| Oficiální název: Ruská federace Hlavní město: Moskva Rozloha: 17 075 400 km2 Počet obyvatel: 145,2 mil. obyvatel (odhad ke konci r. 2003) Oficiální jazyk: Ruština Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: Pravoslavní – 16,3%, Muslimové – 10%, Katolíci – 0,9%, Protestanti – 0,8%, Judaismus vyznává 0,4% obyvatel, 72,4% obyvatel se nehlásí k žádnému náboženství. Čas: SEČ +2 Měna: rubl Víza: vízová povinnost. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Ruská federace se rozkládá od východní Evropy přes celou severní část Asie až Ochotskému a Beringovu moři. Skládá se z 21 republik. Evropská část země je převážně rovinatá, na jihu Kaspická nížina a pohoří Kavkaz. Evropu od Asie odděluje pohoří Ural, dále pokračuje Rusko Sibiří. Nejprve močálovitá nížina, dále k východu středosibiřská plošina a pohoří. Hornaté jsou rovněž pohoří u Tichého oceánu. Je zde bohatá říční síť s řadou veletoků a množstvím velkých jezer. Východ Sibiře má extrémně kontinentální podnebí, které směrem k západu – a tedy v Evropě – přechází v oceánské. Vegetace odpovídá poloze, na severu tundra s mechy a lišejníky, dále k jihu pásmo lesů, lesostepi, stepi (zdroj: bedekr.cz).
2. Čas k návštěvě
Rusko je velice rozlehlou zemí, v níž se střídají velice horká léta v polopouštích na jihu s krutými zimami. Verchnojarsk na severu země patří po Antaktidě k druhému nejstudenějšímu místu na naší planetě. Teplota tu v lednu klesá až k -68°C a zima trvá v těchto končinách sedm měsíců. Když nebudeme brát v úvahu tyto extrémy, pak se dá obecně říct, že nejvhodnější doba k návštěvě je od poloviny května po konec června. To platí jak pro polární kraje a Dálný východ, tak pro okolí jezera Bajkal či Kaspického moře.
3. Doprava
Cestování po Rusku je samo o sobě problematické. První překážkou je vstup do země, ke kterému potřebujete pečlivě sestavený psaný itinerář výpravy a doklad o zajištěném ubytování. Pak teprve můžete jít žádat o vízum.
Evropská část Ruska má sice levný, rozsáhlý a funkčí systém přepravy osob, ale ptačí druhy, které se tu vyskytují, můžete mnohem snadněji vidět i jinde. Ty zajímavější druhy ptáků potkáte od Uralu na východ, ale cestování v této oblasti už je mnohem složitější. Přes Sibiř se dá dostat Transsibiřskou magistrálou, která má délku 8.700 km a spojuje St Petersburg na západě s Vladivostokem na východě, což je vstupní brána do Ussurijské či Amurské oblasti. Na Dálném východě je pak vhodné využít služeb místních cestovních kanceláří, které pořádají výpravy s tábořením, vlastní kuchyní, dopravou, průvodci a tlumočníky. Vážní zájemcí o birdwatching ve východní části Ruska jsou bohužel odkázáni na expedice či organizované výpravy s vědeckým zaměřením.
4. Ubytování a stravování
Hotely, ve kterých je umožněno cizincům zůstat, jsou velice drahé. Naštěstí se nutnost využít jejich pohostinnosti omezuje jen na velká města. Na venkově se dá ubytovat v levných ubytovnách nebo přebývat u místních lidí. Ve druhém případě je velice užitečné zvládnout alespoň základy ruštiny. Nejlepší ornitologické lokality, zvláště v oblasti polární Sibiře, leží velice daleko od lidských sídel a proto je nutné se vybavit potřebami k táboření a dostatkem potravin dřív, než opustíte poslední město či vesnici. Nejsnazší cestou, jak si zajistit ubytování a jídlo po celou cestu, je využít služeb nějakého místního průvodce, který vše potřebné zajistí.
5. Bezpečnost a zdraví
Každý, kdo hodlá navštívit Sibiř v létě, zvláště její polární část a Dálný východ, by měl být připraven na velké množství komárů a dalšího bodavého hmyzu. Ve výbavě by mu neměla chybět pokrývka hlavy s moskytiérou, lehké, ale nepropustné oblečení, rukavice a ten nejlepší repelent, který je k sehnání. Pro návštěvníky polárních krajů je nezbytností teplé nepromokavé prádlo, holínky (nebo raděj broďáky), tábornické vybavení, sluneční brýle, pokrývka hlavy a opalovací krém. V Rusku jsou problémy s organizovaných zločinem, hlavně ve velkých městech je kriminalita vysoká. Turistů se budou týkat spíše kapesní krádeže. Při pobytu ve městech je vhodné ponechat vše důležité včetně pasu, cestovních šeků, hotovosti a kreditních karet v hotelovém sejfu a v ulicích se pohybovat jen s fotokopiemi těchto dokumentů. Od roku 1999 je ruská armáda v ozbrojeném konfliktu s Čečenskem, proto je tato oblast na jihu země v blízkostí Kavkazu nebezpečná. Mimo „civilizaci“, v oblastech, kde se budete věnovat birdwatchingu, tyto problémy nehrozí. Lidé z venkova patří k těm nejpřátelštějším na světě.
