Začíná nový rok. Vstávám po osmé a vyhlížím oknem chlívku do mírně mrazivého dne. Na plot právě usedl kos – první druh roku 2015. Dalším druhem je čtveřice hýlů ozobávajících jakousi bylinu propletenou pletivem sousedova plotu. Oblékám se, beru dalekohled a jdu se projít na zahradu. Třetím druhem je bažant startující z trávníku sousedova dvorku. Jo, venkov. Během několika minut pozoruji prvních deset letošních druhů.
Novoroční birding zpravidla začínám u Tovačova a dnes tomu nebude jinak. Dálnice je prázdná, potkávám jediné auto. Odbočuji pod Prostějovem, abych to vzal podél letiště směrem na Bedihošť. U třešňové aleje prohání poštolka straku. Všude v polích řepky, v ozimech i na zoraných strništích hlídkují káně lesní.
Pak už mám před sebou Tovačov. Začít chci u Annína. Na hladině jsou stovky lysek, ale nedaleko břehu mám i osamocenou potápku žlutorohou. To je příjemné překvapení. Ukazují se v podstatě ty stejné druhy, co přede dvěma dny, kdy jsme tu byli s Tómou. Chybí jen turpan hnědý a potáplice severní.
Následuje pískovna u Troubek. Cesta je zasněžená a beze stop. Čistým sněhem otírám přední okno u auta. Gumka stěrače je mrazem potrhaná a skoro nefunguje. Plovoucí ostrůvky jsou obsazeny kormorány a několika racky bělohlavými.
Polní cestou jedu pak k Hradeckému rybníku a odtud se jdu projít starou dubovou alejí kolem mlýnského náhonu. Honí se tu a pokřikují ledňáčci. Jsou minimálně čtyři. Do větví proschlých dubů tepou strakapoudi velcí, často se ozývají brhlíci a nejběžnějšími druhy jsou koňadry a kosi. Trsy jmelí ozobávají brávníci. Je tu příjemně. Každý, i ten nejběžnější druh, mi dělá radost. Jako bych ho dnes pozoroval poprvé. „Bylo to po stý a jako prvně znovu“, zazní mi v uchu nápěv písničky Samsona Lenka, a vzápětí si říkám „jak na nový rok, tak po celý rok“. Doufám, že to tak bude. Pozorování za humny může být mnohdy zajímavější, než stovky kilometrů ujetých za něčím neobvyklým.
Severně od Tovačova a východně od Klopotovic ještě koukám do polí. Nízko nad ornicí poletují skřivani (19 ex.) a na hroudách sedí další káně. Začíná pršet. Vracím se domů a houstnoucí déšť mi namrzá na předním skle. Potrhané stěrače mi moc nepomáhají. Naštěstí se mi na blízké pumpě daří sehnat náhradu alespoň za jeden z nich. Ještě větším štěstím je to, že přestává pršet. Pěkně to namrzá a klouže, ale to už jsem skoro v Pístovicích. První den nového roku v terénu je za mnou. Jsem zvědavý, co nás letos čeká.
Jeden z ledňáčků říčních (Alcedo athis) prohánějících se podél mlýnského náhonu v Tovačově.
