Poslední šance na noční odchyt. Sice pořádně fouká, ale v noci by měl vítr polevit, navíc je krásně, čistá obloha, přijatelné teploty, Jožka je připraven na nocleh venku a já se na to taky těším, protože minimálně následujících pět týdnů se se sítěmi do terénu nepodívám. Nakupujeme si dobroty na večerní piknik a kolem půl páté vyjíždíme z Brna.
Zlatavá strniště se podél cesty střídají se zelenými plochami kukuřice. Pšenice na odvrácené straně našeho pruhu keřů v polích už je také sklizena a poletují nad ní poštolky. Všude kolem nad námi loví vlaštovky. Stojí na místě proti větru, štěbetají, přeletují sem a tam. Jsou jich desítky, staří ptáci s dlouhými vidlicemi ocasu i mlaďoši s ocasy kratičkými. Občas se v termice objeví tři čtyři káně. Jednou je s nimi pochop, jindy luňák hnědý. Jdu cvičně natáhnout dravcovku. Vítr nadouvá její síťovinu a pohupuje plastovým Arnoštem usazeným na klacku. Chystám i pěvcovku, s Jožkou si sedáme k večeři a pozorujeme okolí. Na Arnošta záhy reaguje jedna poštolka a chytá se. Opakovaně se pak objevují i čtyři nebo pět ptáků, ale v následujících čtyřech případech se pokaždé chycený dravčík brzy ze sítě osvobozuje a odlétá. Jedna poštolka nás provokuje tím, že si sedá na horní lanko sítě. Kolem nás přeletují hřivnáči a menší hejna špačků. Je hezky.
V půl osmé přinášíme další poštolku a o půl hodiny později ještě jednu. Šeří se a na obloze se zhmotňuje obrovský koblih měsíce dva dny před úplňkem. Z odchytu sov asi nic nebude. S uvadajícím větrem se objevuje několik drobků i v pěvcovce – skupinka mlynaříků, pěnice slavíková a hnědokřídlá. Jožka prodělává křest, když mu slavíkovka kropí celý obličej vínově červeným trusem z bezových bobulí.
Na strništích pobíhají zajíci a pase se srnčí. Vidět jsou z nich už jen siluety. Nebe nad západním obzorem hraje barvami, které postupně chládnou ve směsku fialové a tmavě modré. Poblikávají první hvězdy a pod kopcem se rozsvěcují ulice Vyškova. Zprvu jsem měl pochybnost o smyslu dnešního výjezdu, ale teď jsem rád, že jsme to nevzdali. Vítr už jen lehce čechrá síť.
Měsíc je skutečně jako velká nebeská žárovka. V jednu v noci pozoruji kolem dravcovky poletovat sovu, ale ani já nepotřebuju ke kontrolám čelovku, natož sova, ta se do sítě nalákat nedá. Škoda. Měsíc sice mizí po třetí ranní za obzorem, ale brzy se zase rozednívá. Dnešní noc na sovy není.
Od minulého týdne se východ slunce o pořádnou chvíli posunul, řekl bych, že o dobrou půlhodinku. A ptáků moc nelétá. Chytá se slavík, několik rákosníků a do dravcovky ještě jedna rozvášněná poštolka. To je všechno. Kroužek tak dostalo asi dvacet opeřenců. Ale bylo to fajn. Záhy už slunce zlatí obilná strniště kolem a teple barví listí keřů. Cestou k Brnu chroupeme nezdravé tortillové lupínky a užíváme si zbytek pánské jízdy.
odchycené druhy: poštolka obecná (4 ex.), rákosník obecný (3 ex.), rákosník zpěvný, rákosník proužkovaný, rákosník velký (4 ex.), slavík obecný, pěnice hnědokřídlá, pěnice slavíková, mlynařík dlouhoocasý (4 ex.) – 20 ptáků 9 druhů
Portrét první z chycených poštolek obecných (Falco tinnunculus).
Bílá kulička s dlouhým ocasem – mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus). Vlevo je patrná světlá skvrna dorůstajícího měsíce.