6. Ptačí druhy
Rusko je považováno mnoha západoevropskými birdery z ornitologického hlediska za zvláštní zemi. Na jedné straně se tu vyskytují vzácné druhy, jejichž výskyt západně od Uralu je naprosto ojedinělý, a na druhé straně jsou tu plochy divokých močálů, boreálních lesů a tundry tak nesmírné, že je téměř nelze prozkoumat. Ornitologický výlet, který by pokryl větší území Ruska, by patřil k těm nejdražším vůbec. Většina neobvyklých druhů (např. orel východní (Haliaeetus pelagicus) a jeřáb mandžuský (Grus japonensis)) se vyskytuje na velice odlehlých místech, která jsou daleko od cest a železnic. K jejich dosažení by bylo třeba organizované výpravy využívající pomoci lokálních cestovních agentur, kterým jsou k dispozici helikoptéry.
V Rusku bylo zaznamenáno asi 740 druhů ptáků. K těm zajímavějším patří:
I. druhy rozšířené na Sibiři – výr velký (Bubo bubo), sojka zlověstná (Perisoreus infaustus), drozd tmavý (Zoothera sibirica), drozd pestrý (Zoothera dauma) a drozd rezavý (Turdus naumanni), slavík kaliopa (Luscinia calliope), modruška lesní (Tarsiger cyanurus), sýkora azurová (Parus cyanus), pěvuška horská (Prunella montanella) a někteří strnadi;
II. druhy vyskytující se v polární Sibiři – berneška rudokrká (Branta ruficollis), kajka královská (Somateria spectabilis), kajka brýlatá (Somateria fischeri), kajka bělohlavá (Polysticta stelleri), raroh lovecký (Falco rusticolus), jeřáb bílý (Grus leucogeranus), plejáda bahňáků včetně jespák lžícozobý (Eurynorhynchus pygmeus) a racek růžový (Rhodostethia rosea) a Sabinův (Larus sabini);
III. druhy s výskytem na pobřeží Dálného východu – orel východní, rybák aleutský (Sterna aleutica) a velké množství alkovitých;
IV. druhy vyskytující se ve vnitrozemí na jihovýchodě země (Usurijská a Amurská oblast) – kachnička mandarínská (Aix galericulata), morčák šupinatý (Mergus squamatus), čáp východní (Ciconia boyciana), moták černobílý (Circus melanoleucos), jeřáb šedý (Grus monacha), jeřáb mandžuský (Grus japonensis) a jeřáb východoasijský nebo daurský či červenolící (Grus vipio), výr Blakistonův (Ketupa blakistoni), brkoslav japonský (Bombycilla japonica), skalník bělohrdlý (Monticola gularis), některé druhy lejskovitých a pěnicovitých, sýkořice rákosní (Paradoxornis heudei) a dlask škraboškový (Eophona personata);
V. druhy s výskytem v okolí jezera Bajkal – koroptav vousatá (Perdix dauurica);
VI. druhy z oblasti Altaje – velekur altajský (Tetraogallus altaicus), bekasina horská (Gallinago solitaria), stepokur kirgizský (Syrrhaptes paradoxus) a rehek středoasijský (Phoenicurus erythronota);
VII. druhy z oblasti kolem Kaspického moře – pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus), jeřáb panenský (Anthropoides virgo), racek velký (Larus ichthyaetus), vlha modrolící (Merops persicus) a pěnice uzdičková (Sylvia mystacea).
K druhům s výskytem víceméně omezeným na Rusko patří tetřívek kanadský (Falcipennis falcipennis) a tetřev černozobý (Tetrao parvirostris).
Během jednoho či dvou jarních týdnů v Ussurijské oblasti lze vidět asi 255 druhů ptáků. Během tří týdnů v té stejné oblasti rozšířené o Kamčatku a Sachalin zastihnete přes 300 druhů ptáků, včetně 20 druhů kachen, přes 40 druhů bahňáků, přes 30 druhů pěnicovitých a 10 druhů strnadů.
7. Zajímavé lokality
Kopečky, parky a vodní nádrže v Moskvě a jejím okolí obývá strakapoud bělohřbetý (kolem mezinárodního letiště), ořešník kropenatý, brkoslav severní (vzácný zimní host v Botanické zahradě), slavík tmavý (ve Vrabčích horách), slavík modráček (cyanecula, kolem odpadních struh), rákosník pokřovní (v Botanické zahradě a Vrabčích horách), budníček zelený (trochiloides, podél pěší zóny v Tajné zahradě – The Secret Garden, nacházející se v jižní části Kremlu; ve Vrabčích horách), konipas citrónový. Vhodným místem, kde se dá zůstat je hotel Ismailova nacházející se u lesa.
V izolované ruské Kaliningradské oblasti ležící mezi Polskem a Lotyšskem, se nachází 99 km dlouhý poloostrov Kursiu. Tento poloostrov, který vyplňuje jihovýchodní cíp Baltského pobřeží, leží na důležité tahové cestě ptáků. V období tahu tu odpočívají velká množství ptáků. Z toho důvodu tu byla zřízena ptačí stanice Rossitten. Část poloostrova se nachází i v sousedním Lotyšsku, kde pracuje další ptačí stanice.
V oblasti rozlehlé tundry, mořských zálivů a pobřežních útesů poloostrova Kola, který leží východně od Finska, se vyskytuje kajka bělohlavá a královská, raroh lovecký, lyskonoh úzkozobý, racek stříbřitý (heuglini), chaluha malá a alkoun tlustozobý. Z Murmaňska, na severním pobřeží poloostrova, se dá vyplout až k Severnímu pólu na ruském atomovém ledoborci, který překoná Barentsovo moře a míjí souostroví Země Františka Josefa, kde se vyskytují racci sněžní, alkouni malí, ale také polární medvědi a mroži. Během tří dnů dosáhne ledoborec polárního ledového příkrovu a za týden je Severní pól na dohled. Jediní ptáci, kteří se tu objevují, jsou racci tříprstí a alkouni tlustozobí, kteří se drží za lodí. Doplnit je mohou ještě racci sněžní a polární medvědi. Ačkoli Severní pól leží na 88°N, ještě 240 km od něj lze pozorovat racky tříprsté. Tento druh je skutečně jediný, který byl také zaznamenán přímo na Severním pólu.
