birdwatcher.cz

GALLOCANTA (Španělsko)

Charakteristika oblasti

Gallocanta se nachází v Aragonu na severovýchodě Španělska. Oblast nalezneme mezi Madridem a Barcelonou v místech, kde spolu sousedí lesnaté provincie Zaragoza, Teruel a Guadajara. Jezero Gallocanta leží v rozlehlém údolí (536 km2) jehož dno má nadmořskou výšku 1.000 m n.m. Výška hladiny je značně proměnlivá a závisí na množství srážek. Při plném stavu může mít plocha jezera až 1.400 ha s maximální hloubkou 250 cm. Za těchto podmínek můžeme jezero považovat za největší přírodní nádrž Pyrenejského poloostrova. Jezero je napájeno vodami z okolních hor. Do vody se tu dostává ve značném množství sůl, její koncentrace může dosáhnout i 105 g v litru.

Když přijde období sucha, tak může celé jezero vyschnout. Sůl, která zůstala na povrchu půdy, se dříve rafinovala a sloužila jako významný obchodní artikl. Část se přidávala do krmiva pro dobytek. Studie zabývající se kolísáním hladiny jezera jednoznačně potvrdily souvislost s existencí klimatického fenoménu El Nino v západní Evropě.

Ve stejném údolí jsou ještě menší vodní nádrže jako „la Zaida“ a „Guialguerrero“. Jedná se o sladkovodní plochy mimo hranice přírodní rezervace, které ale patří k oblastem IBA (Important Birding Area; španělsky ZEPA – Zona de Especial Protección para las Aves). V samotném jezeře Gallocanta nežijí ryby. Jejich menší druhy společně s několika druhy obojživelníků obývají jen okolní potoky a menší sladkovodní nádržky. Jezero je obklopeno stepí a lány obilí. Přilehlé horské svahy pokrývají porosty dubu cesmínového. Tyto porosty ovšem nedosahují mohutnosti obdobných lesů v Extremaduře.

Některé slanomilné druhy rostlin v těsném okolí jezera jsou endemické a ojedinělé v rámci celého Pyrenejského ostrova. V údolí Gallocanta se během hnízdění, migrace a zimování vyskytuje více než 200 druhů ptáků. Pozornost vzbuzují samozřejmě mokřadní a stepní ptáci a mimo ně pak hlavně mohutné koncentrace táhnoucích a zimujících jeřábů popelavých.

Ochrana

Během 70. let minulého století byl nejprve zakázán lov na jezeře a v roce 1985 byla vyhlášena Národní lovecká rezervace s tím, že byl zcela zakázán lov mokřadních druhů ptáků na jezeře i jeho okolí. V roce 1987 byla celá rezervace zařazena mezi SPA (Special Protection Area) a v roce 2001 k ní přibyla také severovýchodní část údolí Gallocanta. V březnu 1994 byla Gallocanta zahrnuta do seznamu významných mokřadů podléhajících Ramsarské úmluvě.

Samospráva Aragonu vyhlásila v dubnu 1995 jezero jako Národní rezervaci pro zvěř (Refugio de Fauna Silvestre de la Laguna de Gallocanta) a ve stejné době byl iniciován v podobě pilotní studie ochranářský záměr, který by měl v konečném důsledku zabezpečit lepší ochranu jezera. O deset let později, v roce 2005, byla plocha národní rezervace zvětšena o 1.400 ha.
V okolí jezera je šest malých vesnic – Bello, Berrueco, Las Cuerlas, Gallocanta, Santed a Tornos, které jsou zahrnuty do Přírodní rezervace a podléhají jejímu režimu.

Jeřábi v Gallocantě

V souvislosti se sledováním jeřábů v Gallocantě počátkem 80. let (1979-1980) se objevily první zprávy oznamující „změnu v chování populace jeřábů popelavých migrujících a zimujících ve Španělsku, která se projevila změnou jejich počtů na tradičních tahových cestách s tím, že se Gallocanta stává důležitým zimovištěm a během tahu odpočinkovou oblastí také pro mnoho dalších druhů“. V březnu 1980 byl maximální počet jeřábů 7.000 a v roce následujícím jich tu bylo už více než 12.000. Od té doby se počet jeřábů zvyšoval až po 51.466 zaznamenaných 10. listopadu 1988 a 54.114 dne 23. listopadu 1989. Takto vysoké počty ptáků sebou přinášejí nejeden problém: jednak je to konflikt s místními zemědělci a pak zajištění ochrany tohoto druhu.

První mezinárodní kroky týkající se jeřábů byli podniknuty v rámci evropského projektu ACMA (Acciones Comunitarias para el Medio Ambiente) a iniciovali je biologové Matilde Cabrera a Julio Guiral pracující pro Regional Government of Aragon. Záměrem projektu bylo vybudovat přírodovědecké informační a vzdělávací centrum, zajistit krmné plochy pro jeřáby pronájmem či výkupem půdy, začít s permanentním monitoringem místní populace jeřábů, mít kontrolu nad hydrologickou regulací v oblasti a vybudovat pozorovací věžičky a další pozorovací plochy. Ve stejné době byl započat odchyt a kroužkování jeřábů. Díky spolupráci místní samosprávy (Regional Government), farmářů a vlastníků půdy byly vytvořeny takové podmínky, které negativně neovlivňují počty ptáků každoročně se tu shromažďujících.

