Island

Oficiální název: Islandská republika Hlavní město: Reykjavík Rozloha: 103 000 km2 Počet obyvatel: 293 966 (r. 2004) Oficiální jazyk: Islandština patří do skupiny skandinávských jazyků; běžná je znalost Angličtiny. Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: evangelicko-luteránská církev (86,6%) Čas: SEČ -1 Měna: islandská koruna (ISK) Víza: Bezvízový styk. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR

1. Přírodní podmínky

Islandská republika se nachází na ostrově Island v severní části Atlantského oceánu. Jeho pobřeží je zejména na severu velmi členité, s fjordy. Povrch ostrova je sopečný s náhorními pločinami, je zde mnoho činných sopek a horkých pramenů. Cca desetinu plochy pokrývají ledovce, jsou tu četná jezera. Většina povrchu je bez vegetace, sem tam jsou louky a řídké lesíky. Podnebí je relativně mírné, oceánské (zdroj: bedekr.cz).

2. Čas k návštěvě

Island má studené mořské klima. Počasí se často mění. Buďte připraveni na to, že během 24 hodin se mohou vystřídat všechna roční období. Ti, kteří mají v úmyslu navštívit Mývatn, jednu z nejznámějších ornitologických lokalit, by tak měli učinit v druhé půlce července, kdy je hnízdění v plném proudu a komárů je zatím málo. Věnovat se birdwatchingu je možné od půli května do konce července po celých 24 hodin denně. Od listopadu do ledna se tato doba zkracuje jen na několik hodin. Nejvhodnější období k pozorování Aurory Borealis (Polární záře) je od konce srpna do března.

3. Doprava

Většina návštěvníků Islandu volí leteckou dopravu. Během léta lze využít pravidelného lodního spojení ze Skotského Aberdeenu přes Faerské ostrovy. Na Islandu funguje ostrovní letecká síť a skvělá autobusová doprava. Ovšem nejlepší je půjčení automobilu, i když jde o možnost nejdražší. Všechny ornitologicky zajímavé lokality jsou dosažitelné z tzv. „Ring Road“ (Route 1), která vede kolem celého ostrova v délce 1.453 km. Jde většinou o cestu zpevněnou, ze které odbočují užší vedlejší silnice. Dopravní ruch je mírný a cesty jsou otevřeny po celý rok. Jen některé menší cesty v horách dosažitelné terénními auty s pohonem všech čtyř kol jdou otevřeny pouze během krátkého léta od půlky července nebo ještě později do začátku září.

4. Ubytování a stravování

Ubytování tu skýtá mnoho možností od drahých hotelů, přes levnější penziony a mládežnické ubytovny, po kempy a horské chaty. Jídlo a pití je tu s výjimkou kávy drahé, protože se sem vše musí dovážet.

5. Bezpečnost a zdraví

I v létě se doporučuje teplé a nepromokavé oblečení, teplý spacák, sluneční brýle a pokrývka hlavy, opalovací krém a hlavně dobrý repelent. Zvláště během června až srpna tu pobyt znepříjemňují miliony komárů.

6. Ptačí druhy

Na Islandu bylo zaznamenáno 240 druhů ptactva (asi 70 hnízdících). K místním specialitám patří kačka strakatá (Histrionicus histrionicus), hohol islandský (Bucephala islandica), orel mořský (Haliaeetus albicilla), raroh lovecký (Falco rusticolus), lyskonoh úzkozobý (Phalarophus lobatus) a ploskozobý (P. fulicarius), chaluha velká (Stercorarius skua), alkoun malý (Alle alle), alkoun obecný (Cepphus grylle), alkoun tlustozobý (Uria lomvia), papuchalk bělobradý (Fratercula arctica) a sněhule severní (Plectrophenax nivalis).
Island je ideálním místem k zastižení migrantů z Nearktu, kteří jsou tu zastoupeni vodními druhy, dále se tu dala vidět hrdlička karolínská, rybařík pruhoprsý, králíček americký a do roku 1997 tu bylo zaznamenáno 12 druhů lesňáčků z Nového Světa : lesňáček hnědý, lesňáček modrý, lesňáček severní, lesňáček modrohřbetý, lesňáček zlatohlavý, lesňáček bažinný, lesňáček černohlavý, lesňáček modropláštíkový, lesňáček černobílý, lesňáček lejskovitý, lesňáček žlutohrdlý a lesňáček kanadský.
Během týden trvajícího výletu po ostrově je možné vidět 60 – 70 druhů.

