Každý den je jiný. Zdánlivý den propadák může příjemně překvapit a na druhou stranu může naprosto zklamat i den zprvu vyhlížející docela nadějně. Svoji vinu na tom mohou mít i nedokonalosti kamaráda Aladina, který má svoji hlavu a rozhodně si nezaslouží slepou důvěru. Ano, nechal jsem se přesvědčit jeho křivkami a sloupci a odpoledne znovu vyrážím k Blučině.
Je pěkně. Po obloze plavou mohutné mraky, ale ten prostor nad nimi je modrý a slunečný. Nespěchám. V klidu si chystám čtverec vyznačený od včerejška v rozích suchými větvemi. Chvíli nade mnou zakrouží luňák červený a častěji než včera kolem proletí dvě tři vlaštovky. V minulých letech tu bývalo kolem desíti párů čejek. Tentokrát se na vlhčím místě v poli za strouhou zdržuje pár jediný. Potěší ale vodouši rudonozí, kteří okázale obkrouží lokalitu a sedají někde u čejek. Z vrcholku stařiny, která mi sahá po prsa, hlasitě trylkuje bramborníček černohlavý a kolem blízké Cézavy se prohánějí kachny. Jednou se mezi nimi objevuje i samec čírky modré.
Procházím okolí, abych zjistil, jestli se tu někde neskrývá louže stojící vody. Nacházím jen tři nebo čtyři drobné tůňky vybagrované v minulých letech. Je zajímavé, že v nich není ani známka po obojživelnících. Strouha podél cesty byla dříve živým trdlištěm skokanů a později se z luk ozývaly jemné trylky ropuch zelených. Tentokrát nic.
I přes silnější vítr natahuji u jednoho vlhčího místa daleko od tůněk ještě jednu bahňákovku. Sedím pak na skládací židličce u auta, popíjím pivko, hledím na plynoucí mraky a říkám si, jak je všechen ten život kolem křehký. Stále častěji mi v souvislosti s lidskou aktivitou všude kolem v uších zní věta, tak tento experiment nevyšel. Nevím, kdo ji pronese, ale obávám se, že je až příliš výstižná a definitivní.
Vítr by měl utichat, ale není tomu tak. Je silnější než včera, byť Aladinovy křivky ukazují přesný opak. Šeří se, začíná být chladno a obloha se zatahuje. V osm mám sítě roztažené a do temné oblohy zní mix ptačích hlasů.
Kontrola za kontrolou je negativní. Přechází dešťová přeháňka. V jedenáct přináším chřástala vodního. Pak zase nic. V jednu, po další kontrole, prohlížím Aladinovy grafy. Změnily se. Měl by přijít setrvalý déšť a další ochlazení. Ne, dnes to nemá cenu. Z oblohy se nic neozývá, sítě jsou prázdné, rozhoduji se vše sbalit a vrátit se domů. Kdoví, třeba je to hloupost. U sítě ještě jeden chřástal vodní dřepí, ale mrštně mizí ve vegetaci. Následně se z oblohy také jeden pták ozývá. Teď už je to jedno. Vše při světle čelovky odnáším do auta, balím a odjíždím. Představa, že bych ráno za deště balil prázdné a navíc mokré sítě, mě neláká.
Ve tři jsem v posteli. Jsem rozpumpovaný nocí venku a vůbec se mi nechce spát. Když pak ráno koukám oknem ven, je tam zataženo a mokro. Uvidíme, jaké to bude za týden.
Červenka obecná (Erithacus rubecula) – jedna z mnoha zpívajících červenek při naší dopolední deštivé procházce kolem Žebětínského rybnku.
