| Oficiální název: Marocké království Hlavní město: Rabat-Salé Rozloha: 710.850 km2 Počet obyvatel: 29,6 mil. (r. 2002) Oficiální jazyk: Arabština. Vedle ní je v úředním styku běžně používána Francouzština. Státní zřízení: království Hlavní náboženství: Státním náboženstvím je Islám (95% obyv.); Křesťanství (4% obyv.) – postupně se snižuje ve prospěch Islámu. Čas: SEČ -1 Měna: marocký dirham (MAD) Víza: Bezvízový styk. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Marocké království leží v severozápadní Africe při pobřeží Atlantského oceánu a Středozemního moře. Při pobřeží Atlantského oceánu je povrch nížinatý, jinak je území tvořeno horskými pásmy Atlasu. Na severu je podnebí subtropické suché středomořské s deštivou zimou, na jih od Atlasu kontinentální. Na severu rostou křovité porosty, v horách stálezelené i opadavé lesy a louky, na jihu jsou pouště a polopouště (zdroj: bedekr.cz).
Maroko se může pochlubit nejbohatší avifaunou ze zemí na sever od Sahary, jediným známým zimovištěm kolihy tenkozobé na světě, dobře zpracovanými terénními příručkami, plejádou nejrůznějších přírodních krás a výbornou infrastrukturou. To vše z něj dělá velice populární cíl ornitologických výprav.
2. Čas k návštěvě
Většina Marockého území je značně horká, ale v horách Vysokého Atlasu nebo v poušti na jihovýchodě země může být v noci dost chladno. Vhodným obdobím k návštěvě jsou měsíce duben a květem, protože se shodují s ptačím tahem k severu. Ještě lepší příležitost k návštěvě nastává od konce listopadu do poloviny února, kdy tu obvykle zimuje velice vzácná koliha tenkozobá.
3. Doprava
Většina hlavních silnic má zpevněný povrch, ačkoliv některé z těch nejlepších ptačích lokalit na jihu země jsou přístupné jen po písečných či štěrkových pouštních cestách. Funguje tu množství levných autobusových spojů, které ale k ptačím místům nevedou. Birdwatcher omezený časem je více či méně odkázaný na vlastní automobil. V případě jeho vypůjčení je dobré dát přednost vozidlu s vysokou světlostí podvozku a dobrými tlumiči. Také je nutné si dávat pozor na bezohledné řidiče autobusů a taxi.
4. Ubytování a stravování
Ubytovacích možností včetně kempů je v Maroku dostatek. Vybavení je většinou základní, ale ubytování je čisté a levné.
Na místní kuchyni je znát francouzský vliv a je také levná. Specialitou je jídlo zvané „Tajine“, jehož součástí je kuskus. Restaurace často zavírají už ve 20:00.
5. Bezpečnost a zdraví
Doporučená je imunizace proti obrně, vzteklině, tyfu a užívání antimalarik. Většina Maročanů je chudá. Na rozdíl od velice přátelských lidí jiných chudých zemí, jsou Maročani s Evropany už dost dlouhou dobu ve styku a chtějí to, co si myslí, že každý člověk ze západu má: peníze. Udělají téměř cokoliv, abyste se s nimi podělili o vzácné peníze a dělají to často až zastrašujícím způsobem. Je nutné se připravit, že na některých místech budete obtěžováni až do mrtva.
6. Ptačí druhy
Na území Maroka se nevyskytuje žádný africký endemit. Vyskytuje se tu ale 14 druhů skřivanů. V Maroku bylo zaznamenáno přes 460 druhů. To je o 40 více než v Egyptě a jen o 70 méně než v Gambii. K místním zajímavostem patří jestřáb volavý (Melierax metabates), orebice pouštní (Alectoris barbara), frankolín dvouostruhý (Francolinus bicalcaratus), drop obojkový (Chlamydotis undulata), koliha tenkozobá (Numenius teniurostris), výr bledý (Bubo ascalaphus), kalous jednobarvý (Asio capensis), čagra černohlavý (Tchagra senegala), břehule hnědohrdlá (Riparia paludicola), timálie akáciová (Turdoides fulvus), skřivan tlustozobý (Ramphocoris clotbey), vrabec pustinný (Passer simplex) a hýl červenokřídlý (Rhodopechys sanguinea).
