| Oficiální název: Španělské království Hlavní město: Madrid Rozloha: 504.782 km2 Počet obyvatel: 42,717 mil. Oficiální jazyk: Španělština, regionálně: Katalánština, Baskičtina, Galicijština a další jazyky Státní zřízení: království Hlavní náboženství: 96,6 % katolíku, 2,9 % bez vyznání, 0,1% protestantu Čas: SEČ 0 Měna: Euro (EUR) Víza: Od 1.5.2006 mohou čeští občané dlouhodobě pobývat a pracovat v ES v rámci volného pohybu pracovních sil v EU. Není potřeba si vyřizovat pracovní povolení ani pracovní vízum. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Španělské království leží v jihozápadní Evropě na Pyrenejském poloostrově, na Baleárách a na Kanárských ostrovech. Vnitrozemí je tvořeno náhorní plošinou, ze které vystupují jednotlivá pohoří na severu, uprostřed i na jihu. Na severu je podnebí mírné teplé, na jihu teplé subtropické se suchým létem a mírnou zimou. Rostlinný kryv tvoří na jihu subtropické rostlinstvo, na severu převážně listnaté a smíšené lesy. V zemi je 10 národních parků (zdroj: bedekr.cz).
2. Čas k návštěvě
Klima je ve Španělsku velice proměnlivé. Zahrnuje jak velice vlhké horské klima na severozápadě země, tak nejsušší plochy v Evropě u Cabo de Gata, v blízkosti Almerie, na jihovýchodním pobřeží. Pyreneje a další horské oblasti mají horká léta a dlouhé studené zimy. Zbytek území je velice suchý a má dlouhá, velice horká léta a chladné zimy. Jaro, zvláště od konce března do poloviny dubna, je ideální k pozorování dropů a zaslechnutí skřivana Dupontova (tento druh se může ozývat až do začátku června). Přelom dubna a května patří tahu a přelom května a června je nejlepší pro letní návštěvníky jako je rorýs kaferský. Od poloviny června do poloviny srpna je velice horko na celodenní birding. Konec srpna a začátek září má opět přijatelnou teplotu pro návštěvu Pyrenejí. Jedná se o nejlepší období k hledání vysokohorských druhů, protože silnice v horách jsou většinou do poloviny května a někdy až do června blokovány sněhem.
3. Doprava
Vstupními branami jihu Španělska jsou letiště v Alicante, Almerii a Málaze. Tato turistická centra jsou dostupná levnými lety z většiny Evropských měst. Kterékoliv z těchto měst na jižním pobřeží země vám poskytne skvělou základnu k výletům, při nichž můžete pozorovat velké množství ptačích druhů. Všechna jsou bohužel dost vzdálená od místních top lokalit, takže vám neumožní podnikat pohodlné jednodenní výlety s návratem. Proto je nejvhodnější si po příletu půjčit auto a pokračovat ke Costa del Sol nebo ke Coto Doňana a k Extremaduře po své ose. Trošku mimo leží Pyreneje, které rozhodně také stojí za pozornost, stejně jako oblast kolem Zaragozy a delta řeky Ebro. Půjčené auto je vlastně nejlepším způsobem, jak objet mnohdy odlehlé lokality, které jsou přístupné pouze občasnými autobusovými linkami. Jeho půjčení vyjde v nejlevněji z celé západní Evropy, zvláště pokud je zajištěno ze zahraničí v předstihu. Řízení je občas ve Španělsku dost náročné a mnoho ornitologických výprav se vrací s příšernými příběhy o tom, jak jen o vlásek unikli ošklivé dopravní nehodě.
4. Ubytování a stravování
Ubytování je možné v paradores (státem vedené ubytování v historických budovách či zámcích), hotelích, penzionech, ubytovnách (casas de huespedes), mládežnických ubytovnách (albergues juvenules) a kempech. Navíc je možné kempovat ve volné přírodě, a to jak dlouho je potřeba, ale jen v případě, že vybrané místo leží dostatečně daleko od pláží a turistických ubytoven.
Nejlevněji se dá stravovat v cafeterias, comedores a restauracích. Mnohé bary nabízejí jednoduché pokrmy včetně bocadillos (sendvič) a tapas (kousek ryby nebo masa). Pivo je mnohem dražší, než víno. Večeře se výjimečně podávají před 21:00.
5. Bezpečnost a zdraví
Na jaře a v létě jsou jižní části Španělska značně teplé a proto je vhodné mít sebou sluneční brýle, pokrývku hlavy, opalovací krém s ochranným faktorem a repelent proti hmyzu.
6. Ptačí druhy
Španělsko je nejpopulárnější birderskou destinací v Evropě díky tomu, že je bohaté na vodní ptáky, dravce, dropy, stepokury, vysokohorské druhy a speciality, které jinde v Evropě hnízdí jen vzácně. Navíc jsou tu nádherné terény, skvělé počasí a vše jde uskutečnit bez toho abyste vykradli banku.
Mezi zajímavé druhy jižního Španělska patří: kachnice bělohlavá (Oxyura leucocephala), čírka úzkozobá (Marmaronetta angustirostris), plameňák růžový (Phoenicopterus ruber), luněc šedý (Elanus caeruleus), sup hnědý (Aegypius monachus), slípka modrá (Porhyrio porhyrio porhyrio), lyska hřebenatá (Fulica cristata), drop malý (Tetrax tetrax), drop velký (Otis tarda), racek zelenonohý (Larus audouinii), racek tenkozobý (Larus genei), stepokur krásný (Pterocles alchata), stepokur písečný (Pterocles orientalis), kukačka chocholatá (Clamator glandarius), lelek rudokrký (Caprimulgus ruficollis), rorýs kaferský (Apus caffer), straka modrá (Cyanopica cyanus), špaček černý (Sturnus unicolor), pěvec ryšavý (Cercotrichas galactotes), bělořit černý (Oenanthe leucura), pěnice mistrovská (Sylvia hortensis), pěnice brýlatá (Sylvia conspicillata), skřivánek menší (Calandrella rufescens), skřivan Dupontův (Chersophilus duponti), chocholouš vavřínový (Galerida theklae), vrabec pokřovní (Passer hispaniolensis), pěvuška podhorní (Prunella collaris), zvonohlík citrónový (Serinus citrinella), hýl pouštní (Bucanetes githagineus), strnad viničný (Emberiza cia).
V severním Španělsku navíc: orlosup bradatý (Gypaetus barbatus), zedníček skalní (Tichodroma muraria) a pěnkavák sněžný (Montifringilla nivalis).
Pepepel evropský (Turnix sylvatica) býval pozorován podél pobřeží od Málagy po Cádiz, v okolí Huelvy (v pobřežních křovinách mezí Río Guadiana a Río Odiel), v Sevelle a několik jich tu snad nadále zůstává.
Španělsko, jako jediná pevninská země Evropy, má i své endemity. Žije tu asi 120 párů orla iberského (Aquila adalberti, v 90. letech až 150 párů), který je rozšířen hlavně v jižní a západní části země.
Když na jaře strávíte týden nebo dva v Coto Doňana a Extremaduře, můžete počítat se 150 – 180 druhy. V severním Španělsku můžete vidět až 200 druhů během jednoho až dvoutýdenního výletu na přelomu května a června. Na podzim je to méně. Když chcete na jaře procestovat celé Španělsko a věnujete tomu minimálně dva týdny, pak můžete vidět přes 220 druhů ptáků.
