| Oficiální název: Francouzská republika Hlavní město: Paříž Rozloha: 551 602 km2 Počet obyvatel: 61,4 mil. Oficiální jazyk: Francouzština Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: Převažuje náboženství katolické, silně zastoupeno je však rovněž náboženství muslimské, a dále protestantské a židovské. Čas: SEČ 0 Měna: Euro (EUR) Víza: Bezvízový styk. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Francouzská republika se nachází na západě Evropy u pobřeží Atlantského oceánu, patří k ní i ostrov Korsika se zvláštním statutem a 4 zámořské departmenty – Guadeloupe, Martinik, Francouzská Guyana a Réunion, dále pak St. Pierre s Miquelonem, Mayotte, Francouzská Polynesie, Nová Kaledonie a Wallisovy ostrovy. Zajímavou oblastí je mj. tzv. Francouzské středohoří s krasovými jeskyněmi a podzemními říčkami, Loira s řadou ji doprovázejících zámečků, ale i trochu drsnější krajina na severozápadním pobřeží (zdroj: bedekr.cz).
2. Čas k návštěvě
Rozdíly v klimatu jsou v důsledku velké rozlohy země značné. Obecně má sever horká léta a chladné zimy a jih Středomořské klima s horkými, suchými léty a mírnými vlhkými zimami. Začátek května je nejlepší pro Camargue, kdy se tu mísí táhnoucí pěvci a s místními druhy. Od poloviny května do počátku června jsou bohužel některé silnice v Pyrenejích stále pod sněhem. Ten kdo chce tyto dvě oblasti navštívit během jednoho výletu, by si měl zvolit období mezi koncem srpna a začátkem září, kdy v Camargue vrcholí podzimní tah a silnice v Pyrenejích jsou sjízdné.
3. Doprava
Francie má nejhustší železniční síť v Evropě. Krom běžných vlaků tu jezdí i rychlovlaky, tzv. Trains a Grande Vitesse (TGV), které jsou dražší a během sezóny je nutno pořídit jízdenky s předstihem. Ve většině železničních stanic jde půjčit bicykl. V horách nahrazují železniční přepravu autobusy.
4. Ubytování a stravování
Dobré hotely jsou drahé. Chambres d´hôte, francouzský ekvivalent Bed and Breakfast, se dá najít téměř všude, ale jeho cena je také vysoká. Přijatelnější jsou tzv. gites (venkovské prázdninové domky k pronájmu), mládežnické hostely (auberges de jeunesse) a samozřejmě kampingy. Vše je dobré si zamluvit v předstihu, zvláště v období mezi půlí července a srpna.
Francouzské jídlo je skvělé a relativně levné. Pro ty, kdo rádi ještě levnější potraviny, lze doporučit charcuteries a ještě lépe supermarkety. Mnozí birdeři dokáží přežít čtrnáct dní ve Francii jen o bagetách, sýru, rajčatech a vínu.
5. Bezpečnost a zdraví
Francie je zemí bezpečnou. Policie má pravomoc kontrolovat doklady kdekoliv a kdykoliv, takže je dobré mít stále po ruce pas.
6. Ptačí druhy
Každoročně lze ve Francii pozorovat kolem 400 druhů ptactva, z nichž přes 250 tu hnízdí. Patří sem i plameňák růžový (Phoenicopterus ruber), orlosup bradatý (Gypaetus barbatus), sup hnědý (Aegypius monachus), drop malý (Tetrax tetrax), racek tenkozobý (Larus genei), stepokur krásný (Pterocles archata), kukačka chocholatá (Clamator glandarius), zedníček skalní (Tichodroma muraria), rákosník tamaryškový (Acrocephalus melanopogon), pěnice brýlatá (Sylvia conspicillata), pěnkavák sněžný (Montifringilla nivalis), pěvuška podhorní (Prunella collaris) a zvonohlík citrónový (Serinus citrinella).
Během jara a léta se dá počítat se 160. druhy během týdenního výletu do oblasti Camargue. Zimní návštěva stejné oblasti by měla přinést asi 110 druhů. Začátkem září je možné vidět 160 – 180 druhů během týdne až desíti dnů strávených v Camargue a Pyrenejích. Ve stejném období nám přinese týdenní návštěva Pyrenejí jen asi 100 druhů.
7. Zajímavé lokality
Nord-Pas-De-Calais a Picardie Tyto dvě nejsevernější oblasti Francie nejsou příliš bohaté ptačími druhy. Nedají se srovnávat s jihem, ale mnoho například britských birderů sem zavítá přes La Manche třeba jen na den nebo na víkend, aby viděli některé z druhů, které jsou u nich vzácné. Patří k nim datel černý, cistovník rákosníkový, chocholouš obecný nebo příležitostná vlha pestrá.