V Maroku nejsou endemiti, ale je tu několik druhů, které se tu pozorují snáze, než v ostatních severoafrických zemích. Je to ibis skalní (Geronticus eremita), žluna africká (Picus vaillantii), rehek severoafrický (Phoenicurus moussieri) a pěnice Tristramova (Sylvia deserticola).
Během dvoutýdenní zimní návštěvy je možné vidět 200 druhů ptactva a na jaře za stejnou dobu přes 230 druhů.
7. Zajímavé lokality
Lokality zmiňované v dalším textu odpovídají trase z Tangeru (na severu země) do Agadiru (na jihu země) přes Larache, Rabat, Merja Zerga (koliha tenkozobá), Meknes, Ifrane, Midelt, al Rachidia (odsud se dá jet na saharský Erfoud a Merzougu), Boulmane, Ourazate a Taroudann. Je možné letět do Tangieru a jet na Agadir a odsud se letecky vrátit, nebo jet z Tangieru do Agadiru podél pobřeží.
Na letišti v Tangieru hnízdí čáp bílý a špaček černý. V zimě odbočte z P2 pár km jižně od letiště. Až k novému připokení s P2 po 25 km v Asilahu jde o ornitologicky zajímavou oblast. Vyskytuje se tu čáp bílý, jeřáb popelavý, drop malý a velký a kalandra zpěvná. Dobrým pozorovacím místem s výhledem na zavlažovaná pole je kopec s radiostožárem. Rybníky a slaniska poblíž Oued Loukkos, východně od Larache, obývá v zimě čírka úzkozobá, slípka modrá a drop malý, zatímco modráček a rákosník tamaryškový bývá v rákosinách 7 km východně.
Přírodní rezervace Merja Zerga
Mezinárodně významný mokřad (7.400 ha) u malého městečka Moulay Bousselham na pobřeží Atlantiku asi 40 km jižně od Larache je jediným známým zimovištěm jednoho z nejvzácnějších druhů světa – kolihy tenkozobé.
Plánuje se tu výstavba návštěvnického centra. Tou hlavní věcí po příjezdu do Merja Zerga je prozatím návštěva Café Milano v Moulay Bousselham, kde je dobře vedený ornitologický deník s aktualitami. Je vhodné se tu poohlédnout po místním průvodci, který by byl ochoten pomoci při hledání kolih tenkozobých. Bez průvodce je obtěžování místní omladiny neúnosné a žádný automobil není v bezpečí. Při hledání kolih zabočte 10 km východně od Moulay Bousselham k jihu (ukazatele na „Kenitra“). Po překonání mírného stoupání při vjezdu do vesnice Gnafda zabočte na cestu jdoucí k západu hned poté, co minete první skupinu budov. Cesta vede k jezeru. Mokřad obhlédněte z konce cesty. Zaměřte se hlavně na skupinu osamělých stromů na severu. Koliha tenkozobá se často zdržuje v mohutných hejnech břehoušů černoocasých a kolih velkých. Pokud nemáte průvodce, který zaplatí někomu, aby hlídal vaše auto, tak se modlete, aby po návratu zůstalo v pořádku. Kemp východně od Moulay Bousselhamu leží u nocoviště kalousů jednobarvých a vyskytuje se tu i orebice pouštní.
Přírodní rezervace Sidi Bou Ghaba
Tato rezervace založená organizacemi Birdlife International a Eaux Fôret, leží v blízkosti města MehdiyaPlage na břehu Atlantiku, 30 km severně od Rabatu. Rozlehlé jezero obklopené jalovcovými porosty je významné pro čírku úzkozobou (v zimě až 1.800 ex.)a kalousa jednobarvého.
