Probouzím se do bílého dne. Není bílý sněhem ale dopolední hodinou, která už dávno utekla rannímu šeru. První den nového roku. Trochu nechápavě vrtím hlavou nad tím, jak rychle ty roky běží. Jo, hlava mě lehce pobolívá, přece jen se něco málo včera vypilo. Ale oslava posledních chvil loňského roku byla decentní. Za oknem je polojasno, chladno, ale ne mrazivo. Vstává Pepe a míří ke dveřím na balkónu. První ptačí druhy bude mít do svého letošního čistého seznamu dřív než já. Tak to má být. Taky vystrkuji hlavu. Z krmítka odlétá hrdlička, ozývá se brhlík a krákání havranů. Tohle jsou moji první opeřenci.
Snídáme a jedeme na novoroční birding. Mám tyhle první chvíle nového roku s dalekohledem u očí rád. Čím asi bude zajímavý? Co nového přinese?
Postávám chvíli na ulici před domem a užívám si krásného dne. Od sousedů krátce zadrnčel střízlík, ozývají se koňadry i tenký hlásek králíčka obecného z douglasky nade mnou. Po sněhu už není ani památky. Není se co divit, když teploty posledních dnů šplhaly až k desítce nad nulou.
Říkám Pepemu, že bychom měli stylově začít na hnojišti a sjíždím do polí pod Pohořelicemi. Tentokrát je tu ale mrtvo, jen pár úpolníků, v dáli káně ve větrolamu a volavka na ozimu. Ani husy není vidět přeletovat.
Vzpomínám si, že kluci před koncem roku pozorovali husy na poli před Drnholcem. Bylo to před naším setkáním ve sklípku, kam jsem bohužel nemohl kvůli nějakému moribundu, Pokračujeme tedy tam. Ozim se pod silnicí bělá pasoucími se labutěmi. Je jich málo přes stovku a mezi se jako duch pohybuje labuť černá. Na stromě u silnice sedí ťuhýk šedý a dále směrem k Drnholci sedí v polích menší hejnko hus. Jsou to všechno běločelky. Přejeli jsme k nim a pozorujeme je z přijatelné vzdálenosti a s dobrým světlem. Jsou krásně čitelné. Asi 750 ptáků. Samozřejmě potěší berneška rudokrká, která se s nimi pase. Ale za zády, za lesíkem, se ozývají další husy. Zkusím si je také prohlédnout.
Terén je tu členitý a husy jsou částečně skryty za lesíkem. Je tu dalších asi 3000 běločelek a několik tundrovek. Nakonec je zdárně prohlížím. Husy jsou v klidu, odpočívají, krmí se, pospávají, nohy a zobáky obalené hlínou. Ozve se štěkání psa, husy se náhle zvedají a přeletují směrem k menšímu hejnku. Jdeme si je ještě jednou prohlédnout, ale tentokrát už jsou hodně daleko na tmavé oranici a slunce nám svítí v ostrém úhlu do očí. Tož tak, jede se k vodě.
Cestou ještě jednou zkontrolujeme labuť černou a pak padesátku volavek bílých v poli kousek od vtoku Dyje do Mušovské zdrže VDNM. Zatímco v závětří lesíka se vzduch nehýbal a bylo teplo, tady už mírně pofukuje. Hladina je plná morčáků velkých (asi 140 ex.), chocholaček a lysek. Ale i morčáků malých je asi dvacítka, nacházíme dvě kaholky, nějaké kopřivky, roháče… je tu fajn. Blíží se poledne a husy se ve skupinách vracejí z polí na vodu, aby se napojily. Letí někam ke kostelíku. Přesouváme se ještě blíže k Pasohlávkám, kde si nad vodou všímám loňského racka malého. Tady už funí chlapsky a obloha se zatahuje. Nebudeme ten dnešní birding moc hrotit.
Ještě pro úplnost zajíždíme k hrázi u Dolních Věstonic. V závětří ostrůvku je spousta kachen a nad vodou právě pádlují vzduchem tři orli mořští. Zdravíme se s Renkou Hasilovou, popřejeme si vše nej do nového roku a pak už se vracíme. Bageta na pumpě a pomalá jízda v rozmáchlém oblouku zase do Brna. Není kam spěchat. Do seznamu přidáváme ještě několik druhů a někdy po druhé odpolední jsme zase doma. Pepe už za jízdy vyplňovala birdlist na klubovém webu, aby si alespoň na pár dní dopřála jedno z prvních míst na výsledkové listině. Je to taková klasika. Pak už nastoupí jiní, ale pro těch prvních pár hodin je dokonce první. Mise splněna, i pro mě. Pobyt venku, trocha toho slunka, krásní ptáci, cítím se spokojeně. Takhle nějak si představuju dobré vykročení do dalšího roku.
Labuť černá (Cygnus atratus) se svými bílými příbuznými.
A ještě jedna z kání lesních (Buteo buteo) číhajících podél silnic na kořist.
