| Oficiální název: Italská republika Hlavní město: Řím Rozloha: 301.338 km2 Počet obyvatel: 58 057 477 (r. 2004) Oficiální jazyk: Italština, v oblastech se zvláštní autonomií rovnež: Němčina, Slovinština, Francouzština Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: 97 % obyvatelstva deklaruje katolické vyznání; 1,5 % se hlásí k valdenské evangelické církvi; ostatní jsou Muslimové a nedefinovaní Čas: SEČ 0 Měna: Euro (EUR) Víza: Bezvízový styk. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Italská republika se rozkládá převážně na Apeninském poloostrově v jižní Evropě. Povrch země je převážně hornatý, na severu Alpy spadající do Pádské nížiny, dále pak Apeniny. Pobřeží je málo členité, součástí Itálie je řada ostrovů, především pak Sicílie, Sardinie, Elba a Liparské ostrovy. Nachází se tu řada sopečných masivů s aktivními sopkami. Hrozí občasná zemětřesení. Podnebí je tu středomořské subtropické, na severu mírné středoevropské, v Alpách chladné. Převažuje středomořská vegetace (zdroj: bedekr.cz).
2. Čas k návštěvě
Severní Itálie má mírné klima s teplými až horkými léty a často velice chladnými zimami. Jih země má podnebí Středomořské s velice suchými a horkými léty a studenými zimami. Itálie se dá v podstatě navštívit v kterékoliv roční období, ačkoliv jaro je bezesporu obdobím nejlepším. Tou dobou táhnou k severu přes Mesinskou úžinu, mezi pevninou a Sicílií, dravci spolu s mohutnými počty dalších, zvláště vodních druhů.
3. Doprava
Cestování po Itálii hromadnou dopravou je vcelku pohodlné díky relativně levné železnici zvláště na severu země. Autobusová linky nepokrývají mnohé venkovské oblasti, zvláště na jihu a proto je jako obvykle nejlepším způsobem, jak Itálii prozkoumat, zapůjčení automobilu. Nevýhodou jsou ceny spojené s půjčením auta a ceny paliva – obojí jsou jedny z nejvyšších v Evropě. Mnohé dálnice (autostrada) jsou placené.
4. Ubytování a stravování
Ubytování je drahé, ale funguje tu asi padesátka mládežnických ubytoven a mnoho kempů. Potraviny jsou relativně levné, včetně pizzy, těstovin, panini (mohutný druh sendviče), piva, vína a mnoha druhů likérů (Amaretto a Sambuca).
5. Bezpečnost a zdraví
Ve velkých městech vám mohou vykrást auto, což platí i pro celý jih země.
6. Ptačí druhy
Itálie je zemí, ve které se vyskytuje raroh jižní, bělokur horský a celá řada vodních druhů ptáků, zajímavých dravců v době tahu a vysokohorských druhů a přesto je tato země v pozadí zájmu ornitologů. Důvodem snad může být její rozloha, relativně vyšší náklady na pobyt a špatná pověst, kterou má díky lovcům. Přesto by si Itálie zasloužila větší pozornost birderů.
V Itálii bylo zaznamenáno 482 druhů ptáků. Patří k nim např. plameňák růžový (Phoenicopterus ruber), ostříž jižní (Falco eleonorae), raroh jižní (Falco biarmicus), bělokur horský (Lagopus mutus), racek zelenonohý (Larus audouinii), racek tenkozobí (Larus genei), kukačka chocholatá (Clamator glandarius), zedníček skalní (Tichodroma muraria), pěnkavák sněžný (Montifringilla nivalis), pěvuška podhorní (Prunella collaris), zvonohlík citrónový (Serinus citrinella) a strnad černohlavý (Emberiza melanocephala).
