LANDES DE GASCOGNE (Francie)

Charakteristika oblasti

Oblast „Landes de Gascogne“ je tvořena nekonečným plató s plochou dosahující téměř 1,5 milionu hektarů, které územně náleží k departmánu Gironde a Landes a nalezneme je v Akvitánii na jihozápadě Francie. Plató má trojúhelníkový tvar, v jeho severním cípu leží mys Medoc, na východě je to město Nérac a na západě město Bayonne. Průměrná nadmořská výška plošiny se značně redukovanou hydrografickou sítí je 100 m. Celé území je kryto pískem, který sem byl přinesen větrem v době čtvrtohor. Zdejší ekosystém byl díky pohyblivé půdě a nedostatečnému systému odvodňování velice nestabilní. Teprve koncem 19. století se podařilo dosáhnout určitého zpevnění půdy masivním zalesňováním. Gaskoňský les se stal největším člověkem vysazeným lesem Evropy. Před tím byla plocha Landes de Gascogne jen nekonečnou bažinou využívanou pasáky a stády ovcí.

Historie jeřábů

Pohled zpět do historie jeřábů v této oblasti je fascinující. I v případě, že jeřábi zimují na plató ve větších počtech teprve v poslední době, se jejich přítomnost prolíná s historií zdejšího kraje už velice dlouho. Díky vizionáři Felixu Arnaudinovi (1844 – 1921), folkloristovi a spisovateli, který se celý svůj život snažil zachovat dědictví původních obyvatel Landes de Gascogne a jejich způsobu života a citlivě vnímal realitu mizejícího světa těchto lidí (sestavil historickou kroniku využívání zdejšího kraje, která prošla stadii farmaření, zalesňování a pastvení), máme dnes předměty a další důkazy potvrzující také to, že se tu jeřábi objevovali odnepaměti. Podrobné studium prací a rukopisů Arnaudina potvrzuje i hnízdění jeřábů v této oblasti. Stejná fakta uvádí i botanik Thore, který v roce 1810, lokalizoval hnízdění do oblasti Sabres (blízké okolí Arjuzanx) a popisuje přenesení mláďat jeřábů z hnízda do zajetí o sedm let dříve. Arnaudin jeho zprávu znal a na jejím základě zorganizoval pečlivý průzkum mezi starými pastevci, kteří potvrdili tento konkrétní případ hnízdění.

Hnízdění, tah a zimování jeřábů, bylo tedy přítomno po celou historii regionu Landes de Gascogne až po středověk, kdy byl tento druh loven a občas i chycen a chován v zajetí. Až výrazné zalesňování způsobilo omezení hnízdních možností jeřábů a s tím spojený jejich celoroční výskyt. Během celého 20. století se v oblasti plató na noc zastavovali jen malé skupinky ptáků rozptýlené po celé ploše. Svědectví starých lovců přesto potvrzují nenápadné a obezřetné zimování malých skupin ptáků, kteří byli s oblibou loveni a kteří nebyli ve Francii až do roku 1967 chráněni. Ve větších počtech se jeřábi objevili v oblasti zase až koncem 40. let, kdy ničivé požáry vyplenily stovky a tisíce hektarů uměle vysazeného lesa a kde se přírodní proces postaral o znovuvytvoření původních podmínek, které ptákům k zimování vyhovují. Ovšem skutečné změny, které vedly k tomu, že tu jeřábi i nadále zůstávají, se pojí se zúrodněním a následným obděláváním obrovských ploch zemědělci, protože zde naleznou ptáci vždy dostatek potravy.

Vojenská základna le Poteau (Captieux)

Vojenská základna le Poteau se nalézá 60 km jihovýchodně od Bordeaux a 40 km od pobřeží Atlantiku. Na její ploše (9.500 ha) je umístěna střelnice a její vzdušný prostor zasahuje do dvou departmánů. Základna leží na podmáčeném písčitém podkladu, jehož extrémní vlhkost nedovolí, aby zdejší slatiny zmizely pod náletem dřevin. Navíc sem má přístup jen armáda a tak si i přes její hlučnou a destruktivní činnost zdejší krajina uchovala svoji ekologickou hodnotu.

Není od věci se domnívat, že se jeřábi na ploše nynější základny zdržují už dlouho. Zdejší podmínky ptákům vyhovovaly po dlouhá století a kolem roku 1973 – 1974 tu začali znovu zimovat. V roce 1977 tu bylo 25 ptáků a až do roku 1982-83 jejich počty kolísaly bez toho, aby vykazovaly nějaký vzrůstající či klesající charakter. Změna nastala na podzim roku 1982. Prudké jihovýchodní větry tehdy posunuly tahovou cestu jeřábů více k pobřeží Severního moře, k Lamanšskému kanálu a Atlantiku až do blízkosti Vendée. Návrat ptáků k navyklé trase znamenal velké energetické ztráty a tudíž byli nuceni k několika odpočinkovým zastávkám na místech, která neznali. Na obvyklých místech jejich výskytu pak byli pozorovatelé překvapeni jejich neuvěřitelnými počty. Tento nečekaný fenomén znamenal novou fázi v historii zimování jeřábů v Akvitánii.

