| Oficiální název: Finská republika Hlavní město: Helsinki Rozloha: 338.145 km2 Počet obyvatel: 5 214 512 Oficiální jazyk: Finština, Švédština Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: Luteráni 89%, Pravoslavní 1%, bez vyznání 9% Čas: SEČ +1 Měna: Euro (EUR) Víza: Bezvízový styk. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Finská republika se nachází v severovýchodní Evropě u Baltského moře. Povrch je převážně nížinný s četnými jezery, jižní pobřeží velmi členité. Ze severu sem zasahují Skandinávské hory. Podnebí je kontinentální, na severu velmi chladné (zdroj: bedekr.cz).
2. Čas k návštěvě
K návštěvě Finska se nejlépe hodí konec května až polovina června. Tou dobou se doplňuje jarní tah se začátkem hnízdní sezóny lesních druhů, sovy krmí mladé a komáří sezóna ještě nezačala (příroda se jimi plní až od půlky června). Strnad obojkový přilétá kolem půli června. V létě vystupuje teplota na jihu země nad 30°C a v zimě může na severu klesnout až pod -50°C. Mezi půlí května a koncem července slunce na severu Finska nezapadá. Tou dobou je nejvhodnější začít z birdingem už kolem půlnoci. Polární záře (Aurora Borealis) se dá vidět za studenýcha a jasných nocí od února do března a od září do října.
3. Doprava
Do Finska se dostanete buď letecky nebo trajektem z Anglie (přes Německo a Švédsko) a dalších pobaltských států. Většinu ornitologických oblastí jihu země dokážete zvládnout díky veřejné dopravě. Velice zajímavý je ale sever, kde je vlastní či půjčený automobil nezbytností. Cestní síť je ve velmi dobrém stavu a mimo velká města je doprava řídká. Jízda je díky malebné přírodě příjemným zážitkem. Bez ohledu na počasí je nutné mít rozsvícená světla. Dávejte si pozor na losy a dál k severu na soby přebíhající silnici.
4. Ubytování a stravování
Většina nízkorozpočtových birderů se vyhýbá drahým hotelům, penzionům, venkovským ubytovnám a asi 140-ti mládežnickým hostelům a raději využije jednoho z 350-ti kempů, které mají kuchyni, saunu, sprchu a mnohdy nabízejí k půjčení i chatky. V případě, že chcete kempovat ve volné přírodě, pak se oficiálně vyžaduje povolení majetele pozemku. Málokdo bude proti tomu, abyste v rozumné vzdálenosti od obydlených míst v poklidu bivakovali a třeba si i rozdělali oheň. Vyšší cena hotelů se dá akceptovat v případě, že je v ceně i tzv. all-you-can-eat snídaně, kdy se podává chléb, cereálie, sýr, vejce, šproty a salám. Oběd v restauracích sestává z losího či sobího masa, ryb (losos), vepřového a zelí. Alkohol včetně vodky a piva (olut) je prodáván ve specializovaných Alko obchodech.
5. Bezpečnost a zdraví
Většina severního Finska je tvořena bažinatou, studenou a odlehlou divočinou, která je zvláště v létě zaplavena hejny komárů a jiným štípajícím hmyzem. Proto je důležité mít sebou dobrou mapu, kompas, zásoby jídla a pití, teplé a nepromokavé oblečení, vybavení ke kempování a účinný repelent.
6. Ptačí druhy
Mnozí birdeři navštěvují Finsko hlavně kvůli sovám. S asistencí místního průvodce jich tu můžete pozorovat až devět druhů. Krom nich jsou tu polární druhy jako je sojka zlověstná a hýl křivčí a druhy, které se tu vyskytují na západní hranici svého sibiřského areálu rozšíření – modruška lesní a strnad obojkový. Severní Finsko sousedí s norským poloostrovem Varanger, který je velkým lákadlem díky možnosti pozorovat sovici sněžnou, kajku bělohlavou a královskou a celou řadu hnízdících bahňáků.