V oblasti polárního Uralu, se vyskytuje několik druhů, které tu dosahují nejzápadnější hranice svého rozšíření – bekasina asijská a strnad šedoramenný se dají vidět v Rezervaci Bolšezemelskaja, západně od Uralu na evropské straně, pěvuška horská a černohrdlá tu dosahují nejsevernější hranice svého areálu rozšíření. Pokud se rozhodnete pro ornitologickou výpravu do těchto končin, vyhledejte město Salichard (možnost ubytování v místních hotelech), které má letecké a železniční spojení s Moskvou (2.000 km na jihozápad). Odsud se vydejte k horám ležícím podél přítoků řeky Ob (pěvuška horská), nebo na druhou stranu Obu do městečka Labytnangi (je tu jeden hotel), kde se dá vidět pěvuška černohrdlá. K dalším druhům, které tu byly zastiženy patří raroh lovecký, lyskonoh úzkozobý, kulík hnědý, chaluha malá a pomořanská, čečetka bělavá a hýl křivčí.
V arktické tundře poloostrova Jamal, který je dosažitelný pouze najmutým letadlem či helikoptérou, se vyskytují bernešky rudokrké, rarozi lovečtí, kulíci Gmelinovi, potáplice žlutozobé a sovice sněžní.
Mohutný poloostrov Tajmyr ležící na samém severu centrální Sibiře, tvoří západní hranici hnízdního areálu jespáka rudokrkého a skvrnitého. Mezi mnohými hnízdícími bahňáky a vodními ptáky se tu vyskytuje také berneška rudokrká, kajka královská, bekasina asijská, jespák křivozobý, lyskonoh úzkozobý a ploskozobý, kulík Gmelinův a kulík bledý, racek stříbřitý (birulai), chaluha malá a pomořanská, sovice sněžní, drozd rezavý (eunomus), pěvuška horská a strnad šedoramenný.
Jediné období, kdy se dá poloostrov navštívit je od června do července a ke dvěma místním top místům dosažitelným z Hatangy patří:
I. údolí Novaja, asi 60 km severozápadně od Hatangy, kde se pěvuška horská vyskytuje podél říček, které protékají přes nejseverněji položený březový les, jižně od řeky Novaja; v ploché tundře severně od řeky hnízdí jespák rudokrký a skvrnitý;
II. údolí Logata, asi 300 km severozápadně od Hatangy, kde je několik kolonií bernešek rudokrkých čítajících šest až sedm párů.
Delta Kolymy
Rozlehlá delta 2.500 km dlouhé řeky Kolymy se rozprostírá v polární části severovýchodní Sibiře. Hnízdí tu kajka brýlatá, jeřáb kanadský, většina světové populace jeřába bílého, koliha nejmenší, jespák velký, jespák klínoocasý a až 100.000 racků růžových.
Z malé osady Čerskij, do které se dá dostat charterovým letem ze St Petersburgu, můžete vyrazit najmutou helikoptérou k následujícím místům:
I. odlehlá strážní stanice v jehovýchodním cípu Kolymské rezervace, kde se v lesnaté tundře vyskytuje koliha nejmenší, puštík vousatý, sovice krahujová a linduška sibiřská;
II. nedaleké nízké pohoří, kde hnízdí jespák velký;
III. některé lokality v severní části rezervace, kde hnízdí jeřábi bílí a kde se vyskytuje jespák klínoocasý;
IV. odlehlá strážní stanice v severní částí rezervace, kde hnízdí racci růžoví.
Ostrov Wrangel se zasněženými vrcholky hor dosahujícími výšky až 1096 m, je jediným pravidelným hnízdištěm husy sněžní a jespáka plavého západně od Beringovy úžiny. Hnízdí tu i racek Sabinův a během června, což je měsíc nejvhodnější k návštěvě tohoto ostrova, se tu vyskytuje jeřáb kanadský, jespák dlouhokřídlý a sovice sněžní. Na březích se pak zdržují lední medvědi a mroži v takových počtech, s jakými se nikde jinde nesetkáte. Na Wrangel se dá dostat najmutou helikoptérou z Mysu Šmidta (90 min.) ležícím na severním pobřeží poloostrova Čukotka. Jediným trvale obydleným místem na ostrově je Ušakovskij na jeho jižním pobřeží, kde se nachází i rezervace. Zatímco na Mysu Šmidta se dá ubytovat v pod střechou ubytovny, na ostrově se musí kempovat pod širým nebem.
Poloostrov Čukotka
Severovýchodní výčnělek Sibiře je jedním z nejobtížněji přístupných míst na světě. Na druhé straně jde o nejvhodnější místo k pozorování jedinečného jespáka lžícozobého (Eurynorhynchus pygmeus) v letním šatu. Kromě tohoto zajímavého bahňáčka, který hnízdí pouze tady a na stejně odlehlém poloostrově Kamčatka, se tu můžeme setkat ještě s hnízdy jespáka aljašského (Calidris mauri), jespáka dlouhokřídlého (Calidris bairdii) a pobřežního (Calidris ptilocnemis).