Oblast Gallocanty je pro jeřáby atraktivní i když je jezero bez vody. V letech, kdy jezero v zimě úplně vyschnulo, ptáci nadále využívali jeho plochy k nocování, přičemž se shromažďovali uprostřed jezera, aby byli chráněni před černou zvěří, liškami a psy.

Proč Gallocanta?

Jezero Gallocanta nemá stálou výšku vodní hladiny. V deštivých letech jsou tu ale ideální podmínky pro tažné vodní druhy ptáků i pro jeřáby. Význam Gallocanty pro tažné druhy vzrostl hlavně díky vyhlášení zákazu lovu vodních ptáků v roce 1977 a díky tomu, že jsou mnohá další jezera centrální části Iberského poloostrova vysoušena. V oblasti jezera tak jeřábi najdou rozlehlé nocoviště uprostřed nekonečné zemědělské krajiny s dostatkem obilovin a jiné potravy.

Počty ptáků

Jeřábi se v oblasti začali ve větších počtech objevovat v 80. letech minulého století. Jejich každoroční počty jsou značně kolísavé, což zřejmě souvisí s tím, že se termíny jejich sčítání mnohdy rozcházejí s dobou nejsilnějšího tahu. Samospráva Aragonu organizuje každou sezónu 16 sčítacích akcí. Během migrace jsou tak sčítáni jeřábi každý týden a v zimě pak každých čtrnáct dní. Sčítání probíhá během dne na nocovištích ptáků.

V některých letech se zastavují vysoké počty ptáků v jižní Francii, kde zůstávají déle, než obvykle. Zatím však nelze mluvit o významných změnách v jejich chování, protože v posledních letech se vždy zase k odpočinku vrátili na Gallocantu. Časový posun jejich příletu je ale znát. Přilétají později a někteří zůstávají celou zimu.

Do roku 2005 bylo pozorováno v údolích Gallocanta a Jiloca 338 jeřábů označených barevnými kroužky. 132 pocházelo z Německa, 101 ze Švédska, 28 bylo kroužkováno ve Finsku, 26 v Norsku, 26 v Estonsku, jeden v Polsku a 28 bylo značeno ve Španělsku bratry Alonsovými. Z pořízených dat vyplívá, že mladí ptáci zastižení v oblasti Gallocanty se sem vracejí i v následujících letech. Nejčastěji jsou to pak ptáci z Norska, Finska a Estonska.

Chování jeřábů je do značné míry ovlivněno dostupností potravy a počasím. Obyčejně přilétají s prvními studenými dny podzimu, tedy v druhé půli října. Pokud naleznou v údolí potravu, tak několik dní zůstanou. Obyčejně se tu zdržuje několik tisíc ptáků i v případě, že farmáři ještě nezačali setbu. Záleží na tom, co jim k potravě nabídnou okolní pole. Zbytek ptáků pokračuje dále k jihu. Migrace trvá dlouho. V některé roky přilétají od severu jeřábi ještě v průběhu ledna, ačkoli tou dobou by měli být už na zimovištích. Počet ptáků, kteří tu zůstávají celou zimu vzrůstá. Lákají je kukuřičná strniště údolí Jiloca.

V polovině února, s prvními teplejšími dny zvěstujícími přicházející jaro, začíná tah znovu. Jeřábi před sebou mají dlouhou cestu a nenechávají se ničím zdržovat. Nad Gallocantou se objevují jejich první hejna přilétající z jihu. Místní jeřábi se k nim přidávají a pokračují s nimi na sever. Jarní tah je mnohem rychlejší, než podzimní. Poté, co si ptáci odpočinou v Gallocantě, tak se někteří zastaví u vodní nádrže Sotonera asi 20 km severně od města Huesca. Zde naberou síly a další den, když to počasí dovolí, vystoupají do velkých výšek, přelétnou Pyreneje a pokračují do Francie. V posledních letech se tu shromažďují jeřábi ve značných počtech. Během prvních březnových dnů je tu možné vidět více než 20.000 ptáků.

Vysoké procento těchto ptáků tvoří mladí jedinci. Předpokládá se, že Gallocanta je jedním z míst, kde se mladí ptáci osamostatňují. Jejich rodiče odlétají na sever a mladí tu zůstávají až do konce jarního tahu. Zimující populace, která se tu objevuje se začátkem podzimního tahu, čítá jen 9-14% mladých ptáků. Z pozorování je patrné slábnutí sociálních pout mezi rodiči a mladými, které se výrazně projevuje od začátku jarního tahu a jehož výsledkem je to, že v únoru tvoří jejich podíl v Gallocantě až 50% všech ptáků a v březnu pak již zcela převažují.