7. Zajímavé lokality
Národní park Grand Paradiso
Součástí tohoto národního parku na severozápadě Itálie jsou jehličnaté lesy, horské pastviny a krásné hory vystupující do výšky 4.061 m (Gran Paradiso). Součástí zdejší fauny jsou vysokohorské druhy ptáků typu bělokura horského a zedníčka skalního. Park se nachází asi 15 km jižně od Aosty. Jedním z nejlepších míst na bělokura horského je okolí severněji umístěného Valpelline. Asi km východně od vesničky Thoulles-Dessus odbočte přes most k jihu a pokračujte 800 m k malému parkovišti. Jděte pak asi 2 hodiny k jihu prudce stoupající pěšinou vedoucí přes pastviny. Dojdete ke skalnatým svahům vhodným pro bělokura. Pokud se chcete podívat po zedníčkovi, tak zamiřte z Aosty k západu, projedete 11.5 km dlouhý Mont Blanc Tunel a odbočíte k jihu k Val Savarenche. Silnice vás přivede k malému hotelu a kempu v Pontu. Odsud vede dobře značená stezka vzhůru k Vittorio Emmanuel II Refuge ve výšce 2.732 m (tři hodiny chůze). Zedníčci byli pozorováni v okolí této chaty, která je jednou z několika chat roztroušených po parku. Jejich součástí je malý obchůdek a dá se tu ubytovat na noc. Jde o výborné místo pro birdery, kteří se specializují na vysokohorské druhy ptáků.
V Přírodním parku Alpi Maritime, na hranicích z Francií (sousedící s Národním parkem Mercantour ve Francii), byl reintrodukován orlosup bradatý. Dalším parkem v sousedství je Národní park Stelvio, na hranicích se Švýcarskem, kde se vyskytuje bělokur horský.
Pobřeží zálivu Golfo di Venézia, v severním konci Jadranu, je lemováno lagunami a mokřady. Mnohé z nich stojí za návštěvu, ovšem k těm nejlepším lokalitám patří:
I. Foci dell´Isonzo (delta řeky Isonzo), jihozápadně od Monfalcone na hranicích se Slovinskem. Hnízdí tu řada vodních druhů včetně bukáčka malého. Je tu návštěvnické centrum, pozorovatelny a kroužkovací stanice na v Přírodní rezervaci Isola Cona). Další stanice leží v ústí řeky poblíž Punta Spigolo.
II. Laguna di Venézia v okolí Benátek, která je z větší části dobře přehledná ze silnic, které vedou kolem ní. Od roku 1994 nejméně do března 1997 se na laguně vyskytovala tmavá forma volavky západní. Nejlepším místem je Lio Piccolo na východě.
III. Delta řeky Po, která se táhne k jihu od Benátek po Ravennu a je po západní straně lemovaná silnicí SS309. Jde o významnou mokřadní lokalitu s hnízdištěm ouhorlíka stepního a rybáka černozobého (tři páry kormorána malého tu zahnízdili v roce 1994) a důležité odpočinkové místo tažných vodních druhů ptáků (např. vodouš štíhlý a malý) a pěvců (např. rákosník ostřicový). Zároveň jde o jedno z nejvýznamějších Evropských zimovišť (polák malý). V severní části delty hnízdí ouhorlík stepní na rozsáhlých brakických lagunách známých jako Valli di Comacchio (v roce 1997 tu zahnízdil rybák Lessonův; ve stejném roce se tu vyskytovala volavka západní v kolonii volavek stříbřitých. Valli di Comacchio je možné přehlédnout ze silnic na severní straně laguny, ležících mezi městy Ostellato a Porto Garibaldi, a mezi městy Spina a Alfonsine. V jižní části delty je WWF přírodní rezervace Punte Alberete, ležící podél řeky Lamone, 13 km severně od Ravenny. Hnízdí tu kvakoš noční a příležitostně ibis hnědý. Více informací na adrese Delta 2000, Via G. Garibaldi, 29/31, 1-44020 Ostellato (Fe), Italy (tel: 0533 680515; email: delta.2000@galactica.it).