V případě, že chcete dosáhnout stoprocentní úspěšnosti v počtu pozorovaných druhů sov, pak je nutné kontaktovat nějakého místního ornitologa. Naštěstí mnozí finští birdeři tráví nespočet hodin právě monitorováním sov. Uděláte tedy nejlépe, když kontaktujete co nejvíce ochotných ornigologů několik měsíců předem a dohodnete se s nimi na pevném itineráři vaší návštěvy. Letáček se zajímavými lokalitami a jmennými kontakty obdržíte zdarma na adrese Finnish Tourist Board, PO Box 249, 00131 Helsinki, Finland (tel: 8 345737; fax: 8 381914; email: finnature@finnature.sci.fi; web: www.finnature.sci.fi).
Ve Finsku bylo zaznamenáno 430 druhů ptáků. Patří k nim husa malá (Anser erythropus), vodouš malý (Xenus cinereus), jespáček ploskozobý (Limicola falcinellus), lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus), rybák velkozobý (Sterna caspia), chaluha malá (Stercorarius longicaudus), výr velký (Bubo bubo), sovice sněžní (Nyctea scandiaca), puštík bělavý (Strix uralensis), puštík vousatý (Strix nebulosa), sovice krahujová (Surnia ulula), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), sojka zlověstná (Perisoreus infaustus), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), brkoslav severní (Bombycilla garrulus), modruška lesní (Tarsiger cyanurus, počty kolísají v závislosti na roce, v roce 1998 25 zpívajících samců, v roce 1997 35-38), cvrčilka žíhaná (Locustella lanceolata, 7 zpívajících samců v roce 1997), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis), rákosník pokřovní (Acrocephalus dumetorum), budníček severní (Phylloscopus borealis), budníček zelený (Phylloscopus trochiloides), sýkora laponská (Parus cinctus), hýl křivčí (Pinicola enucleator), křivka velká (Loxia pytyopsittacus) a křivka bělokřídlá (Loxia leucoptera), strnad malinký (Emberiza pusilla), strnad rolní (Emberiza rustica) a strnad obojkový (Emberiza aureola).
S pomocí místního ornitologa můžete během deseti až čtrnácti dnů na konci jara a začátkem léta vidět přes 200 druhů ptáků. Platí to v tom případě, že do svého výletu zahrnete také norský Varanger. Nejnáročnější bude najít puštíka vousatého a sovici krahujovou, zatímco výr velký, puštík bělavý (každoročně je kontrolován v 4.500 budkách), kulíšek nejmenší (asi 10.000 párů hnízdí ve středním a jižním Finsku) a sýc rousný (přes 10.000 obsazených budek každý rok) jsou téměř zaručeni. Zbývající druhy – puštík obecný, kalous ušatý a kalous pustovka – jsou pozorováni běžně. Sovice sněžní hnízdí ve Finsku nepravidelně, ale v jižní části země pravidelně zimuje.
7. Zajímavé lokality
Severní Finsko
Oulu
Mokřady v okolí Oulu, v severní části Botnického zálivu, na západním pobřeží Finska, jsou významným odpočinkovým místem tažných druhů, zvláště pak vodních ptáků a bahňáků. Vyskytuje se tu také několik párů vodouše malého a strnada obojkového, kteří jsou tu na západní hranici svého hnízdního areálu. S asistencí místního ornitologa můžete v okolních lesích vidět puštíka bělavého a vousatého a na přelomu května a června přes 100 druhů ptáků během jediného dne.
Oulu má letecké a silniční spojení s Helsinkami ležícími 611 km jižně. Místním top lokalitou je Liminganlahti s návštěvnickým centrem a pozorovací věžičkou. Ze silnice č. 4 odbočte jižně od Oulu k západu na silnici č. 8 a pak na silnici č. 813 přes Liminku. Poté zabočte k severu podle ukazatelů na „Liminganlahti opastuskeskus“. Stezka vedoucí k pozorovatelně ve Virkkule, kde se nachází návštěvnické centrum, je pro strnada obojkového nejvhodnější. Na stanici vám řeknou, kde se dá vidět vodouš malý.
