Charakteristika oblasti
Hortobágy představuje plošně největší celistvou oblast stepí na alkalickém podkladu v Evropě. Nachází se ve východní části Karpatské pánve, která je v podstatě nejzápadnějším výběžkem pásu stepí táhnoucím se od vnitřního Mongolska až po západní Maďarsko. Hrubým odhadem má tato oblast plochu kolem 1.000 km2. Východní hranici tvoří spraše v oblasti Hajdúhát, na severu a na západě je ohraničena řekou Tisza a jižní stranu tvoří oblast Sárrét, což je bývalý rozlehlý močál.
Nejstaršími známkami přítomnosti člověka v této oblasti jsou tzv. kurhany či kurgany, což jsou pohřební mohyly vystupující nad okolní krajinu. Předpokládá se, že byly vybudovány kočovnými stepními kmeny v době bronzové. Mnohé z nich sloužily jako hrobky náčelníkům těchto kmenů.
Až do druhé poloviny 19. století byla celá oblast záplavovým územím řeky Tiszy. Později byl její tok regulován. Následkem tohoto zásahu byly alkalické mokřady Hortobágy izolovány od pravidelného vodního zdroje a začaly postupně vysychat.
Národní park Hortobágy byl založen v roce 1973 jako první a největší národní park v Maďarsku. Hlavním a zároveň nejdůležitějším úkolem bylo obnovit bývalé vodní cesty či zbudovat nová umělá koryta, která by zajistila vláhu vysychajícím mokřadům.
Další významný faktor, který odedávna formuje tvář zdejší krajiny, je pastevectví. Chov a pastva tradičních plemen dobytka, jako je uherský stepní dlouhorohý skot a plemeno ovcí racka, je tou nejlepší metodou managementu zdejších pastvin rostoucích na alkalických půdách. Efektivita v tomto případě znamená spíše zachování kulturního bohatství spojeného se zachováním tradic pastvení koní, dobytka a ovcí. Tento fakt je také jedním z důvodů, proč byl v roce 1999 národní park zanesen na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO v kategorii kulturní zemědělské krajiny.
Mimo pastevectví je oblast Hortobágy domovem dalších tradičních řemesel jako např. hrnčířství či zpracování kůže.
Hortobágy je často spojováno s výrazem „puszta“, což v maďarštině znamená pastvina. Právě tento biotop má velký význam z přírodního hlediska. Zaznamenáno tu bylo totiž přes 320 druhů ptáků, což dělá v rámci střední Evropy z této oblasti jedno z horkých míst pro birdwatchery. V Maďarsku žije druhá největší populace dropů velkých v Evropě (největší je ve Španělsku). Druhá největší maďarská populace žije právě v pusztě NP Hortobágy (120 jedinců). Ta početnější obývá jihozápadní Maďarsko.
Hortobágy je významným útočištěm také pro raroha velkého, poštolku rudonohou, kormorána malého a poláka malého. Jedná se o jediné místo v Evropě, kde zaznamenává trvalý růst početnosti populace rákosníka ostřicového. Hortobágy je ovšem i jedním z mála míst v Evropě, kde se na tahu zastavují kriticky ohrožené husy malé.
Jeřábi
Jeřáb popelavý nebyl nikdy běžným hnízdičem v Karpatské pánvi, ačkoliv se tato nachází na jižní hranici dřívějšího areálu jeho rozšíření. Nejspíš hnízdil na bažinatých mokřadech Maďarska až do první dekády 20. století. Neexistují sice žádná historicky prokázaná hnízdění, ale z mnoha pozorování se předpokládá, že vzácně zahnízdil právě v rozsáhlých alkalických mokřadech Hortobágy. Do budoucna se očekává jeho opětovné zahnízdění.
Tah jeřábů v Hortobágy je jednou z nejúžasnějších událostí. Až do začátku devadesátých let minulého století se v Hortobágy zdržovalo maximálně jen několik tisíc ptáků. Z výsledků kroužkování vyplývá, že většina jeřábů sem přilétá z Finska a z pobaltských zemí. Jen několik pozorovaných ptáků pochází také ze Švédska.
Největší počty jeřábů jsou tradičně zaznamenány z období podzimního tahu. Na jaře se tu ptáci zdržují jen velice krátce a spěchají na svá hnízdiště na severu.
Jarní tah začíná již na konci února. Menší skupiny jeřábů se za mírné zimy objevují již v lednu. Skutečné zimování v oblasti Hortobágy sice zaznamenáno nebylo, ale někteří ptáci se za vhodných podmínek pohybují v této oblasti i koncem prosince a začátkem ledna. Poté, co poslední migranti odlétají k severu koncem května, tak tu přes léto zůstává až 1.400 ptáků (většinou immaturních) do konce srpna. První větší hejna podzimních migrantů přilétají opět začátkem září. Největší počty nocujících jeřábů pocházejí z konce října či začátku listopadu. Ptáci opouštějí oblast s prvními mrazy.