Tuscany
Zvlněné kopce s olivovými sady, vinohrady a středověkými městy na svých vrcholcích, ležící v severozápadní části Apeninského poloostrova, jsou domovem několika zajímavých druhů. Patří mezi ně např. raroh jižní, který se tu vyskytuje na severní hranici svého areálu a obývá lesnaté vápencové kopce. Pobřežní místa s výskytem vodních ptáků jsou bohužel špatně přístupné díky písečným dunám, křovinám, lagunám a mokřadům. Zimním návštěvníkem pobřežních křovin bývá strnad bělohlavý (Emberiza leucocephalos). Jde o zajímavý úkaz, protože zimoviště tohoto druhu je v severovýchodní Číně, v Afghánistánu a severozápadní Indii.
V LIPU Přírodní rezervaci Lago di Massaciuccoli bylo zaznamenáno asi 250 druhů ptáků včetně 50-ti hnízdících druhů (např. rákosník tamaryškový). Rezervace se nachází asi 20 km severně od Pisy, blízko Luccy. Další útočiště volně žijících zvířat leží v Golgheri, poblíž pobřeží jižně od Céciny. Výčet zdejších druhů je podobný s předchozí rezervací. Doplňkem jsou vydry.
Jižně od Florence a Figline Valdarno se nacházejí v LIPU přírodní rezervaci Montepulciano a Trasimeno jezera s výskytem mnoha zajímavých vodních druhů. Na dravce je vhodná oblast lesnatých kopců Valle del Farma, asi 35 km jižně od Sieny, v sousedství Lamalesy (raroh jižní a výr velký). V nevysokých kopečcích a mokřadech přírodního parku Maremma, na pobřeží asi 15 km jižně od Grossetta, se vyskytuje mandelík hajní a ťuhýk menší. Mandelík je také k vidění s volavkou rusohlavou v blízkosti ústí řeky Ombrone, severně od Marina di Alberese (vhodné místo na buřňáky). Laguna di Orbetello o ploše 2.600 ha je vedená jako WWF rezervace (otevřena jen ve čtvrtky a neděle) a najdete ji jižně od Maremmy (148 km severozápadně od Říma). V rezervaci jsou plameňáci růžoví, volavky bílé (neméně 290 ex. zde a na Lago di Burano, pár km k jihovýchodu, v prosinci roku 1997), rákosníci tamaryškoví a zdržuje se tu řada tažných vodních ptáků. Tato laguna je jednou ze dvou, které jsou vidět ze silnice u mořské úžiny, která lemuje Monte Argentario, skalnatý mys na pevnině. Stejné druhy jsou na Diaccia Botrona Marsa, což jsou rozlehlé mokřady blízko Castiglion della Pescaia. Zajímavou lokalitou je WWF přírodní rezervace Bosco Rocconi, v sousedství Roccalbegna, kde se dá vidět raroh jižní.
Pro tažné druhy bahňáků je skvělým místem Přírodní rezervace Macchiatonda u Říma (jespák dlouhokřídlý – Calidris bairdii a kulík Gmelinův – Pluvialis fulva). Od zimy 1997-98 se tu vyskytuje strnad bělohlavý.
V Národním parku Circeo, v okolí Sabaudia (90 km jižně od Říma), bylo zaznamenáno přes 230 druhů ptáků. Hnízdí tu např. kukačka kukačka chocholatá a rákosník tamaryškový. Na tahu se tu ukazuje ibis hnědý, orel volavý, poštolka rudonohá, jeřáb popelavý, bekasina větší, vodouš štíhlý, ouhorlík stepní, racek zelenonohý a rybák velkozobý. V zimě se tu dá vidět polák malý a zedníček skalní. Dostanete se sem, když pojedete z Říma k jihu po hlavní pobřežní komunikaci. Přijedete k hlavní laguně, která leží u této silnice mezi městy Latina a Sabaudia.