Z Mysu Šmidta, na severním pobřeží poloostrova dosažitelném pouze najmutou helikoptérou, se pokuste vypravit tím samým létacím strojem k následujícím místům:
I. mokřadní příbřežní tundra na jihovýchodě, kde se vyskytuje jespák lžícozobý, husa císařská (Anser canagicus), jespák aljašský a pobřežní;
II. říční údolí mezi Mysem Šmidta a Egvekinotem na jižním pobřeží, kde se vyskytuje kačka strakatá a drozd rezavý;
III. tundra kolem Egbekinotu, v zálivu Kresta (Cross Bay), kde také hnízdí jespá lžícozobý. Delta řeky Anadyr, jižně od Egvekinotu, je posledním místem v Rusku, kde byla pozorována koliha severní (Numenius borealis), někdy v 18. století.
Kamčatka
Polostrov Kamčatka od sebe odděluje v délce asi 1.000 km Ochotské moře na západě a Beringovo na východě. Jeho vysoké hory a sopky dosahují výšky až 4267 m (Ključevskaja Sopka) a v oblasti se nachází asi 30 aktivních vulkánů. Zdejší říční údolí, kamenité březové lesy a drsná pobřeží ležící hluboko pod ledovými a přitom výbušnými vrcholy sopek, jsou domovem více než tisícovky hnízdících párů orla východního. Jde o polovinu světové populace tohoto druhu. V zimě se tu zdržuje až 4.000 těchto mohutných dravců. Většina birderů sem ale zavítá během krátkého léta, kdy se tu mimo jené dá vidět rybák aleutský (Sterna aleutica) a papuchalk ploskozobý (Fratercula arctica).
Tisíc km dlouhá Kamčatka se nachází devět časových pásem východně od Moskvy. Petropavlovsk, největší město poloostrova, má letecké spojení s Moskvou, s Chabarovskem (2,5 hodiny) a z Anchorage na Aljašce. V okolí Petropavlovska se zaměřte na Avacha Bay, kde se vyskytuje kormorán červenolící (Phalacrocorax urile) a orel východní, a na blízký březový les, kde je rozšířen slavík kaliopa. V Kronocké rezervaci, která je na seznamu míst Světového dědictví a která se nachází na východním pobřeží centrální části poloostrova, hnízdí 200 druhů ptáků (orel východní a drozd červenozobý). Nad rezervací se vypíná 3528 m vysoká Kronotskaja sopka ozdobená bílou čepicí. V ústí řeky Županova se rozhlédněte po alkounovi Brachyramphus perdix.
Z Petropavlovska se dá letět do malého městečka Ossora, které leží na pevninské úžině v severní části poloostrova. Hnízdí tu jespák lžícozobý. Každý cizinec se tu musí po příletu nahlásit na Imigrační úřad před tím, než zjistí, jestli je možné využít terénní automobil zdejší samosprávy k propátrání okolí. Moc cizinců se tu nevyskytuje. Nachází se tu jen 15 km silnice ve velmi špatném stavu. Ale povinný řidič, kterého nafasujete spolu se státním automobilem, se na požádání pustí i mimo ně. Vhodnější je snad, když si zaplatíte nějakou menší rybářskou loď, která vás sveze podél pobřeží.
Na Komandorských ostrovech se vyskytuje racek krátkozobý (Rissa brevirostris) a alkounek drobný (Aethia pygmaea), zatímco hluboké vody v jejich okolí lákají albatrosy černonohé (Phoebastria nigripes) a laysanské (Diomedea immutabilis), buřňáky pruhokřídlé (Pterodroma inexpectata), buřňáky tenkozobé (Puffinus tenuirostris), buřňáčky bělavé a šedé a rybáky aleutské. Z osady Nikolskoje na ostrově Berring (dánský výzkumník toho jména tu po ztroskotání lodi v roce 1741 zemřel na kurděje) se dá při výpravě do tundry v jeho vnitrozemí pozorovat jespák pobřežní, bělokur horský a sovice sněžná. Na blízké pevnině hnízdí z mořských druhů například kormorán červenolící, alkoun holubí (Cepphus columba) a papuchalk chocholatý (Fratercula corniculata). Na blízké písečné pláži pobývá stádo lachtanů medvědích (Callorhinus ursinus). Na dramaticky působících útesech ostrova Meednyj se ve velkých počtech zdržuje alkounek drobný (Aethia pygmaea), papuchalk chocholatý a papuchalk ploskozobý (Fratercula arctica), stejně jako pěnice severní (brunneonucha). V okolí ostrova jsou stovky mořských vyder.
Velké množství mořských ptáků hnízdí mezi trávu zarostlými balvany ležícími na svazích ostrova Talan. Ostrov je dostupný najmutými loděmi z Magadanu, který se nachází na severním pobřeží Ochotského moře. Jsou tu stovky tisích alkounů chocholatých (Aethia cristatella), desítky tisích alkounů černohrdlých (Synthliboramphus antiquus), o něco méně alkounů papouškovitých (Aethia psittacula) a několik alkounků nejmenších (Aethia pusilla). Mezi nimi tu najdete papuchalk chocholatý a papuchalk ploskozobý, dva páry orla východního a slavíky kaliopa. Na ostrově je možné kempovat přes noc v blízkosti malé výzkumné stanice, ze které je většina zmíněných druhů vidět.
Na prudkých a drsných svazích mořského pobřeží v okolí Magadanu, se vyskytují také orli východní a alkouni mramorovaní (Brachyramphus marmoratus), kteří hnízdí na stromech do vzdálenosti 10 km od pobřeží. V Magadanu je skromný hotel a letecké spojení má město s Moskvou a Anchorage na Aljašce.