K pozorování mořských druhů je skvělý Le Clipon, konec přístavní stěny v Dunkerque (Nord). Zvláště příhodné jsou severní a severozápadní bouře, kdy během jednotlivých dní bylo pozorováno 236 buřňáčků bělavých, 455 chaluh pomořanských a 28 racků Sabinových. V Calais se vyskytuje žluva hajní, šoupálek krátkoprstý a sedmihlásek hajní v malém lesíku za továrnou, která je hned za prvním kruhovým objezdem od zastávky trajektů. Choholouš obecný bývá na parkovišti poblíž trajektů. V roce 1997 hnízdily dva páry cistovníků kolem rybníčků poblíž Les Hemmes de Marck, dosažitelných po silnici lemující pobřeží východním směrem z Calais. Platier d´Oye je vhodné k pozorování kulíků mořských. Jde o rezervaci se třemi pozorovatelnami a naučným chodníkem. Občas jsou tu k zastižení rarity jako jespák rudokrký nebo jespák plavý. Z Calais je to sem 16 km směrem na Oye-Plage a pak odbočit k les Dunes d´Oye a vydat se směrem k pobřeží, kde už jsou ukazatele. Slavíci modráčci hnízdí v Marais de Guines, rezervaci vzdálené asi 10 km jižně od Calais na východně od D127. Dá se sem dostat, když se těsně před Guines odbočí k jihovýchodu na D248E, pak po stezce na západ od brány St Joseph´s Hospice. Modráčci hnízdí i v Romelaere, což je další rezervace poblíž St-Omer, 40 km jihovýchodně od Calais. Jsou tu k zastižení i bukáčci (3 páry v roce 1995) a rákosníci velcí. Dostat se sem dá po silnici ze St-Omer směrem na Clair-Marais, kde 400 m za kostelem St Bernard je návštěvnické centrum.
Dalšími místy jižně a západně od Calais, která stojí za návštěvu a jsou dosažitelné po D940 jsou: Cap Blanc Nez, 11 km jihozápadně od Calais, hnízdiště hýla rudého podél silnice k památníku; mokřad Wissant, rezervace 20 km jihozápadně od Calais, vyskytují se tu modráčci a cvrčilky slavíkové; Cap Gris-Nez, asi 30 km jihozápadně od Calais, vhodné místo k pozorování mořských a tažných druhů; Ambelteuse, asi 40 km jihozápadně od Calais, severně od Ambelteuse je malé muzeum Druhé světové války, odsud vede úzká cesta k jihu, 150 m odsud se vyskytují u potoka vlhy; Boulogne, na jižní straně přístavu u pláže Le Portel je vhodné místo k pozorování racků (od poloviny června do konce července 1995 tu byli racci zelenonozí), na pláži jsou chocholouši; Hardelot, asi 50 km jihozápadně od Calais, v okolí golfového hřiště a přilehlých domů jsou parukářky a zvonohlíci, jižně u Dunes de Mont St Frieux, několik km jižně jsou datli; Parc Ornithologique du Marquenterre, rezervace značená z Rue, asi 90 km jihozápadně od Calais. U lagun jsou kulíci mořští, okolní lesy obývá datel a jsou tu i čápi bílí; jižně od Marquenterre je zátoka Somme, nejlépe ji lze přehlédnout z le Crotoy. Jsou tu volavky rusohlavé a rákosníci velcí. Oba druhy lze zastihnout i v mokřinách La Basee podél silnice D4, pár km severně od le Crotoy; Foręt de Crecy, asi 90 km jihozápadně od Calais, je dalším místem výskytu datla, šoupálka krátkoprstého a sedmihláska švitořivého. Přístup je sem složitý díky spletité cestní a síti; Nolette, po N1 směrem na Nouvion a Sailly Bray, v roce 1997 tu v mokřinách u Pont-le-Dien hnízdilo asi 14 párů modráčků; Houble D´Ault, skupina pobřežních jezírek mezi Cayeaux-sur-Mer a Ault, jižně od Somme s výskytem rákosníka velkého. Přístup je od D940 v Hautebut.
V Argonne je malá hnízdní kolonie lejsků bělokrkých v zalesněných kopcích 70 km východně od Reims v severovýchodní Francii. Vyskytuje se zde čáp černý, luňák hnědý a červený, orel nejmenší, strakapoud prostřední, datel černý a žluna šedá.
Jihovýchodně od Paříže je Foręt de Fontainebleau, oblast smíšených lesů pokrývající 170 km2. Zde můžeme zastihnout 6 druhů šplhavců včetně strakapouda prostředního, datla a žluny šedé.
Lac du Der-Chantecoq
Většina jeřábů popelavých, kteří hnízdí ve Skandinávii a severozápadním Rusku a zimují ve Španělsku, což je až 30.000 ptáků, využívá tuto přehradu a přilehlé pastviny a zemědělské plochy k odpočinku zvláště mezi koncem února a začátkem března a na podzim od konce října do poloviny listopadu. Hejna troubících jeřábů vyhledává potravu v polích a nocuje na ostrovech této největší umělé nádrže ve Francii. Několik tisíc jich tu zůstává i přes zimu společně s volavkami bílými.
Nejlepším místem k pozorování jeřábů stahujících se na nocoviště je severní konec Digue de Nord, což je malé přístaviště východně od Giffaumont-Champaubert a plocha blízko zátoky přístupná po D55. Také zde zimují orli mořští. Několik volavek bílých zimuje na Lac Du Temple. Dalšími zimovišti volavek a orlů jsou Lac de la Foręt d´Orient, asi 17 km východně od Troyes podél N19 a Lac Amance, dále k východu.
