MATSALU (Estonsko)

Charakteristika oblasti

Matsalu které se nachází v kraji Läänemaa, je nejvýznamnějším estonským shromaždištěm jeřábů. Jeho plocha, která činí 2.394 km2, pokrývá 5,3% plochy země. Matsalu naleznete na plošině v západním Estonsku, která byla v průběhu staletí vyzdvižena z mořského dna Baltského moře. V celé oblasti se nachází 237 ostrůvku a mořských útesů. Délka mořského pobřeží kontinentální části této oblasti činí 399 km. Krajina včetně ostrůvku je tu plochá, nejvyšší část vystupuje jen 59 m nad hladinu moře. Postupné zdvihání celého přímořského šelfu postupuje rychlostí 2-3 mm za rok a pro zdejší oblast je charakteristické, stejně tak jako hojnost bažin a mokřadů, které pokrývají 20% rozlohy kraje. Předpokládá se, že počátky formování zdejších močálů jsou svázány s obdobím existence jezera Ancylus před 8.800 – 7.600 lety.

Kraj Läänemaa má 29.000 obyvatel s hustotou 12 lidí na km2, což je třikrát méně, než je hustota obyvatel celého Estonska (35 lidí/km2) a dokonce desetkrát méně, než průměrná hustota osídlení Evropské Unie (120 lidí/km2).

Zemědělsky využívanou krajinu nalezneme ve střední a jižní části kraje, v oblasti mezi Haapsalu a zátokou Matsalu (Bay of Matsalu), dále pak na východ a jih odsud. Krajským střediskem je Haapsalu s cca 12.000 obyvateli, které získalo statut města již voce 1279. Po více, než 200 let je Haapsalu známé jako letní rekreační středisko a bahenní lázně. Ve zdejším kraji bylo vyhlášeno 14 přírodních rezervací. Ze všech ptačích druhů zastižených v Estonsku (355), jich bylo pozorováno v kraji Läänemaa 301. Zátoka Haapsalu a Matsalský záliv společně s Väinameri (území náležející k Natuře 2000) patří z hlediska migrace ptáků k nejvýznamnější odpočinkové oblasti vodních ptáků v Estonsku. Může se tu shromažďovat až 200.000 jedinců labutí, hus, lysek, jeřábů a mnoha dalších druhů řádu Charadriiformes.

Národní park Matsalu (48.610 ha) je největším v Estonsku a s největší pravděpodobnější také nejznámější estonskou rezervací v Evropě. Vyhlášen byl v roce 1957. Z velké části je tvořen rákosinami (3.000 ha), pobřežními loukami (3.000 ha), padesáti ostrovy a ostrůvky, lesy a loukami s výstavky dřevin (4.500 ha) a zaplavovanými loukami (4.000 ha). Zbytek parku zabírá mělký mořský Matsalský záliv. N území národního parku bylo zaznamenáno 275 druhů ptáků, 47 druhů savců a 772 druhů rostlin. Střediskem národního parku je usedlost Penijoe vzdálený několik km od Lihuly.

Z iniciativy NGO Läänemaa Bird Clubu byla v roce 1998 vyhlášena Národní rezervace Silma (4.780 ha). Jsou na ní zastoupeny následující biotopy: mělký záliv (1.600 ha), příbřežní laguny (600 ha), rákosiny (1.100 ha) a příbřežní louky (1.300 ha). Vyskytuje se tu 491 druhů rostlin, 545 druhů motýlů, 224 druhů ptáků a 36 druhů savců. Střediskem rezervace je usedlost Lyckholm v kraji Noarootsi (New Sweden), 4 km od krajského centra v Prüksi.

Jeřábi

Na počátku 20. století sestával vzhled typického Estonska z malých políček oddělených kamennými zídkami, keříky a stromy. V té době tu byli jeřábi zastiženi při přeletech a občasných zastaveních v počtu jen několika kusů. V roce 1951 započal proces zakládání a kultivace nových zemědělských pozemků, který vyvrcholil v letech 1971 – 1975. V roce 1980 překročila plocha odvodňované a obhospodařované zemědělské krajiny 80% (848,5 tisíc ha) veškeré plochy země. Vznikly tím obrovské lány, které nabízely potravu nejen jeřábům, ale i dalším druhům tažného ptactva. Většina půdy byla totiž oseta obilovinami. Tento fakt se samozřejmě odrazil i v chování jeřábů: ptáci, kteří se tu během podzimní migrace nezastavovali, se tu začali náhle a ve velkých počtech shromaždovat.

Jeřábi na území Estonska hnízdili odedávna. Jejich počty byly větší v 18. a 19. století, než později ve století dvacátém. První odhad počtu hnízdících párů pochází z roku 1970 (asi 300 párů). Jeřábi dávaj9 přednost bažinám (72% hnízd), vrchovištím (12%), přechodným mokřadům (7%) a dalším biotopům (vlhké lesy, příbřežní laguny apod., 9%). Celková hustota místní populace v letech 1997 – 2003 činila 10 – 18 párů/100 km2. Tato hustota se pohybuje od 0 do 46 párů/100 km2 v závislosti na existenci a počtu vhodných lokalit. Obecně se dá říci, že hustota hnízdících párů je vyšší v západní části země a ve východních a jihovýchodních oblastech bohatých na mokřady a močály. Jinde v Estonsku je běžná hnízdní hustota 3-5 párů/100 km2.