Během podzimního tahu hledají jeřábi potravu na polích v okolí národního parku a nocují na mělčinách mokřadů a na upuštěných rybnících. Při vrcholícím tahu dosahují počty jeřábů asi 55.000 jedinců. K nocování využívají tito ptáci 4-10 míst. Počty jeřábů jsou sice značné, ale samotné sčítání není zase tak obtížné. Stačí, když se u každého nocoviště sejde dva až pět sčitatelů, kteří pokryjí všechny směry, ze kterých sem ptáci přilétají. Během podzimního tahu jsou ptáci sčítáni jednou za týden.
Uherské dlouhorohý skot pasoucí se v pusztě.
Ptáci versus zemědělství
Jeřábi nacházejí v Hortobágy potravu převážně na strništích kukuřičných polí, kde žádnou škodu nezpůsobují. Pokud najdou kukuřici nízkého vzrůstu (hybridní odrůdy), tak neváhají nalétnout i na nesklizená pole a škody mohou být značné. Nestává se to ale často, protože místní zemědělci dávají přednost klasickým odrůdám kukuřice vyššího vzrůstu. Škody na obilninách jsou výjimečné. Všemu se dá předcházet vhodnými osevními postupy.
V zásadě se dá říci, že škody způsobené jeřáby během tahu jsou v Hortobágy zanedbatelné. Představenstvo národního parku se snaží postupovat tak, aby odlákalo co nejvíce ptáků z nechráněných zemědělských ploch mimo park do areálu parku. Jednou z možností je pěstování hybridních odrůd kukuřice na menších polích poblíž nocovišť. Důležitým úkolem ležícím na bedrech správy parku není jen zřizování bezpečných nocovišť, ale i vhodný management těchto stanovišť. Vyhovující mokřady jsou tedy koncem léta zaplavovány mělkou vodou a některé rybníky jsou z poloviny upouštěny, aby na nich mohli jeřábi bezpečně nocovat. Každý podzim je takto připraveno 15-20 vhodných nocovišť.
Turistika
Hortobágy je sice pro evropské turisty jednou z nejznámějších maďarských destinací, ale jejich počty nejsou nijak vysoké: asi 50.000 návštěvníků ročně. V posledních deseti letech dokonce počty turistů, kteří sem přicházejí ze zahraničí, postupně klesají na úkor rostoucího domácího turistického ruchu. Úroveň tzv. ekoturismu si tu drží svůj standard, což se projevuje zvláště na jaře a na podzim. Na druhou stranu se předpokládá, že zájem o oblast, která je na seznamu světového dědictví UNESCO a ve které probíhá rekonstrukce návštěvnických center a budování nové úzkorozchodné železnice v soustavě rybníků Hortobágy-halastó, přiláká turistů více. Infrastruktura v tomto regionu prochází rychlým vývojem. Turisté, které lákají termální lázně v Hajdúszoboszló, hrnčířská dílna v Nádudvaru, historické stavby v Debrecenu nebo vinice v Tokaji, snad budou v budoucnu trávit také více času v národním parku.
Kde jeřáby pozorovat?
Tak jako kdekoli jinde v Evropě, tak i zde je klíčem k úspěšnému pozorování jeřábů správné načasování. Nejlepší období trvá od konce září do poloviny října. Nejvyšší počty ptáků jsou zaznamenány na přelomu října a listopadu, kdy už je počasí značně nestabilní a může znepříjemnit neopakovatelnou atmosféru večerního pozorování jeřábů slétajících se na nocoviště. Babí léto přichází pravidelně v první půli října, kdy se dá vidět u některého z větších nocovišť (např. největší z rybníků soustavy Hortobágy-halastó Kondás) až 20.000 jeřábů. Jak bylo zmíněno dříve, jarní tah probíhá mnohem rychleji a nelze počítat s nějakým výjimečným pozorováním. Vidět se dají jen menší skupiny ptáků hledajících potravu v polích a větší hejna přelétající vysoko na obloze severním směrem. Jeřábi sletující se v podvečer na svá nocoviště se dají sledovat z několika pozorovatelen postavených podél silnice v severní části parku. Ptáci přelétají silnici při návratu z polí, kde hledali přes den potravu a většinou míří na největší nocoviště v oblasti – rybník Kondás. Tyto pozorovatelny jsou také vhodné ke sledování dravců. Systémem pozorovatelen jsou vybaveny také rybníky v centrální části parku. Ovšem jen s notnou dávkou štěstí se na podzim dají vidět v záplavě hus a kachen také husy malé či bernešky rudokrké.
Poplatek za vstup do národního parku činí 900 HUF za osobu a den (podzim 2008). Parkování je většinou bez poplatků.
Podzimní nejvyšší počty jeřábů v letech 1983 – 2004.
Zdroj: LUNDIN G. and authors. 2005: CRANES – where, when and why? Supplement 2005 no. 43 of Var Fagelvärd, Swedish Ornithological Society.