Desítky tisíc mořských ptáků a stovky vyder mořských obývají úžinu mezi Kamčatkou a Kurilskými ostrovy. Kurilské ostrovy se táhnou v délce asi 1.000 km od jižního cípu Kamčatky po severní špičku japonského ostrova Hokkaido. Jde o lesnaté a hornaté ostrůvky či vulkány zdobené sněhovými čepicemi. Ostrovy jsou domovem milionů mořských ptáků. Jiné druhy se tu vyskytují na severní hranici svého rozšíření – holub japonský (Treron sieboldii), výr Blakistonův, rybařík chocholatý (Megaceryle lugubris), lejsek nádherný (Ficedula narcissina narcissina), červenka japonská (Erithacus akahige), bulbulčík japonský (Ixos amaurotis), kruhoočko japonské (Zosterops japonicus), sýkora proměnlivá (Parus varius), skřivan japonský (Alauda japonica) a pěvuška japonská (Prunella rubida). Mnohé z těchto druhů se omezují jen na jižní ostrovy Iturup, Kunašir a Šikotan. K dalším druhům zastiženým na těchto ostrovech patří buřňáček bělavý (350.000 párů), buřňáček šedý (přes 200.000 párů), kormorán japonský (Phalacrocorax capillatus) a kormorán červenolící, orel východní, raroh lovecký, jespák dlouhoprstý, racek japonský (Larus crassirostris) a racek kamčatský (Larus schistisagus), alkounek chocholatý a alkounek drobný, papuchalk chocholatý, ťuhýk hlavatý (Lanius bucephalus), drozd bledý (Turdus pallidus) a drozd červenozobý (Turdus chrysolaus), cetie trojhlasá (Cettia diphone), cvrčilka sachalinská (Locustella amnicola), budníček východní (Phylloscopus borealoides), vrabec žlutohrdlý (Petronia xanthocollis) a strnad lesní (Emberiza variabilis), stejně jako medvěd hnědý, sviňucha běloploutvá, vydra mořská, lachtan ušatý, tuleň obecný a kosatky.
Během jedné plavby mezi Kurilskými ostrovy a Sachalinem, přes jižní část Ochotského moře, bylo pozorováno přes 800 albatrosů laysanských, 5.000 alkounků drobných, buřňáci mauritánští (Puffinus tenuirostris), buřňáčci šedí, alkouni černohrdlí (Synthliboramphus antiquus), alkounci papouškovití, stovky tisíc alkounků chocholatých, papuchalci černobradí a chocholatí, a z kytovců plískavice plochočelé, sviňuchy běloploutvé a plejtváci malí.
Sachalin
Příbřežní vody, mokřady a většinou smíšený les tajgy na 950 km dlouhém a 100 km širokém ostrově, který dosahuje výšky 1.600 m, jsou domovem přímo „opojné“ směsice ptačích druhů Dálného Východu od orla východního a výra Blakistonova, přes mořské druhy a tažné bahňáky (vodouš ochotský (Tringa guttifer), jespáček lžícozobý), až k zajímavému výběru pěvců, mezi kterými jsou i dva téměř endemické druhy – cvrčilka sachalinská a budníček východní. Celkem tu bylo zaznamenáno 355 druhů ptáků, včetně hnízdícího Nordmann´s Greenshank. Hnízdiště tohoto velice vzácného druhu je bohužel omezeno jen na velice odlehlou severní část ostrova.
Příšerné, na jižním konci ostrova rozlezlé město Južno-Sachalinsk, má letecké spojení s Moskvou (11 hodin). Sousední Korsakov je dostupný trajekty z Hokkaida (Japonsko). Nejlepší základnou pro birding je sousední Aniva, která se nachází u zálivu Aniva (Aniva Bay). Zvláště během jara se tu zdržují bahňáci včetně vodouš ochotský a jespáka lžícozobého (během jednoho dne bylo pozorováno mezi tisícem jespáků rudohrdlých nejméně 8 jespáků lžícozobých). Také alkovití se tu vyskytují. Za příznivého počasí se dobře pozorují z lodí. Cvrčilka sachalinská dává přednost křovinatým plochám v údolích podél řek. Pěvuška japonská se vyskytuje v křovinách nad hranicí lesa.
Řeka Amur, která je se svojí délkou 4.416 km desátou nejdelší řekou naší planety, má v místech, kde se vlévá do Ochotského moře šířku 16 km. Delta Amuru má pak celkovou šíři 50 km. V této oblasti se s největší hnízdní hustotou vyskytuje orel východní. Delta je dostupná z Chabarovska (650 km jihozápadně) po 14 hodinách plavby nebo letecky z Komsomolska (zde je k vidění tetřívek sibiřský (Falcipennis falcipennis) a brkoslav japonský). U jezera Udyl hnízdí 50 párů orla východního společně s husou labutí (Anser cygnoides), orlem mořským, bekasinou lesní a rackem kamčatským. V deltě se dá zůstat ve městě Bogorodskoje, kde je hotýlek a odkud se dá zaplatit plavba k jezeru Udyl.