Divoká lesnatá pohoří Národního parku Abruzzo leží asi 110 km východně od Říma ve vysokých Appeninách a jsou domovem orla skalního, strakapouda bělohřbetého (lilfordi), stejně jako medvěda hnědého (asi 80 divoce žijících zvířat), kamzíka a vlka šedého (jen 30 divoce žijících kusů). Základnou může být malé městečko Civitella Alfadena, ze kterého můžete vyrážet na řadu treků po okolí. Mnohé stezky jsou otevřené jen od dubna do září.
Kolem vrcholového kráteru sopky Vesuv (Vesuvio – 1.227 m), východně od Neapole, se vyskytuje skalník zpěvný. Skalník modrý žije ve vápencovém pohoří poloostrova Sorrento, asi hodinu cesty jižně od Naples. Z města Sorrento je možné trajektem vyplout na malý ostrov Capri, kde hnízdí buřňák šedý (diomedea) a buřňák středomořský. Tyto ptáky můžete vidět z trajektu nebo přímo na ostrově.
Poloostrov Gargano
Bohatost ekotopů tohoto poloostrova vyčnívajícího do Jaderského moře z východního pobřeží Itálie, jej předurčuje k tomu, aby se stal jedním z nejlepších ornitologických míst Itálie a Evropy. Jižní část poloostrova leží podél zálivu Manfredonia, který se dostal do povědomí birdwatcherů na začátku roku 1995, kdy tu bylo objeveno 19 zimujících kolih tenkozobých. Podél zátoky se dříve táhnul 40-ti km pruh původních slanisek a mokřadů. Během 20. století, v době intenzifikace zemědělství, vzala většina těchto lokalit za své a teď tu zůstalo už jen několik drobných mokřin obklopených obilnými poli. Přesto se na sladkovodních salinách a mokřadech vyskytuje největší Italská populace tenkozobce opačného (6.000), velká kolonie racka tenkozobého (500 párů) a racka černohlavého (1.000 párů), a na tahu asi 10.000 břehoušů černoocasých a 25.000 jespáků bojovných. Na dvou velkých jezerech – Lesina a Varano, v severní části poloostrova, zimují tisíce kachen a lesnatá vápencová pohoří poloostrova hostí strakapouda bělohřbetého.
V letech 1876 až 1938 bylo na poloostrově pozorováno 18 ptáků. Mezi lety 1988 a 1993 šest a od 21. ledna do 28 března 1995 dokonce 19 ptáků.
Pokud hledáte kolihy tenkozobé, dejte si pozor na světle vyhlížející kolihy velké (orientalis), které mohou vypadat podobně. Nebezpečí vám hrozí v době lovecké sezóny (třetí týden září až konec ledna), pokud se budete vyskytovat v místech, kde se loví.
Na poloostrově jsou čtyři hlavní ornitologické oblasti:
I. Lago di Varano a Lago di Lesina, které jsou v severozápadní části poloostrova. Rákosím zarostlá Lesina je nejlépe přístuná. Ve východní části je rezervace.
II. Lesnatá část ve východní části poloostrova zvaná Foresta d´Umbra s výskytem strakapouda bělohřbetého.
III. Oblast Margherita di Savoia, na jihu poloostrova, mezi městy Manfredonia a Barletta. Přehledná je ze silnice SS159 ležící na pobřeží. V oblasti rozlehlých salin, slaných mokřadů a pastvin hnízdí bahňáci, protahují tudy a zimují další druhy ptáků. V ústí řeky Candelari, 9 km jižně od Manfredonie, se nachází WWF přírodní rezervace Frattarolo s obdobnou avifaunou. Povolení ke vstupu obdržíte na lesní správě v Trinitapoli (tel: 88 373 2160).
Severně od poloostrova se nachází skupina ostrůvku Isole Tremiti, kde hnízdí buřňáci. Spojení je trajekty z Termoli a Rodi Garganico.
Malé městečko Matera na jihu Itálie je z hlediska ornitologického jedním z divů přírody – nachází se zde kolonie 1.000 – 1.200 párů poštolky jižní. Večer všichni ptáci nocují na jedné či dvou sousedních piniích.