Ve Francouzské Juře, horském masivu severně od Francouzských Alp, se vyskytuje jeřábek lesní, kulíšek nejmenší, sýc rousný, zedníček skalní a zvonohlík citrónový. K pozorování zedníčka, jeřábka a zvonohlíka jsou nejvhodnější skalní stěny Mont D´Or, jižně od Pontarlier. Všechny zmíněné druhy, vyjma zedníčka, lze zastihnout v lesích Foręt du Risoux, v sousedství hranic se Švýcarskem, jižně od Mont D´Or. Dobré je okolí prudké cesty z BoisD´Amont a okolí Gros Cretet. V roce 1989 obsadily kolonie vlh pestrých údolí Allier a střední Loire, severozápadně od Lyonu v centrální Francii. Následující roky jejich počet stoupal až k 239 párům v roce 1996. Severovýchodně od Lyonu jsou stovky jezer mezi údolími Rhône a Saone, v okolí Villars-les-Dombes. Hnízdí zde zamímavé druhy vodního ptactva včetně volavek vlasatých a rybáků bahenních.
Francouzské Alpy
V Alpách se vyskytuje orebice horská, jeřábek lesní, kulíšek nejmenší a ořešník kropenatý, což jsou druhy, které nenajdete v Pyrenejích. Na druhou stranu se zase v těchto horách nevyskytují supi, ačkoliv koncem 90. let bylo dosaženo úspěchu s reintrodukcí orlosupa bradatého. Mnoho birderů dává přednost Pyrenejím před touto oblastí právě z důvodu absence supů a kvůli tomu, že ostatní druhy není snadné pozorovat. Návrat orlosupa do zdejší přírody by ale mohl v budoucnu přilákat více ornitologů.
Ve Francouzských Alpách je množství značených turistických tras. Mnohé z nich spojují nejrůznější ubytovny a chaty. Nejzajímavější jsou centrální partie, které jsou ze severu a z jihu obklopeny následujícími lokalitami:
1. oblast Haute-Savoie v okolí známého lyžařského centra Chamonix a Mont Blanc, zde je k zastižení orlosup bradatý a orebice horská,
2. Národní park Vanoise jižně od Bourg-St-Maurice dosahuje nadm. výšky až 3852 m (La Grande Case), vyskytuje se tu zedníčka skalní a pěnkavák sněžný, začít se dá na Col de L´Iserant (2270 m) jižně od Val D´Isere na D902, 3. Col du Coq, zde se dá vidět zedníček skalní a zvonohlík citrónový. Asi 1.5 km jižně od La Diat, severně od Grenoblu, odbočte k východu z D512. V lyžařském areálu použijte vyšší ze dvou drah směrem doleva, po 300 m zabočte na rozcestí do prava. Přejdete průsmyk (1434 m), sestoupíte přibližně 500 metrů na příjezdovou cestu k parkovišti po levé straně. Asi po 100 m dolů po cestě z parkoviště odbočte vlevo nahoru ke svahu s velkými kameny. Vyskytuje se tu pěvuška podhorní a zvonohlík citrónový. Pokračujte podél značek na „Trou de Glaz“po cestě vedoucí ke skalnímu masivu (asi 45 minut chůze), kde je možné pozorovat zedníčka skalního. Přibližně 100 m za velkou jeskyní je kovový žebřík, který umožňuje vylézt na vápencovou plošinu známou jako Dent de Crolles. Zde se vyskytuje pěnkavák sněžný, pěvuška podhorní a strnad viničný.
4. Le Som, lokalita s výskytem jeřábka lesního. Jeďte po D520 z St-Pierre-de-Chartreuse na La Correrie, zaparkujte na parkovišti po levé straně. Odsud je to tříhodinová cesta k vrcholu Le Som, která vede přes lesy, kde se jeřábek zdržuje. Místní mapy jsou k dispozici zdarma v Office de Tourisme v St-Pierre-de-Chartreuse.
5. Lokalita poblíž městečka St-Christophe, která je dobrým místem k hledání orebice horské. Dá se sem dostat následovně: z N91 Grenoble-Briancon se odbočí k jihu směrem na D530 asi 8 km východně od Le Bourg-d´Oisans. Za vesnicí odbočte vlevo na parkoviště. Pak se stoupá po cestě lemující říčku Diable, obočí se vlevo na cestu překračující hřeben. Orebice se dají vidět ještě před skalnatým výchozem a suťovým polem pod vysílačem.
6. Col du Lautaret, na N91 mezi Grenoble a Briancon se vyskytují pěnkaváci sněžní a pěvušky podhorní,
7. Col du Galibier, ve výšce 2545 m na D902 severně od Col du Lautaret jsou na parkovišti u restaurace pěnkaváci sněžní,
8. Chalets de Clapeyto dosažitelný jihovýchodním směrem z Col du Lautaret směrem na Briancon. Po D902 se pokračuje do vesnice Brunissard, pak se zabočí podle značení k „Les Esquirousses“ na západ a jede se až ke kempingu Du Planet. Zde jsou k vidění zvonohlíci citrónoví. Pokud se odsud vydáte pěšky na Chalets de Clapeyto, věnujte pozornost skalním stěnám kvůli zedníčkům. Jestli pak vyšplháte až nad Chalets, můžete mít štěstí na bělokura horského nebo pěnkaváka sněžného.
9. Les Portes, další lokalita na bělokura horského. Mezi Grenoblem a Gapem zabočte z N85 na východ na D985a směr St-Firmin a pokračujte až do La Chapelle-en-Valgaudemar. Pak k jihu kolem hotelu du Mont Olan, po několika kilometrech do kopce zastavte na na malém parkovišti po pravé straně silnice před Les Portes. Jděte pěšky do Les Portes a zabočte do prava na stezku stoupající do svahu. Pokračujte až nad hranici lesa a pak zabočte po chodníčku vlevo stoupající k Chatelard Belvedere. Ve svazích tu mohou být orebice horské, tetřívci obecní a skalník zpěvný.