Kuusamo
V lesích pokrývajících divoké pahorky kolem Kuusama, v severní částu Finska, se dá vidět modruška lesní. Tento druh prvně zahnízdil ve Finsku v roce 1969 v západní části této oblasti. Například v roce 1999 tu bylo přítomno 15 zpívajících samců modrušky. Společnost jí dělají sojky zlověstné, budníčci severní, sýkory laponské, strnadi malincí a rolní. Mnozí finští birdwatcheři považují tuto lokalitu za nejlepší v zemi a každoročně se zůčastňují tzv. Kuusamo Bird Race. Soutěží tu třicet nebo i více skupin, které se snaží pozorovat co nejvíce druhů ptáků. Soutěž probíhá většinou v polovině června a v letech 1984 až 1998 tu některé skupiny viděli až 207 druhů během jednoho dne. V roce 1998 bylo pozorováno celkem 153 druhů. Přihlásit se můžete na adrese Heikki Seppanen, Uivelontie 2, FIN-93600 Kuusamo, Finland (email: heikki.seppanen@nls.fi) nebo u Olli Lamminsalo (email: inaria.studio@pp.kolumbus.fi).
Kuusamo se nachází 800 km severně od Helsinek a 212 km severovýchodně od Oulu. Nejlépe je hned po příjezdu se zeptat známých birdwatcherů, kde se nacházejí dobré lokality, protože jejich poloha se rok od roku mění. Pro modrušky lesní je vhodný hřeben Valtavarra, jehož část se vypíná nad parkovištěm v Konttainenu. Po silnici č. 5 jeďte z Kuusama k severu a pak po 8694 k východu. Po 25. km přijedete do lyžařského centra Ruka, odkud se dostanete dál. Ve vhodném roce zpívají modrušky z vrcholků stromů přímo před pozorovací věžičkou, která je vzdálena hodinu chůze ze Saavivaara vzhůru do kopce. Další lokalitou je soutěska Ristikallio. Pokračujte po silnici č. 5 k severu a pak odbočte vpravo na č. 950 směr Kayla. Dále jeďte k Oulankajoki, což je řeka za městem Kayla, a pusťte se po proudu. Když ani tady nebudete mít štěstí, pak zkuste Národní park Oulanka, asi 45 km severně od Kuusama, kde je skvělá síť stezek a chodníků.
Pro budníčka severního je tradičně dobrá Naatikkavaara, ke které se dostanete, když vyrazíte z Kuusama po č. 5 k severu a pak odbočíte k západu na č. 81 směr Posio. Dva km západně od místa označeného jako „Vasarapera“ zabočte k severu a na příští křižovatce se držte vpravo směrem na „Lentama“. Asi 2.5 km za křižovatkou se už začněte dívat po budníčcích zpívajících z vrcholů smrků.
Slučka malá a jespáček ploskozobý hnízdí v bažinách Isosuo, asi 30 km jihovýchodně od Kuusama. Jde také o dobrou lokalitu pro brkoslavy severní. V celé oblasti kolem Kuusama se dá vidět i jeřábek lesní, který se chodí napojit k nádržkám podél silnic a sojka zlověstná, která s chutí navštěvuje stolky u odpočívadel.
Jedním z top míst pro sovici krahujovou ve Finsku je Sorsatunturi. Z Kuusama jeďte k severu na Sallu a pak odbočte k severovýchodu na č. 82 směr Kotala. Několik km severozápadně od Kotaly odbočte k severovýchodu na cestu, která vás po 40. km dovede do oblasti sovic (mezi Hietaniemi a Tunsta). Dalšími druhy jsou tu hýli křivčí, které najdete také na následujících místech:
I. Národní park Pyhatunturi, ležící asi 50 km severně od Kemijarvi za Polárním kruhem. K návštěvnickému centru přijedete po silnici na Pelkosenniemi, odkud začíná několik naučných stezek a odkud stoupá k vyšším partiím parku sedačková lanovka.