Dostat se sem dá snadno po P2. Na východní straně jezera je návštěvnické centrum. Podél příjezdové cesty se dají vidět kalousi jednobarví.
Na území tzv. královského lesa korkových dubů v Sidi Bettache se dá zastihnout jinak velice obtížně pozorovatelný druh frankolín dvouostruhý. Snáze ho lze vidět jen v subsaharské Africe. Ze silnice Rabat-Casablanca se odbočí podle ukazatele na „Temara“. Z Temary se jede k jihu na Sidi Yahya des Ziaida. Jižně, hned za Sidi Yahya, se odbočí na západ ve směru na Sidi Bettache. Po 10. km klesá silnice do údolí. Zde je to pravé místo na frankolíny a orebice pouštní.
Ifrane
Jde o turistické středisko na svazích Středního Atlasu ležící 50 km jižně od Fesu a východně od Rabatu. V okolí jsou jehličnaté lesy smíšené s cedry a skaliska klesající až k hladině jezera. Vidět se tu dá žluna africká a rehek severoafrický.
Žluna africká se vyskytuje v okolí jezera Dayet Aaoua, 20 km severně od Ifrane. Severně od Ifrane odbočte z P24 po první cestě k východu. Cesta objíždí jezero. Žluny jsou na svazích v jeho jižní části. Tento druh se vyskytuje také v lesích podél S309 východně od Ifrane (zvláště pak na východ od odbočky na Mischliffen) a podél silnice jižně od Ifrane, směrem na Azrou (v okolí křižovatky s P20.
Město Zeida, 30 km severně od Mideltu (162 km jižně od Meknes na P21), leží na pustém plató tečkovaném trsy tzv. Halfa grass. Vyskytuje se tu skřivan Dupontův. Tento pták je velice plachý, vyplatí se užít auto jako pozorovatelnu. Sledujte obě strany silnice 4 km jižně od Zeidy a cestu vedoucí západně asi 3 km jižně od Zeidy s ukazateli na „Ait Illousen“. O 1 km dál je lom, kde se dá vidět běhulík plavý, stepokur písečný, bělořit černý a šedohlavý, skřivan tlustozobý, skřivánek menší, vrabec skalní a hýl pouštní. Cesta jižně od Mideltu vede nerovnou, suchou vrchovinou východního konce Atlasu. U silnice P21 je odpočívadlo (25 km jižně od Mideltu), západně od kterého jsou skalnaté svahy s roztroušenými křovinami. Zde se vyskytuje pěnice Tristramova. Stejný druh se zdržuje asi 3 km před sedlem Tizi-n-Talhremt spolu s hýlem červenokřídlým.
Východně od křižovatky P21 a P32 leží město al Rachidia. Ve strži na severní straně P32, západně od křižovatky, se vyskytuje timálie akáciová, bělořit pouštní a hýl červenokřídlý. Na staré skládce odpadu, také severně od P32, blíže křižovatce, s e zdržuje skřivan pruhoocasý.
Sympatické město Erfoud je vstupní branou do oblasti dun Erg Chebbi v blízkosti města Merzouga. Můžete si tu najít průvodce (stačí si sednout do kavárny a položit před sebe dalekohled a terénní příručku), který, pokud chce a pokud mu zaplatíte, vám pomůže při hledání zbylých dropů v okolní poušti. Výpravy do pouště bez průvodce se nedoporučují, protože se dá velice snadno zabloudit v nevýrazné pouštní krajině nebo můžete uvíznout v hlubokém písku. V létě se podél silnice Erfoud – Rissani dá vidět vlha modrolící. Tato oblast je spolehlivým místem jejího výskytu.