10. Vercors Regional Natural Park, jihozápadně od Grenoblu, dosahuje výšky až 2341 m na Grand Veymontu, což je dostatečně pro bělokura horského a zedníčka skalního.
V přímořských (Maritime) Alpách, 1.5 hod severně od Nice, byli v Národním parku Mercantour, vysazeni také orlosupi bradatí. Krom nich jsou tu ořešníci kropenatí, pěnkaváci sněžní a zvonohlíci citrónoví. Výchozí bodem může být Boreon (1524 m) a Col du Lombardie, průsmyk ve výšce 2286 m na hranicích s Itálií.
Massif Central
Jedná se o řídce osídlenou vrchovinu jižní střední Francie dosahující výšky 1886 m n.m. na Puy de Sancy. Jsou pro ni typické působivé hluboké zalesněné rokle obývané dravci jako je sup bělohlavý a hnědý, kteří sem byli úspěšně reintrodukovaní. Sup bělohlavý v letech 1970 až 1990, v současnosti je jich tu nejméně 75 párů. Sup hnědý byl vysazován od roku 1992 do konce desetiletí a je tu teď asi 6 párů.
Mezi nejlepší místní lokality patří:
1. Oblast severovýchodně (podél D10 a D12) a jižně od města St-Flour, asi 70 km jižně od Clermont-Ferrand je skvělá na dravce.
2. Cevennes National Park, mezi Mende a Ales, je další výborná oblast na dravce, zvláště pak Corniche des Cevennes – 50 km dlouhý hřeben známý dinosauřími stopami poblíž St Laurent. Stejně tak Sentier des Botanistes, kde se poblíž vrcholu Mont Aigoual dá vidět sup mrchožravý. Na svazích Mont Lozere, kam se dá dostat po silnici přes průsmyk Col de Finiels, se vyskytuje pěvuška podhorní a strnad viničný.
3. Nejlepší lokalitou Massif Central je zvláště pro supa bělohlavého 30 km dlouhá a 600 m hluboká strž Gorges du Tarn, kterou přetíná severovýchodně od Millau silnice D907 směrem na Florac.
4. Sup bělohlavý a hnědý se vyskytuje i v Gorges de la Jonte, která se napojuje na Gorges du Tarn u Le Rozier. Asi 10 km východně od La Rozier, na silnici D996 poblíž Le Truel, se nachází pozorovatelna známá jako Belvedere des Vantures. Je tu i návštěvnické centrum otevřené denně od půlky března do poloviny listopadu (10 – 18 hod.) (tel: 0565 626969).
5. Millau Causses, tři vápencová náhorní plató východně od Millau na N9/E11, kde se vyskytuje pěnice mistrovská.
La Camargue
Delta Rhôny, která se rozkládá na 750 km2 středozemního pobřeží jižní Francie, je bez pochyby jednou z pěti nejlepších ornitologických lokalit Evropy. Ačkoliv severní část delty je proměněna v zemědělsky využívanou krajinu, pláže, duny, močály, saliny, křoviska a lesy jižní části poskytují útočiště více než stovce hnízdících druhů včetně plameňáka růžového (mezi 6.000 a 13.000 páry, téměř čtvrtina tu zůstává po celý rok), ibisa hnědého (čtyři páry v roce 1996, první úspěšné hnízdění v průběhu 20. století), ouhorlíka stepního (jediné hnízdiště ve Francii, v roce 1997 zahnízdilo sedm párů), racka tenkozobého (500 – 900 párů to každoročně hnízdí od roku 1993), kukačky chocholaté, rákosníka tamaryškového a pěnice brýlaté. Camargue je i významným odpočinkovým místem velkého počtu migrujících druhů (během podzimu se tu zdržuje až 3.500 kulíků mořských) a zimovištěm pro desítky tisíc kachen a husí (12.000 kopřivek obecných, 50.000 čírek obecných, 16.000 lžičáků pestrých, asi 6.000 zrzohlávek rudozobých a asi 200 volavek bílých). Celkem tu bylo zastiženo 340 druhů ptactva.
Návštěvu tu může zvláště během zimy značně znepříjemnit mistral, studený suchý a velice silný severní vítr, který může mít rychlost až 145 km/h.
