| Oficiální název: Filipínská republika Hlavní město: Manila Rozloha: 300.076 km2 Počet obyvatel: 92 mil. (odhad v r. 2009) Oficiální jazyk: angličtina a tagolog (v zemi je 80 různých jazyků a nářečí) Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: 82,9 % římsko-katolické, 4,8% protestanti, 5% muslimové Čas: SEČ +7 Měna: filipínské peso (PHP) Víza: Občané ČR mohou cestovat na Filipíny za účelem turistiky bez víz, pokud doba jejich pobytu nepřesáhne 21 dnů. Pro vstup se vyžaduje platný cestovní pas, platný minimálně 6 měsíců nad předpokládanou dobu pobytu na Filipínách, a zpáteční letenka, event. letenka do další destinace. Bez zpáteční, event. navazující letenky, nebudou cestující do země vpuštěni. Při turistických cestách nad 3 týdny či cestách za jiným účelem je třeba požádat o vízum na Velvyslanectví Filipín v Praze. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Filipíny tvoří severovýchodní část Malajského souostroví a sestávají z celkem asi 7100 ostrovů, z nichž je kolem 4300 bezejmenných a neobydlených. Mezi největším ostrovem Luzon na severu a druhým největším Mindanao na jihu se nachází souostroví Visayas, jehož největším ostrovem je Negros. Tyto převážně hornaté ostrovy jsou často postiženy zemětřesením a sopečnými výbuchy. V okolí několika ostrovů se táhnou korálové útesy. Asi 50 % území státu pokrývají tropické deštné lesy. Oblasti na jihu souostroví mají rovníkové klima s velkým množstvím srážek během celého roku, zatímco v centrální části a na severu je spíše tropické, monzunové s nejvydatnějšími dešti v období od července do října. Každoročně se v tomto období vyskytují také tajfuny, jež často způsobují rozsáhlé škody. Teploty jsou až na horské oblasti vysoké po celý rok, nejnáročnější je ale monzunové počasí v kombinaci s vysokou vlhkostí vzduchu (www.adventura.cz).
2. Čas k návštěvě
Nejlepší období k návštěvě Filipín začíná v lednu a končí v březnu. Od dubna začínají prudce narůstat teploty a později nastupuje období dešťů, které obvykle trvá od července do prosince.
3. Doprava
Před tím, než vyrazíte na Filipíny, rozhodněte se, které lokality chcete navštívit. Sestavte si itinerář, prohlédněte možnosti nabízené fungující vnitrostátní leteckou sítí, vyberte si vhodné spoje a všechny si je v dostatečném předstihu zarezervujte. Když už jste na ostrovech, můžete navštívit téměř každou lokalitu s využitím autobusů a taxi. Jízdné si v taxi dohodněte před tím, než vyrazíte na cestu a vždy se je pokuste usmlouvat na třetinu té původní, kterou řidič požaduje. Většinu ostrovů spojují každodenní trajekty, které ale z hlediska přepravy příliš bezpečné nejsou.
4. Ubytování a stravování
Ve většině měst naleznete širokou škálu ubytovacích možností, v některých národních parcích jsou k dispozici noclehárny. Stejně bohaté jsou možnosti stravovací, včetně snad nejlevnějšího piva na světě s názvem San Mig.
5. Bezpečnost a zdraví
Doporučeno je očkování proti žloutence, tyfu a žluté zimnici, stejně jako prevence proti malárii. Většina Filipínců je výjimečně přátelská, ale pozor na některé fanatické náboženské skupiny. Od začátku 90. let minulého století je stále ještě nebezpečné cestovat do některých částí souostroví (např. severní Luzon a jižní Mindanao), kde funguje komunistická tzv. Nová lidová armáda.
6. Ptačí druhy
Téměř polovina stálých filipínských druhů náleží k endemitům. Tento ostrovní stát má 185 unikátních ptačích druhů, které jsou ale většinou velice vzácné, protože zdejší původní lesy se zachovaly jen ve fragmentech. Filipíny sice nabízejí solidní turistickou infrastrukturu, ale ptáčkař toužící vidět více než 100 endemických druhů by tu měl zůstat alespoň tři týdny a věnovat se celému souostroví. Souostroví Filipín je v rámci Asie zajímavé také tím, že ho obývá endemická čeleď brhlovcovitých (Rhabdornithidae) čítající tři druhy.