Stretto di Messina (Messinská úžina)
Každé jaro přeletuje nad tímto 3.5 km úzkým kanálem mezi Itálií a Sicílií asi 30.000 – 40.000 dravců. Někdy můžete vidět až několik tisíc ptáků během jednoho dne. Bylo tu zaznamenáno neuvěřitelných 36 druhů dravců a 25 druhů se tu objevuje každoročně. V největších počtech tudy táhne včelojed lesní (až 22.000 ex., denně 3.000 ex.). Následuje luňák hnědý, moták pochop (1.100 v roce 1998, 3.200 v roce 1997) a poštolka rudonohá (jarní průměr je 300 – 400, ale může jich být až 6.900). Každoročně je tu i moták stepní (přes 100 na jaře 1998, 35 v roce 1999). Dravci jsou doprovázeni čápy. Pokud zrovna táhnou menší počty ptáků, tak se vyplatí věnovat seawatchingu.
Jedinečný zážitek spojený s pozorováním jarního tahu kazí řady lovců, kteří se na pevninské straně úžiny snaží ulovit tolik ptáků, kolik jen mohou. Každoročně tu funguje díky organizaci LIPU (Lega Italiana per la Protezione degli Uccelli) základna dobrovolníků, kteří sledují jednak počty protahujících druhů, ale i počty ptáků postřílených lovci a snaží svými skromnými možnostmi zabránit krveprolití. Více o informací o možnostech spolupráce obdržíte na adrese Andrea corso, via Camastra 10, 96100 Siracusa, Italy, nebo David Lingard, Fernwood, Doddington Road, Whisby, Lincoln, LN6 9BX, UK.
V případě, že fouká severní vítr, pak jsou nejlepšími lokalitami k pozorování táhnoucích dravců Portella di Castanea a Torre Faro na pevninské části úžiny. Jinak je lepší být v severovýchodním cípu Sicílie, kde vás silnice severně a jižně od Messiny přivede k těm nejlepším místům:
I. Santa Rosalia u vesnice Castanea je skvělá za jižních a jihovýchodních větrů;
II. za bezvětrných dnů 1.100 m vysoká hora Dinnammare;
III. Pilone di Cannitello.
Na útesech nad Messinou, které jsou zarostlé keři, se vyskytuje orebice horská (stejně tak na Etně).
Sicílie
Drsný, hornatý ostrov s ostrůvkovitými dubovými a borovými lesy je domovem druhů jako je např. orebice horská. Oblast salin a příbřežním mokřadů v jihovýchodní části ostrova nabízí velice vzrušující birdwatching. Zdržují se tu velká množství tažných druhů a zimuje tu např. ibis hnědý (přes 150 v březnu 1998), vodouš štíhlý (asi 100 v srpnu 1998), jespák malý (přes 2.000 v srpnu 1998), pisila čáponohá (asi 2.000 v srpnu 1998) a racek černohlavý (přes 4.000 v březnu 1998).
Mezi lokality, které stojí na jihu ostrova navštívit, patří Lago di Lentini, saliny Siracusa, Longarini, Pantani di Capo Passero, saliny Priolo, ústí řeky Simeto a dolní část řeky Tellaro.
Severně od Sicílie se v moři nachází skupina skalnatých otrůvků – Liparské ostrovy (Isole Eolie). Patří k nim i aktivní sopka Stromboli. Na ostrovech žije buřňák šedý a nevelký počet ostříže jižního. Některé z ostrovů mají lodní spojení s městy Messina a Milazzo.
Sardinie (Sardegna)
Na tomto rozlehlém Středomořském ostrově se vyskytuje ostříž jižní, orebice pouštní (jediné místo výskytu v Evropě spolu s Gibraltarem), slípka modrá, racek zelenonohý, pěnice sardinská a řada dalších zajímavých druhů a přesto tu moc birderů ze zahraničí nenajdeme. Důvodem jsou jednak velmi vysoké ceny za půjčení automobilu a za ubytování a také přítomnost nelítostných lovců, kteří střílejí na co přijdou.