II. ptactvem relativně bohaté údolí jižně od Luosto, které je severozápadně od Pyhatunturi a asi 45 km jihovýchodně od Sadankyly. Stezka vedoucí údolím k západu začíná u parkoviště u lyžařského střediska.
Město Sadankyla, 250 km severozápadně od Kuusama, je obklopeno lesy a mokřady, na kterých se zdržuje např. hýl křivčí, křivka velká a datlík tříprstý (podél východní strany řeky, 10 km jižně od Sadankyly). Bažiny v Petkule, severně od Sadankyly, jsou domovem jespáčka ploskozobého. Severně odsud kolem jezera zvaného Tekojarvi, severně od Madetkoski, se vyskytuje orel mořský, jeřáb popelavý a brkoslav severní. Výletní vesnice s kempem zvaná Peurasuvannon siltamajat, asi 45 km severně od Sadankyly, je dobrou základnou k výletům do okolí. Ubytování si můžete zajistit v předstihu: PPA 1, 99600 Sadankyla, Finland (tel: 16 63 6711; fax: 16 63 6721).
Malá jezera, mokřiny, fjelly a lesy v okolí Ivala, které se nachází v oblasti finského Laponska, jsou domovem mnoha vyloženě polárních druhů, včetně chaluhy malé, čečetky bělavé, káně rousné, bělokura horského, slučky malé, vodouše bahenního, jespáka šedého, jespáčka ploskozobého, lyskonoha úzkozobého, kulíka hnědého, datlíka tříprstého, sojky zlověstné, brkoslava severního, hýla křivčího, křivky velké, strnada malinkého, strnada rolního, strnada severního a sněhule severní. Náhodně tu můžete vidět také orla mořského, raroha loveckého, sovici krahujovou, budníčka severního a křivku bělokřídkou. Ivalo, 159 km severně od Sadankyly, je dostupné letecky. Čečetky bělavé navštěvují místní zahrady a krmítky v lese vyhledávají sýkory laponské, které se tu dají krmit i z ruky. Stejné druhy najdeme i podél silnice do Veskoniemi, když pojedeme z Ivala k severu po č. 968 a 9681 na Nellim a pak odbočíme k severu. Zpět po 9681 směrem k severovýchodu se dostaneme na Nellim, pak zabočíme na východ na Kontosjarvi a s trochou štěstí tu najdeme hýla křivčího, datlíka tříprstého, sojku zlověstnou a křivku velkou.
Mezi Ivalem a Varangerem v severním Norsku, se vyplatí zastavit u mokřadu asi 10 km severně od Utsjoki, 125 km severně od Inari.
V oblasti Karigasniemi, severozápadně od Inari:
I. hnízdí jespáček ploskozobý, lyskonoh úzkozobý a chaluha malá na mokřadu 13 km východně;
II. se vyskytuje brkoslav severní, budníček severní a čečetka bělavá v údolí Tenojoki na severu;
III. se chaluha malá a skřivan ouškatý vyskytují na Ailigasu, 620 m vysokém kopci na severovýchodě;
IV. můžete mezi dalšími druhy pozorovat orla mořského, raroha loveckého (podél silnice k Utsjoki), kulíka hnědého, sýkoru laponskou a hýla křivčího.
V Karigasniemi je několik hotelů, mládežnických ubytoven a kempů. Potraviny a palivo jsou mnohem levnější ve Finsku, než v Norsku, proto je dobré obojí před návštěvou Norska doplnit.
