Ráno se jedu podívat s Jindrou k zásypu na kraji lesa, kde bych mohl v budoucnu zkusit natáhnout síť. Je to blízko Pístovic, v okolí se ozývají strnadi obecní a hýli a možná by se tu dalo políčit i na sovy. Je zataženo, pofukuje studený vítr a já bych se chtěl podívat po několika větších vodních plochách v okolí Hulína a Tovačova. Loučím se s Jindrou a mířím k Hulínu.
K místní obrovské pískovně přijíždím od severu. Cesta je bahnitá a rozměklá. Brzy se mi boty proměňují v pětikilové blátivé papuče. V keřích a na louce jsou tu desítky strnadů obecných a kvíčal. K západu právě přeletuje menší hejno hus běločelých. Na hladině je vidět jen několik roháčů, ale stačí se pozorně zahledět k západnímu cípu pískovny, kde se v závětří skrývají čírky obecné (115 ex.), ale i trojice turpanů černých a pravděpodobně pět turpanů hnědých. Je to ale zatraceně daleko a vítr je nečekaně ostrý. Slzí mi oči. Další tři turpani hnědí jsou přímo přede mnou u protějšího břehu. Objevuje se samec morčáka velkého a nad vodou se několikrát točí další dvacítka běločelek, které ale pokračují dál k SZ. Potáplice tu tentokrát nejsou žádné.
Jedu k severu, v Břestu beru benzín a pak se blízko dědiny vydávám po asfaltce v polích. Poslouchám v rádiu pořad o masovém vrahovi a dalekohledem projíždím nekonečné lány polí. Straky, káně lesní, několik lovících volavek bílých a poštolky. Nic víc.
Cestou k Troubkám potkávám na kraji města v keřích další desítky strnadů obecných. Sama hladina Troubecké pískovny je poseta kachnami – odhadem 2200 kousků. Ostrůvky se ježí černými siluetami kormoránů (170 ex.). Nacházím několik čírek obecných a roháčů. Postupně přilétají racci bělohlaví (30 ex.) a bouřní (250 ex.) a po cestě přijíždějí další auta se zájemci o vánoční stromky, které se tu prodávají přímo ze školky.
Osvědčeným zlatým hřebem okolí Tovačova je v zimě pískovna u Annína. Je to zvláštní, že zrovna tady se vždy drží tolik zajímavých druhů. Tato zima je bohatá na turpany černé a tři kousky jsou i tady. Ze seveřanů obdivuji hoholy (32 ex.), jejichž samci mají dokonalé bíločerné dresy, morčáky velké (10 ex.), dvě krásné potápky žlutorohé, dvě samice morčáků malých, pět hvízdáků, kaholku a nakonec u břehu mezi lyskami i mladou potápku rudokrkou. I tady se objevují racci bouřní a bělohlaví. Většina bouřních ale pokračuje ve výšce dál k jihu. Lysek jsou stovky, kolem letí s křikem ledňáček a ještě hlasitěji se ozývá jeden z rybářů poté, co zazní rána o plech. „To je chování, ty debile, ještě jednou a zabiju tě…“ nese se nad vodou. A to se jim říká tiší blázni. 🙂
Vychází to skvěle. Klub Evergreen stíhám cestou do Pístovic skoro celý. I tentokrát si zvládám za jízdy poznamenat pár jmen jazzových či swingových zpěváků a těším se, co od nich na internetových sítích najdu.
Samec zvonka zeleného (Carduelis chloris) z nedělního odchytu na zahradě.