Merzouga
Mnohé pouštní speciality byly pozorovány právě v okolí Merzougy: drop arabský a obojkový, stepokur korunkatý, výr bledý, lelek egyptský a vrabec pustinný. Jen málo birderů ale uvidí více, než tři z těchto druhů během jedné návštěvy. Ke vstupu do pouště s výskytem dropů je vyžadováno povolení, které lze snadno získat na vojenské základně v Taouzu. Doporučuje se mít sebou stpaře. Sokolníci využívají vyhlídková letadla. Dejte si dobrý pozor, abyste nepřekročili hranici s Alžírskem. Drop arabský i obojkový je v okolí Merzougy velice vzácný a snad i vyhynulý. V prosinci 1988 tu jeden sokolník z Arabských Emirátů sám ulovil šest dropů arabských a 120 dropů obojkových.
Merzouga je 40 km jižně od Erfouru. Asi 22 km jižně od Erfouru, v místech, kde silnice přechází v nezpevněnou cestu, se nachází malá oáza, kde je se dá pozorovat lelek egyptský (duben až září), rehek severoafrický (listopad až březen), pěnice Tristramova (listopad až březen), timálie akáciová a hýl pouštní. Abyste se dostali dál k jihu do Merzougy, držte se telegrafních sloupů. V městečku je pak možné usrkávat mátový čaj v kavárně (Cafe Yasmina), zatímco budete na pouštních dunách pozorovat vrabce pustinné, bělořity pustinné, skřivany pruhoocasé a skřivany dudkovité. Vrabci se zdržují i u stanice Taouz. Pěnice Tristramova (listopad až březen) se vyskytuje v tamaryšcích podél cesty vpravo, jižně od „oblouku“ na jihu Merzougy. Jezero asi 2 km západně od Merzougy je většinou vyschlé. Je tu k vidění pěnice malá, brýlatá a Tristramova (listopad až březen), skřivan tlustozobý a růžkatý (v letech 1990 a 1991 tu byl viděn kulík africký). V dunách kolem Merzougy nocuje výr bledý.
Asi 30 km západně od Erfoudu je skrytá malá lehce přehlédnutelná vesnička Jorf. Dva nebo tři km západně odsud vede cesta k obdělávané oáze ohraničené suchými křovisky a písčitým vádí (bezvodé koryto). Jde o dobrou lokalitu pro tažné druhy. Asi 10 km západně od Jorfu vede cesta skrz křovinatou poušť, kde se vyskytuje drop obojkový a prinie křovinná.
Impozantní 300 m hluboká soutěska du Todra leží asi 14 km od Tinerhiru, města na P32, 137 km západně od města al Rachidia a 53 km východně od města Boulmane. Vyskytuje se tu orel jestřábí, rorýs šedohnědý, vlaštovka světlehnědá a pěnice Tristramova. Cesta vedoucí k soutěsce je dobře značená. Jde o odbočku z P32 k východu začínající severně od Tinerhiru.
Více pouštních ptačích druhů se vyskytuje v kamenné poušti mezi soutěskou du Todra a Boulmene. Jde např. o bělořita černohřbetého.
Boulmane
V Boulmane, 480 km severovýchodně od Agadiru, se vyskytuje několik pouštních zvláštností. Jde o dropa obojkového, výra bledého a skřivan tlustozobého (jeden z třinácti druhů skřivanů, kteří tu byli zaznamenáni).
Nejvhodnějším místem v Maroku pro pozorování skřivana tlustozobého je Tagdilt Track poblíž Boulmane. Tento druh je tu nejpočetnější od listopadu do března. Tato cesta prochází velice suchou, kamenitou pouští s roztroušenými skalami a přes mělká vádí. Na cestu se dostanete, když asi 1,5 km východně od Boulmane zabočíte z P32 k jihu (jižně od čerpací stanice na severní straně P32). Obě strany výše zmiňované cesty stojí za prozkoumání. U silnice, asi 6 km od odbočky, jsou malé vodní plochy, které lákají ptactvo. Ještě dále k východu od Boulmane po P32 je další odbočka k jihu, kde byl pozorován skřivan Dupontův. Obě cesty tvoří oblouk, takže po jedné můžete k jihu a druhou se pak vrátit k P32.