Na Filipínách bylo zaznamenáno přes 565 druhů ptáků, z nichž asi 400 je stálých. K těch zajímavějším mimo druhy endemické patří volavka žlutozobá (Egretta eulophotes), volavka šedohnědá (Ardea sumatrana), tabon filipínský (Megapodius cumingii), chřástal příčkovaný (Gallirallus torquatus), chřástal páskovaný (Gallirallus philippensis), bekasina lesní (Gallinago megala), kulík malajský (Charadrius peronii), sova zlatočerná (Tyto longimembris), lelkoun tečkovaný (Batrachostomus affinis), klecho menší (Hemiprocne comata), rorýs fialovohřbetý (Hirundapus celebensis), ledňáček ohnivý (Halcyon coromanda), pita kápová (Pitta sordida), pita červenobřichá (Pitta erythrogaster), lejskovec skořicový (Terpsiphone cinnamomea), drozd indopacifický (Turdus poliocephalus), drozd červenozobý (Turdus chrysolaus), špaček japonský (Sturnus philippensis), slavík kaliopa (Luscinia calliope), cvrčilka východní (Locustella ochotensis), budníček východní (Phylloscopus borealoides), rákosník čínský (Acrocephalus sorghophilus) a budníček izuský (Phylloscopus ijimae).
K 185. endemickým druhům patří orel opičí (Pithecophaga jefferyi), bažant rodu Polyplectron, pět druhů holubů rodu Ptilinopus, trogon, šest druhů ledňáčků, deset druhů zoborožců, dvě pity, loboš, brhlík, 18 druhů timálií, 12 druhů květozobů a pět strdimilů. Padesát osm druhů je jednoostrovních endemitů: Luzon (18), Mindanao (18), Mindoro (6), Palawan (6), Negros (3), souostroví Sulu (3), Cebu (2) a Panay (1).
Během měsíce je možné vidět přes 300 druhů, včetně 120-130 endemitů. Je nutné ale navštívit minimálně pět ostrovů (Luzon, Mindoro, Negros, Palawan a Mindanao). Při podrobnějším průzkumu sedmi ostrovů můžete počítat s 350 druhy (více než 130 endemitů).
7. Zajímavé lokality
LUZON
K druhům obývajícím tento největší a nejseverněji umístěný ostrov Filipín patří holub Merrillův (Ptilinopus merrilli), holub krvavý (Gallicolumba luzonica), papoušek korunkatý (Prioniturus montanus), papoušek zelenovlajkový (Prioniturus luconensis), kukačka rudochocholatá (Phaenicophaeus superciliosus), kukačka šupinková (Phaenicophaeus cumingi), kukačka bambusová (Centropus unirufus), výreček luzonský (Otus longicornis), ledňáček luzonský (Alcedo cyanopectus), ledňáček zlatý (Ceyx melanurus), zoborožec luzonský (Penelopides manillae), datel sazový (Mulleripicus funebris), pištec filipínský (Pachycephala albiventris), lejskovec blankytný (Hypothymis coelestis), lejskovec skořicový (Terpsiphone cinnamomea), žluva uzdičková (Oriolus albiloris), housenčík černý (Campephaga flava), housenčík ťuhýčí (Lalage melanoleuca), drozd popelavý (Zoothera cinerea), lejsek modroprsý (Cyornis herioti), šáma bělobrvá (Copsychus luzoniensis), rehek dvoubarvý (Rhyacornis bicolor), kruhoočko nížinné (Zosterops meyeni), cetie luzonská (Cettia seebohmi), krejčiřík filipínský (Orthotomus derbianus), timálie luzonská (Napothera rabori), timálie kaštanovolící (Zosterornis whiteheadi), brhlovec velký (Rhabdornis grandis), sýkora běločelá (Parus semilarvatus), květozob olivový (Prionochilus olivaceus) a květozob malý (Dicaeum pygmaeum). K dalším druhů, které nejspíše najdete na Luzonu, patří perepel žlutozobý (Turnix ocellatus), perepel Worcesterův (Turnix worcesteri), chřástal hnědopásý (Lewinia mirifica), holub Marcheův (Ptilinopus marchei), pita luzonská (Pitta kochi), žluva bambusová (Oriolus isabellae), lejsek luzonský (Rhinomyias insignis), lejsek severofilipínský (Muscicapa randi), timálie zlatokorunkatá (Sterrhoptilus dennistouni), timálie čárkovaná (Zosterornis striatus) a amada manilská (Erythrura viridifacies).