Během následujících deseti let (1982 – 1991) se počet zimujících ptáků v Captieux zvýšil zhruba na 1.500 ptáků. Pak náhle jejich počet prudce vzrost nejspíše v důsledku růstu západoevropské populace. V zimě 1994 – 95 bylo nalezeno několik dalších míst, kde se ptáci zdržovali a jejich počet nadále narůstal. Během nezvyklé zimy 2000 – 01 v důsledku významného zdržení tahu a v důsledku meteorologické situace provázené četnými dešti, bylo na ploše vojenské základy zaznamenáno 13.000 jeřábů!

Vhodnost oblasti Captieux pro jeřáby závisí na srážkách. Když je jich dostatek a vytvoří se plochy mělké vody, na kterých ptáci s oblibou nocují, pak je jich tu více. Vysvětluje to i fakt, proč některý rok zimuje na základně dvakrát více jeřábů, než rok následující. V posledních dvaceti letech význam této lokality neklesá. Camp du Poteau je navíc z hlediska své polohy na migrační trase ideálním místem i během jarního tahu. Stává se, že během několika hodin jednoho odpoledne se tu dají vidět i desítky tisíc jeřábů.

Okolí Arjuzanx

Vesnice Arjuzanx se nachází v srdci staré a zapomenuté krajiny – Brassenx. Jedná se o nejmenší region departmánu Landes, jejímž hlavním městem je Arjuzanx (od revoluce). S výstavbou větších měst v oblasti význam Arjuzanx zmizel a stala se z ní obyčejná vesnice jako každá jiná. V její blízkosti jsou povrchové lignitové doly a v roce 1959 se tu začala i přes protesty některých vlastníků půdy budovat tepelná elektrárna. Vzalo tím za své 2.700 ha vřesovišť. Začátkem 80. let se Francie začala orientovat na nukleární energii, přistoupilo se k přeškolování pracovníků na tuto oblast produkce energie a započalo se i se zpětnou přeměnou zdejší poničené přírody. Těžká těžební technika, která dříve sloužila k odkrytí povrchových zásob hnědého uhlí, teď napomáhala revitalizaci zdejší přírody. Znovu sem bylo navezeno téměř 200 milionů kubických metrů zeminy. Vše bylo pravidelně rozprostřeno, v nejhlubších místech vznikla jezera a Arjuzanx se náhle stalo člověkem vybudovaným přírodním rájem, který byl později vyhlášen národní rezervací.

Arjuzanx má nyní 2.500 ha, rozprostírá se v obvodu obcí Morcenx, Arjuzanx, Villenave a Rions a nachází se 35 km od mořského pobřeží. Od jihu k severu se tu nalézá šest jezer různé velikosti o rozloze 500 ha, která jsou v místech bývalých povrchových dolů. Obklopena jsou loukami, močály, poli a lesy. Jižní části dominuje rozlehlé dvousethektarové plató vzniklé deponováním hlušiny z bývalých lignitových dolů. Část této oblasti je upravována tak, aby vyhovovala jeřábům.

První jeřábi se v oblasti Arjuzanx objevili v roce 1983. Od té doby jsou tu každoročně. Až do poloviny 90. let se nezdálo, že by zdejší krajina tyto ptáky nějak extrémně přitahovala. Po revitalizaci prodělávala svůj vlastní vývoj a teprve se přizpůsobovala jejich potřebám. Až v roce 1997 se tu náhle shromáždilo větší množství ptáků – 15. ledna dosáhl jejich počet hranice 20.000 ex. Z historického hlediska sice nikdy nebylo překročeno množství jeřábů, které zde bylo zaznamenáno v roce 2001, ale i tak se v oblasti Arjuzanx pravidelně zdržuje přibližně 10% západoevropské populace těchto elegantních opeřenců.

Jeřábi a zemědělství

V oblasti Landes de Gascogne naštěstí nebyly z hlediska škod zaznamenány nějaké větší problémy s jeřáby. Ptáci vyžívají potravní nabídky sklizených polí, ale na rostoucích plodinách neškodí, protože se nekryje s dobou, po kterou tu zůstávají. Ptáci se pasou hlavně na zbytcích, které na polích zůstávají po žních a upřednostňují tak jako všude pole kukuřičná.

Jak jeřáby pozorovat?

Nejlepší doba k pozorování jeřábů přichází s počátkem ledna a trvá do konce února. Ideální je pak navštívit jednu z dříve zmiňovaných oblastí Landes de Gascogne: Camp du Poteau nebo Arjuzanx. Zůstat se tu dá i několik dní s využitím ubytování, které nabízejí majitelé zemědělských usedlostí.