Zase je tu nový začátek, čistý list k popsání, první den nového roku. Tradičně vyjíždíme s Pepem do terénu a tentokrát dost brzy. Včera jsem se rozhodl slavit Silvestr pro časové pásmo, ve kterém leží Kábul. Půlnoc a začátek nového roku jsem tedy měl o tři a půl hodiny dříve než u nás. Díky tomu jsem čilý a vyspaný. Jedeme k Novomlýnským nádržím, kde se máme setkat s Ondrou Kauzálem.
Jen co se ocitáme před domem, je jasné, že oproti včerejšku nám počasí ani trochu nebude přát. Včera po poledni jsme totiž vyrazili také na projížďku k Věstonické zdrži VDNM. Obloha byla modrá, slunce příjemně hřálo a dohlednost byla dokonalá. Po celé hladině střední nádrže byla rozptýlena hejna severských hus, odhadem až 20000 ptáků. Procházeli jsme se po asfaltce jdoucí podél hráze k přepadu a užívali jsme si dokonalých podmínek. Sice jsme nepotkali žádné bernešky, ale podařilo se odečíst pět límců hus velkých a plni vitamínu D jsme se po dvou hodinách zase mohli vrátit domů ke končícímu roku.
Dnes je ale obloha zatažená, vzduch je zakalený mlhou, na všem leží námraza a teplota je pod nulou. Co se dá dělat, nevzdáme to.
Prvním letošním druhem, kterého vidíme těsně vedle hráze, po které projíždíme, je tentokrát morčák velký. Následují kachny, lysky, labutě, racci chechtaví, volavka bílá a na silnice přejetá vydra. Ještě panuje šero, když parkujeme u rybárny. Po chvilce přijíždí i Ondra. Mlha je taková, že je stěží vidět na nějakých dvacet nebo třicet metrů. Husy jsou slyšet, ale rozhodně ne vidět. Snažíme se určovat sluchem. Přibývá nějaká drobotina, střízlík, koňadra, vrabec polní, strnad rákosní, kos. Občas přejdou hlasy hus krytých mlhou ve výbuch, kdy všechny vzlétají a přeskupují se. Z rákosí kvičí chřástal vodní a dokonce z něj vyletuje dvojice husic nilských. Je nepříjemně vlezlá zima, mlha je pořád stejně hustá, nemá cenu tu dále mrznout.
Přejíždíme k hrázi u Dolních Věstonic. V mlze nelze rozeznat ani ostrůvek ležící kousek od břehu. Přesouváme se tedy ještě kousek dál směrem k Pavlovu. Stále je vidět jen pár metrů vodní hladiny. Připisujeme si hvízdáky, ledňáčka, a zase nějakou tu droboť v okolních keřích.
Výšlap k Pastorkovu lomu u Klentnice přináší jen ticho. Jaksi tu chybí ptáci. Ve stěně poletuje jen samec rehka domácího. V peří mu ulpívá jinovatka, ale neúnavně prohledává dno lomu. Drsoň.
Zajíždíme si do Mikulova pro sváču. U benzinové pumpy pozorujeme velké hejno stehlíků (150 ex.), přidáváme sojku a početné hejno kvíčal. Tady se zdá mlha ustupovat, ale když se zase blížíme k nádržím, mizí okolní krajina v šedobílé tmě. Příjemným překvapením je potáplice malá kousek od Pasohlávek, která se na nás připlouvá podívat. Na chvíli vyplouvá z mlhy a pak se do ní zase vrací.
Následuje klasická objížďka poli nad Drnholcem. Na dvou místech na nás čeká ťuhýk šedý a ve větrolamu nacházíme osamoceného hřivnáče. Pak se jdeme projít polem kolem letišťátka. Zem je tu provrtaná hraboši. Kolem nás loví samec pilicha, v okolí sedí několik kání a vyšlápnout se nám daří jednoho skřivana. Čas poskočil, dávno je po poledni a počasí se nijak nelepší. Kousek od zámečku v Drnholci zastavujeme zkontrolovat nocoviště kalousů (10 ex.) a ve vinohradu východně od městečka se společně s kvíčalami zdržuje snad stovka špačků.
Vezeme Ondru zpět k jeho autu a při té příležitosti znovu koukáme na hladinu Věstonické zdrže ze stejných míst jako ráno. Kdepak, dohlednost je pořád mizerná. Nevadí, i tak to byl příjemný rozjezd nového roku s pětapadesáti pozorovanými druhy ptáků.
Samec rehka domácího (Phoenicurus ochruros) v Pastorkově lomu.
Potáplice malá (Gavia stellata) kousek od Pasohlávek.
