Skoro po měsíci v tropech jsem zase doma. Po těch vedrech v Malajsii jsem se už těšil na naše jaro. Těšil jsem se i na možnost vyrazit přes noc na chřástaly, když už mi Velikonoce nabízely prodloužený víkend. Vichr mě ale přesvědčil, že bych sítě natahovat neměl. Nuže dobrá. V pátek jsem tedy vyrazil alespoň na spanilou jízdu na motorce. Zamířil jsem k Tovačovu a prvně od konce února jsem se ocitl u nás v terénu. Byla to krása, dvojice vlaštovek nad rozhoupanou hladinou rybníka, v uších zpěv budníčků menších a pěnic černohlavých, pátravé kroužení dvojice orlovců nad vodou a přelet čápa černého. Ptáci se předváděli nablízko, jako by věděli, že sebou nemám foťák.
O víkendu jsem mimo jiné přepisoval do počítače deník (brzy ho přidám na web) a skutečný birding absolvovaný s plnou výbavou a autem, jsem si nechal na dnešní Velikonoční pondělí. Časový posun způsobený cestováním a následný přechod na letní čas mi zamíchali biorytmem tak, že usínám se slepicemi a budím se ještě za tmy. I dnes jsem něco po páté probuzený, dělám si pár lekcí španělštiny, snídám a balím se ven. Napadá mě mrknout na internet a zjišťuji, že byl včera u Mikulova ústřičník. Fajn, stejně jsem se tam chtěl podívat. Slunce je stále ještě kryto oblačností tvořenou zvířeným prachem, který k nám doputoval až ze Sahary, stále silně fouká, ale je teplo. Nazouvám sandály a jede se.
Ještě není ani osm, když lezu z auta na severní straně Novoveského rybníka. Rybáři tu mají velkou hromadu hnoje, která půjde do vody coby občerstvení kaprům. Poskakují po ní dva konipasi bílí a párek kachen. Hladina se vlní v silném větru a na ní se pohupují roháči, kachny a racci. Na suchých větvích keřů nad protějším břehem odpočívají kormoráni a nade mnou čelí nárazům větru luňák červený. I tady prozpěvují budníčci a černohlávci. Jen vlaštovky vidět nejsou.
Za chvíli jsem u Nového rybníka. Ještě ani nestačím nachystat stativák, když se ve vzduchu ozve pískání. Je to ústřičník letící v oblouku nad hladinou. Stíhám jeden snímek jeho zadku před tím, než se usadí na vzdálený bahnitý břeh. Na vodě je půldruhé stovky chechťáků a padesátka racků bělohlavých. V mělké zátoce odpočívají čírky (46 ex.), naproti pohupují ocasy vodouši kropenatí (6 ex.), zpívají zvonohlíci, pokřikují koňadry, ozve se žluna a co chvíli prosviští oblohou letka špačků. Jen kontury Mikulova vzadu za rybníkem trochu stírá nažloutlý prašný opar. Užívám si jarní atmosféry a jsem vděčný za dáreček na uvítanou v podobě exotického ústřičníka.
Pak zajíždím k pozorovatelně na kraji Sedlece. Nesyt je na plné vodě, víc se jí do něj snad ani nemůže vejít. Pode mnou tokají husice liščí a na hladině svítí lžičáci. Vzhledem ke stavu vody a silnému větru ani na další pozorovatelny nebudu pokračovat. V Hlohovci míjím kostel, před kterým postávají lidé po mši a potkávám první koledníky se spletenými pomlázkami v rukou. Jeden osamocený koledník je v kroji s kloboučkem a pentlemi. Vypadá moc pěkně a působí slavnostně a svátečně. U ostrůvku rybníka se drží ostrůvek padesáti hus tundrových. Zastavily se zřejmě jen na chvíli. Krátce se nad vodou objeví volavka stříbřitá, hledím na prořídlou kolonií kormoránů velkých a všímám si tří husic nilských.
Beru to asfaltkou za Výtopou a zastavuji u jižního cípu Nesytu. Stovky kusů kachen a lysek se tu ukrývají v závětří podél rákosových břehů rybníka. I přes ten nepříjemný vítr mi o ucho zavadí opakovaný nápěv strnada lučního a později i typický zpěv modráčka z rákosí. Je tu pěkně. No a na závěr se musím ještě zastavit u Slaniska, u váhovny, lehce zavzpomínat, projít se po louce, omrknout místa, kde v červenci pravidelně při kroužkování stanujeme. Už se na to těším.
Konipas bílý (Motacilla alba) na hromadě páchnoucí pochoutky pro kapry.
Dokladovka ústřičníka velkého (Haematopus ostralegus) z Nového rybníka u Mikulova.