Arles je vstupní branou Camargue. Ukazatele na Saintes-Maries-de-la-Mer nás zavedou k jeho západní části, ukazatele na Salin-de-Giraud nám umožní začít s východní částí a směrové tabule na Gallician, západně od St-Gilles, nás přivedou k Petit Camargue (Malému Camargue). Podél cesty k Saintes-Maries-de-la-Mer (D570), severně od Albaronu, se porozhlédněte po ouhorlíkovi stepním. Ačkoliv nejlepším místem pro tento druh je okolí cesty vedoucí jihovýchodně od Paty de la Trinite k Domaine de Mejanes. Mořské pobřeží v Saintes-Maries-de-la-Mer je dobré na racky a pokud fouká silný vítr od moře, i na buřňáky. Dál směrem na La Digue (pobřežní násep vybudovaný v 1867 oddělující moře od vnitřních lagun) je dobré se zaměřit na táhnoucí pěvce (zvláště kolem majáku) a na pěnici brýlatou, která se skrývá ve vrbinách obrůstajících malé saliny. Zde se vyskytují i racci tenkozobí. Zpět odsud, podél cesty k Domaine de Mejanes či Albaronu po severní straně Étang de Vaccares(D37), se nacházejí jedny z nejzajímavějších mokřin Camargue. Mokřiny v severozápadní části étangu (laguny), kde je i pozorovací věžička, jsou dobré pro ibisy hnědé. Dále k východu podél D37, na odbočce k severu, je usedlost Mas D´Agon. Asi 1 km za ní jsou rákosiny podél cesty plné volavek, rybáků a k pozorování jsou tu i rákosníci tamaryškoví. Ještě kousek dál k severu, za kanálem, mohou být ouhorlíci stepní. Podél D37 dál k východu, na odbočce k jihu, je La Capelliere, hlavní návštěvnické centrum, které leží na východní straně Étang du Vaccares a má otvírací hodiny 9-12 a 14-17 od pondělí do soboty. Je tu přírodní rezervace, kde je pravidelným návštěvníkem malého rybníčku před pozorovatelnami volavka bělolící. Jižně od La Capelliere je odbočka k východu směrem k výzkumné stanici u Tour du Vallat. Severně od silnice jsou v okolních mokřinách ve větších počtech rybáci a vlhy pestré. Oblast jižně od Tour du Vallat je dobrá během zimy k pozorování orla volavého.
Další návštěvnické centrum je jižně od La Capelliere. Jmenuje se Salin de Badon přes několik rybníčků tu vede naučná stezka. Je dobré se tu mrknout po chřástalech a bahňácích, jako je např. vodouš štíhlý. Jižně odsud na odbočce k západu se nachází Étang du Fangassier, kde je místo k pozorování kolonie plameňáků, která je ale dost vzdálená. Z parkoviště na severním konci étang je možné vyrazit pěšky západně podél La Digue až k majáku na jižní straně Étang de Vaccares. Étang du Galabert spolu s Étang du Fangassier jsou bez pochyb nejlepšími lokalitami Camargue pro tažné bahňáky. Racci tenkozobí se vyskytují podél silnice odsud jihozápadně k Beauducu, ale nejlepším místem k jejich sledování jsou rybníčky jihozápadně od La Palissade v nejvzdálenějším jihovýchodním konci delty, mimo Salin-de-Giraud.
Mandelíci hajní se dají vidět v Marais des Saliers, několik km jižně podél východního břehu Petit Rhône, východně od St-Gilles. S největší pravděpodobností budou ale k vidění v okolí La Crau. Většina druhů, které se pravidelně vyskytují v Camargue, je možné vidět i dále k západu, v rákosinách mezi Étangs du Charnier a Scamandre, tvořícíme tzv. Petit Camargue.
La Crau
La Crau je polosuchá kamenitá pláň o rozloze asi 500 km2. Půda tu byla zničena intenzivním dlouhodobým hospodařením. Stále je tu možno zaznamenat několik stovek dropů malých, téměř 300 dytíků úhorních a izolovanou populaci asi 170. párů stepokura krásného. K zastižení je tu i několik kukaček chocholatých a mandelíků hajních.
La Crau se nachází asi 25 km jihovýchodně od Arles. Během léta se tu dá za ptactvem vyrazit jen brzy ráno, než nastanou vedra kdy chvějící se vzduch znemožňuje pozorování. Nejlepší místní lokalitou je Croix de Crau ve východní části La Crau. Dá se sem dostat od křižovatky D5 s N113 severním směrem až ke stezce na východ nebo od křižovatky D5 asi 1.5 km východně k silnici N113, kde se od dlouhé budovy na severní straně silnice odpojuje opět stezka k východu. Tato oblast je zvláště vhodná pro dropy malé a stepokury krásné hlavně v zimním období. V budoucnu bude asi tato oblast vyhlášená jako rezervace a tutíž bude omezen přístup a pozorování výše uvedených druhů bude obtížné.
Dalším vhodným místem k zastižení dropů malých je Aerodrome de Salon-Eyguieres, ležící východně od Croix de Crau, kam se dá přijet po odbočení na sever ze silnice N113 po D569. Stejně zajímavou lokalitou je i nepoužívané letiště známé jako Piste de Vallon, kam se dá dostat východně od D5 asi 1km jižně po N113. Jako většina lokalit v této oblasti i tato spadá do vojenského pásma, kam je přístup zakázán. V minulosti odsud byli už několikrát birdeři hrubě vykázáni vojáky. Jako skvělé pozorovatelny se tu dá využít stará věž.
Když pojedeme po D5 až k její odbočce na západ na N113 a budeme pokračovat asi 4 km, přijedeme k velké skládce v Entressen, která láká velký počet luňáků hnědých, ale i luňáky červené a supy mrchožravé.
Západní část La Crau je dosažitelná jižně od Raphele-les-Arles po silnici D83d. Na statku u silnice hnízdí čápi bílí a často se tu vyskytují mandelíci hajní. Pokud z D83d odbočíme východně na Le Dynamite a pak jižně po N568, dostaneme se k mokřinám Plan du Bourg, kde se může zdržovat ouhorlík stepní. Jižně pak směrem na Vergiere a Peau de Meau se v rezervaci vyskytují další dropi malí. Nejdřív ale bude nutné získat v Ecomuseu v St-Martin de Crau vstupní povolení do rezervace. V podstatě každé vhodné místo k pozorování ptactva je v oblasti La Crau dobré využít dřiv, než narazíme na omezení vojenských ploch.