7. Zajímavé lokality
Andalucía (jižní Španělsko)
Almería
Ačkoli se Almería nachází mezi Costa del Sol a Costa Blanca na jihovýchodě Španělska, tak jsou její příbřežní saliny a polopouštních oblasti relativně nezasažené masovou turistikou. Díky tomu zde můžete vidět racka zelenonohého, skřivana Dupontova a hýla pouštního, který se částečně rozšiřuje dále do Evropy. Celá tato oblast je pro ornitologa skvělá a může sloužit i jako východisko pro další výlety.
Almería má letecké spojení s mnoha Evropskými zeměmi. Stepokur písečný, kukačka chocholatá, pěvec ryšavý, skřivan Dupontův a hýl pouštní se vyskytují v aridní „spaghetti western“ krajině Campo de Níjar, Sierra Alhamilla a Sierra De Filabres, severovýchodně od Almeríe. Za pozornost stojí následující oblasti:
I. Tabernas, pustá oblast 25 km severně od Almeríe, kde se příležitostně zdržuje hýl pouštní. Dá se najít v kopcích, ke kterým se dá dostat po cestě východně od vstupu do „Mini Hollywoodu“, což je populární turistická atrakce.
II. Campo de Níjar jižně od Níjar. Jde o rozlehlou plochu, která si zaslouží delší čas na prozkoumání.
III. Obvykle vyschlé řečiště jižně od Rambla Honda, severně od Níjaru, směrem na Lucainena de las Torres, kde se dá najít pěvec ryšavý. Salinas de Cabo de Gata, asi 25 km jihovýchodně od Almeríe, jsou místem pravidelného výskytu asi 2.000 plameňáků růžových (byl zaznamenán pokus o hnízdění), stovek pisil čáponohých a racků zelenonohých (hlavně v dubnu) a občasného výskytu racka tenkozobého. Pěnice brýlatá (v západním cípu oblasti), skřivánek krátkoprstý a chocholouš vavřínový se vyskytuje v okolí této oblasti. Saliny se prostírají několik km jižně od města El Cabo de Gata a jsou dobře k přehlédnutí z krytů podél silnice vedoucí k mysu nebo z cesty kopírující jijich severní okraj. Když odbočíte ze silnice mezi Retamar a El Cabo de Gata k východu, mezi dvěma mosty asi 4 km severně od Cabo de Gata, a najedete na cestu směřující k letištní věži, můžete vidět stepokura písečného, skřivana Dupontova a hýla pouštního. Když budete po silnici pokračovat asi km k místům, kde zatáčí k severu, můžete se dostat k cestě k Plain de Cabo de Gata. Zde začněte pozorování. Stepokuři se vyskytují také v rezervaci Las Amoladeras, ke které je přístup značený od salin. Jižně od salin vede silnice k mysu Cabo de Gata, kde se dají pozorovat mořské druhy ptáků (z přístřešku u majáku), bělořit černý (ve skalnatém údolí za majákem), hýl pouštní (za soumraku), stejně jako tažní pěvci. Kachnice bělohlavá (v zimě až 70), plameňák růžový, z bahňáků ouhorlík stepní, nocující racci včetně zelenonohých a skřivánek menší, to vše můžete najít na slaniscích, salinách a rákosem zarostlých lagunách podél pobřeží mezi malým letoviskem Roquetas de Mar, asi 20 km jihozápadně od Almeríe a Punta Entinas. V létě se dají zastihnout kachnice bělohlavé a čírky úzkozobé v zatopených terénních depresích v Canada de las Norias, u silnice mezi Mojonera a Las Norias. V červenci 1997 bylo 50 kachnic na Lagunas de Adra, asi 50 km západně od Almeríe.
Izolované pohoří Siera Nevada vystupuje prudce do výšky na dohled od Costa del Sol. Nachází se tu nejvyšší vrcholek Španělska, Mulhacen (3.482 m), který najdete v půli cesty mezi Almerií a Málagou. Na vegetací řídce zarostlých svazích se vyskytuje skalník zpěvný, bělořit černý, pěvuška podhorní, orel skalní, orebice rudá, rorýs velký, skalník modrý a jestřábí a strnad viničný. Dostanete se sem ze silnice N323 z Motrilu směrem do vnitrozemí směrem na Granadu, pak se odbočí k východu na C333 směr Orgiva. Věnujte se okolí vedlejší silnice, která se postupně mění ve velice špatnou cestu směřující k vyhlídkovému bodu na Pico Veleta.
Patnáct minut před přistáním v Málaze na Costa del Sol, můžete z okýnka letadla zahlédnout pod sebou růžové skvrny kolonie plameňáků. Koncem 90. let hnízdilo asi 16.000 párů plameňáků na Laguna de la Fuente de Piedra, 24 km severozápadně od Antequera (na N334. Tohle město je dostupné asi hodinu jízdy po silnici z Málagy a nachází se tu také rezervace s výskytem kachnice bělohlavé a asi 200. párů rybáka černozobého. V zimě se tu zdržuje několik set dytíků úhorních a několik racků tenkozobých. Na blízkých mokřadech bývá z jara až 2.000 rybáků černých. Rozsáhlé salinní jezero pokrývající plochu 14.000 ha (když je plné), bývá většinou velice mělké a za horkého léta se mění ve vyschlou solnou pláň. Následuje-li vlhký podzim, pak tu až do Vánoc zůstává několik tisíc plameňáků. V roce byli podmínky pro plameňáky tak příhodné, že tu bylo následujícího července spočteno 13.387 ex. Hnízdění probíhá i v suchých létech, ale plameňáci musejí daleko zalétat za potravou. K rezervaci a jejímu návštěvnickému centru se dostanete z Antequery směrem na sever, k malému městečku Fuente de la Piedra. Za městem odbočíte k západu.
Jihozápadně od Fuente de la Piedra, směrem přes Sierra de Yeguas a Campillos, se nachází soutěska Gorge de Teba, kde se vyskytuje sup mrchožravý, sup bělohlavý, orel jestřábí, rorýs velký, bělořit černý a vrabec skalní. Zaparkujte u mostu a pěšky stoupejte po prudkém svahu soutěsky tak dlouho, až ji od západu celou uvidíte. Odsud můžete pokračovat k El Chorro u hráze nádrže Guadalteba-Guadalhorce. Podél silnice na začátku údolí, západně od města, rostou borovice a žije tu lelek rudokrký. U Ardales, jižně od Teby, byl zaznamenán výr velký a pěnice mistrovská podél silnice do Burga. Zaparkujte u opuštěného stavení asi 7 km jižně od Ardales, zkontrolujte skály kvůli výskytu výra a okolí kvůli pěnici. Populárním turistickým centrem západně od Burga a 35 km severozápadně od města Marbella, je Ronda. Město se nachází na hraně 130 m hluboké vápencové rozsedliny. Dá se tu vidět poštolka jižní, rorýs šedohnědý a břehule skalní. Když se posadíte do restaurace Reina Christina na okraji strže a chvíli počkáte, můžete zahlédnout poštolku jižní na vzdálenost několika metrů. Za pozornost stojí okolí hlavního mostu přes rozsedlinu, zahrady severně od býčí arény a okolí stezky klesající ke dnu soutěsky. Rondu obklopují krásná pohoří s výskytem velkého množství dravců, výra velkého, bělořita černého, pěnice mistrovské, strnada viničného a v zimě rorýsa velkého. Nejlepšími lokalitami pro birding jsou:
I. okolí C339 západně od El Bosque včetně vedlejších silnic směřujících odsud k jihu;
II. C 341 jihozápadně od Rondy včetně vedlejších silnic k západu (MA549 a MA511);
III. okolí Grazalema. Odsud zamiřte k severozápadu k Puerto de los Palomas, kde se dají v zimě kolem parkoviště snadno pozorovat rorýsi velcí a strnadi viniční. Byl tu zastižen i rorýs kaferský.
