(překlad z knihy Good Birders Don’t Wear White: 50 Tips From North America’s Top Birders)
Pokud čtete tohle povídání, tak pravděpodobně s chutí pozorujete ptáky alespoň na zahradě. Nemusíte se nutně považovat za birdera nebo dokonce birdwatchera, ale jistě dokážete ocenit vzhled nebo zpěv, který vám pozorovaný jedinec může nabídnout.
Ačkoli můj slovník nerozlišuje mezi označením birdwatcher a birder, tak já ano. Podle mého mínění jsou pro birdwatchera ptáci spíše příležitostnou zábavou, která se omezuje víceméně na pozorování ptáků na vlastní zahradě. Naopak birder vykazuje už známky větší posedlosti. Většinu svého volného času věnuje pozorování ptáků a dovolenou, nebo dokonce služební cesty, často plánuje do ornitologicky zajímavých lokalit. Většina birderů si navíc vede svůj life list – seznam druhů pozorovaných od chvíle, kdy jejich posedlost začala.
Sebe sama považuji jak za birdwatchera, tak za birdera. Když jsem měl dvacet nebo třicet, tak jsem byl více birder. Soutěžil jsem se svými přáteli v počtech zaznamenaných druhů a zkoušel jsem Big Day (čtyřiadvacetihodinová soutěž v tom, kdo zaznamená nejvíce ptačích druhů). Koncem 80. Let jsem dokonce vedl výpravy za ptáky do Mexika. Založení rodiny ale dokáže zcela změnit vaše priority. Rodič musí věnovat pozornost potřebám svých dětí a manželky. Dnů, kdy jsem vyrážel pozorovat husy, bylo náhle méně a byly stále vzácnější.
Příležitostně se ona moje posedlost znovu vplíží do mého života. Během posledního dubnového týdne roku 2003 se v Západní Virginii uskutečnil New River Birding and Nature Festival, kam jsem byl pozván coby přednášející. Skočil jsem po této příležitosti, protože jsem se mohl dostat do státu s výskytem lesňáčka světlobrvého (Limnothlypis swainsonii) právě v době, kdy se tento nepolapitelný druh vrací k severní hranici svého hnízdního areálu. Nikdy jsem tohoto lesňáčka neviděl, takže to pro mě byla velká šance. Dave Pollard, organizátor festivalu, mi slíbil, že mi ukáže lesňáčkův biotop, ale zároveň se snažil zchladit mé nadšení ohledně vyhlídek na jeho pozorování.
„Můžu Ti slíbit, že toho ptáka uslyšíš, ale vidět ho je hodně obtížné“, varoval mě. „Zůstává dobře skrytý v hustých pěnišníkových houštinách.“
„Jestli ho uslyším“, odpověděl jsem, „tak ho i uvidím“. Domýšlivější slova snad nikdy nebyla vyslovena.
S prvním světlem následujícího dne po mé přednášce se celá skupinka shromáždila na parkovišti u Fern Creeku, které bylo nedaleko návštěvnického centra Canyon Rim v New River Gorge. Lesňáček světlobrvý tam byl slyšen předchozího dne. Když jsem jel na místo setkání, tak jsem si přehrával lesňáčkův zpěv – řadu hlasitých splývavých hvizdů s důrazným koncem. Když jsem přijel na parkoviště, tak první zvuk, který jsem zaslechl, byla řada hlasitých splývavých hvizdů s důrazným koncem. Pozorování druhu, který jsem v životě neviděl, nebylo nikdy tak snadné. Celá skupina deset minut zaujatě poslouchala, jak lesňáček každých 20 nebo 30 sekund zpívá. Po celou dobu zůstával skryt asi 25 metrů od nás v houštině pěnišníků.
Poté jsme prošli další teritoria tohoto druhu v roklině. Byl jsem nadšený tím, že jsem slyšel nový druh, ale také zklamán, že jsem ho neviděl. Vyznávám pravidlo, že si nový druh připíšu do svého life listu jen v případě, že jsem ho viděl dostatečně dlouho, abych ho mohl pohledem určit. Tento malý, celkově hnědý pták s rezavou čepičkou a tmavým očním proužkem skutečně učinil zadost pověsti o své nepolapitelnosti, jak jsem byl upozorněn.
O něco později téhož rána jsem skupinku opustil a vrátil jsem se na parkoviště u Fern Creeku. Lesňáček pořád zpíval ze stejného místa jako před několika hodinami. Opatrně jsem popošel blíže až na okraj potoka. Lesňáček ode mě nemohl být vzdálen více než 12 metrů, ale stále zůstával skryt v nepřehledné houštině.
Posadil jsem se a příštích 30 minut jsem poslouchal jeho zpěv. Pták se nehnul z místa. Zkoušel jsem pískání a syčení a přilákal jsem lesňáčka oranžovotemenného, lesňáčka houštinového a několik lesňáčků proužkobokých, kteří neklidně posedávali na větvích ani ne 9 metrů ode mě.
Nakonec, po více než hodině, jsem letmo zahlédl malého, tmavého ptáka poskakujícího v keři. Pískal jsem, syčel, dokonce jsem hvízdal jako kalous, abych upoutal jeho pozornost. Pak se náhle ukázal. Srdce mi tlouklo o závod, když jsem zvedal dalekohled k očím. Byl to … jen další lesňáček oranžovotemenný.
O tři roky později, a po dalších třech výletech k New River Gorge, jsem si stále lesňáčka světlobrvého dopsat do svého life listu. Ale kdyby každé pozorování bylo jen jednoduché, tak by to nebyla taková výzva.
Právě ona výzva vidět to, co nelze jen tak spatřit, činí birding tak přitažlivým. Běžné ptáky může vidět každý, dokonce i vzácné druhy lze snadno pozorovat, když jste v pravý čas na pravém místě. Nepolapitelné druhy, které si žádají roky, abyste je našli, dávají birdingu příchuť nejnutkavější a nejnávykovější aktivity, jakou znám.
Ovšem birding je něco víc, než jen honba za vzácnými a novými druhy do svého seznamu. Ať se jedná o birdera, birdwatchera, nebo jen příležitostného milovníka ptactva, každý z nich divoké ptáky obdivuje. Hejno kardinálů ve sněhové bouři, májový zpěv drozdů lesních za svítání, hejno kolibříků u krmítka na verandě za srpnového večera; tato běžná podívaná a zvuky z mé vlastní zahrady mě rozechvívají stejně intenzivně jako pozorování nového druhu.
SCOTT SHALAWAY píše každý týden sloupek do novin, dvakrát týdně má pořad v rozhlasové stanici, vyučuje ornitologii pro učitele v Ohio State University´s Stone Laboratory a je autor knihy Building a Backyard Bird Habitat.
Scott Shalaway, zdroj: http://www.drshalaway.com/