Západně od Boulmane přetíná P32 údolí Draa, kde se vyskytuje vlaštovka světlehnědá a dále v poušti pak skřivan tlustozobý (pár km východně od Ouarzazate).
Hýl červenokřídlý je k vidění u Tizi-n-Tichka Pass, který se nachází na silnice spojující Ouarzazate a Marakeš. Severně od průsmyku, od obchůdků, které tu jsou se dají vidět další zajímavé druhy. Nejlepší lokalitou je ale Oukaimeden (viz níže).
Oukaimeden
Malé lyžařské středisko (2743 m) Vysokého Atlasu, 72 km jižně od Marakeše, je nejlepší oblastí k pozorování hýla červenokřídlého v Maroku.
Oukaimeden je na východě silnice Taroudannt – Marakeš, blízko Asni. Hýl červenokřídlý se vyskytuje kolem letoviska a lanovky, bělořit černý pak kolem radiolokátoru severovýchodně od vesnice.
Silnice P32 protíná soutěsku Aoulouz asi 85 km severovýchodně od Taroudanni. Jde o bývalé hnízdiště ibisa skalního. Stále se tu vyskytuje sokol šohin, rehek severoafrický a bělořit černý.
Vhodným místem k pozorování táhnoucích druhů je údolí Sous, kde zimuje i jestřáb volavý. Nejlepší část údolí, kde se jestřáb volavý dá pozorovat, se nachází mezi Aoulouz a Taroudannt. Jde o jediné místo v Maroku a vůbec o jediné místo mimo Subsaharskou Afriku (kde se dá pozorovat mnohem častěji), kde se tento druh vyskytuje. Asi 42 km západně od Aoulouz zabočte k jihovýchodu (2 km západně od Oulad Berrehil) k vesnici Igoudar. Na křižovatce se dejte vlevo, projeďte vesnicí a zamiřte ke kopečkům asi 3 km před vámi. Z kopečků je skvělý výhled na pomerančové sady, nad kterými se může vznášet jestřáb volavý. Po dravcích se rozhlédněte i v okolí silnice P32 mezi Aoulouz a Taroudannt.
Čtyři km jihozápadně od červenou zdí obehnaného městečka Taroudannt (81 km východně od Agadiru), ležícího na P32, se nachází násep přes široký zaplavovaný kanál (obyčejně vyschlý) řeky Sous. Cesta směřující západně od severovýchodního konce náspu vás zavede k:
1. pomerančovým sadům, které jsou vhodné pro migrující druhy,
2. zaplavovanému řečišti, které je dobré pro lelka rudokrkého (nejlépe po setmění, kdy se začne ozývat).
Perfektní výběr Marockých ptačích zajímavostí lze vidět v 150. km okruhu kolem Agadiru. Jde o populární turistickou oblast jihozápadního Maroka a excelentní základnu pro birdery, kteří nejsou schopni z časových důvodů pokrýt oblast celé země. Hned vedle letiště v Agadiru se nachází delta řeky Sous, kde se vyskytuje racek zelenonohý, orebice pouštní a lelek rudokrký. Poslední dva druhy se vyskytují i v okolí královského paláce. Z Agadiru zamiřte k jihovýchodu po P8, jeden km za letištěm zabočte doprava podle ukazatelů k „Hotel Pyramid“, který leží v ústí řeky.
Národní park Sous Massa
Tento park byl založen z důvodu ochrany mořského pobřeží, které se v táhne v délce 60 km mezi ústím řeky Sous na severu a ústím řeky Massa na jihu. Jde o oblast s nejhojnějším výskytem ibisa skalního na světě. Předpokládá se výskyt posledních padesáti párů ibisa, které hnízdí ve třech koloniích přímo v parku nebo v jeho těsné blízkosti.
