(překlad z knihy Good Birders Don’t Wear White: 50 Tips From North America’s Top Birders)
Jako ornitolog s padesátiletou zkušeností se cítím dostatečně kvalifikovaný k tomu, abych se vyjádřil k několika skutečnostem týkajícím se ornitologické etikety. Tradice a tabu, etika a hodnoty – to vše souvisí s pozorováním ptactva a pro nové ptáčkaře bude jistě vhodné zmínit základní pokyny, jejichž respektování jim usnadní jednání za těch rozpačitých a přesně nedeklarovaných okolností, které nevyhnutelně vyvstanou při jejich vzájemných setkáních. Následky okamžité či dlouhodobé ignorace těchto pravidel není dobré podceňovat. Všechna jsou zaměřena víceméně na prostředí birderské subkultury a jako takové si zasluhují naši důkladnou pozornost.
Nikdy se neptejte: „Jak dlouhý je tvůj birdlist?“ Tohle téma je pomyslným minovým polem a pochopení jeho citlivosti je nevyhnutelné k rozvíjení pozitivních vztahů mezi ptáčkaři, zvláště při setkání s neznámým kolegou, kterého vidíte prvně. Zatímco někteří birdeři pohotově každému vnucují svoje seznamy pozorovaných druhů (v kterékoli kategorii), jiní si tyto informace žárlivě střeží. Ať už je to z důvodu pýchy, vysokého sebevědomí nebo prosté starosvětské skromnosti, tak si mnozí ptáčkaři nepřejí rozebírat tato osobní témata a proto je vhodné k nim přistupovat s rozvahou a diskrétností.
Druhá otázka, na kterou se nikdy neptejte je: „jste si jistý určením toho ptáka?“ Reakce některých birderů na podobný dotaz může mít podobu přímého útoku. Skutečně, tato otázka pronesená mezi ornitology způsobila více zraněných citů, zpřetrhaných přátelských vztahů a pošramoceného sebevědomí, než kterákoli jiná. Abyste se podobnému šílenství vyhnuli, tak svůj dotaz pečlivě zvažte. Je přece nad slunce jasnější, jaká bude reakce člověka, kterému cílíte svým dotazem přímo na jeho bezúhonnost a jeho schopnosti. Nejde o to vůbec se neptat, ale rozmyslet se jakým způsobem otázku položit. Žádné univerzální řešení tohoto ožehavého tématu neexistuje. Nápomocno vám může být to, když si uvědomíte, jakým způsobem položenou otázku týkající se vaší věrohodnosti byste osobně byli schopni akceptovat. Přijatelné řešení leží spíše v přístupu než v dotazu samotném.
Jádrem birderské etiky je sdílení informací. Který ptáčkař někdy neměl to potěšení využít velkorysé dobroty jiného? Projevy birderské šlechetnosti sahají od poskytnutí informací o výskytu neobvyklého ptačího druhu, přes jeho přesnou lokalizaci, až k pomoci s jeho určením. Etika sdílených informací, jakkoli není jen lokální záležitostí, je ctností, které se často v každodenní rutině nedostává. Ptáčkař, který se chce o své informace a znalosti podělit, se nikdy birderské etice nezcizí.
Přísná oddanost principům cti a bezúhonnosti je skutečnou podstatou birderské etiky. Ve spojitosti s nadšeným „sběrem“ terénních pozorování muselo nevyhnutelně dojít ke vzniku tří kategorií, kterými se birdeři vzájemně označují – dobrý, špatný a podlý. Když dobrý ornitolog objeví nějakou super raritu, tak ji správně určí a pak informuje o jejím výskytu celou birderskou komunitu. Každý pak má šanci nalezeného ptáka vidět a osobně si vzácné pozorování užít. Špatný ornitolog pozorovaného jedince správně určí, ale na jeho objevení si činí až agresivní nároky i v tom případě, že není jeho prvním pozorovatelem. Podlý birder si záměrně vymýšlí raritní pozorování obyčejně s malou nebo žádnou pravděpodobností na jejich skutečnou existenci. Z důvodu zcestné snahy o uspokojení vlastního ega se oba – špatný i podlý birder – příležitostně snaží oklamat ornitologickou komunitu. Naštěstí jsou tito hanební a lživí jedinci jen výjimečně úspěšní a každý, kdo pravidelně praktikuje podobně nevhodné formy birderské etiky, je brzy odhalen a vyobcován ze společnosti pozorovatelů ptactva.
Otázky birderské etiky ovšem vyvstávají nejen uvnitř této komunity, ale objevují se i ve vztahu k neornitologické veřejnosti. Jako mladý jsem se buď snažil nějak zamaskovat svůj dalekohled vždy, když jsem se ocitnul mezi neornitology, nebo jsem předstíral, že dělám něco jiného, než že pozoruji ptáky (třeba že hledám velryby nebo fotím). Snažil jsem se tím vyhnout zvědavým pohledům kolemjdoucích. Samozřejmě jsem nikdy nenechal své okolí při tom, že jsem ornitolog. Nyní se při každé příležitosti aktivně snažím na veřejnosti o pozorování ptactva diskutovat a za dalekohled, který mi visí na krku, se nestydím. Troufám si tvrdit, že právě tohle jednání zapříčinilo, že se birdwatching ocitnul právě tam, kde se nyní nachází. Nestyďte se za to, že jste ptáčkaři – buďte na to pyšní a buďte v tomto ohledu aktivní. Ptáci nám za to možná jednou poděkují!
To bylo jen několik úvah, které mě napadají při pozorování ptáků. Překlad pravidel American Birding Association, která už bohužel na jejich webu nejsou uvedena, naleznete zde: http://www.birdwatcher.cz/pravidla-ornitologicke-etiky-podle-american-birding-association/. Pravidla pro oblast Britských ostrovů dopodrobna zpracoval na svém webu Archie Hume pod názvem Countryside Code Etiquette: Essential Guide To Outdoor Access Code (Scotland, Wales & England), Land Reform Act and more
WAYNE R. PETERSEN řídí program významných ptačích území při Massachusetts Audubon Society. Dělá průvodce při mezinárodních výpravách za ptáky, často přednáší a téměř 40 let organizuje birderské workshopy. Petersen je spoluautorem publikací Birds of Massachusetts a Massachusetts Breeding Bird Atlas a podílel se také na knize The Sibley Guide to Bird Life and Behavior.
Wayne R. Petersen. Zdroj: http://lonepine.us/