V rozlehlém Národním parku Pallas-Ounastunturi, na severozápadě Finska u hranic se Švédskem, se vyskytují typické druhy náležející tajze a tundře. Je to např. raroh lovecký, chaluha malá, puštík vousatý a sovice krahujová, sojka zlověstná, sýkora laponská a hýl křivčí, stejně jako medvěd hnědý, los, vlk a rosomák. Vhodnou základnou může být Mfkmaja, kde se nachází i turistický hotel. Dostanete se sem po 957 východně od Munio. Po ptácích se podívejte podél silnice, kolem hotelu a podél stezky k Pallasjarvi. Pokud vám zbyde kousek času, pak se vypravte na 60 km dlouhý pochod od hotelu k severu k laponské vesnici Enontekio, která je tvořena výhradně chatkami s možností přenocování.
Jižní Finsko
Jezera, mokřady, zemědělsky obhospodařované plochy a lesy v Helsinkách a jejich okolí jsou domovem nečekaného množství druhů ptáků. Patří k nim i výr velký, který v několika kusech zimuje přímo ve městě. Tento druh, stejně jako jeřábek lesní, kulíšek nejmenší, sýc rousný a datlík tříprstý, se ale obtížně hledají bez asistence místních ornitologů. Na jaře probíhá podél jižního pobřeží Finska silný tah ptáků, který vrcholí v druhé půli května. Během jednoho dne tu bylo zaznamenáno např. 70.000 bernešek bělolících, 150.000 bernešek tmavých a 10.000 potáplic. Mezi nimi byly husy malé, bernešky rudokrké, kajky mořské a bělohlavé a potáplice žlutozobá. Početný je také jarní tah jeřábů popelavých (mezi 21. a 28. dubnem 1997 se v okolí Helsinek zdržovalo asi 10.000 jeřábů popelavých). K dalším druhům, které se v oblasti kolem Helsinek vyskytují na jaře a v létě, patří potápka rudokrká, hoholka lední, turpan hnědý, morčák bílý, chřástal polní, rybák velkozobý, datel černý, slavík tmavý, cvrčilka říční, rákosník pokřovní a pěnice vlašská. Nejlepšími ornitologickými lokalitami v okolí hlavního města jsou:
I. Vanhankaupunkilahti, zátoka u starého města zvaného také Viikki;
II. Grontrask, rákosím zarostlé jezero na předměstí v severozápadní části Helsinek (hnízdiště potápky rudokrké, pravidelný výskyt rybáka velkozobého);
III. poloostrov Porkkalanniemi, asi 30 km jihozápadně od města, dobré místo k pozorování jarního tahu, zvláště ráno a odpoledne za jihovýchodních a jihozápadních větrů.
Mnohem dále, asi 100 km jihozápadně od Helsinek, leží další lokalita vhodná k pozorování tahu pernaté a potáplic – Hangö. Ke sledování tahu jeřábů je dobrý rozlehlý ostrov Kimito, severozápadně od Hangö (nejvyšší počet jeřábů byl pozorován v půli dubna 1998 v části ostrova zvané Dragsfjard – 2.654 ex.).
Mokřadní rezervace Siikalahti v blízkosti hranic s Ruskem, 280 km severovýchodně od Helsinek, je jednou z nejvýznamějších ve Finsku. Hnízdí tu potápka rudokrká, morčák bílý, jeřáb popelavý, vodouš bahenní, cvrčilka říční a rákosník pokřovní (v zahradách mezi Parikkalou a rezervací). V okolních porostech vrb a lesích se dá vidět strakapoud bělohřbetý nebo cvrčilka žíhaná. Rezervace má návštěvnické centrum, naučné chodníky a pozorovací věžičku. Nachází se východně od Parikkaly a příjezd je značený ukazateli ze silnice E3. Ubytování je možné v Pistoniemi Holiday Cottages, Pistoniementie 189, 59100 Parikkala, Finland (tel: 5 449 103 nebo 49 751 767) a na Muikkulahti Farm, Muikkulahdentie 16, 59210 Melkoniemi, Finland (tel: 5 447 104; fax: 5 447 118). V rezervaci se dá také kempovat.