V Manile stojí za návštěvu listnáči zarostlý Americký hřbitov (American Cemetery) (otevřeno 7:00 – 17:00) nacházející se ve Fort Bonifacio, kde se dá vidět chřástal příčkovaný, špaček japonský (listopad až březen) a kruhoočko nížinné, Filipínský hřbitov (Philippine Cemetery) o necelou míli dále, kde se dá na travnatých plochách a v křovinách zastihnout perepel žlutozobý, křepelka čínská (Coturnix chinensis) a sova zlatočerná. Na obou místech se vyskytuje jestřábec východní (Botastur indicus – listopad až březen), střízlíkovec sírožlutý (Gerygone sulphurea), housenčík černohřbetý (Lalage nigra) a cistovníkovec proužkovaný (Megalurus palustris).
Rybníky a rákosiny jižně od Pagbilao, na polovině cesty mezi Lucena City a Malicboy, jsou místem výskytu bukáčka žlutonohého (Ixobrychus sinensi), bukáčka skořicového (Ixobrychus cinnamomeus), chřástala příčkovaného, chřástala páskovaného, chřástala proužkovaného (Gallirallus striatus), chřástala popelavého (Porzana cinerea), chřástala rohatého (Gallicrex cinerea), sovy zlatočerné, lelka ušatého (Lyncornis macrotis), slavíka kaliopy (listopad až březen) a cistovníkovce proužkovaného. Pozorována tu byl také kachna filipínská (Anas luzonica) a kruhoočko nížinné.
Národní park Quezon
Poničené lesy tohoto malého parku (10 km2) jsou tím nejlepším místem ostrova k pozorování holuba Merrilova, výra filipínského (Bubo philippensis), ledňáčka luzonského a skvrnitého (Actenoides lindsayi), datla sazového, drozda popelavého (Geokichla cinerea) a lejska modroprsého. Dále tu můžete zastihnout stejné druhy jako v Angatu (viz dále).
Do parku se dostanete, když pojedete k jihu z Manily na Malicboy nebo Pagvilao (zde je lepší ubytování) přes Lucerna City (3-4 hodiny cesty autobusem). Asi 400 m za hotelem Golden Showers v Malicboyi odbočte vpravo na silnici vedoucí vzhůru k parku. Ledňáček luzonský se vyskytuje na říčce vlevo odsud. Většina endemických druhů se dá vidět podél stezky Summit Trail, která vede vlevo úpatím kopce a od řeky má délku asi 3 km. Věnujte se také okolí silnice, zvláště 200 m dlouhé rovince nad stezkou Summit Trail směrem k parku a stezce vlevo od odpočívadla klesající po svahu dolů (kukačka šupinková).
Angat
Pohoří Sierra Madre se táhne v délce 500 km podél východního pobřeží Luzonu a přístupné je nejlépe z okolí Angatu ležícího severovýchodně od Manily. Jde o nejlepší lokalitu na holuba krvavého, ledňáčka zlatého, lejskovce blankytného, žluvy uzdičkové, brhlovce velkého a sýkory běločelé. Výčet dalších druhů je podobný jako v NP Quezon (viz výše).
Angat leží po silnici 60-70 km od Manily. Směřujte na Sapang Palay, Bicti a Hilltop (ujistěte se, že vás taxi nevezme k přehradě Angat). Hodně ptáků se zdržuje podél stezky Ridge Trail, která začíná za vojenskou stanicí nad vesnicí a podél stezky Reservoir Trail, která odbočuje vpravo z Ridge Trail 1 km nad vojenskou stanicí. Nutné je šlapat několik kilometrů podél Ridge Trail, než narazíte na vhodný biotop. Lejskovec blankytný byl pozorovaný v obvykle vyschlé říčce v nejnižších místech Reservoir Trail, stejně jako ledňáček skvrnitý.
Cvrčilka východní a rákosník čínský zimují v Candabském mokřadu (Candaba Swamp), 56 km severně od letiště v Manile. Tato rozsáhlá oblast rákosin, rybníků a mokřin je také místem výskytu bukáčka žlutonohého a skořicového, motáka černobílého (Circus melanoleucos – listopad až březen), chřástala příčkovaného a páskovaného, chřástala popelavého, ostnáka bažantího (Hydrophasianus chirurgus), slučice pestré (Rostratula benghalensis), bekasiny lesní (listopad až březen), ouhorlíka indomalajského (Glareola maldivarum), sovy zlatočelé, vlhy modroocasé (Merops philippinus), cvrčilky žíhané (Locustella lanceolata – listopad až březen) a cistovníkovce proužkovaného. Jeďte na sever po dálnici k odbočce na Santa Ritu, přes Ploridel a po dalších 10 km zahněte vlevo. Po 5-6 km přijedete ke dvěma mostům. Za tím druhým odbočte vpravo (před městem Candaba) a jeďte k vesnici Bahay Pare (asi 1 km jízdy). Zde odbočte vlevo k cestě končící po 3 km křižovatkou tvaru T. Zaparkujte a okolí projděte pěšky.