Cágliari na jihu ostrova, je díky svému letišti vstupní branou ostrova, i když většina turistických středisek se nachází na jeho severu. Ostrov je také dosažitelný trajekty ze severněji položené Korsiky a z Itálie. Na Sardinii funguje dobrá síť veřejné dopravy. Nejvíc toho ovšem uvidíte, když si půjčíte automobil. Tato služba je na ostrově dražší, než ve zbytku Evropy. Ubytování je levnější pouze v kempech. Potraviny a nápoje jsou relativně levné.
Sardinie má Středomořské klima s velice horkými a suchými léty a studenými zimami. Nejvhodnější období k návštěvě přichází se začátkem června, kdy přilétají první ostříži jižní.
V blízkosti hlavního města ostrova, Cágliari, se nacházejí dvě skvělé ornitologické oblasti:
I. rozsáhlé saliny Quartu, několik km západně, které jsou vidět z hlavní pobřežní silnice směr Pula;
II. mezinárodně významný mokřad Stagno di Molentargius o výměře 500 ha, několik km k východu, s výskytem plameňáka růžového, ibisa hnědého, slípky modré, racka tenkozobého (asi 1.000 párů, vyskytuje se také v přístavu v Cágliari) a rybáka černozobého. V zimě tu byl pozorován také orel volavý.
Monte Arcosu a Monte Caravius, v oblasti Iglesiente Massif, západně od Cágliari, jsou dobrá místa k pozorování dravců, pěnice sardinská a zvonohlík citrónový se vyskytují v lesní rezervaci na Monte Arcosu.
Většina ostřížů jižních hnízdících na Sardinii, je soustředěna do dvou míst:
I. okolí Capo di M. Santu na pobřeží;
II. Isola di San Pietro, ostrov, který má spojení trajektem s Portoscuso na pevnině a s Calasettou na Isola di San Antioco. Během plavby se rozhlédněte po raccích tenkozobích. Kolonie asi sta párů ostříže jižního se nachází v LIPU rezervaci kolem Cala Fico a Capo Sandalo (nutné jsou dobré teleskopy). Na Isola di San Pietro se vyskytují také plameňáci růžoví, racci tenkozobí a zelenonozí (oba na Saline di Carloforte), skalníci modří a pěnice sardinské.
Nemnoho orebic pouštních a dropů malých můžete s trochou štěstí najít na trávou zarostlém plató s roztroušenými kameny – Giara de Gesturi. Nachází se asi 30 km jihovýchodně od Oristano v západní části Sardinie. Začněte západně od vesnice Gesturi, která leží několik km severně od Barumini (na SS197).
Zajímavou je oblast salin a lagun na poloostrově Sinis a v okolí zálivu Golfo di Oristano, na západním pobřeží ostrova, asi 90 km severozápadně od Cágliari (po silnici N131). Zdržují se zde velké počty vodních ptáků, včetně tisíců plameňáků a desítek slípek modrých. Ptáci se koncentrují na následujících místech:
I. rozlehlé laguny Stagno di Cábras a Stagno di Mistras, severozápadně od Oristana;
II. LIPU rezervace na Stagno Sale Porcus, jezeře ležícím severozápadně od Stagno di Cábras;
III. Stagno di Santa Giusta, jižně od Oristana;
IV. další mokřady dále k jihu k Arboree a Punta Corru Mannu.
Nejlepším místem k pozorování supa bělohlavého na Sardinii je Capo Marargiu, severně od města Bosa, kde hnízdí. Nedaleko severovýchodního cípu ostrova se rozkládá částečně obydlené souostroví Maddalena dostupné trajekty z Palau. Vyskytuje se tu buřňák šedý a středomořský, racek zelenonohý a pěnice sardinská. Další kolonie mořských ptáků je na ostrově Isola Asinara, na jeho severozápadním cípu.