Za okny panuje dokonale pošmourné podzimní počasí, šedivé příšeří a drobounký déšť. Už dlouho jsem se nebyl projet po okolí za klasickým birdingem. Dával jsem přednost odchytu, ale kroužkovací sezónu už pro letošek pomalu věším na hřebíček, tak proč si nepřipomenou doby, kdy jsem byl venku, kolem rybníků a v polích pod Pálavou, každou volnou chvíli. Říkám si, jestli to ještě budu umět, protože i při této činnosti je třeba tréninku. No, je třeba to vyzkoušet.
Jižně od Brna se nad krajinou vznáší lehká mlha. Naštěstí je dostatečně průhledná. Mířím k hnojišti v polích kousek pod Pohořelicemi. Úzká asfaltka je zaneřáděná bahnem, které tu roztahaly na kolech traktory z polí. Z pásu keřů vzlétá ťuhýk šedý. Z hnojiště se kouří a po větru z něj vlají fábory smradu. Na oranici jsou vidět bažanti a šedivky, na drátech elektrického vedení sedí několik desítek špačků, ozve se čejka a menší hejnko vrabců polních. Vzduchem vysoko nade mnou přeletují občasné hlasy ptáků a některé ani neznám. Tolik let už se potuluji za ptáky a pořád mi tolik hlasů uniká. Z nedaleké bažantnice ke mně dolehne drnčení datla a do pole přistává několik hrdliček zahradních. Počasí je sychravé, stále jemně poprchává, ale naštěstí příliš nefouká. Užívám si samoty i té mírně teskné podzimní atmosféry.
Silnice dál směrem na Mikulov je odsud zavřená, ale přes Velký Dvůr a Vilémov se dostávám k výtažníkům u Vrkoče. Keři právě přeletují mlynaříci a modřinky. Pomalu obcházím Nohavici. Vrkoč je téměř na plné vodě, pod nohama mi čvachtá blátíčko a živo je občas jen ve vzduchu. Prolétají kormoráni, skupinka poláků velkých, sem tam racek bělohlavý. Z rákosí zakvičí chřástal vodní a několik lysek nervózně nabere rychlost a rozběhne se po hladině do úkrytu. Několikrát se ozve a pak objeví ledňáček. Užívám si obyčejných druhů a tradičně dumám nad smyslem svého zarputilého nošení těžkého foťáku, se kterým jsem nic pořádného nevyfotil už měsíce. Jestli už není čas přehodnotit svoji roli občasného fotografa a nepořídit jen nějaký obyčejný superzoom, který pro tu moji dokumentaci z terénu bude naprosto stačit?
Když už jsem tady, tak zajíždím i ke Starému rybníku. Podél jeho východního břehu jsou v závětří rozptýleny stovky kachen. Překvapuje mě početnost lžičáků (350 ex.) a téměř dvě desítky hvízdáků. Z lužního lesa se ozve žluna šedá a plný zpěv střízlíka. Jestlipak tu budou v předjaří zase k vidění severské husy a bernešky?
Silnice na Vlasatice je plná kamionů a aut, která tudy objíždějí neprůjezdnou hráz přes Novomlýnské nádrže. Parkuji na polní cestě a jdu se projít k Novoveskému rybníku. Ten je upuštěný. Na mělčinách podél břehů odpočívají desítky kormoránů a kachen. Dost daleko, až na u břehu západního, pozoruji asi stovku čírek obecných a dvě stovky čejek. Už se těším, až i tady budou k zastižení severské husy. Prozatím je tu jen jedna jediná běločelka.
Asfaltka obkružující ze severu Drnholec je tak zaneřáděná blátem, že se po ní nedá jet. Silnice k hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží je uzavřená zákazem vjezdu. Zavřená je ale hlavně pro projíždějící kamiony, trochu tedy porušuji předpisy a k VDNM I se přece jen dostávám. Na vodě jsou desítky lysek a chocholaček – zdejší tradiční osazenstvo. Počítám asi 11 roháčů a všímám si spící potápky, kterou odhaduji na rudokrkou. To se mi potvrzuje, až ve chvíli, kdy zvedá hlavu a natahuje krk. Tož tak, pro dnešek stačilo. První listopadový den v terénu končí. Uvidíme, kolik v následujících týdnech bude času a chuti k dalšímu výjezdu za ptáky.
Dvojice hrdliček zahradních (Streptopelia decaocto) v polích. Jedna z mála dnešních fotografií.