Gibraltar
Gibraltar je přecpaná monstrózní vápencová skála o ploše 6,5 km2, která dosahuje výšky 427 m a vyčnívá coby nejjižnější cíp Španělska do Středozemního moře. Mnozí birdeři sem jezdí pozorovat orebici pouštní, která se v Evropě vyskytuje už jen na Sardínii. Dalším důvodem návštěvy této oblasti je nejsilnější tah dravců v Evropě, kdy za příhodných podmínek nevidíte jen tečky kroužící ve výšce, ale mnohé ptáky můžete rozpoznat jen okem.
Na podzim tudy přetahuje dvakrát více ptáků, než na podobné lokalitě, kterou je Bospor. K vidění tu bývá 100.000 krát více včelojedů lesních, deset krát více supů mrchožravých, pět krát více orlíků krátkoprstých a třicet krát více orlů nejmenších. Celkem tu bylo zaznamenáno 25 druhů dravců, kteří tudy překonávají 25 km širokou mořskou úžinu, aby se dostali z Evorpy do Afriky či naopak. Největší hejna, čítající až stovky ptáků, jsou tvořena včelojedy lesními a luňáky hnědými. V průběhu března jsou luňáci hnědí nejpočetnější (4.000 – 6.500 ptáků během března až května). Březen je také nejlepší pro orlovce říční, orlíky krátkoprsté a poštolky jižní. Druhová pestrost kulminuje koncem března, kdy tu během dne můžete vidět 15 druhů dravců, ale jejich počty pak rostou ještě po celý duben (1.000 ptáků přelétne za jeden den). V květnu je tu zase nejvíce včelojedů. Stejná podívaná následuje na podzim, zvláště koncem září.
Nejlepším místem k pozorování dravců při západních větrech je Upper Rock Reserve. Je zde návštěvnické centrum a naučný chodník vedoucí k útesům obráceným k jihu. Za vhodných podmínek je odsud nádherný rozhled. Ve svazích pod parkovištěm u rezervace, které jseou zarostlé křovinami, byla pozorována orebice pouštní. Nejlepší lokalitou je ale pro tento druh okolí kaple Sv Bernarda, a to na konci dne. Skvělým místem pro seawatching je Europa Point, ze kterého se dají vidět racci zelenonozí, ale od května do září také velká hejna delfínů obecných, čítající až 100 exemplářů. Za delfíny vyplouvají často vyhlídkové lodě. Detaily na adrese FIRMM, Pedro Cortés 3 (u kostela San Mateo), Tarifa, Spain (tel: 95 662 7008).
Dobrovolníci, kteří by chtěli pomoci při monitorování ptačího tahu, se mohou přihlásit na ornitologické stanici The Strait of Gibraltar Bird Observatory (SGBO), kterou provozuje Gibraltar Ornithological and Natural History Society (GONHS, PO Box 843, Gibraltar – tel: 72639; fax: 74022; e-mail: gonhs@gibnet.gi) od roku 1987.
Birdeři, kteří se chtějí vyhnout složité dopravě na Gibraltar, mohou pozorovat tah dravců a mořských druhů z Punta de Carnero. Tento skalnatý mys leží na druhé straně Algeciras Bay. Nejlepší podmínky přicházejí se západními větry. Bez ohledu na směr větru táhnou tisíce čápů a dravců nad pobřežním městem Tarifa. Nejlepším obdobím je podzim a nejlepším místem Mirador de Estrecho – oblíbené pozorovací místo s rozlehlým parkovištěm a restaurací asi 7 km východně od Tarify. Ornitologové dávající přednost klidnějším místům mohou jet po cestě severně od hlavní silnice k výběžku ležícímu asi 100 m blíže k Tarifě. Na pláži severně od Tarify, ke které se dostanete po km chůze od parkoviště u stadionu se vyskytují racci zelenonozí.
Costa de la Luz
V oblasti mořských útesů a pláží, ústí řek, salin, zemědělských ploch, lesnatých údolí a skalnatých hřebenů ležících podél pobřeží Andalúzie, mezi Algeciras a Cádizem, na jižním cípu Španělska, se můžete potkat s rorýsi kaferskými a několika dalšími zajímavými jihoiberijskými druhy. Rorýsi jsou tu až v létě a výjimečně se objeví před koncem května nebo začátkem června.
Údolí Valle de Ojén, které je lemované velice špatnou silničkou (CA221) vedoucí z Facinas do Los Barríos, západně od Algeciras, je skvělé na dravce a rorýsi kaferské (kolem značky KM 22). Zemědělsky využívaná oblast východně od N340 (na sever od Facinas), známá jako La Janda, je domovem zbytku dropů, stepokurů krásných a v zimě jeřábů popelavých a vzácných dravců, kteří se sem občas zatoulají. V roce 1964 byla nalezena první evropská hnízdní kolonie rorýsa kaferského v Sierra de la Plata. Jde o skalnatý hřeben východně od Zahary a rorýsi tu stále hnízdí ve starých hnízdech vlaštovek skalních, která jsou blízko konce úzké větrné silnice stoupající Zahary ke komplexu rodinných domů známých jako Atlanterra. Zaparkujte opatrně na konci této silnice u brány a vydejte se po stezce vzhůru. Nejlepší dobou k jejich zastižení je večer, kdy slétají o něco níže. Vyskytuje se tu také rorýs velký, rorýs šedohnědý a strnad viničný. Rorýsi kaferští byli pozorování také na jižním konci Sierra de la Plata u Bolonie, stejně jako rorýsi šedohnědí a rorýsi domovní (až 5 ex. v létě 1996 až 98).
Z mostu přes řeku jižně od Barbate lze přehlédnout bahna a saliny příležitostně navštěvované racky zelenonohými a rybáky velkozobými. V piniových lesích lemujících silnici mezi Barbate a Cape Trafalgar můžete narazit na lelka rudokrkého a pěnici mistrovskou. Na útesech Cape Trafalgar hnízdí kolonie volavek rusohlavých a mys sám o sobě je vhodný k pozorování tažných a mořských druhů. Protahující racci zelenonozí tu občas odpočívají na pláži. Na kopečku umístěné město Vejer de la Frontera, ležící směrem do vnitrozemí od Barbate, je vhodné pro poštolky jižní a rorýsy šedohnědé. Dále k severu podél pobřeží se v okolí bílé kulaté věže (na západní straně silnice) několik km před Puerto Real prostírá volná pláň, na které se dá vidět skřivánek menší.