V lesích kolem výzkumné stanice v Punkaharju, 30 km severozápadně od Parrikaly, se vyskytuje ořešník kropenatý. Nejpočetnější evropská populace orlovce říčního, spolu se 40. páry strakapouda bělohřbetého, se nacházi v Národním parku Linnansaari, dále k severozápadu, blízko Savonlinna. Lesnatý ostrov v parku tvořeném hlavně vodními plochami, je dosažitelný lodí z Rantasalmi, které se nachází u jezera Haukivesi, nebo z Oravi na druhé straně jezera.
Joensuu, 438 km severovýchodně od Helsinek, se nachází v oblasti s výskytem datlíka tříprstého (v Kitsi), budníčka zeleného (trochiloides v Kolvanan Uuro), strnada rolního (v lesích kolem pozorovací věžičky, dostanete se sem z Joensuu směrem na východ ke Kulho, stezka k pozorovatelně je označená). Další oblast výskytu datlíka tříprstého je v okolí Kitsi, které leží severně od Joensuu. Když odbočíte ze silnice č. 5202 na č. 5223 a pak na druhé odbočce vlevo, dojedete do oblasti ohořelého lesa a mrtvých stromů. Zde hledají datlíci potravu. Zajímavou lokalitou je údolí Kolvanan Uuro, ke kterému dojedete po silnici č. 18 k severu od Joensuu. Až projedete malou vesnicí Uuro, zahněte vpravo na vedlejší silnici s ukazateli ke „Kolvana Uuro“.
V Národním parku Patvinsuo, poblíž Lieksa (v červnu 1998 a 1999 výskyt kukačky prostřední, další se zdržovala po obě léta v Karstule), se vyskytuje slučka malá, datlík tříprstý, brkoslav severní, hýl křivčí a strnad rolní, stejně jako medvěd hnědý a bobr evropský. Nejlepší je oblast starého lesa na severní straně hlavní silnice a les ve východní části parku, pak les na břehu jezera u kempu a mokřady na jihu. Dá se tu vidět puštík bělavý, modruška lesní a budníček zelený (trochiloides).
V přírodní rezervaci Martinselkonen na hranicích s Ruskem jsou pozorovatelny ke sledování medvědů hnědých, které tu s největší pravděpodobností zastihnete od konce června do začátku července.
V Kangasale, východně od Tampere (173 km severně od Helsinek), v jihozápadním Finsku, se nachází rybník založený speciálně pro krmení orlovců říčních. Můžete je pozorovat při lovu z krytů od květny do poloviny září.
Pláně Soderfjarden, 7 km jižně od Vaasy (420 km severozápadně od Helsinek), na západním pobřeží Finska sousedícím s Botnickým zálivem, jsou na podzim významným shromaždištěm jeřábů popelavých. Jejich počty dosahují maxima obvykle během posledního týdne v září, kdy tu může být až 2.700 ptáků. Jeřábi nocují na příbřežních ostrůvcích a je to nádherná podívaná, když letí za rozednění na pláně za potravou, odkud se pak za soumraku vracejí. Na podzim tudy táhnou tisíce pěvců včetně lindušky rudokrké. Dá se tu vidět i moták stepní, raroh lovecký, sovice sněžní a sovice krahujová, čečetka bělavá a dokonce hrdlička východní. Během jarní migrace vrcholící v druhé půli dubna, se tu ukazují husy, orli mořští, káně rousné, kulíci hnědí a sněhule severní (bylo tu pozorováno hejno o 7.000 ex.). V létě tu hnízdí chřástal polní, cvrčilka říční a rákosník pokřovní.
Na rarity je vhodné souostroví Vaasa. Byl tu pozorován slavík kaliopa a rákosník tlustozobý a na jaře tu během jednoho dne přetahovalo přes tisíc kání rousných. Hnízdí tu také orel mořský a rybák velkozobý.