Vlezlé zimní počasí posledních dní mi nevyhovuje. Nějak si na ten sychravý chlad nemůžu zvyknout. Minulý víkend jsem po pracovní sobotě vyrazil v neděli s Jožkou jen na krátkou procházku kolem retenční nádrže na kraji Černovických teras. Kličkování mezi četnými pozůstatky venčení psíků přece jen přineslo pěkné pozorování, když nedaleko od nás přeletěl raroh. Byl to jen krátký výšlap. Ledový vítr nás brzy zahnal zpět domů.
A má být hůř. Předpověď hlásí prudké ochlazení a bohatou nadílku sněhu. Dřív, než to přijde, vyjíždím na sobotní dopolední výlet po několika oblíbených lokalitách v okolí Pohořelic. Obloha je šedivá souvislou oblačností. Ledově fouká od severu. Polní cesty jsou blátivě rozbředlé. Zastavuji u hnojiště kousek od Žabčic. Je tu ale pusto a prázdno, jen několik úpolníků a přeletující racci. Můj pohled však přitahuje dění nad blízkou skládkou, tam je ve vzduchu mnohem živěji.
Těsně nad skládkou poletují stovky racků chechtavých a nad nimi krouží pět luňáků červených. Od plotu, kde parkuji, se zvedá osm koroptví. Ozývá se krákání havranů, měkčí hlasy kavek a v okolních polích hlídkují káně lesní.
Přejíždím ke stále ještě vypuštěnému Novoveskému rybníku. Někde z polí je slyšet střelba. Bahna se zdají být prázdná, ale pod drobnohledem stativáku nacházím postupně 15 kolih velkých pátrajících po potravě na dně rybníka. Nedaleko cupuje kořist mladý orel mořský, ale brzy to vzdává a přenechává ji šedivkám. Když si prohlížím velké racky u břehu blíže vesnici, objevuje se nad nimi sokol. Chvíli se motá kolem, ale brzy odlétá.
Jdu si dát tradiční okruh severně od Drnholce. Ve vysoké suché trávě potkávám koňadry a stehlíky. Kus dál mě v polích zaujme několik desítek šedivek (60 ex.) v těsné blízkosti zimujících doupňáků (150 ex.). Oblačnost se protrhává a objevuje se slunce. Louže na polních cestách se lesknou jako malé úlomky zrcadla. Jak těch několik paprsků dokáže změnit tísnivé šero krátkého zimního dne.
Louže na polních cestách se lesknou jako malé úlomky zrcadla.
Na chvíli zastavuji na kraji místního letiště. Hned kousek od auta potkávám chocholouše. Jde o ptáka, který je v dnešní době ještě vzácnější než koroptve, které jsem viděl u skládky. Mám z něj radost. V průběhu roku jsem jej nikde cíleně nehledal a tento jedinec je mým prvním svého druhu v tomto roce. Vždy, když se tu procházím, představuju si, jak z krátké trávy vyletují strnadi severní nebo skřivani ouškatí. Hmm, to by byla paráda.
Zastavuji se v Drnholci na náměstí, ale kalous na obvyklém místě není ani jeden. Obloukem mířím k hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží, v jejímž severovýchodním cípu zastavuji. Na blízkém poli je vidět plížící se kočka. Když tu dobře vykrmenou potvoru, která si z teplíčka domova vyrazila pro zábavu zabíjet pozoruji, mám úplně stejný, nepříjemný pocit, jako když potkám v polích nebo na kraji lesa řady rozestavených myslivců. Neliší se vůbec ničím.
Od břehu vyjíždějí na mírně rozhoupanou vodní hladinu nádrže stovky lysek. Upevňuji na stativ dlouhé oko a hle, stále je tu lovící hejno turpanů hnědých (10 ex.), v dáli jednotlivě svítí roháči (26 ex.), dvě hejnka chocholaček, morčáci velcí, a … v drobné černé kachničce se světlými lícemi odhaluji turpana černého. Pěkné, moc pěkné.
Chvíli ještě rejdím stativákem po okolí, ale pak to balím a přejíždím k poslední lokalitě. Parkuji u rybárny na Věstonické zdrži a z kraje lesíka si jdu prohlédnout i tady vodní hladinu. Z rákosí se zvedne skupinka morčáků velkých, hlasitě zakvičí chřástal vodní a pak už se do mě opírá vítr na břehu. Na vodě je rozptýleno asi 3000 hus běločelých s několika desítkami hus velkých. Stativák se mi chvěje ve větru. Siluety vzdálených hus jsou rozmazané. Nade mnou přeletuje kormorán malý, pozoruji samici morčáka malého a shledávám, že se mi tu už nechce být. Opět mě dostihla ta nepříjemná sychravost dne. Zvláště, když slunce už se zase skrylo a znovu zavládlo příšeří. Stačilo, je čas na návrat.
Chocholouš obecný (Gallerida cristata) od Drnholce.