V západní Andalúzii, poblíž města Jerez, se nachází Laguna de Medina s několika dalšími menšími jezery. Pokud je dostatek vody, pak se ve vegetaci rostoucí na její hladině skrývají kachnice bělohlavé, čírky úzkozobé, slípky modré a lysky hřebenaté. V okolí jsou ouhorlíci stepní a protahují tudy rybáci bahenní a černozobí. K laguně se nejlépe dostanete z nové silnice C440 spojující Jerez a Medinu Sidonii. Nejzajímavější je sama Laguna de Medina se svou menší sousedkou – Laguna Istata, ke kterým je příjezd značen asi 10 km jihovýchodně od Jerezu (30 km severozápadně od Mediny Sidonie). Vodní hladinu si prohlédněte z cesty lemující jižní břeh laguny, která začíná u parkoviště. V množství lysek černých se skrývají lysky hřebenaté (zvláště v západní části laguny). Laguna Istata, která je lepší pro slípky modré, leží na západní straně C440, asi 1 km dál k severu, za cementárnou. Další velice vhodnou lokalitou na pozorování lysek hřebenatých je Laguna de Espera, ke které se dostanete, když odbočíte z N4 k východu na C447 směřující k Espeře. Poté, co opustíte N4, pojedete další 3 km, na křižovatce odbočíte vlevo, pojedete 2 km, odbočíte vpravo, pak na další křižovatce znovu vpravo, dále 4,6 km k budově správce. Zaparkujte u brány a jděte pokračujte pěšky za ní. Vpravo uvidíte dvojici lagun, na kterých bývají i kachnice bělohlavé a čírky úzkozobé.
Na východní straně řeky Río Guadalquivir a Coto Doňana, v oblasti Algaida severozápadně od Jerezu, se vyskytuje kachnice bělohlavá, racek zelenonohý a tenkozobý, rybák velkozobý, lelek rudokrký a skřivánek menší. Celá tato oblast je z ornitologického hlediska hodně zajímavá, ale hrozí to, že vám nebude povoleno navštívit ty lokality, které vás zajímají nejvíce. Nejvhodnější je zajistit si povolení ke vstupu v předstihu – Aprovechamientos Marinos SA, Apartado de Carreos 111, 11540 Sanlucar de Barrameda, Cádiz, Spain. Další možností je zatelefonovat přímo do ředitelské kanceláře společnosti v Salinas de Bonanza a být hodně přesvědčivý. Naštěstí se mnozí ptáci dají pozorovat přímo z veřejných cest (ze spodní hráze), které lemují severní a západní hranu Salinas de Monte Algaida a severní stranu Salinas de Bonanza. Bývá odsud vidět orel iberský kroužící nad Coto Doňana západně od Río Guadalquivir. Na jih od Bonanzy, do okolí Sancular, jsou organizovány z Bajo de Guia vyhlídkové plavby.
Jedním z mála známých španělských míst s výskytem chřástala malého je Brazo del Este. Dá se sem dostat z dálnice Jerez-Sevilla (Junction 2) přes Los Palacios y Villafranca a blízký Pinzón. Abyste se dostali k mokřadům Pinzónu, jeďte po severní cestě značené „Izquierda del Este“, která začíná 3 km jižně od Pinzónu. Po několika km cesta přijíždí k hrázi nad mokřadem, který může být plný slípek modrých. Také tu asi bude několik ibisů hnědých a čápů černých. Severně vede cesta kolem rákosím zarostlého kanálu, ve kterém se za vlhkého počasí vyskytuje chřástal malý, volavka vlasatá, čáp černý, chřástal kropenatý, slípka modrá a ouhorlík stepní. Mokřad je přístupný také od severu po silnici směřující k Isla Mayor.
Coto Doňana
Pláže, duny, křoviska, porosty korkových dubů, piniové lesy, mokřady a laguny o ploše 2.300 km2 jsou součástí Coto Dońana, neboli delty řeky Guadalquivir (druhá největší delta Evropy) či Las Marismas. Jde o nejbohatší ptačí oblast Evropy. Bylo tu zaznamenáno 340 druhů ptáků, z nichž 140 je tu stálých. Za normálních podmínek přicházejí na konci podzimu a v zimě záplavy, které vytvoří v celé oblasti rozsáhlé mělké laguny – marismas. Tyto laguny během jara a léta vysychají. Zůstávají po nich menší vodní plochy a bahna, která nabízejí bohatý zdroj potravy hnízdícím druhům, mezi něž patří slípka modrá, stovky párů volavky stříbřité a červené, 350 párů kolpíka bílého přes tisíc párů pisily čáponohé, 350 párů tenkozobce opačného, stovky párů ouhorlíka stepního a kulíka mořského a mnoho dravců (9 párů orla iberského). V zimě se tu zdržuje asi půl milionu kusů vodních ptáků – 69.000 hus velkých, 126.000 čírek obecných, 40.000 ostralek štíhlých, až 600 čírek úzkozobých, až 10.000 plameňáků růžových a 20.000 břehoušů černoocasých. Navíc tudy protahují velké počty ptáků za jarního a podzimního tahu. Část oblasti byla vyhlášena biosferickou rezervací, národním parkem a součástí světového dědictví UNESCO.
Coto Doňana je jedním z nejvýznamějších mokřadních systémů Evropy. Problémy v jeho ochraně jsou ale značné a souvisejí se znečištěním, s plánovanou výstavbou cest, s nadměrným užíváním zdrojů podzemní vody, s intenzifikací zemědělství, s kultivací tzv. marismas a s velkým turistickým tlakem. Navíc španělská vláda příliš ochranu přírody svými rozhodnutími nerespektuje.
Správa národního parku spolu s návštěvnickým centrem je v El Acebuche. Dostanete se k ní z dálnice Sevilla-Huelva, když odbočíte k jihu na El Rocio a budete pokračovat 10 km dál k jihu na Matalascansas. Jsou tu úkryty k pozorování míst s výskytem slípky modré (Laguna de los Pajaros) a dalších druhů – lelka rudokrkého (za soumraku podél blízké cesty) a straky modré (u piknikových stolků u parkoviště). Racci zelenonozí a tenkozobí se zdržují na pobřeží u Matalascanas, což je turistické středisko 6 km jižně od El Acebuche. Mnozí birdeři začínají svoji výpravu do Coto Doňana v „běloskvoucí“ vesnici „divokého západu“ zvané El Rocio. Marismas na jihu vesnice se dají přehlédnout přímo z ní, nebo z blízkého mostu na silnici C435. Slípka modrá se dá vidět z krytů umístěných podél 2,5 km dlouhého naučného chodníku, který začíná u návštěvnického centra v La Rocina a prochází podél vegetací zarostlých marismas. Jedním z nejlepších míst je také Coto del Rey ležící východně od El Rocio. Z El Rocio jeďte k severu po hlavní silnici asi 2,5 km, pak odbočte k východu za KM Post 13, směrem na Villamanrique. Po 16. km zabočte na křižovatce doleva podle značení k „Bar Polideportivo“. Dostanete se do oblasti, ve které žijí čírky úzkozobé (zvláště Lucio Cerrado Garrido před návštěvnickým centrem s kolonií volavek a ibisů hnědých), volavky vlasaté, slípky modré, ouhorlíci stepní, stepokuři krásní, straky modré a skřivánci menší. Dá se tu vidět i orel iberský a slípka hřebenatá (hnízdila na Lucio Cerrado Garrido). Pozor na hluboký písek, když budete jezdit kolem. I když většinu ptáků, které se v oblasti Cota nacházejí, můžete vidět i mimo jeho centrum, přesto můžete ještě navštívit přímo Parque National de Doňana. Jde to jen jedním způsobem, a to v podobě oficiální exkurze, když si zaplatíte drahý, krkolomný, čtyřhodinový a 80 km dlouhý výlet terénními vozidly po parku. Jde o záležitost organizovanou spíše pro turisty, než pro birdery a krom velkých kolonií volavek a útočiště orla iberského, nic zvláštního neuvidíte. Více detailů získáte na adrese Reserva Biologica de Doňana, Crta. De Matalascanas s/n, Apartado de correos No. 4, 21760 Matalascanas, Almonte, Huelva (tel: 959 440032; fax: 959 440033).