Ussurijská oblast
Největší rozmanitostí flóry a fauny z celého Ruska je známa oblast ležící na samém jihovýchodě země, v místech, kde se do výšky až 1.829 m vypínají kopce pohoří Sikhote-Alin. Bylo tu zaznamenáno přes 400 druhů ptáků, z nichž přes 250 tu hnízdí. Během návštěvy trvající od jednoho týdne do deseti dnů tu můžete vidět asi 225 druhů. V této oblasti najdete příbřežní ostrovy, pobřežní bahna a mokřiny, rozlehlá vnitrozemská jezera obkopená rozsáhlými močály, průzračné horské řeky a bohaté smíšené lesy (kryjí přes 70% plochy). Žijí tu některé velice vzácné druhy, které se vyskytují jen v této oblasti – např. morčák šupinatý, čáp východní, chřástal hnědoprstý (Porzana fusca), jeřáb bělokřídlý, jeřáb mandžuský a jeřáb východoasijský (daurský, červenolící), výr Blakistonův, cvrčilka japonská, sýkořice rákosní a izolovaný poddruh menzbieri lindušky sibiřské. Navíc se tu zastavují mnozí bahňáci na své dlouhé jarní cestě podél mořského pobřeží a jiné druhy tu mají severní hranici svého výskytu – bukáček východní (Ixobrychus eurhythmus), moták černobílý (Circus melanoleucos), lejsek žlutobřichý (Ficedula zanthopygia), konipas pralesní (Dendronanthus indicus), dlask škraboškový (Eophona personata) a strnad japonský (Emberiza yessoensis). Seznam zdejších ptačích druhů je úžasný a bez pochyb jde o jednu z nejzajímavějších ornitologických oblastí na světě.
Do Ussurijské oblasti se můžete dostat od jihu z Vladivostoku nebo od severu z Chabarovska. Obě města mají letecké spojení s Moskvou (devět hodin) a s Anchorage na Aljašce. Po železnici vede cesta z Moskvy přes Transsibiřskou magistrálu a trvá týden. Do Vladivostoku plují od června do října trajekty z Japonska. Lokality uvedené níže se vyskytují podél cesty z Vladivostoku na jihu do Chabarovska.
Zátoka De Vries je skvělým místem k pozorování táhnoucích bahňáků (jespák lžícozobý), zatímco na vlhkých lukách a ve vnitrozemských lesích se vyskytuje bekasina japonská (Gallinago hardwickii) a strnad japonský (v křovinách na vlhkých loukách). Na příbřežních ostrůvcích v zálivu Petra Velikého (Bay of Peter the Great) se dá vidět cvrčilka japonská (Locustella pleskei), který je na pevnině neznámý. Během plavby na ostrůvky můžete vidět buřňák světlečelý (Calonectris leucomelas), buřňáček vlaštovčí (Oceanodroma monorhis) a alkoun brýlatý (Cepphus carbo).
Poblíž Vladivostoku se nachází lesnatá rezervace Kedrovaja Pad, ve které bylo zaznamenáno 250 druhů ptáků (strnad černohrdlý). Jednou z místních top lokalit je údolí Gryanya. Osvědčenou taktikou je nechat se zavézt asi 10 km směrem k začátku údolí a pak se pěšky vracet k jeho ústí. Jihozápadně od jezera Hanka se nachází blízko hranic z Čínou pohoří Barachny. V lukách a lesích jeho údolí Elduga se dají vidět druhy, které tu mají severní hranici svého arálu: kukačka menší (Cuculus poliocephalus), ťuhýk hlavatý (Lanius bucephalus), cetie trojhlasá a sýkořice vínoprsá (Paradoxornis webbianus), dále pak bukáček východní, perepel žlutonohý (Turnix tanki), a v blízkosti malého jezera u rybářské osady u Viventina pak chřástal sibiřský (Porzana paykullii).
Rozlehlé mělké jezero Hanka s mokřinami a loukami v okolí, je domovem množství vodních ptáků jako je např. čáp východní, moták černobílý, jeřáb mandžuský a jeřáb červenolící (Grus vipio), slukovec asijský (Limnodromus semipalmatus), sýkořice rákosní (Paradoxornis heudei) a linduška sibiřská. Nejlepší základnou je město Guyvaron, což v překladu znamená hnízdiště. A opravdu tu také hnízdí poštolka amurská (Falco amurensis) a špaček mongolský (Sturnus sturninus). Jezero je situováno na holých pláních. Jen podél jeho jižní strany se táhne až 200 m široký pás lesa, který přitahuje zvláště tažné pěvce. Za příznivých dnů se tu dají spatřit stovky ptáků, kteří tudy protahují – několik druhů drozdovitých, lejskovitých a pěnicovitých.
Od severu, z města Luchegorsk (u jezera Hanka), se dá dostat do údolí Bikin, kde se zdržují kachničky mandarínské, morčáci šupinatí (asi 8 hodin dolů po řece z města Verchnyj Pereval), kulík dlouhozobý (Charadrius placidus), výr Blakistonův a skalník bělohrdlý (Monticola gularis). Podobné druhy obývají údolí Iman, v severní části Ussurijské oblasti. Za ptáky se můžete pustit po proudu nebo proti proudu řeky z vesnice Meteoritny a Vostretsovo buď na lodi nebo po silnici.
Také na severu Ussurijské oblasti, v blízkosti Chabarovska, byly v údolí Čor pozorovány kachničky mandarínské, morčáci šupinatí, jeřábi bělokrcí (Grus monacha) a kulíci dlouhozobí.
K dalších vhodným lokalitám v okolí Chabarovska patří:
I. tajga v rezervaci Bolše-Čekčir, jihovýchodně od Chabarovska (kukačka malajská (Cuculus fugax), skalník bělohrdlý, slavík sibiřský (Luscinia sibilans) a dlask škraboškový);
II. ostrov Salmaki, na kterém se vyskytuje rákosník tlustozobý (Acrocephalus aedon);
III. jezero Katar s výskytem čápa východního, bekasiny lesní a lelka džunglového (Caprimulgus asiaticus);
IV. vlhká údolí a nádrže od Chabarovska za řekou, ke kterým se dá dostat po železnici – bukáček východní a moták černobílý.