Nejvyšší roční počty jeřábů v oblasti Gallocanta v letech 1980/81 – 2004/05.
Zdroj: LUNDIN G. and authors. 2005: CRANES – where, when and why? Supplement 2005 no. 43 of Var Fagelvärd, Swedish Ornithological Society.

Jak pozorovat jeřáby?

Nejvhodnější období k pozorování jeřábů se překrývá s dobou jejich migrace. Zpravidla v listopadu a v únoru se jich tu shromažďuje nejvíce. Platí to obecně, ale záleží také na počasí, které tu „správnou dobu“ na jeřáby do jisté míry ovlivňuje. Dá se říci, že prosinec a leden jsou ideálními měsíci, kdy se v Gallocantě dají pozorovat zajímavé počty jeřábů bez toho, aby je rušily zemědělské práce či větší počty turistů.

Jeřábi se krmí v polích obklopujících jezero a s přicházejícím večerem odlétají ve skupinách na nocoviště, která nemusejí být vždy stejná. Ptáci využívají k nocování obě strany jezera a záleží na tom, kde se sdržují přes den.

Během podzimního tahu vyhledávají jeřábi nově osetá pole na nekonečných pláních kolem jezera. V této době (od 15. října do 15. prosince) je nejlepším pozorovacím místem k zachycení jejich hejn přeletujících na nocoviště na jezeře malý kostelík Eremita de Buen Acuerdo stojící na vrcholu kopce několik km od vesnice Gallocanta. Většina jeřábů se totiž pohybuje podél severovýchodní části údolí, kde se kostelík nachází.

V letech, kdy je dostatek vody v jezeře Zaida, slouží tato vodní plocha jako nocoviště. K jejímu přehlédnutí je vhodná zřícenina Eremita, která leží na břehu jezera a ke které se dá dostat po silničce odbočující z tzv. klášterní cesty směrem k východu. Po této silničce se pohybujte opatrně bez zbytečného hluku a u Eremity zůstaňte tiše, protože se nachází jen kousek od nocoviště.

Když začnou růst obilniny, většina jeřábů pokračuje do Extremadury a zimující populace z Gallocanty se denně posouvá asi 30 km k údolí Jiloca, kde hledá kukuřičná pole. V této době (od 15. prosince do 15. února) se jeřábi přilétající k jezeru nejlépe pozorují od Informačního centra ležícího jihovýchodně od něj.

Se začátkem jarního tahu (od 15. února do 10. března) se větší počty ptáků přeletujících na nocoviště vytrácejí. Většina jeřábů přilétajících od jihu zůstává v těsné blízkosti jezera již od odpoledne a na nocoviště se přesunuje nenápadně. Ovšem během jarního tahu je tu jedna věc, která stojí za vidění. Jedná se o případ, kdy se jeřábi přilétající z Extremadury připojí ke Gallocantským ptákům a společně odlétají. Děje se tak mezi desátou a jedenáctou hodinou dopolední za studených slunečných dnů. Velké hejna ptáků hledají vzestupné vzdušné proudy, hlasitě se ozývají a v kruzích stoupají do výšky. Pak se zformují do klasické letové formace tvaru písmene V a zamíří k severu. Zmíněné představení se dá pozorovat z nejvýše položeného místa v okolí, kterým je Castillo de Santed nebo Castillo de Berrueco.

Nápadný růst počtu jeřábů koncem 80. let minulého století měl vliv na rostoucí zájem turistů o oblast Gallocanty. S tím, jak se tato oblast dostala do povědomí veřejnosti souvisí i její význam jako jedné z nejdůležitějších španělských destinací poslední doby pro ornitology a milovníky přírody. Přítomnost jeřábů v kraji se stala přínosem pro celý region. Bylo vybudováno několik turistických informačních center a kolem jezera je značená cesta, která spojuje pozorovací věžičky na jeho břehu. Fungují tu dvě rekreační zóny. Jednou je „la fuente de los Haces de Berueco“ a druhou „la Eremita del Buen Acuerdo de Gallocanta“. Poslední lednový víkend se tu tradičně uskutečňuje tzv. Víkend jeřábů, který je doprovázený konferencemi, přednáškami týkajícími se chování, tahu a kroužkování ptáků a dalšími aktivitami zajišťujícími osvětu nejširší veřejnosti. Podobný charakter má i Jeřábí fiesta pořádaná v první únorovou neděli. Informační a vzdělávací centrum jezera Gallocanta bylo založeno v roce 1993. Nachází se blízko silnice mezi vesnicemi Tornos a Bello. Během února a listopadu je otevřeno každý den. Po zbytek roku pak každý víkend. Jde o ideální místo k načerpání informací o jezeře a nabízí také nádherný výhled na louky, kde jeřábi odpočívají.

V Gallocantě pracuje také hostel s restaurací Allucant, který je uzpůsoben k organizování výukových programů a menších konferencí zaměřených třeba na životního prostředí. Je možné se tu ubytovat v nejrůznějších cenových relacích a celá bývalá zemědělská usedlost je hlavním stanem organizace zvané „Amitos de Gallocanta“, která pořádá oblíbená setkání ornitologů a příznivců jeřábů z celé Evropy (info@allucant.com).