Les Alpilles
Vápencové kopce východně od Arles dosahující výšky až 387 m jsou domovem ptačích druhů, které bohužel málokdy uvidíme jinde v Camargue. Vyskytuje se tu výr velký, skalník modrý a v zimě dokonce zedníček skalní.
Ze severního okraje Arles sledujte silnici N570 k východu až k D17. Pak zabočte k severu na Les Baux, kde na prudkých vápencových skalách za ruinami románské skalní pevnosti v zimě vyskytuje zedníček. Jeho množství kolísá od roku k roku, ale např. v únoru 1998 tu byli nejméně 4 zimující ptáci. Během léta se tu dá pozorovat rorýs velký, skalník modrý a pěnice bělohrdlá. Auto zaparkujte na jižním okraji města a projděte se podél skal u pevnosti.
Zedníček skalní se vyskytuje i na dalších místech v okolí: silnice vedoucí podél Val d´Enfer na západ, cesta z hradu ke katedrále,La Caume – nápadný kopec s TV vysílačem, severovýchodně od Les Baux, kde se dají vidět i supi mrchožraví a orel jestřábí. Do La Caume se dá přijet z Les Baux východním směrem po D27a a pak zahnout na sever na D5 a zaparkovat za nejvyšším bodem silnice. Odsud je to 3 km pěšky oblastí s výskytem pěnice vousaté, kolem silnice vedoucí k vysílači až k hlídanému místu s rozhledem na jižní hraně vrcholu kopce. Byl tu zaznamenán i výr velký a během zimy pěvuška podhorní.
V celé oblasti Les Alpilles hnízdí asi 30 párů výra, ovšem zahlédnout ho je stále hodně těžké. Dvěmi místy, kde se to může podařit jsou:
1. Okolí silnice mezi Maussane a Le Destet. Z Maussane se jede k východu, pak se zabočí k severu po D78 na Le Destet. Po 1.5 km jsou po obou stranách silnice skály. Zaparkujte a pozorně naslouchejte, jestli se za soumraku neozve nějaká sova.
2. Asi 300 m severně od posledních domů v Le Destet vede k východu silnice k chateau (zámku). Je označena velkým vinným sudem. Zaparkujte po 800 m za zbytky kovové brány a zaměřte se ma skály na jihu. Sovy se vám podaří zaslechnout s největší pravděpodobností během února, kdy se ozývají nejčastěji.
Nejspolehlivějším místem k zastižení zvonohlíka citrónového nejblíž Camargue je Mont Ventoux, vnější 1909 m vysoký vrchol Francouzských Alp. Je tu velké lyžařské centrum asi 100 km severovýchodně od Arles. Během zimy je tu možné vidět zedníčka skalního, pěnkaváka sněžného (zvláště v jalovcích na svazích u sjezdovek) a pěvušku podhorní. Jede se sem směrem na Carpentras severovýchodně od Avignonu. Pak se zabočí na D974 (doprava) směrem na Bedoin) a pokračuje se až na vrchol (obyčejně je silnice uzavřena nejméně do půli května). Kolem Chalet Reynard, 6 km pod vrcholem, se vyskytuje zvonohlík citrónový. Byl tu zastižen i sýc rousný, datel černý, skalník zpěvný a strnad viničný.
Zalesněné Gorge du Gardon v místech, kde stojí Pont du Gard, asi 20 km západně od Avidnonu po D981, je dobré na rorýsa velkého, břehuli skalní a vrabce skalního. Všechny tyto druhy hnízdí na římském aquaduktu (v zimě se tu objevuje zedníček).
Birdeři putující mezi Camargue a Pyrenejemi by měli uvažovat o zajížďce k Roussennae u Aveyronu, kde zahnízdili v roce 1998 luněc šedý a k Etang du Canet asi 12 km jihovýchoně od Perpignanu, kde v roce 1996 hnízdily 3 páry slípky modré (první hnízdění tohoto druhu ve Francii).
Francouzské Pyreneje
Pyreneje se táhnou v délce 400 km od Biskajského zálivu na západě po Středozemní moře na východě a tvoří hranici mezi Francií a Španělskem. Na hranicích západně od Gavarnie vystupují do výšky 3298 (Vignemale) a na španělském území do 3404 m (Pic de Aneto). Severní francouzské svahy jsou na většině míst vlhčí, než svahy jižní ve Španělsku. Na úpatí hor se zasněženými zubatými vrcholy jsou na francouzské straně bujné pastviny, listnaté a borové lesy, působivé skalní stěny a suťová pole. Fantastické scenérie jsou pak doplněny skvosty z ptačí říše v podobě orlosupa bradatého a zedníčka skalního, což z tohoto pohoří dělá jednu z nejkrásnějších ornitologických lokalit Evropy.
Většina vysoko položených cest je nejméně do května blokována sněhem. Samo Gavarnie je během letního festivalu probíhajícího počátkem června přeplněno návštěvníky.
