| Oficiální název: Gruzínská republika Hlavní město: Tbilisi Rozloha: 69 700 km2 Počet obyvatel: 4 646 285 Oficiální jazyk: gruzínština, abchazština Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: 67% gruzínští pravoslavní, 11% muslimové Čas: SEČ +4 Měna: lari (GEL) (10,93 Kč) Víza: Gruzie zrušila vízovou povinnost pro občany ČR s platností od 15. června 2005. Toto opatření umožňuje vstup a pobyt na území Gruzie bez víza po dobu do 90 dnů, a to při cestách s nevýdělečným i výdělečným účelem. Po příjezdu do Gruzie nepodléhá turista přihlašovací povinnosti. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Gruzínská republika se rozkládá v západním Zakavkazsku u Černého moře. Vnitrozemí je hornaté, pobřeží nížinné. Podnebí je subtropické, záleží však na nadmořské výšce – nejteplejší je Kolchidská nížina. Vegetace je velmi různorodá včetně listnatých lesů a horských jehličnanů. (www.bedekr.cz)
Vnitrozemí vyplňují dvě rozeklaná pohoří se sněhovými čepičkami, která jsou oddělena ve vyšších polohách úzkým údolím Kura. To se posléze rozšiřuje a na západě vytváří široké nížinné údolí. Tímto údolím protéká řeka Kura, která končí v podobě několika menších delt oddělených písečnými plážemi v Černém moři. Horská pohoří dosahují výšky 5642 m n. m. (Elbrus) na hranici s Ruskem – jde o nejvyšší horu Evropy a Ruska – ve Velkém Kavkazu. Díky převážně horskému terénu je téměř 30% povrchu Gruzie pokryto lesy. Deset ohrožených a téměř ohrožených ptačích druhů Gruzie, stejně jako ostatní relativně běžné druhy, čelí převážně problémům spojeným se ztrátou biotopu a jeho ničením, s lovem a znečišťováním životního prostředí.
2. Čas k návštěvě
Ideální dobou k návštěvě Gruzie je květen a červen. Později se už vysokohorské druhy typu velekura a tetřívka kavkazského obtížně hledají. Vhodné je také září a začátek října, kdy přes Gruzii táhne množství vodních druhů a dravců. Obecně je Gruzie v létě dost horká a v zimě chladná.
3. Doprava
Gruzie je dostupná letecky nebo po souši ze severovýchodního Turecka. Turistický ruch je tu v plenkách a z toho důvodu není od věci využít některé výpravy organizované Gerogian Centre for the Conservation of Wildlife (GCCW), Ambrolauri Str. 4/2, GE-380060, Tbilisi, Gruzie (tel: 32 373894; e-mail: gccw@ip.osgf.ge) nebo požádat některou z místních cestovních kanceláří, aby vám pomohla zajistit dopravu a ubytování (např. Caucasus Travel Limited, PO Box 160, GE-380008, Tbilisi, Gruzie – tel: 32 987400; e-mail: saba@comp.ge). Další možností, která funguje, je kontaktovat místního průvodce, který vám pomůže najít ubytování v soukromí nebo ve vhodném kempu, což bývá jediná možnost dostupná na řadě ornitologických lokalit. Místní průvodce vám také pomůže minimalizovat problémy, které byste mohli mít třeba se zloději. Ti se potulují v některých odlehlých oblastech země.
Veřejná doprava je nespolehlivá a na mnohé ornitologicky zajímavé lokality nevede. Nezávislí birdeři by si raději měli půjčit dost drahé auto s řidičem. V Tbilisi existuje minimálně jeden velice drahý hotel a několik ubytoven. Mimo to se dá najít jednoduché ubytování téměř všude. V ornitologicky zajímavých místech je nevyhnutelné požádat o ubytování místní obyvatele nebo najít kemp.
4. Ubytování a stravování
V Tbilisi a dalších větších městech se dá bez problému sehnat ovoce, zelenina, drůbeží maso a víno. V odlehlejších oblastech může být dostupnost potravin problematická. Zde je vhodnější mít vlastní zásoby a nespoléhat se na místní zdroje.
5. Bezpečnost a zdraví
Doporučuje se imunizace proti žloutence a tyfu. Občanská válka skončila v Gruzii v polovině 90. let. Od té doby je tato země přátelská a bezpečná. V roce 1998 bylo nuceno uprchnout ze severozápadní provincie Abcházie před povstaleckým režimem 35000 lidí. Možnost následných konfliktů mezi povstalci a vládou není vyloučena. Proto je dobré si na ministerstvu zahraničí zjistit informace o aktuální situaci v zemi.
6. Ptačí druhy
Gruzie, coby bývalá země Sovětského Svazu, získala nezávislost v roce 1991 a od konce 90. let je její návštěva v podstatě bezpečná. Její dominantu tvoří pohoří Malého a Velkého Kavkazu, která jsou domovem endemického velekura kavkazského (Tetraogallus caucasicus), jehož výskyt je omezen pouze na Velký Kavkaz v Gruzii, Ázerbajdžánu a sousední části jižního Ruska. Žije tu také téměř endemický tetřívek kavkazský (Tetrao mlokosiewiczi), který se vyskytuje také dále k jihu v Arménii, Ázerbajdžánu, Iránu a Turecku. Oba tyto druhy se dají relativně snadno v Gruzii najít spolu s dalšími vzácnými druhy jako je např. rehek bělokřídlý (Phoenicurus erythrogastrus) a hýl velký (Carpodacus rubicilla), jež mají izolované populace na Kavkaze.