Jarní a podzimní tah v Estonsku

Jarní přílet jeřábů značně závisí na počtu dní se sněhem v březnu a dubnu. V případě brzkého příchodu jara přilétají jeřábi kolem 15. března, což je o 18 dní dříve, než je průměrné datum jejich příletu – 2. dubna. Tah začíná příletem hnízdící populace a v dubnu se pak objevují další a další skupiny, které pokračují dále k severu. Početný tah je zaznamenán mezi 6. dubnem a 3. květnem (27 dní). Tah vrcholí mezi 22-26. dubnem, kdy jsou jeřábi pozorováni nejčastěji. Z analýz vyplývá, že ptáci přelétnou území Estonska průměrně za čtyři až pět dní, což je také průměrná doba, na kterou se tu ptáci zastavují. Během jarního tahu, který je rychlý, se na území Estonska zastaví jen 22% pozorovaných jeřábů. To je také důvod, proč se tu na rozdíl od podzimního tahu nezdržují větší skupiny ptáků po delší dobu. Ovšem i v období od dubna do května se dají najít menší skupiny jeřábů v okolí zátok Matsalu a Haapsalu.

Podzimní tah nastává v Estonsku v druhé půli července a trvá přinejmenším do 29. listopadu. Nejsilnější migrace probíhá v závislosti na počasí od 7. září do 23. října (46 dní). Nejvíce ptáků se tu zastavuje od 4. září do 8. října. Ti, kteří přilétnou v srpnu a na začátku září, tu zůstávají déle, než ptáci přilétnuvší později.

Důvodem shromažďování jeřábů v západním Estonsku je očividně hojnost vhodných a přitom různorodých biotopů (mělké zátoky, příbřežní laguny, bažiny a mokřady) a rozsáhlých ploch nabízejících potravu (obilná pole, pastviny), které spolu sousedí. Vysvětluje to i důvod, proč se například v polovině září roku 2003 82% všech jeřábů, kteří se na tahu zastaví v Estonsku, shromáždilo v západní části země (Läänemaa, Saaremaa, Hiiumaa). Západní Estonsko je podle údajů z radaru prvním tzv. „mezinárodním shromaždištěm“ jeřábů v období podzimního tahu. Podle zaznamenaných kroužků sem směřují ptáci ze severozápadního Ruska a Finska. V Estonsku se k nim přidávají místní ptáci a společně pak pokračují jihovýchodním, jižním a jihozápadním směrem.

Zdroj: LUNDIN G. and authors. 2005: CRANES – where, when and why? Supplement 2005 no. 43 of Var Fagelvärd, Swedish Ornithological Society.

Jeřábi

Shromaždiště jeřábů Matsalu

Shromaždiště jeřábů v Matsalu pokrývá v období podzimního tahu plochu asi 2.200 km2. Od severu k jihu je dlouhá 60 km a od západu k východu široká 40 km. Jejím centrem je nocoviště v zátoce Haapsalu (58°59´N 23°36´E; Silma Nature Reserve) a v zátoce Matsalu (58°46´N 23°40´E; Matsalu National Park). Oblast Matsalu byla jeřáby objevena asi v roce 1959, kdy tu na podzim bylo pozorováno v několika skupinách 138 ptáků. V roce 1961 jich tu bylo již 2.500. Od konce 80. let se tu shromažďuje mezi 10.000 až 20.000 jeřáby. Záliv Haapsalu byl prvně využit jeřáby k nocování v roce 1995. Od té doby tu přes noc zůstává rok od roku 461 až 6.050 ptáků. Od roku 1995 tu tedy nocuje 5-46% všech ptáků z celé oblasti Matsalu. Před rokem 1994 se jeřábi krmily východně od Haapsalu a na nocoviště v zátoce Matsalu létali přes 30 km daleko. Nyní zalétají maximálně do vzdálenosti 15 km od nocoviště. Využívaných nocovišť je v oblasti Matsalu 17, pouze šest z nich ptáci navštěvují každoročně a jen tři jsou mimo území chráněných rezervací.

Jeřábi na ostrovech Hiiumaa a Saaremaa

Počet jeřábů na ostrově Hiiumaa je velice proměnlivý a záleží na tom, co právě pěstují místní zemědělci. Jeřábi jsou na ostrově aktivní na čtyřech lokalitách, na nichž se nalézá celkem 12 nocovišť. Nejvýznamnější oblastí je východní a jižní část ostrova (shromažďuje se tu minimálně 500 ptáků).

Na tomto ostrově si jeřábi mohou vybrat z jedenácti míst. Nejvýznamnější nocoviště jsou na jižním pobřeží, kde se nacházejí také dvě nejvyužívanější nocoviště. Potravu hledají ptáci ve východní a střední části ostrova.

Vlevo počty jeřábů na ostrově Hiiumaa. Vpravo počty jeřábů na ostrově Saaremaa. Obojí z dat A. Leita. Zdroj: LUNDIN G. and authors. 2005: CRANES – where, when and why? Supplement 2005 no. 43 of Var Fagelvärd, Swedish Ornithological Society.

Pozorování jeřábů

Zahraničním návštěvníkům nabízí Estonsko kouzelný a klidný venkov, tradici a malé zemědělské usedlosti vhodné k pozorování ptáků. Výlet směrovaný výhradně za jeřáby by se měl uskutečnit v září, kdy je jich tu nejvíce. Pozorování jeřábů v polích, kde hledají potravu, je bez omezení, protože většina silnic je přístupná veřejnosti po celý den od východu slunce do jeho západu. Je nutné si ovšem uvědomit, že většina zemědělské půdy je soukromá a tomuto faktu přizpůsobit svoje aktivity. Na pozorování ptáků směřujících večer na svá nocoviště jsou vhodná následující místa v oblasti Läänemaa: Pogari a Haeska v Národním parku Matsalu a Saunja v Národní rezervaci Silma. Protože se jeřábi pohybují po rozlehlém území, je vhodné si v předstihu zajistit průvodce přes OÜ Kumari Reisid (www.kumari.ee). Při této příležitosti se dá pro zájemce domluvit i ubytování, doprava a další služby.