Birdeři, kteří se pohybují na cestě mezi Coto Doňana a Algarve v Portugalsku, by se měli zastavit na opevněném vrchu Niebla, severovýchodně od Huelvy, kde se nachází kolonie poštolek jižních. Jihozápadně od Huelvy se nachází las Marismas del Odiel y su Entorno, kde bylo zaznamenáno 293 druhů ptáků. Vyskytují se tu plameňáci růžoví a rozsáhlá kolonie kolpíků bílých (v dobrém roce až 300 párů). Jde také o dobré místo na seawatching – racek zelenonohý a rybák velkozobý.
Severozápadně od Coto Doňana, na cestě k Madridu, se na několika sladkovodních umělých i přírodních jezerech a salinách asi 45 km jižně od Cordoby (příjezd po C329) vyskytuje kachnice bělohlavá, plameňák růžový a slípka modrá. Nachází se tu také rezervace Laguna de Zonar s návštěvnickým centrem a Laguna de Rincón s krytými pozorovatelnami. Když je vlhko, tak jde o nejvýznamější španělské hnízdiště kachnice bělohlavé. Laguna de Zonar leží poblíž C329, asi 4 km jihozápadně od Aguilaru. Prohlédnou jde z několika míst na jejím severním břehu, ke kterým se dostanete po cestě od návštěvnického centra směrem k západu. Menší Laguna de Rincón je dosažitelná z N331, když zahnete mezi Monturque a Aguilar k jihu, směrem na Moriles. Pět km odsud pak zahněte na západ k rezervaci.
Extremadura (středozápadní Španělsko)
Řídce osídlená oblast zemědělských ploch, travnatých stepí a řídkých porostů korkových dubů s granitovými výchozy, asi 250 km západně od Madridu a 300 km severně od Sevilly, to je Extremadura – oblast výskytu luňce šedého, dropa malého (přibližně 20.000 ptáků, kteří se zdržují ve volných hejnech čítajících až 1.000 kusů), dropa velkého (přes 500 ptáků v hejnech až po 70 kusech), stepokura krásného (tisíce ex.) a stepokura písečného (stovky). V zimě se tu zdržuje pravděpodobně největší množství jeřábů popelavých v západní Evropě (až 25.000 ptáků). Spolu s africkým dropem kori (Ardeotes cori) je samec dropa velkého dvakrát větší než samice (může mít až 18 kg) a tudíž se jedná o nejtěžšího letce na světě. Tok dropů probíhající brzy zjara, v březnu a dubnu, je dokonalou podívanou. Samci se tou dobou mění v klubko poskakujícího bílého peří. Když výčet zmíněných druhů doplníme ještě vlhami pestrými a mandelíky hajními, tak shledáme, že Extremadura je pro birdwatchera velice zajímavým koutem Evropy.
Pokud si chcete projet nějaké stepní lokality, pak je dobré využít vedlejší silnice a cesty, na které už auto s pohonem dvou kol nestačí. V Méridě (kde se dá z římského akvaduktu pozorovat rorýs šedohnědý) odbočte k východu a dostanete se na náhorní plošinu (1.000 m2) známou jako La Serena. Trojúhelníková oblast ohraničeném městy Castuera, Cabeza del Buey a Orellana la Vieja je dobrá na dropy a stepokury. Severní břeh vodní nádrže u Orellana je dobrý na dravce a zimující jeřáby a silnice severně od Orellana do Trujilla, přes Madrigalejo a Zoritu, prochází krajem luňců šedých. V jednu chvíli bylo zaznamenáno přes 100 poštolek jižních nad malým městem Trujillo, kde čápi bílí a rorýsi šedohnědí hnízdí kolem náměstí starého města. Dropy najdete, když odsud vyrazíte směrem na Madrid po hlavní staré silnici. Po třech km odbočíte vpravo (200 m východně od hotelu Peru) k vesnici Belen. Prohlédněte si okolí silnice za vesnicí. Když se pak vrátíte na starou silnici na Madrid a budete pokračovat dalších 11 km, pak zabočíte k východu na Torrecillas de la Tiesa, dostanete se k další zajímavé oblasti. Zvláště, když ještě vyrazíte po některé z cest vedoucích k jihu. Step kolem roztahaného města Cáceres, západně od Trujilla, stojí také za pozornost – hlavně pláň Río Salor na jihozápadě. Sem se dostanete, když vyrazíte jihozápadně z N630 (mezi městy Mérida a Cáceres) asi 7 km jižně od Cáceres, najedete na cestu jižně od Valdesaloru a severně od mostu přes Río Salor, která vede k železnici a k pláním z ní (pozor na vetché staré mostky a rychlé vlaky). Můžete také prohlédnout pláně západně od železniční stanice, kam se dostanete pohodlně po silnici. V pláních bylo v únoru roku 1995 nejméně 2.000 dropů malých a 50 dropů velkých jde pozorovat kdykoliv západně od železniční trati.
K dalším oblastem s výskytem dropů patří následující:
I. okolí N521 východně od Cáceres, směrem na Sierra de Fuentes;
II. okolí silniční smyčky severně od N521, která se napojuje zpět na silnici dál k východu, směrem na Trujillo, přes Santa Marta de Magastra;
III. okolí cesty spojující C520 a N630, severně od Embalse del Salor;
IV. okolí cesty spojující N630 a N523.
Odhadem 800 až 1.000 dropů velkých se vyskytuje severozápadně od Cáceres, směrem k hornímu toku Río Tejo ležícímu na hranicích s Portugalskem. Žijí tu společně se stepokury mezi Membrío a Brozas. V okolí ruin asi jeden km jižně od Brozas, směrem k Herreruele, byli pozorováni vrabci pokřovní. Když budete pokračovat východně od Brozas po silnici na Garrovillas, věnujte pozornost okolí. Asi 500 m od města je vyvýšenina, ze které se dají vidět dropi; po několika km je malé jezero, v jehož okolí se vyskytuje luněc šedý; po dalších několika km, dřív než odbočíte na N630, můžete potkat mandelíky hajní.
Parque Nacional de Monfrague
Monfrague je jednou z nejlepších lokalit Evropy k pozorování dravců, včetně supa hnědého. Předpokládá se, že tento druh je tu běžnější, než kdekoliv jinde na světě. Stejně je na tom i orel iberský. Park se rozkládá po obou stranách hřebene, který kopíruje od západu k východu Río Tajo severně od Trujilla. Vyskytuje se tu také sup mrchožravý, sup bělohlavý a další čtyři druhy orlů, které můžeme na území Španělska pozorovat. Všechny tyto druhy je možno vidět během jednoho dne a někdy i během jedné hodiny, stejně jako čápa černého a rorýsa kaferského. Pokud tedy navštívíte Španělsko, určitě byste tuto oblast neměli vynechat.