7. Zajímavé lokality

Izolovaný ostrovní Island je domovem dvou druhů, které se obyčejně ve zbytku Evropy nevyskytují. Jde o kačku strakatou a hohola islandského. Krom nich jsou tu ve velkých počtech další vodní druhy, lyskonozi ploskozobí a úzkozobí, a jedny z největších evropských kolonií mořských druhů. Ve vodách kolem Islandu se vyskytují kytovci včetně plejtváka obrovského. Pobyt je zde drahý, ale ostrov je malý a tudíž jsou jeho zajímavé lokality lehce k dosažení. A kdo by si za tu cenu nechal ujít ojedinělou možnost pozorování tak neobvyklých ptačích druhů ve spojení s velrybami?

V létě stojí za prohlídku všechny vodní plochy v okolí Reykjavíku. Jsou na nich lyskonozi úzkozobí a ploskozobí. U jezera Tjőrnin přímo ve městě je malá hnízdní kolonie rybáků dlouhoocasých a hnízdí tu i kaholky a kajKy mořské. Racek šedý je po celý rok přítomen na blízkém mořském pobřeží a v zimě jej doplňuje racek polární (v roce 1998 také 13 ex. kumlieni). Pravidelným místem výskytu hvízdáka amerického je opět jezero Tjőrnin (dva v roce 1999). Stejně tak se tu zdržuje hohol islandský. Mezi kajkami mořskými se v přístavu objevují kajky královské. Na podzim přitahuje migrující druhy botanická zahrada (např. drozd malý). Na jezírcích golfových ploch poloostrova Seltjarnar hnízdí lyskonoh úzkozobý a nachází se tu kolonie rybáků dlouhoocasých. K dalším druhům, které se po celý rok zdržují v okolí Reykjavíku, patří labuť zpěvná a čečetka zimní (islandica).
Z hlavního města je to jen kousek přes lávová pole na poloostrov Reykjanes, kde na příkrých útesech Hafnarberg a Krisuvikurberg hnízdí alky. Mys severně od Keflavíku, kde se nachází mezinárodní letiště (45 minut od Reykjavíku), je dobré k zastižení migrujících druhů jako je lesňáček žlutohrdlý (v Garoskagi). Výlety za velrybami se pořádají z Keflavíku. Během nich se dá vidět buřňák severní a buřňáček malý. Dá se tu najmout loď na objížďku ostrova Eldey, kde byla v roce 1844 pozorována poslední alka velká a kde hnízdí přes 16.000 párů tereje bílého.
Jeden nebo dva páry lyskonohů ploskozobých příležitostně hnízdí na Floi. Jde o lokalitu východně od ústí řeky Olfusa směrem k řece Thjorsa, poblíž vesnic Eyrarbakki a Stokkseyri, které leží v nížině na jihozápadě Islandu, asi 50 km od Reykjavíku. Tato lokalita se stala známou v roce 1997, kdy byl v Eyrarbakki pozorován 1. října lesňáček topolový. Jednalo se o první pozorování tohoto druhu na východní straně Atlantiku. O několik dní později, 5. října, byl v Stokkseyri, 5 km východně od Eyrarbakki, poprvé v Evropě viděn lesňáček bažinný. Ve stejném období tu byli sledování nejméně tři zelenáčci červenoocí (v okruhu 12. km od Eyrarbakki. V této části Islandu se vyskytují i kačky strakaté a hoholi islandští, a to na řece Sog, několik minut jízdy z Selfossu, což je hlavní město této oblasti. Během léta se tu dá zastihnout také břehouš černoocasý (největší hnízdní početnost poddruhu islandica je na močálech Olfusforir a Kaldadharnes), lyskonoh tenkozobý, chaluha velká, drozd cvrčala a sněhule severní.
V jižní části souostroví Vestmannaeyjar (Westmann Island) je hnízdní kolonie buřňáků severních, buřňáčků malých, buřňáčků bělavých (jedna z největších Evropských kolonií mimo ostrov Ellidhaey), terejů bílých, racků šedých, chaluh velkých, alkounů obecných a papuchalků bělobradých. Heimaey, největší a jediný obydlený ostrov souostroví, je přístupný trajekty z Thorlakshofnu (sem se dá přijet autobusem z Reykjavíku) nebo každodenní leteckou linkou z Reykjavíku. Pokud si zvolíte cestu lodí, pak pozorně sledujte okolí, abyste si nenechali uniknout některý z výše zmíněných druhů nebo velryby. Po příjezdu na ostrov a ubytování se, je možno si pronajmout loďku na výlet k hnízdní kolonii některého z mořských druhů ptáků. Heimaey je dobrý během podzimu k zastižení některého nearktického tažného druhu jako třeba králíčka amerického a lesňáčka modrohřbetého. Druhý největší ostrov v této oblasti je Surtsey a vyhořil se mezi lety 1963 a 1967 během silné vulkanické aktivity.