V samotném městě stojí za prohlídku arboretum a zahrady.
Jezero Bajkal
„Posvátné Sibiřské moře“ je nejhlubším jezerem planety a osmým největším jezerem na světě. Od severu k jihu má 636 km a od západu k východu 87 km. Jeho nejhlubší místo má 1.741 m. Jezero je napájeno vodou z více než tří stovek řek, ale vytéká z něj jen jedna – Angara. V jezeře je shromážděno 20% světové zásoby sladké vody (od ledna do května je pod ledem). Tím ornitologicky nejzajímavějším místem není jezero samo, které je silně znečištěno místním průmyslem, ale okolní mokřady a lesy, ve kterých žije bekasina lesní, slukovec asijský a strnad zlatobrvý (Emberiza chrysophrys).
Vstupní branou k Bajkalskému jezeru je Irkutsk, který má letecké spojení s Moskvou. Můžete se sem vydat také po Transsibiřské magistrále. V Burjatských stepích na severu se na mokřinách vyskytuje bekasina lesní a orel královský. V oblasti jezera Bajkal, které leží 65 km jihovýchodně od Irkutska, stojí za pozornost následující lokality:
I. oblast několik km jižně od vesnice Listvianka (v létě přístupná po vodě a po silnici z Irkutska) je tvořena lesnatými kopci – drozd tmavý, drozd pestrý a plavý, cetie skvrnitá (Bradypterus thoracicus) a cetie sibiřská (Bradypterus tacsanowskius). V údolí za Hotelem Bajkal se dají vidět tažní pěvci – pěnicovití a strnadovití. Na druhé straně řeky Angary (lodí) se dá pozorovat straka modrá (Cyanopica cyana), bělořit bělohlavý a strnad pruhohlavý (Emberiza godlewskii).
II. delta řeky Selengy, která se nachází na protější straně jezera, než je Listvianka – hnízdí tu slukovec asijský;
III. 150 km jižně od Irkutska se u městečka Bajkal´sk vyskytuje bekasina lesní, puštík vousatý a pěvuška horská.
Suché stepi, jezera a kamehité kopce jihovýchodně od jezera Bajkal obývá husice rezavá, káně stepní (Buteo hemilasius), orel stepní, raroh velký, koroptev vousatá (Perdix dauurica), jeřáb panenský, racek reliktní (Larus relictus), holub běloocasý (Columba rupestris), rorýs východní, ťuhýk Isabelin (speculigerus), kalandra mongolská (Melanocorypha mongolica) a skřivánek čínský (Calandrella cheleensis), linduška mongolská, hýl dlouhoocasý (Uragus sibiricus) a hýl růžový (Carpodacus roseus), strnad pruhohlavý a strnad Brandtův (Emberiza cioides). Z Ulan Ude, kam se dá dostat letecky z Moskvy (sedm hodin) nebo po silnici z Irkutska, se vypravte k následujícím lokalitám:
I. jihovýchodně od Ulan Ude, podél řeky Selenga, v blízkosti kopců Bayangol Skayabaza – výskyt káně stepní, raroh velký a kalandra mongolská;
II. jihozápadně od Bayangolu, podél řeky, v blízkosti železniční stanice Temnstk – výskyt koroptev vousatá;
III. dále k jihozápadu, v okolí Ayrestui, kde se vyskytuje orel stepní, koroptev vousatá a kalandra mongolská;
IV. jezero Barun-Torey s výskytem racek reliktví.
Na východní straně Bajkalu se nacházejí mokřady a lesnatá pohoří Zabajkalského národního parku, kde se vyskytuje husice rezavá, kachna skvrnozobá, káně stepní, chřástal nejmenší, bekasina lesní, jespák dlouhoprstý, rybák bělokřídklý a velkozobý, holub běloocasý, puštík bělavý a vousatý, sojka zlověstná, ťuhýk hnědý, lejsek šedoproužkovaný (Muscicapa griseisticta) a lejsek tmavoboký (Muscicapa sibirica), slavík kaliopa, cvrčilka žíhaná, rákosník tlustozobý, budníček tmavý a zelený (plumbeitarsus), pěvuška hnědavá (Prunella fulvescens), pěnkavice severní (Leucosticte arctoa), hýl křivčí, křivka bělokřídlá, strnad zlatobrvý a strnad rezavý. Z Ust-Barguzinu přetíná park silnice, která umožňuje přístup k mokřadům v Kulstnnoe. Výskyt pěvuška hnědavá a pěnkavice severní je omezen jen na vrcholky kopců přístupných pouze pěšky.
Ruský Altaj
Mezi Barnaulem a hranicí s Mongolskem, v jižním středním Rusku, se nacházejí lesnatá horská údolí a horské polopouštní stepi Ruského Altaje, dosahující výšky až 4.506 m na Beluze. Z těch nejzajímavějších druhů se tu vyskytuje velekur altajský (Tetraogallus altaicus), bekasina horská, stepokur kirgizský a rehek středoasijský (Phoenicurus erythronota). Běžný je hýl křivčí (Pinicola enucleator) a včelojed chocholatý (Pernis ptilorhynchus).