V řídkých porostech korkových dubů podél 50-ti km úseku silnice C524 z Trujilla k severněji položenému Mongrague, můžete vidět kukačku chocholatou, mandelíka hajního, straku modrou a pěnici mistrovskou. Blíže k parku vám nad hlavou bude kroužit sup hnědý a malou kolonii vrabců pokřovních najdete v údolí, ke kterému vedou ukazatele na Arroyo de la Vid, severně od Torrejon el Rubio. Dalším místem, kde byste měli zastavit, je Castillo de Mongrague – nejlepší místo k pozorování dravců v Evropě. Na skalních věžích známých jako Penafalcon hnízdí čáp černý a sup bělohlavý. Severně od odbočky na Castillo de Monfrague přejíždí silnice C524 přes most řeku Río Tajo (dobré místo na rorýsy velké a vrabce skalní) a pak vás přivede ke správě parku v Villareal de San Carlos. Zde je dobré zjistit aktuální správy o hnízdištích supa hnědého, luňce šedého a orla iberského. Například koncem 90. let bylo možné sledovat hnízdiště supa hnědého a orla iberského z Mirador La Bascular, protože ležela na jednom zalesněném svahu.
Pak se vydejte východně z Villareal podél severní strany nádrže Embalse de Torrejon, kde na skalních výchozech hnízdí čáp černý, sup mrchožravý, sup bělohlavý a výr velký. Bonusem budou kroužící supi hnědí. Silnice pak klesá do údolí ležícího naproti La Bazagona, kde v porostech korkových dubů žije luněc šedý a straka modrá.
Orel iberský (hnízdící na sloupech) se dá vidět také podél silnice západně z Torrejonu el Rubio, směrem na Cáceres. Zvláště pak ve vesnici Monroy, asi 25 km západně od Torrejonu. Tam, kde silnice přechází přes Río Almonte, západně od Monroye, bývají vrabci pokřovní.
Střední Španělsko
Mezi městy Trujillo a Madrid ve středním Španělsku je v okolí průsmyku Navalcan a Rositarío několik vedlejších silnic z N501, které procházejí porosty korkových dubů s výskytem luňce šedého, orla iberského a straky modré. Rozeklané zasněžené vrcholky pohoří Sierra de Gredos dosahují výšky 2.592 m n.m. (Pico de Almazor, severně od Navalcanu). Ve zdejších rozsáhlých borových lesích, které se střídají s loukami, se ve větších počtech zdržuje sup hnědý a orel iberský, stejně jako sup bělohlavý, orel nejmenší, kukačka chocholatá, lelek rudokrký, skalník zpěvný a modrý, největší populace slavíka modráčka (cyanecula) ve Španělsku (v porostech čiroku ve svazích), bělořit černý, pěnice mistrovská a brýlatá, pěnice podhorní, zvonohlík citrónový, strnad viničný a kozorožec iberský.
Věnujte se okolí vedlejších silnic, které vyjíždějí z Arenas de San Pedro. Zvláště zajímavé jsou ty, které vedou k severu a západu. Pozor ale na zakázané cesty, protože v jejich okolí je z jakéhosi neznámého nařízení zakázáno mít u sebe binokulár, teleskop nebo fotoaparát s teleobjektivem. Dobrou základnou k prozkoumání tohoto pohoří může být malé městečko Navarredonda de Gredos nebo Candeleda.
V pohoří Sierra de Guadarrama, severozápadně od Madridu, které se zvedá až do výšky 2.469 m (Penalara poblíž Segovie), žije asi 20 párů orla iberského. V tomto pohoří se vyskytuje také několik párů čápa černého, supa hnědého, skalníka zpěvného a zvonohlíka citrónového (kolem lanovky v Puberto de los Cotos, severozápadně od Segovii po silnici N607, přes Jardines na C604).
Jižně od Madridu, v kraji La Macha, asi 25 km severovýchodně od Ciudad Real, leží Las Tablas de Daimiel. Jde o národní park, který byl založen k záchraně záplavového území s výskytem velkého počtu kachen – např. zrzohlávky rudozobé, jeřába popelavého (v zimě), ouhorlíka stepního, rybáka bahenního a černozobého, rákosníka tamaryškového a vrabce pokřovního (nocující v rákosinách). V rozsáhlých obilných lánech v okolí parku se zdržuje drop malý a velký a stepokur krásný.
Když v Manzanares odbočíte k západu ze silnice Sevilla-Madrid (když přijíždíte od jihu), nebo v Puerto-Lapiche (když přijíždíte od severu), směrem na Daimiel, ocitnete se v blízkosti národního parku s návštěvnickým centrem, naučnými chodníky a pozorovatelnami. Z Daimielu, kde je možnost ubytování, je to do parku podle značení severozápadním směrem. Severovýchodně odsud, přes Alcazar, se nachází Laguna de Pedro (poblíž Mota del Cuervo na N301, jihovýchodně od Madridu) s výskytem kachnice bělohlavé.
Severní Španělsko
Jihozápadně od Santanderu, který leží na severozápadním pobřeží Španělska (dá se sem dostat trajektem přes kanál La Mance z Anglie) se nacházejí hluboká lesnatá údolí a rozeklané vápencové vrcholy, které dosahují výšky až 2.648 m na Torre de Cerrado. Jedná se o vlhkou oblast Picos de Europa, která je většinou zahalena mlhou. Žije tu sup bělohlavý, datel černý, kavče žlutozobé a červenozobé, zedníček skalní (mezi Fuente Dé, dosažitelným lanovkou z Espinama, a Refugio de Aliva), budníček menší (brehmii), budníček horský (bonelli), pěnkavák sněžný (mezi Fuente Dé a Refugio de Aliva) a pěvuška podhorní. Nejlepšími částmi této oblasti je okolí Las Arenas a Canales na severu a okolí Espinama a Potes na jihu.
Největší populace skřivana Dupontova v Evropě (2.000 – 3.000 párů) žije v opuštěných vápencové oblasti mezi Madridem a Zaragozou a v oblasti kolem Baraona, severně od Medinaceli (ta se nachází na N11).
Oblast kolem Zaragozy
Suché stepi v blízkosti rozlehlého města Zaragoza, v severovýchodním Španělsku, je domovem několika stovek párů skřivana Dupontova, stejně jako několika dalších stepních specialit včetně dvou druhů stepokurů. Nachází se tu také největší přírodní jezero Španělska Laguna de Gallocanta, která je koncem podzimu a začátkem jara největším shromaždištěm jeřábů popelavých v Evropě (až 28.000 ptáků). Samozřejmě se jedná o lokalitu významnou i z hlediska zimujících kachen, kdy se tu zdržuje 75% veškeré západopalearktické populace zrzohlávky rudozobé (až 8.000 ptáků).
Výskyt skřivana Dupontova se koncentruje do dvou oblastí:
I. rezervace Lomazas Steppe, která leží východně od silnice C222 Mediana-Belchite, jihovýchodně od Zaragozy. Vjezd auty do rezervace není povolen, proto se musí za skřivany pěšky. Ti jsou k vidění už 200 m od parkoviště, ale musíte mít velké štěstí, protože jde o druh, jehož pozorování je velice obtížné. Skřivani dávají přednost plochým kopečkům (lomazas) v blízkosti výchozů bílé křídovité horniny. Můžete je zaslechnout (ale stěží pozorovat) při rozednění, kdy se ozývají nejčastěji. Hlasové obhajování teritoria vrcholí na přelomu března a dubna, ale mohou být slyšeni ještě začátkem června. Poté, co za letu dozpívají, dosedají opět na zem, proto je dobré si zapamatovat místo, kam usedli a pak se je snažit pozorovat tam. S hodnou dávkou štěstí je uvidíte přebíhající mezi roztroušenými chomáči vegetace;
II. Los Monegros, severně od Osera. Z Osera (zde si prohlédněte hnízda čápů bílých na kostele) se jede k severu, na rozcestí se odbočí vlevo (u chaty s červenými trubkami trčícími ze země), a pak se držíme vpravo farmy a kostela. Poté, co projedeme pod elektrickým vedením a kolem farmy v ďolíku na pravé straně, máme hledanou oblast po pravé ruce. Teď musíme pokračovat k severu k několika izolovaným nádržím, které mohou přilákat až 700 stepokurů krásných a písečných.
