Pátek 11. srpna:
Víkend může být nezvyklý na události nejen v případě, že jeho dění zůstane ve vaší režii, ale i tehdy, když se necháte vést myšlenkami někoho jiného. A návrh na první část víkendu se dovídám po telefonu ve čtvrtek odpoledne. Plán je to tajný a moc lidí do něj zasvěceno není, přesto je lákavý, dosti smělý a výsledek bude nejistý až do polední chvíle. Nezbývá než se těšit.
Lákavé je to nejen pro mě, ale i pro celou rodinku. Proto se v pátek odpoledne soukáme do Molendy se zavazadlovým prostorem plným spacáků a karimatek. Předpověď na večer není nic moc, stále ještě doznívají divoké bouřky, které se přehnaly nad částí našeho území. Nevadí, rozhodující bude sobotní ráno. Před sedmou večer parkujeme před Ornisem – přerovskou ornitologickou stanicí. Vítá nás Jožka Chytil a pouští nás do zoologické expozice s vitrínami plnými vycpaných ptáků. Kluci chodí nevěřícně kolem a pořád jen udiveně pokřikují tatí, viděls tohle?… tatí, ten orlosup je strašně velkej… tatí tady je dudek… Člověk aby běhal od jednoho k druhému a přitakával a doplňoval informace, které o těch ptácích ví. Perfektní je i vedlejší mykologická expozice. O něco později přijíždí dámské trio z ostravské zoo a můžeme si skočit na jedno do blízké restaurace. Funí vítr, obloha je nebezpečně temná, rozsvěcují ji blesky a občas se z ní vysype pár kapek. Restaurace nese název U Labutě a vzhledem k tomu, co nás čeká, jsme si nemohli vybrat lépe. Po hodince přibývá Petr Podzemný a někdy před devátou zvládl nepřízeň počasí na cestě i Michal Podhrázský, díky jehož čtvrtečnímu telefonátu jsme všichni tady.
Vstávat budeme kolem páté a tak se s klukama vracíme na stanici, abychom si vybudovali ležení. Stíháme to tak akorát. Jen co jsme pod střechou, začíná na ni bubnovat déšť. Decko vlašáku (výběr z hroznů) z Jožkových zásob a jde se spát.
Sobota 12. srpna:
V pět je za okny ještě šero, ale kluci vzorně vstávají. Postupně se probírají ostatní a objevuje se také Ondra Boháč. Před šestou opouštíme Přerov a za nějakých 20 minut poté, co jsme na benzince koupili kakao a kafe, parkujeme nedaleko Zámeckého rybníku v Chropyni. Na stejném parkovišti právě vystupuje z terénního Nissanu četa Karla Makoně ze záchranné stanice v Plzni. Fajn, jsme všichni. Někteří se soukají do neoprenu, jiní natahují dlouhé broďáky, rozestavujeme se do rojnice a jdeme projít rákosiny u břehu. Jsou slehlé po včerejším dešti a prostupné jen s obtížemi. Naším cílem jsou mláďata labutě zpěvné, první mláďata tohoto druhu pocházející z hnízdění na našem území. Zpěvanka ze žlutým límcem 7R42 se totiž po deseti letech nahánění samců labutě velké rozhodla dát přednost samci svého druhu a vyvedla s ním na tomto rybníce čtyři mláďata. Oba dospělí ptáci jsou vidět na hladině, ale po mláďatech jako by se voda slehla. Místní myslivec nás informuje, že ještě včera tu byla, ale že jsou už jen tři. Také nás upozorňuje, že tu řádí početná parta mývalů, kteří plení, na co přijdou. Sám jich už osm odchytl. V rákosí je halda plastových odpadků, ale i mrtvé kachny.
Téměř dvě hodiny snažení a z mláďat se neukazuje ani jedno. Stále ještě prolézáme rákosí a dvě loďky prohlížejí vzdálenější břehy. Když už to balíme a já z pozorovatelny prohlížím hladinu rybníka, objevuje se Michal a v loďce má jedno z odrostlých mláďat. Super! Tak přece úspěch. Sedmi a půl kilové mládě dostává žlutý límec stejné série, jako jeho matka – 4R54. Bude zajímavé sledovat jeho další osudy a odečítací límec bude jeho zdálky viditelnou občankou.
Netrvá to dlouho a na trávníku u parkoviště sedíme s rodinkou sami. Snídáme a rozhodujeme se ještě aspoň krátce mrknout k blízkým Záhlinicím, než se vrátíme zase do Pístovic.
U Záhlinic obcházíme jen kus břehu Němčického rybníka a nahlížíme na rybník Pláňavský. Je tu klid, který zpestří jen hlas prolétajícícho vodouše šedého, dva pokřikující pisíci a přeletující samec bukáčka malého. Až při návratu si všímáme maličkého rybáka lovícího mezi rákosím Němčického rybníka. Je tak daleko, že si na určení netroufáme. Snad půjde něco vyčíst z fotky pořízené skoro přes celou délku rybníka (rybák černý). Teď už nás čeká jen oběd v Kojetíně a můžeme domů.
Mládě labutě zpěvné (Cygnus cygnus) dostává žlutý odečítací límec s kódem 4R54.
Nezbytnou součástí značení límcem je i kovový kroužek.