Delta řeky Massa na jižním konci parku, 60 km jižně od Agadiru, je velice dobrým místem k zastižení ibisa skalního, stejně jako dalších vodních druhů a také rorýsa jednobarvého. Ten byl donedávna považován za endemit Kanárských ostrovů a Madeiry.
Běhulík plavý se dá vidět východně od vesnice Massa, v suché oblasti mezi P30 a Massou. Abyste se dostali do delty řeky, odbočte několik km jižně od Had Belfaa podle ukazatelů na „Massa 5“. Cesta pak vede podél severního břehu řeky Massa s písčitými náspy, rákosinami, rybníčky a křovinami, v nichž se ukrývají čírky úzkozobé, ibisi skalní, stepokuři saharští, čagry černohlavé a břehule hnědohrdlé. Racci zelenonozí se zdržují na písčitých březích přímo v ústí řeky. Cesta končí na plážích Sidi R´bat, kde se dá při seawatchingu vidět třeba buřňák Bulwerův.
Pastí na turisty je staré tržní městečko Goulimime, 180 km jižně od Agadiru. Okolní kamenitá hammada a křovinatá vádí jsou domovem sokola šohina, běhulíka plavého, stepokura písečného a korunkatého, bělořita černého a šedohlavého, prinie půvabné, pěnice Tristramovy (listopad až březen), timálie akáciové, skřivana pruhoocasého a pouštního, skřivana dudkovitého a tlustozobého, skřivánka menšího, skřivana růžkatého a hýla pouštního. Další skvělá oblast se nachází východně od města Fask a jižně od Tan-Tanu (120 km od Goulimime), v oblasti Puerto Cansado, kde se během zimy na lagunách zdržují početná hejna bahňáků (koliha tenkozobá tu byla pozorována také). V blízkosti lagun v Oued Chebeika se zdržuje prinie půvabná.
Racci zelenonozí a rybáci královští se vyskytují v zátoce východně od Dakhly (v bývalé Západní Sahaře), 1300 km jižně od Agadiru. Vede sem dobrá silnice přes Tan-Tan.
Seawatching z Capu Rhir, 30 km severně od Agadiru, ležícího při P8, může nabídnout pozorování protahujícího buřňáčka madeirského a Bulwerova. Malé městečko Tamri v ústí řeky Tinkert, 55 km severně od Agadiru na P8, je další dobré místo k zastihnutí ibisa skalního. Nejvhodnější část dne k jeho pozorování nastává při úsvitu a za soumraku, kdy se ptáci vracejí na nocoviště a mohou být viděni v ústí řeky západně od Tamri. Pozornost věnujte i polím po obou stranách silnice. Můžete tu vidět i břehuli hnědohrdlou.
Nejlepší Marockou lokalitou k pozorování ostříže jižního (květen až říjen) je ostrov Mogador vzdálený 1,6 km od pobřežního města Essaouria (192 km severně od Agadiru). Ostrov se dá přehlédnout z přístaviště ve městě (je odsud vzdálen 1,6 km). Hnízdí na něm 50 až 100 párů ostříže, z nichž někteří se dají vidět i ve vádí asi 2 km jižně od města, kam občas zalétají. Ve stejných místech je i čagra černohlavý a břehule hnědohrdlá.
Tradičním zimovištěm kolihy tenkozobé (4 až 6 ex. v listopadu 1993) je Sidi Massa Oualidia, mezi Essaourií a Casablancou. Racek zelenonohý se vyskytuje na lagunách a solných pánvích severně od Oualidie a zajímavý může být i seawatching z Capu Beddouza na jihu.
Související články:2007 – MAROKO: březnová návštěva severozápadní Afriky (birdlist: Maroko_2007.xls) |