Na jaře a na podzim se zastavuje k odpočinku v rezervaci Laguna de Gallocanta většina jeřábů popelavých hnízdících v severovýchodní Evropě a severozápadním Rusku. Rezervace leží asi 70 km jihozápadně od Belchite a asi 30 km severozápadně od Monteal del Campo. Na konci podzimu většina jeřábů odlétá (do Extremadury a Severní Afriky) na zimu pryč. V některých rocích jich tu ale část přezimuje. K návštěvě rezervace je třeba si vyřídit povolení, ale jezero, kde jeřábi nocují, je vidět z blízkosti vesnice Gallocanta.
Křovinami zarostlé kopečky a s nimi sousedící pláně na jihovýchodě jezera jsou domovem dropů malých a stepokurů krásných (za soumraku se zalétají k jezeru napojit a vykoupat).
Více informací o rezervacích Lomazas Steppe a Laguna de Gallocanta obdržíte na adrese Servicio Provinciál de Agricultura, Ganaderia y Montes, Seccion de Conservacion del medio Natural, C/. Vasques de Mella, No. 10, 50009 Zaragoza, Spain.
Pláně a skalnaté výchozy v okolí Léridy (Lleida), na půli cesty mezi Zaragozou a Barcelonou, jsou místem výskytu luňce šedého (dva páry v roce 1998), skřivana Dupontova, supa mrchožravého, poštolky jižní, dropa malého (okolí Aspa), stepokura krásného a písečného, kukačky chocholaté, lelka rudokrkého, rorýsa velkého a šedohnědého, ťuhýka menšího (okolí Aspa), bělořita černého, pěnice brýlaté, skřivánka krátkoprstého a chocholouše vavřínového. Celá tato oblast stojí za pozornost. Pokud jste ale limitovaní časem, věnujte se jen polním cestám, které vedou k jihovýchodu ze silnice Candasnos-Alcolea da Cinca, několik km jižně od Ontinena (oblast je někdy označována jako Aragones Monegros).
Španělské Pyreneje
Pyreneje se táhnou v délce asi 400 km od Atlantiku na západě ke Středozemnímu moři na východě a dosahují výšky 3.404 m na Pic de Aneto (na španělské straně). Z hlediska ornitologického jde o výjimečnou oblast s průzračnými bystřinami a řekami stékajícími z rozeklaných zasněžených horských vrcholů přes suťová pole, přes balvanité stráně a horské louky, o oblast jehličnatých a listnatých lesů, aridních křovinatých horských úbočí a olivových sadů v nížinách. Vyskytuje se tu orlosup bradatý, zedníček skalní a pěnkavách sněžný.
Oblast španělských Pyrenejí, kterou birdeři navštěvují nejčastěji, se nachází v okolí Jaca, což je jižně od Zaragozy. Prvním místem vhodným k zastavení na této cestě je lokalita nedaleko Huesca, na které se dá vidět zedníček skalní. Jeďte z Huescy 7 km po N240 k východu na Castillo de Montearagon (bělořit černý), pak odbočte na Sasa del Abadiado a jeďte po této silnice asi 9 km až na její konec, kde se zedníček skalní vyskytuje. Po návratu do Huescy vyjeďte po N240 k severozápadu na Riglos. Tato malá vesnice leží při patě červených skalnatých věží známých jako Los Maltos de Riglos. V případě, že tu nejsou horolezci, jde o skvělé místo k pozorování orlosupa bradatého, rorýsa velkého, skalníka modrého, bělořita černého, zimujícího zedníčka skalního (také v Castillo de Loarre, severovýchodně od Ayerbe), pěnice mistrovské a bělohrdlé, vrabce skalního (na věži kostela) a zimující pěvušky podhorní. Zpět od odbočky na Riglos pokračujte k severu po N240, pak zahněte k severovýchodu na Jacu. Odsud jeďte k západu po HU230 na San Juan de la Peňa, kde se v lesích vyskytuje datel černý a nad svahy krouží orlosup bradatý a orel jestřábí.
Západně od Jaca je mnoho míst, která stojí za návštěvu. V městských parcích a botanických zahradách se například velice často setkáte s výrečkem malým. Asi 19 km západně od Jaca zahněte z C134 k jihu (1 km východně od Camping Los Pirineos) na vedlejší silnici vedoucí k Alastuey. Tato silnice prochází údolím s výskytem dravců. Mezi dvěma mosty přes řeku se nacházejí skalnaté, křovinami porostlé svahy, ve kterých žije výr velký (mrkněte k východu od druhého mostu), pěnice mistrovská, vrabec skalní a strnad viničný. Jde také o skvělé místo k pozorování motýlů. Západně od odbočky na Alastuey zahněte z C 134 na HU210, která prochází údolím Valle de Hecho, což je další výborné místo k pozorování dravců (orlosup bradatý tu nocuje) a zedníčka skalního. Ten se vyskytuje na skalnatých stěnách Boca del Infierno, poblíž vjezdu do tunelu, severně od Hecha, a nad Selva de Oza, kempinkem západně od Hecha. Západně od odbočky na Valle del Hecho, dál po silnici C134, můžete vidět výrečka malého v městečku Berdun, které leží na vrcholku kopce. Abyste mohli pozorovat z větší blízkosti supy bělohlavé, jeďte k soutěsce zvané Fos de Binies, severně od Berdunu. Strakapoud bělohřbetý a datel černý, se vyskytují podél cesty jdoucí skrz Valle del Runcal, která pokračuje dál do Francie. Dalším dobrým místem na orlosupy bradaté je Fos de Arbayun, západně od Embalse de Yesa (žije tu 150 párů supa bělohlavého, což je jedna z největších španělských kolonií tohoto dravce).
Na hranicích s Francií, v oblasti Col du Somport, asi 25 km severně od Jaca, je další lokalita vhodná pro zedníčka (prohlédněte místní lom), zvonohlíka citrónového, pěnkaváka sněžného a pěvušku podhorní. Z N330 odbočte před 1.632 m vysokým průsmykem na menší silnici vedoucí k lyžařskému středisku ve Valle de Astun, kde můžete uvedené druhy vidět.