Všechny zdejší top druhy se vyskytují v okolí malého městečka Gavarnie, které je položeno pod úchvatnými skalními stěnami ve vášce 1350 m a dosažitelné je z Toulouse směrem na Tarbes. Cestou do hor se podívejte po orlovi jestřábím u Luz-St Sauveur a v Gavarnie po orlosupech kroužících se nad městem. Nebuďte zklamaní, pokud žádného neuvidíte přímo nad městem, protože v jeho okolí budete mít určitě štěstí. V Gavarnie odbočte doprava na Port de Gavarnie a Valle de Oussoue nebo doleva na parkoviště, kde začíná pěšina vzhůru na Cirque de Gavarnie a Espagnuettes. Silnice k Port de Gavarnie, která je obyčejně otevřená od poloviny června do konce září, stoupá k lyžařskému areálu (podél lanovky jsou pěnkaváci sněžní a pěvušky podhorní) a k parkovišti v Port de Gavarnie ve výšce 2270 m, kde jsou pěvušky téměř zaručeny. Orlosupi bývají pozorováni při tom, když z výšky pouštějí kost na kamenitý vrcholek sousedící s parkovištěm, což je dobré místo i pro malá hejna pěnkaváků.
Velcí ptáci včetně supů bělohlavých jsou všude v okolí, ale tzv. piece de resistance leží až na konci nerovné stezky vedoucí z parkoviště přes suťová pole k osvěžovně na Refuge Sarradets (bývají tu kavčata žlutozobá, pěnkaváci a pěvušky). Pak vzhůru přes ledovec do trhliny ve skalní stěně zvané Breche de Roland ve výšce 2807 m, kudy s hlasitým svištěním prolétají rorýsi velcí. Pokračujeme vpravo nahoru na vrcholek La Doigt ležící na španělské straně Pyrenejí, kde se na strmých stěnách podél chodníku mohou skrývat zedníčci. Pokud tu budou, můžeme je pozorovst na vzdálenost několika kroků. Jestliže bude cesta do Port de Gavarnie uzavřená, budeme muset vyrazit pěšky, což bude před začátkem června vyžadovat mačky.
Dalším místem k zastižení zedníčka je Valle de Oussoue západně od Gavarnie. Zkuste skály přímo nad malým odpočívadlem po pravé straně silnice za vesnicí (směrem od Gavarnie), kde je cedule s nápisem „Chaussee Otfoncee“ nebo jakékoliv jiné vhodné místo. Zedníčka je obtížní spatřit, ale pokud tu strávíte půl dne, pak určitě uvidíte orlosupa bradatého, supa bělohlavého a orla skalního. Dalšími obtížně pozorovatelnými druhy, které tu jsou je skalník zpěvný, pěvuška podhorní a strnad viničný. Zedníček se vyskytuje také na Cirque de Gavarnie a na Espagnuettes spolu s orlosupem, pěvuškou, zvonohlíkem citrónovým (ten je i v zahradách v Gavarnie) a strnadem viničným.
V oblasti kolem Gavarnie je mnoho dalších míst, která stojí za návštěvu. Cirque de Troumouse vysoko nad hranicí lesa jihovýchodně od Gédre je jedním z nich. Col du Tourmalet dosažitelný z Luz-St Sauveur od poloviny června je vhodný pro skalníka zpěvného a pěnkaváka sněžného. Tyto druhy tu hnízdí na nosných sloupech lanovky u La Mongie. Pěnkaváci a pěvušky se vyskytují i podél nejvýše položené evropské silnice stoupající k vrcholu Pic du Midi do výšky 2865 m. Poblíž Laruns, západně od Luz-St Sauveur, existuje La Falaise aux Vautours Nature and Raptor Centre. Zde se dají vidět dravci včetně supů. Na skalní stěny jsou tu namířeny video kamery, které jejich výskyt moniturují.
Dále k západu, v okolí Foret d´Issaux, asi 90 km západně od Gavarnie, existuje malá izolovaná populace strakapouda bělohřbetého. Dá se sem dostat jižním směrem po N134 přes Vallée d´Aspe a pak k západu z Bedous (tady je kemping) podle značení na „Osse-en-Aspe“. Projedete Osse a po ptactvu se porozhlédněte u zalesněných svahů podél silnice západně od mostu přes úzkou bystřinu. Vše je asi 20 minut autem z Bedous. Objevuje se tu datel a zvonohlík citrónový. Na svažitých loukách a suťích poblíž Arrete jsou také pěnkaváci a pěvušky podhorní. Pokud chcete vyrazit za bělokurem horským nebo pěnkaváky, můžete jet také po N134 do Lescun, tam zahnout k západu a pokračovat až na konec městečka. Odtud vede cesta lesem vzhůru k Poure Lamary. Zde se dá zaparkovat a pokračovat pěšky asi dvě hodiny k Col O´Ansabere, kde se ptáci zdržují na kamenitých svazích. Zvonohlík citrónový je k zastižení i v místech, kde silnice do Col de Belagua kříží hranici lesa. Jde o lokalitu západně od míst s výskytem strakapouda bělohřbetého. Stejné druhy najdete ještě dále k jihu podél N134 směřující k Col du Somport. Tento průsmyk je hlavním místním přechodem do Španělska a proto je po většinu roku odklizován od sněhu. Silnice odtud pokračuje do Jaca, což je vstupní brána španělských Pyrenejí.
Nejvýznamějším údolím západních Pyrenejí je Col d´Orgambideska, kudy migrují dravci. Stovky ptáků včetně luňáků hnědých a červených a orlíků krátkoprstých táhnou tímto nízko položeným průsmykem během začátku září. Často jsou provázeny čápy bílými a černými.