Breidafjördur
Breidafjördur je rozsáhlá mělká zátoka na západním pobřeží Islandu lemovaná útesy. Vyskytuje se tu většina orlů mořských žijících na Islandu (přes 50 párů), lyskonozi ploskozobí (několik párů) a také je tu několik velkých hnízdních kolonií mořských druhů. Při vyjížďce na lodi můžete pozorovat i největšího obyvatele Země, plejtváka obrovského.
V jižní části zátoky, na jižní straně poloostrova Snaefells, 70 km západně od Arnastapi, hnízdí na pobřežních útesech alkovití. Kačka strakatá se vyskytuje podél pobřeží jižně od Arnastapi a kolem Ólafsvíku na severní straně poloostrova, kde bylo během jednoho dne viděno přes 900 lyskonohů úzkozobých. Ólafsvík je výchozím místem k lodním výletům za velrybami. Hlavně v druhé půli července se tu dají vidět plejtváci obrovští. Dalším místem, odkud jsou pořádány plavby za velrybami je Stykkishólmur. V jeho blízkosti hnízdí na útesech orli mořští. Mezi Stykkishólmurem a Brjanslaekurem na Severozápadním poloostově funguje pravidelné lodní spojení, které má zastávku na některých z mnoha ostrovů v zátoce. Mezi zastávkami je i ostrov Flatey, kde hnízdí lyskonozi ploskozobí.

Severozápadní poloostrov
Vzdálený Severozápadní poloostrov je další pevností orlů mořských, stejně jako rarohů loveckých. Na třech obrovských útesech Haelavikurgbjarg, Latrabjarg a Hornbjarg, které ční do výšky 500 m nad hladinu moře, hnízdí velké počty alkovitých. Sám Latrabjarg je znám svojí největší Evropskou a Severoatlantickou kolonií mořských ptáků. Hnízdí tu totiž přes jeden milion ptáků včetně 400.000 párů alky malé, což je její největší koncentrace na světě.
Pozorování ptáků se věnujte i podél silnice z Brjanslaekuru k Isafjörduru. Je o 12 km dlouhý úsek cesty stoupající do 440 m na útesu Latrabjarg, kde hnízdí tisíce alkounů tlustozobých a papuchalků bělobradých a statisíce alek malých. K útesům se dá dostat z parkoviště u majáku na Bjargtangaru. K majáku vede poněkud riskantní cesta podél pláže. Další možností je cesta z Hvallaturu, který je vzdálen 5 km pěšky nebo se nechat svézt autobusem jezdícím na trase Brjanslaekur-Breidavik Youth Hostel. Tohle spojení funguje třikrát do týdne. Útesy Haelavikurgbjarg a Hornbjarg jsou přístupné jen lodí od moře. Jezero Vatnsdalsvatn, 6 km východně od Brjanslaekuru v Národním parku Vatnsfjördur, je vhodným místem pro kačky strakaté, orly mořské, rarohy lovecké a bělokury horské.
Mezi Severozápadním poloostrovem a Blonduós na severoislandském pobřeží se dají kačky strakaté pozorovat na rychle tekoucích řekách. Mezi racky šedými jsou racci polární v ústí řeky Blanda v Blonduósu. Mezi Blonduósem a Mývatnem leží Akureyri, což je příhodné místo k zastižení endemického poddruhu islandicus střízlíka obecného. V místech, kde v údolí Oxnadalur vyšplhá silnice do výšky 540 m se dá vidět bělokur horský. Během léta funguje každodenní lodní spojení mezi Akureyri a malým ostrovem Grímsey, který leží na polárním kruhu a na němž hnízdí několik párů alkouna malého. Jde o jediné místo jejich výskytu na Islandu. Z trajektu se dají vidět kosatky a keporkaci. Na ostrově je ubytovna a kemp.

