepínám na hysterický samičí projev. Dvě tři minutky a samec je v síti. Takhle na tebe, vojno stará. Podle kroužku zjišťuji, že jsem tohoto ptáka kroužkoval vloni téměř na stejném místě coby +2K samce. Nádhera. Je to zvláštní pocit, když si uvědomím, že od našeho posledního setkání absolvoval cestu daleko na východ a zase zpět. Klobouk dolů vzhledem k jeho velikosti.
Loučím se s ním a scházím dál z kopce, ale nikde se už žádný lejsek malý neozývá. Kontroluji mobil a nacházím textovku: Ťuhýk menší tu opravdu je. Píše Jarek Zeman. Hned si listuji avif, abych tam našel ranní pozorování ťuhýka menšího z Řečkovic. Tak tuhle příležitost si utéct nenechám. Zvlášť, když to mám opravdu za humny.
Sjíždím z kopců, beru birderský bágl, nabírám Pepeho a frčíme do míst uvedených u pozorování. Parkujeme vedle Jarkova auta. Podél plotu se právě vrací známé tváře ze střední Moravy. Jejich akční rádius a pohotovost jsou obdivuhodné. Zatahuje se a začíná drobně poprchávat. Jarek kontroluje situaci o kousek dál. Ťuhýk se má zdržovat na posečené loučce za plotem areálu ÚSKVBL. Pepe ho brzy nachází na jedné z bříz, se kterou díky svému šedobílému zbarvení dokonale splývá. Je to nádherně vybarvený jedinec. Kocháme se, děláme dokumentační snímky. Vracejí se chlapi, kteří si domluvili vstup do areálu. Za několik minut přijíždí pronásledovatel rarit Honza Studecký. Spolu pak jdeme za asistence Lenky Levé, která ptáka ráno objevila, do areálu, pořídit snímky z trochu větší blízkosti. Tak tohle klaplo dokonale. Letošní rok není na vzácné druhy opravdu vůbec skoupý. Ale chce to tah na branku, který mi chybí. Ovšem jiní ho mají a dokáží jej dokonale využít. Už teď jsou zřejmě na cestě sem další dva pozorovatelé.
Po hodinovém pozorování se loučíme. Lejsek malý s kroužkem a jako třešnička na dortu ťuhýk menší. Co víc si přát?