Vstupní branou Altaje je Novosibirsk, který leží asi 250 km severozápadně od Barnaulu a který má mezinárodní letiště. Z Barnaulu se vydejte po stezce Čuja, což je starobylá cesta spojující odedávna Rusko s Mongolskem. Tato cesta prochází průsmykem Seminsky (2.000 m n.m.) a oblastí Koš Agach, která je součástí Čujské stepi v blízkosti Mongolské hranice. Celá tato oblast stojí za prozkoumání, zvláště následující lokality:
I. jižní Čujský hřeben (South Chuya Range) s výskytem raroh Falco altaicus, velekur altajský a pěnkavice horská;
II. polopouštní pohoří Kuraj, kde se dá vidět stepokur kirgizský a pěnkavák černočelý (Pyrgilauda davidiana);
III. jezero Akkem, které leží ve výšce 2.100 m pod Beluhou v pohoří Katun – výskyt velekru altajský, bekasina horská, rehek středoasijský, pěvuška himalájská a pěvuška černohrdlá. K dalším běžným druhům patří budníček temný (Phylloscopus fuscatus), budníček zelený (Phylloscopus trochiloides) a slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica).
Severozápadně od Novosibirska a severně od Omska leží v blízkosti Tary jediné známé hnízdíště kolihy tenkozobé (posledních 14 hnízd bylo nalezeno v roce 1924). Během celého 20. století tu byl pozorován jen jednou jediný pták.
Delta Volhy
Tato nejdelší Evropská řeka má délku 3.688 km a při svém ústí do severní části Kaspického moře vytváří největší říční deltu na světě s plochou 6.500 km2. Bylo tu zaznamenáno přes 250 druhů ptáků, z nichž přinejmenším sto tu zahnízdilo – např. 200 párů pelikána kadeřavého, 200 párů orla mořského, až 10.000 párů racka velkého (největší hnízdní populace tohoto druhu na světě) a přes 100.000 párů mokřadních rybáků. K dalším hnízdičům patří moták stepní a pěnice uzdičková. Výlet do oblasti delty kombinovaný s návštěvou blízké Kalmycké stepi může být jedním z vašich nejlepších ornitologických zážitků, který můžete zažít západně od Uralu. Jeřáby bílé tu můžete zastihnout na jaře (během 90. let tu bylo v období od konce března do poloviny dubna pozorováno až 9 ptáků) a na podzim (až 13 ptáků v říjnu), kdy se vracejí nebo naopak letí na svá zimoviště v severním Iránu.
Ubytování a povolení ke vstupu na ty nejzajímavější lokality v deltě je nutné si vyřídit v předstihu. Můžete tak učinit, když kontaktujete Astrachaňskou národní biosferickou rezervaci (National Biosphere Reserve of Aastrakhan, Nabereshnaja r. Zarew Street 119, RU-414021 Astrakhan, Russia nebo the Commission of Ecology and Natural Resources of the Administrative District of Astrakhan, Bakinskaja Street 113, RU-414000, Astrakhan, Russia.
Město Astrachaň ležící v severní části delty, asi 88 km severně od Kaspického moře, má letecké spojení s Moskvou (dvě hodiny). Základnou k výpravám do delty je malá vesnička Damčik, která je 60 km jižně od Astrachaně a dostanete se k ní po řece (pět hodin) nebo po silnici. V ceně ubytování v jedné ze dvou místních ubytoven je i každodenní exkurse do delty vedená zkušeným ornitologem.
Kalmycká step
Severně od delty Volhy se nachází polopouštní stepní oblast s písečnými kopci, salinami, sladkovodními jezery a, porosty tamaryšku. Vyskytuje se tu velké množství nejrůznějších druhů ptáků včetně jeřába panenského (6.000 – 8.000 párů hnízdí v oblasti dolní Volhy a v Kalmické stepi), poštolky rudonohé (v srpnu je možné vidět během jednoho dne až 400 ptáků), ouhorlíka černokřídlého a vlhy modrolící.
Asi 350 km severně od Astrachaně, jeden den jízdy přes záplavová území Volhy a Ahtuby, se nacházejí rozsáhlé saliny jezera Baskunčak, kamenitá oblast Bolšoe Bogdo a zbytky stepí, ve kterých se vyskytuje kalandra bělokřídlá (Melanocorypha leucoptera), orel královský, drop malý, bělořit bělohlavý a také antilopy sajgy. Povolení ke vstupu je nutné si vyřídit v předstihu (Commission of Ecology and Natural Resources of the Administrative Distroct of Astrakhan, viz výše). Ve vesnicích Věrchnyj a Nižnyj Baskunčak, kousek od jezera Baskunčak, je několik ubytoven.
Z Astrachaně se vypravte za ptactvem k následujícím místům:
I. podél hlavní silnice směrem na Elisu, už několik km západně od Astrachaně můžete vidět ouhorlíky černokřídlé;
II. jihozápadně od Atrachaně, kolem malého města Liman – jde o oblast výskytu orla stepního, který hnízdí na sloupech podél cest;
III. písečná polopoušť s dunami podél silnice směrem na Volgograd, severně od Astrachaně – stepokur písečný a pěnice malá.
V Ruském Kavkaze je možné nad vesnicí Teberda (je zde hotel), 250 km západně od Mineralnyje Vody, vidět velekura kavkazského a tetřívka kavkazského, orlosupa bradatého, lejsek černokrký, brhlíka tureckého, budníčka menšího (lorenzii), budníčka zeleného (nitidus) a hýl růžový. Východně odsud se nachází oblast Čečny, která se nedoporučuje navštěvovat z důvodu ozbrojeného konfliktu mezi místními gerilami a ruskou armádou.