Birdeři, kteří se zajímají o mořské druhy a touží najít nějakou tu raritku, by měli strávit alespoň týden podél pobřeží Biskajského zálivu. Je dobré začít v jižní Aquitánii tvořící jihozápadní cíp Francie. Zde např. v roce 1996 hnízdily dva páry luňce šedého. Další zajímavá oblast leží mnohem dále k severu kolem Rochefortu. Jsou zde rozsáhlé přílivové oblasti, mokřiny a saliny. Zdržuje se tu drop malý a množství táhnoucích bahňáků. Baie d´Aiguillon, ještě kousek dál k severu, je dalším z významných odpočinkových míst táhnoucím bahňákům a v okolních mokřinách se zdržuje chřástal polní a modráček. Během podzimu tu bylo zaznamenáno až 250.000 pobřežních druhů a 150.000 v zimě. Například břehoušů černoocasých tu bývá na jaře až 50.000, vodoušů tmavých a tenkozobců 6.000. Mezi rarity patří kulík menší. Ptáci se zdržují na konci D60, podél D46A u Point d´Arcay jižně od La Faute-L´Aiguillon (nocoviště) a podél dalších menších silnic v této oblasti.
Dalším dobrým místem na bahňáky je Belle-Henriette Lagoon, které leží podél D46 mezi La Faute-sur-Mer a La Tranche-sur-Mer. Zvláště na podzim je to tu zajímavé. V září 1998 se tu objevil vodouš břehoušovitý. Během silných západních bouří bylo v září 1995 pozorováno poblíž přístavu v Les Sables dÓlonne, kousek dál na sever téměř 850 racků Sabinových během jednoho dne.
Dalším velice důležitým místem pro táhnoucí ptáky a hlavně bahňáky je rozsáhlá příbřežní oblast Baie de Bourgneuf, asi 35 km jihozápadně od Nantes. V okolních mokřinách hnízdí stovky modráčků. Z Nantes je to kousek do vnitrozemského Maine-et-Loirepoblíž Angers. Jde o nejvýznamnější hnízdiště chřástalů polních v západní Evropě. Během jara 1998 se tu ozývalo 527-549 volajících samců (400 z nich v Basses Vallees Angevilles). Zajímavá je i oblast uměle vytvořených rybníčků a jezírek jihovýchodně od Angers směrem na Tours. Jmenuje se La Brenne a hnízdí tu přes 500 párů rybáka bahenního, což ji řadí k nejvýznamnějším pro tento druh ve Francii. Později byla tato populace zničena a v roce 1998 tu hnízdilo už jen 52 párů (na Étang de la Touche a Étang Masse). Zdržuje se tu i chřástal malý a nejmenší. La Brenne je asi 80 km jihovýchodně od Tours na půli cesty mezi Chatellerault a Chateauroux. Nejlepší rybníky leží mezi Rosnay a Mezieres-en-Brenne, ačkoliv to se v průběhu let mění. Nejspolehlivějším místem je Réserve Naturelle de Chérine, asi 4 km jižně od Mezieres po D17. Chřástal nejmenší hnízdí v Sologne, což je další oblast rybníků a jezer jižně od Orleans, kterou kříží N20, D922 a další menší silnice.
Severozápadně od Nantes, opět na Biskajském pobřeží, bylo v zátoce Vilaine pozorováno neuvěřitelných 1.220 racků Sabinových v půli září. Dá se sem dostat přes La Roche-Bernard a Penestin k jihozápadu.
Ovšem nejlepším místem k setkání s vzácnými migranty a raritami ve Francii je Île d´Ouessant (Ushant). Jde o 8 km dlouhý a 3 km široký ostrov 20 km od pobřeží Bretaně. Mezi jeho rarity spadá 20 lejsků malých, 200 králíčků ohnivých a přes 30 budníčků pruhohlavých, hvězdami ostrova jsou pak volavka velká, vodouš Wilsonův, lelek sokolí, cvrčilka tajgová (září 1913 a 1933) a lesňáček modrý. K perličkám patří pozorování drozda šedolícího ve společnosti drozda plavého, zatímco nad nimi byl ve větvích budníček zlatohlavý. Na ostrově hnízdí kavče červenozobé (asi 10 párů), pěnice kaštanová (několik párů) a cistovník rákosníkový je pravidelným podzimním návštěvníkem. Také pozorování mořských druhů může být vzrušující zvláště během podzimních severozápadních bouří. Tou dobou se tu dá vidět buřňák Bulwerův, buřňák menší a racek Sabinův. Nejlepším místem je okolí největšího majáku zvaného Phare de Creac´h. Na ostrov se dá dostat pravidelnou leteckou linkou z Brestu nebo trajektem. Většina birderů si pak půjčí kolo nebo využije autobus nebo taxi. Na ostrově je několik hotelů, ubytoven a excelentní kemp v Laimpaulu uprostřed ostrova. Také je tu Bird Observatory s možností ubytování. V roce 1990 objevily ornitologové další menší ostrov Île de Sein ležící jižně od Île d´Ouessant.
V Bretani hnízdí cistovníci kolem jezírek na špičce mysu Cap Sizun a nejvhodnějším místem k pozorování nearktických druhů je Baie d´Audierne mezi Pointe du Raz a Pointe de Penmarc´h.