Když vyrazíte z Jacy k východu na Biescas a Torlu, přijedete k Parque Nacional de Ordesa (cestou se podívejte v okolí mostu přes Río Ara po orlosupovi a zedníčkovi), který je situován na protější straně hřebene od francouzského Gavarnie. Zdržuje se tu orlosup bradatý, skalník zpěvný, zedníček skalní, pěnkavák sněžný, pěvuška podhorní a zvonohlík citrónový. Z návštěvnického centra v Casa Berges jděte k východu údolím Valle de Ordesa, jehož stěny dosahují výšky až 1.000 m. Po 10. km přijdete ke skalní stěně Circo de Soaso, ve které je nejen vodopád, ale i zedníčci skalní. Nejsnáze je najdete společně s pěnkavky a pěvuškami podél prudkého chodníku stoupajícího vpravo od vodopádu. Tento chodník vede k Refugio Delgado Uvadá (další lokalita pro zedníčky) a na vrchol Monte Perdido ve výšce 3.355 m. Dojít až sem a zase se vrátit k vodopádu během jednoho dne, zvládnou jen birdeři s dobrou kondicí. Je ale také možné dosáhnout Circo de Soaso a vrátit se ke Casa Berges podél jižního okraje údolí, což vám zabere asi 8 hodin pochodu. Podél jižní hrany údolí se vyskytuje datel černý, zedníček skalní a zvonohlík citrónový. Nebo můžete strávit noc v refugio a rozdělit si cestu na dva dny. Ve východních Pyrenejích, poblíž Trempu, se nachází Gorge de Montrebei, což je také dobré místo k pozorování zedníčka skalního – zvláště v zimě.
V Pyrenejích se nachází i malé Andorské knížectví (462 km2), které se za místní dlouhé zimy mění v jedno velké lyžařské středisko. Zajímavé vysokohorské druhy, které se tu vyskytují najdete:
I. podél silnice vedoucí přes průsmyk Pas de la Casa a k 2.409 m vysokému Porto d´Envalira;
II. podél cesty severně od Soldeu;
III. podél cesty z Andorra la Vella na Arinsal;
IV. podél cesty z Andorra la Vella na El Serrat a opačně.
Severovýchodní pobřeží Španělska
Jedny z nejlepších příbřežních mokřadů Španělska leží uvnitř přírodního parku Aiguamolls de L´Emporda, který leží v okolí ústí řek Río Fluvia a Río Muga na Costa Brava, v severovýchodním cípu země. Bylo tu zaznamenáno téměř 300 druhů ptáků, včetně plameňáka růžového, téměř celé španělské populace bukače velkého, chřástala malého (sedm v polovině března 1998), introdukované slípky modré (60 párů), vodouše štíhlého (pět na konci března 1998), ťuhýka menšího (šest párů v roce 1998), rákosníka tamaryškového a pěnice mistrovské. Park leží východně od Figueres a dá se k němu dostat jižním směrem od Ampurias (jsou tu slané mokřady a laguny) a severně z Rosas (sladkovodní mokřady). V El Cortaletu je návštěvnické centrum. Nachází se tu několik značených stezek a pozorovatelen.
Severně, v Cabo de Creus, se vyskytuje bělořit černý a chocholouš vavřínový, v zimě pak zedníček skalní a na mořských útesech strnad viničný. Jižně, směrem do vnitrozemí, se v kopcích mezi La Escala a Estartit dá snad vidět pěnice sardinská (koncem 20. století není žádná zpráva o tom, jestli se tato pěnice ještě vyskytuje na pevninské části Španělska). Z Palamos se dá pozorovat buřňák šedý (diomedea) a buřňák středomořský.
Téměř celá světová populace buřňáka severního (mauretanica), tj. 8.000 – 11.000 ptáků, zimuje podél pobřeží Catalonie a Valencie. V lednu 1998 bylo sečteno 508 buřňáků středomořských (505 ptáků mauretanicus a tři yelkouan) kousek od Barcelony v deltě Llobregat. V této deltě bývají v zimě k zastižení až 4 poláci malí a 3.570 racků černohlavých, v létě je tu až 800 racků zelenonohých.
Ebro Delta
Navzdory faktu, že přes polovinu území této oblasti o ploše 320 km2 bylo přeměněno v zemědělskou krajinu a jen 12 km2 skutečně leží uvnitř rezervace, jde stále o druhou nejvýznamnější mokřadní oblast Iberského poloostrova (první je Coto Doňana) a skvělé místo k pozorování ptactva. Na místních mokřadech, salinách, travnatých a křovinatých lokalitách, tu bylo zastiženo přes 300 druhů ptáků. Součástí je také hnízdní kolonie racků zelenonohých (11.600 párů v roce 1997 – největší kolonie na světě) a racků tenkozobých (stovky párů).
Delta se nachází východně od Tortosy, na pobřeží Costa Dorada, jižně od Barcelony. Dosažitelná je z několika vedlejších silnic, které se odpojují mezi městy L´Ampolla a San Carlos de la Rapita z N340 a vedou východním směrem. Uprostřed delty je v Deltebre návštěvnické centrum. Jižní část delty, která je zajímavější, má několik ornitologicky osvědčených lokalit:
I. Luent de la Noria, rozsáhlý porost rákosí poblíž Casa Fusta, na kterém se nachází kolonie volavek a hnízdí tu rákosník tamaryškový a pěnice mistrovská;
II. La Tancada, velká salina vhodná pro bahňáky, racky a rybáky (včetně rybáka Lessonova);
III. slaniska mezi předchozí lokalitou a mořským pobřežím, kde se vyskytuje ouhorlík stepní a skřivánek menší;
IV. Punta de la Banya, na jižním konci pevninského výčnělku, kde se na lagunách dá vidět plameňák růžový, racek zelenonohý a tenkozobý (oba druhy se dají pozorovat také v okolí San Carlos de la Rapita na druhé straně zátoky) a rybák černozobý.
V severní půlce delty se vyskytuje slípka modrá na Laguna de Canal Veli.
Na slanisku v Raco De I´olla o ploše 64 ha, které se nachází v přírodním parku Albufera de Valencie, se v letech 1994 až 1998 vyskytovali až čtyři rybáci Lessonovi (jeden v roce 1999), kteří hnízdili mezi ostatními rybáky. Často se tu zdržují také rybáci severní. Dobrým místem k seawatchingu je Cabo de la Nao, které leží na jihu mezi Valencií a Alicante. Dají se tu vidět také racci zelenonozí.
Alicante
V oblasti kolem Alicante a letovisek Costa Blanca a Benidorm se vyskytuje řada zajímavých druhů, ale birder s omezeným rozpočtem by měl za svoji základnu raději zvolit klidnější Santa Pola.
Salinas de Santa Pola obklopené mokřady a křovinami se nacházejí mezi příbřežní silnici N332 na Santa Pola (rorýs šedohnědý) a hlavní silnicí na Elche, asi 20 km jižně od Alicante. Vyskytuje se tu plameňák růžový, volavka vlasatá, racek zelenonohý, rybák bahenní, špaček černý a chocholouš vavřínový. Méně častější je tu čírka úzkozobá, ibis hnědý a racek tenkozobý. Skvělým místem k zastižení např. táhnoucích pěnic je malý ostrov Tabarca, který leží asi 4 km od Santa Pola na pobřeží a je dosažitelný pravidelnými lodními spoji. Dalším mokřadem, který se nachází od Alicante směrem do vnitrozemí, je přírodní park El Hondo, poblíž Elche. Jde o významnou lokalitu výskytu čírky úzkozobé (přes 100 v září 1999). Od roku 1997 tu hnízdí i plameňáci růžoví a ibisi hnědí. V pláních přístupných od Alhama de Murcia, jihozápadně od Mucie, žije drop malý, stepokur písečný, pěnice brýlatá a skřivánek menší. V pláních v okolí Sierra Espuna, také v sousedství Murcie, se dá vidět skřivan Dupontův.