V Gruzii bylo zaznamenáno asi 360 druhů ptáků, z nichž přes 250 tu hnízdí. K těm zajímavějším určitě patří husice rezavá (Tadorna ferruginea), orlosup bradatý (Gypaetus barbatus), sup hnědý (Aegypius monachus), moták stepní (Circus macrourus), krahujec krátkoprstý (Accipiter brevipes), orel stepní (Aquila nipalensis), velekur kavkazský a kaspický (Tetraogallus caspius), orebice čukar (Alectoris chukar), frankolín obecný (Francolinus francolinus), tetřívek kavkazský, ouhorlík černokřídlý (Glareola nordmanni), racek velký (Larus ichthyaetus), iranie bělohrdlá (Irania gutturalis), rehek bělokřídlý, brhlík turecký (Sitta krueperi), brhlík dlouhozobý (Sitta tephronota), brhlík skalní (Sitta neumayer), zedníček skalní (Tichodroma muraria), sedmihlásek pustinný (Hippolais languida), budníček kavkazský (Phylloscopus lorenzii), budníček žlutavý (Phylloscopus nitidus), pěnkavák sněžný (Montifringilla nivalis), pěvuška skalní (Prunella ocularis), zvonohlík královský (Serinus pusillus), hýl růžovokřídlý (Rhodopechys sanguineus), hýl velký a strnad pustinný (Emberiza buchanani).
7. Zajímavé lokality
Hora Kazbek
Všechny vysokohorské druhy ptáků se v Gruzii vyskytují na této hoře, která dosahuje 5041 m n. m. a která je vzdálená od hlavního města Tbilisi pouhé tři hodiny jízdy autem. Na horu Kazbek se dá dostat z vesnice Gergeti, která se nachází na opačné straně řeky Tergi než vesnice Kazbegi. Do té se dostanete po staré gruzínské vojenské dálnici. V roce 1998 přišlo taxi z Tbilisi na 10-20 USD. Ve vesnici jsou jen skrovné možnosti k nákupu potravin, proto je lepší se vybavit už v Tbilisi. Z Gergeti začíná obtížný 10,5 km dlouhý (3 hodiny chůze) výstup do sedla ve výšce 2950 m n. m., kam zasahuje jižní cíp ledovce Gergeti. Pod ním se vyskytují vysokohorské druhy ptáků, a proto je dobré tu zůstat přes noc, abyste se v tom správném biotopu ocitly brzy ráno. Velekur kavkazský se místy běžně zdržuje v nejvyšších polohách prudkých, kamenitých svahů. Tetřívek kavkazský bývá k zastižení na mírně spasených svazích s jalovci a pěnišníkovými keři. Rehek bělokřídlý je pod hranicí sněhu k vidění jen velice zřídka.
Suché poloupouště, stepi, savanu připomínající porosty a břehové lesy kopců v oblasti David Gareji a Vashlovani ve vysočině Iori ve východní Gruzii jsou domovem řady hnízdících druhů, mezi něž patří sup hnědý, moták stepní, orel královský (Aquila heliaca), orebice čukar, frankolín obecný, bažant obecný (Phasianus colchicus), vlha pestrá (Merops apiaster), mandelík hajní (Coracias garrulus), lejsek černokrký (Ficedula semitorquata), iranie bělohrdlá, pěvec ryšavý (Cercotrichas galactotes), bělořit skalní (Oenanthe finschii), bělořit plavý (Oenanthe isabellina), brhlík skalní, vrabec pokřovní (Passer hispaniolensis) a strnad černohlavý (Emberiza melanocephala). Pozor na zdejší jedovatou zmiji levantskou (Macroviepra lebetina).
Téměř bezlesou náhorní plošinu Javakheti, je dobré navšívit v září a začátkem října, kdy tu krom jiných zastiženy následující druhy: kormorán malý (Phalacrocorax pygmeus), pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) a kadeřavý (P. crispus), husa malá (Anser erythropus), husice rezavá, husice liščí (Tadorna ferruginea), volavka vlasatá (Ardeola ralloides), ibis hnědý (Plegadis falcinellus), čáp černý (Ciconia nigra) a bílý (C. ciconia), moták stepní, jeřáb popelavý (Grus grus), bekasina větší (Gallinago media), vodouš štíhlý (Tringa stagnatilis) a vodouš malý (Xenus cinereus), lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus), ouhorlík černokřídlý a racek velký. Navíc se na spících sopkách nad jezery a na řídce zarostlých horských stepích vyskytuje velekur kaspický, pěvuška skalní a hýl růžovokřídlý. Nejlepší plochou náhorní plošiny je okolí jezera Khanchali (poblíž Ninotsmindy), jezero Burnasheni (u Gorelovky), jezero Madatapa a hora Madatapa (u Kalinina), rybníky Khidmagala a jezero Paliastomi (u Poti). Posledně zmíněné jezero a blízké město Poti mohou být dobré k pozorování tisíců migrujících dravců, kteří v září a začátkem října protahují podél pobřeží Černého moře. Většinu těchto ptáků tvoří luňáci hnědí (Milvus migrans) a káně lesní (Buteo buteo), ale dají se tu vidět všichni čtyři „evropští“ motáci, krahujec krátkoprstý, orli (o. volavý – Aquila clanga, o. stepní, o. královský) a poštolka rudonohá (Falco vespertinus).
Mokřady a lesy v oblasti Kolkheti ležící v hustě obydlené nížině černomořského pobřeží také přitahují řadu tažných vodních druhů a dravců. Známým místem k pozorování táhnoucích dravců je pobřežní město Batumi, kde se každoročně na podzim uskutečňuje sčítání dravců (www.batumiraptorcount.org).