Na dnešek je vyhlášen Global Big Day, kdy jednotlivci i týmy budou soutěžit o to, kdo bude během čtyřiadvaceti hodin schopen zaznamenat ve volitelné geografické oblasti nejvíce ptačích druhů. Také u nás určitě do terénu vyrazí nejeden nadšenec, přičemž ti největší budou startovat přesně o půlnoci a vydrží-li, pak budou končit úderem půlnoci následující. Výsledky klání členů Klubu 300 budou umístěny na webových stránkách.
Také vyrážím ven, ale big day dělat nebudu. Chci navštívit několik lokalit před tím, než se utábořím na té poslední, kde chci zkusit štěstí s nočním odchytem výrečka. No uvidíme, moc šancí tomu nedávám, ale přespat venku, kochat se západem slunce a zrodem dne následujícího stojí vždy za trochu toho nepohodlí.
A tak se vydávám do terénu, obloha je modrá, slunce svítí a já doufám, že mě čeká nádherný den. Objíždím nějaký ten rybník, pozoruji několik bahňáků, kroužícího orla královského, pisilu hledající potravu v mělkém mokřadu, v polích pak v blízkosti pískoven poslouchám hlasy vlh, sleduji kroužící luňáky červené a hnědé, skřivany trylkující na obloze a samce bělořita pronášejícího strofy svého zpěvu. Je krásně, nespěchám, co chvíli se zastavuji a kochám.
Až kolem třetí odpoledne vyjíždím do polí mezi Hustopečemi a Popicemi, abych se nejprve potěšil tím nekonečným výhledem k jihu přes vinice a Novomlýnské nádrže až k Pálavě, a pak už zaparkoval v místech, která jsem si k odchytu a noclehu vybral minulou neděli. Z terasovitých sadů a vinic zpívají hned čtyři druhy pěnic, včetně vlašské, nad hlavou se co chvíli ozývají přeletující vlhy, na vrcholcích keřů hlídkují ťuhýci a dokonce se ukáže i dudek. I tady, mimo plošinu, kde zrovna dnes parkují čtyři obytňáky, je výhled do širého okolí. Stačí si sednou na židličku a jen se dívat. Mezi keři zanedbaného sadu jsem natáhl osmnáctku na pěvce a až pozdě k večeru chystám další síť na výrečka. Stan postaven, na skládacím stolku čeká lahev červeného a od pěvcovky přináším několik drobků pro zpestření – párek ťuhýků, borinku, krutihlava, strnada obecného…
Obloha se od severu zatahuje, vzduch chládne a obloukem přes východní obzor mě míjí dešťové přeháňky. Šeří se, shon dne utichá, několikrát se až téměř na dotek přichází podívat zajíc, pak mi do sítě na výrečka skáče rozdováděný bažant, naštěstí ji netrhá a zase vyskakuje, a nakonec mi o ucho zavadí i drnčivý hlas lelka, který tu zřejmě protahuje.
Na čínské kostce pouštím nahrávku výrečka, stahuji pěvcovku, sedám do židličky, nalévám shiraz a koukám na první hvězdy na znovu vyčištěné obloze. Po celém dni jsem unavený a chce se mi spát. Brzy lezu do stanu a usínám. Bohužel mě čekají časté kontroly sítě, ke které vybíhám i přes chladnou noc, vždy jen v triku a trenýrkách.
Je to neuvěřitelné, ale v jednu nacházím v jednom ze spodních polí sítě viset výrečka. V noci se rozfoukalo, síťovina je sfouknutá k jedné straně, ale výrečka přece jen udržela. Mám neskutečnou radost, protože úspěchu jsem dával tak jedno procento. Mise splněna. Do rána pak chodím na další kontroly, ale už zbytečně, což mi vůbec nevadí.
I ráno je chladné, ale záhy se objevuje slunce, a to brzy prohřívá vzduch kolem. Snídám, pomalu vše balím a už kolem osmé odjíždím zase domů. Zkouším si pak spočítat druhy, které jsem za minulých 24 hodin viděl a i když jsem se motal jen po několika lokalitách a časem bezuzdně hýřil, i tak to dalo 81 druhů. Krásný výlet to byl a jsem moc rád, že jsem našel takové místo. Skoro bych řekl, že si tu z pokusů o odchyt výrečka udělám každoroční tradici.
Podmračený výreček malý (Otus scops).
Jeden z četných luňáků červených (Milvus milvus).
