Sobota 4. března
Od 1. března je možné chytat šoupálky do projektu RAS. Někteří nedočkavci využili ideálního počasí ke konci února a už začali. Já musel bohužel počkat až do tohoto víkendu, na který jsou hlášeny sice nezvykle vysoké teploty, ale také silný nárazový vítr. Ale je to jedno, stejně to chci zkusit. Vstávám stejně jako do práce, venku je šero, zataženo a ještě tak moc nefouká. V šest už parkuji u zastávky U Buku a mířím do lesa. Ozývají se pěnkavy a brhlíci. Scházím dolů ke studánce Jaromíra Tomečka a hned kousek za ní slyším prvního šoupálka dlouhoprstého. Bomba, říkám si, deset minut a můžu ho mít. Stavím monofilamentovou šestku, hážu pod ni přehrávač a čekám. Šoupálek krásně reaguje, přilétá se podívat trochu níž a stále zpívá. Pak se ale vrací téměř do korun dubů a sice zpívá, ale dolů už neslétá. Čekám deset, dvacet minut, vypínám hraní, pouštím ho jen občas, ale šoupálkovi se do sítě nechce. Ono to tak lehké přece jen nebude. Balím a přecházím asi o sto metrů dál, kde jsem při procházce s klukama minulý týden také jednoho slyšel.
Situace se opakuje. Naprosto stejný scénář. Šoupálek spontánně zpívá, ale do sítě se mu nechce. Začínám propadat pesimismu. Beru to přes les dolů směrem k jezírku u cesty zvané Melatín. Vodní hladina malého rybníčka je stále ještě pod ledem. Na kopci na druhé straně cesty jsem loni v létě jednoho šoupálka chytil. Šplhám se tam podívat, protože odsud zaznívá jeho zpěv. A zase to stejné. Šoupálek zpívá, dolů však neslétá. Pozoruji hejnko sýkor pohybujících se korunami, za kterými startuje krahujec. Z protějšího svahu volá datel, ozývá se brávník, sojka a žluna zelená. K severu protahuje smíšené hejno dvou set hus polních a běločelých. Vzdávám to.
Procházím lesem a naslouchám. Míjím známá místa, kde jsem se vloni věnoval králíčkům ohnivým. Už se na ně těším. Blížím se k Jezírku, objektu patřícímu k Lipce. K severu tentokrát táhne 16 hus polních a na uschlé větvi přímo u silnice bubnuje strakapoud malý. Toho bych tu nečekal. Nad lesem dokonce protahuje 19 čejek. Kousek za Jezírkem, v místech, kde jsem vloni chytil oba naše králíčky, se konečně ozývá další šoupálek dlouhoprstý. Natahuji síť a konečně ho mám. Po čtyřech hodinách první šoupálek, ale radost mi udělal. Nebyl jsem tu zbytečně. Obloha je teď čistě modrá a teplota stoupá. Také vítr sílí a mává korunami stromů. Poslouchám hlasy křivek. Pomalu se vracím k místu, kde jsem začal. První šoupálek tam stále zpívá. Nedá mi, abych síť nenatáhnul ještě jednou, ale tento opeřenec svůj názor nemění. Tak trochu ušlapaný po pěti hodinách nasedám zase do auta. Rozjezd je to rozpačitý, ale nějak se začít musí.
Neděle 5. března
Oproti včerejšku vstávám o půl hodiny později. Venku panuje šero pod zataženou oblohou. Ale vzduch je vlahý. Na parkovišti U Buku jsem v 6:15. Zdá se mi, že dnes je tu mnohem živěji. Ozývá se zpěv pěnkav, uhelníčků a čížků, tvrdé tóny dlasků, dokonce už koncertuje i drozd zpěvný a ze skupin jehličnanů zaznívají hlasy králíčků obecných. Štráduju lesní cestou a naslouchám, občas zahrají dvě tři strofy šoupálka dlouhoprstého. Ani ne za půl hodinky mi jeden odpovídá. Natahuji síť, šoupálek stále zpívá a nakonec se do ní chytá. Tak dnes to opravdu začíná mnohem nadějněji než včera. V následujících hodinách si všímám, že se šoupálci mnohdy přilétnou podívat, ale neozývají se. Někteří se pak vytratí bez jakékoliv reakce a jiní se, aniž by zazpívali, do několika minut chytají. Až ten poslední se opět chytá se zpěvem.
V lese je příjemně, obloha se postupně projasňuje a teplota stoupá. Na několika místech se svými prapodivnými zvuky a skřeky projevují sojky, jinde z vrcholu stromu pronáší své uhlazené tóny brávník, káně v prudkých houpácích tančí nad pasekami a tokají, těsně nad stromy proletuje jestřáb a dvakrát na mě nervózně pokřikují veverky. Ten hlas přece znám, říkám si, když z jedné oplocenky vzlétá dvojice ptáků velikosti kosa. Sedají na blízký modřín a já si můžu ověřit, že mě sluch nešálil, je to dvojice elegantních cvrčal, ptáků, které u nás na jihu po většinu roku není vidět. Dokonce si pod ně sedá drozd zpěvný, takže mám dokonalé srovnání. V jednom stařičkém a teď už hodně prořídlém porostu dubů tokají žluny šedé. Bubnování šplhavců je ostatně slyšet co chvíli. Stejně jako včera táhne k severu hejno hus – tentokrát jsou to husy velké a je jich 40.
Končím v poledne s pěti okroužkovanými šoupálky dlouhoprstými. Kéž by to tak šlo pokaždé.
Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris)