Mývatn
Mývat znamená islandsky „jezero komárů“. Jde o čtvrté největší jezero na Islandu, které má plochu 37 km2 a největší hloubku 4 m. Krom komárů jsou tu také ptáci. Birdeři jezero přejmenovali na „jezero kachen“, protože tu hnízdí více kachen, než kde jinde v Evropě. Jsou tu k zastižení desítky tisíc (asi 50 tisíc párů) kachen 15. druhů včetně 200 párů kačky strakaté a asi 800 párů hohola islandského. Výskyt komárů a jiné štípající havěti je vázán na okolí řeky Laxa a má dvě hlavní periody, kdy obtěžuje nejvíce. Jde o červen a srpen. Pozorovatelé ptactva by měli tato místa navštívit raději během druhé půlky července, kdy vrcholí hnízdní sezóna.
Mývatn je dostupný letecky (jedna hodina letu) nebo autobusem (osm hodin) z Reykjavíku několikrát denně. Auto, motocykl nebo bicykl se dá půjčit v Reykjahlidu. Kačky strakaté jsou přítomny na řece Laxa na západní straně jezera. Jejich skupiny plovoucí na divoké vodě jsou jedním z nejkrásnějších zážitků, které si návštěvník Islandu může odvézt. Kačky se dají pozorovat z mostu přes řeku v blízkosti jezera a podél silnice vedoucí k severu. Raroh lovecký se dá vidět na jižní straně jezera u Vindbelgjarfjall.
Nejmohutnější Evropský vodopád Dettifoss vysoký 44 m leží v kaňonu Jökulsa, severovýchodně od Mývatnu. Zde je dobré se zaměřit na raroha loveckého a sněhuli severní v okolí kaňonu Asbyrgi, kde je i dobrý kemp. Daleko jižněji se nachází Islandská vysočina Askja. Přístupná je terénními automobily a dá se tu najít sovice sněžná. Severně od Dettifossu vede silnice podél pobřeží poloostrova Tjörnes, kde se každoročně od roku 1987 zdržuje na jaře v Hóllu jespáček ploskozobý. Jeho poslední pozorování spadá mezi data 20.5. – 1.6. a 18.5. – 27.5. Cesta podél pobřeží protíná rybářskou vesnici Húsavik, odkud se pořádají vyhlídkové plavby za velrybami.
Na jihovýchodě Islandu leží rybářské město Hofn (výslovnost „Hupp“) dosažitelné letecky z Reykjavíku. Jde o další základnu k výletům za velrybami. Nejvhodnější dobou k návštěvě je srpen a září. Poblíž Hofnu se nachází v Národním Parku Skaftatell (500 km2) ledovec Vatnajökull a v jeho okolí obrovské písečné pláně. Jde o hnízdiště bělokura horského, lyskonoha úzkozobého, chaluhy velké a příživné, potáplice malé, drozda cvrčaly a střízlíka obecného (islandicus). Podél pobřeží jihozápadně od Hofnu leží Jokulsarlon, kde se ledovcovou erozí nahromadilo množství naplavenin, nánosů, písku a štěrku. Takovému místu se říká sandurs. Dalšími dvěmi podobnými místy jsou Breidamerkur a Skeidarar. Na těchto lokalitách hnízdí 2.000-3.000 párů chaluhy velké, což je její největší světové hnízdiště.