Podobné druhy jako v Angatu nebo NP Quezon, včetně holuba krvavého a lejska modroprsého, můžete najít v Národním parku Makiling, pohoří ležícím jižně od Manily v blízkosti Los Banos. Zde je ale nutno projít pěšky mnohem větší plochu.
Silnice spojující Manilu a Banaue prochází otevřenou krajinou roklinou Lagawe (Lagawe Gorge), kde se vyskytuje ledňáček luzonský (na kamenech v řece) a rehek dvoubarvý.
Hora Polis
Ve zbytcích dubových a borových lesů severního Luzonu se dají vidět horské druhy jako je např. holub Marcheův, papoušek korunkatý, výreček luzonský, pištec filipínský, ťuhýk tlustozobý (Lanius validirostris), rehek dvoubarvý, cetie luzonská a timálie kaštanovolící.
K hoře Polis se dá dostat z městečka Banaue (10 hodin jízdy autobusem z Manily směrem k severu), které je známé svými 2000 let starými rýžovými poli a zároveň je oblíbenou turistickou destinací. Z Banaue se jednu hodinu stoupá směrem na Bontoc do průsmyku ve výšce 2300 m n. m. Prohlédněte obě strany silnice v okolí průsmyku. Rehek dvoubarvý se také vyskytuje u řeky pod vesnicí Bay-Yo, což je první vesnice asi 6 km za vojenskou stanicí (KM 362) v průsmyku. Do průsmyku jezdí veřejná doprava, ale v Banaue se dají půjčit motorové tříkolky.
Dalton Pass je důležitým bodem na tahové cestě ptáků, což si vysoce cení místní obyvatelé, kteří tu ptáky chytají na jídlo. Mezi chycenými druhy (chytá se hlavně v noci od srpna do ledna) jsou hlášeny i takové rarity jako perepel Worcesterův, chřástal hnědopásý a amada manilská nebo kukačka Cacomantis sepulcralis či ledňáček ohnivý. Průsmyk leží na silnici severně od Manily. Perepel žlutozobý a Worcesterův, pita luzonská, žluva bambusová, lejsek luzonský, timálie zlatokorunkatá, timálie čárkovaná a amada manilská se dají zastihnout pouze na severu Luzonu, kde obývají relativně odlehlé části Filipín velice vzdálené od tradičních ornitologických oblastí. K těm patří i bývalá základna tzv. Nové lidové armády, kde byli v minulosti někteří ornitologové uneseni. Pita luzonská se vyskytuje v horských lesích pohoří Sierra Madre, které dosahuje výšky 1800 m n. m. a táhne se 500 km podél východního pobřeží Luzonu a v 300 km dlouhém pohoří centrálních Cordiller, které dosahují výšky 2930 m n. m. v oblasti Mount Pulog, což je nejvyšší hora Luzonu. Pita luzonská byla poslední dobou pozorována v pohoří Sierra Madre na těchto lokalitách: Mount Cagua (provincie Cagayan), Mount Halmut (provincie Isabela), Minuma Creek (společně s lejskovcem blankytným, provincie Isabela) a Mount Isarog (provincie Camarines Sur). V centrálních Cordillerách byla pozorována v NP Mount Pulog. Nejlepší dobou k výpravě za touto vzácnou pitou je konec dubna a začátek května, kdy je nejhlasitější. Velice vzácná žluva bambusová byla zaznamenána na polovině cesty mezi Baguio a Don Mariano Perez, asi 15 km jižně od Diffunu (provincie Quivino), v roce 1993 a v Mansoarongu, poblíž Baggao (provincie Cagayan) v roce 1994, což bylo prvně od roku 1961. Amada manilská byla pozorována v Dumalnegu, kam se dá dostat z Laoagu a pita luzonská v Adamsu, 20 km k jihu.
MINDORO
Návštěvou dvou míst ostrova je možné zastihnout šest jednoostrovních endemitů – holuba mindorského (Gallicolumba platanae), holuba císařského (Ducula mindorensis), kukačku mindorskou (Centropus steerii), výrečka mindorského (Otus mindorensis), zoborožce mindorského (Penelopides mindorensi) a květozoba mindorského (Dicaeum retrocinctum).
Siburan
Rozlohou největší zachovalý nížinný les ostrova Mindoro (50 km2) se nachází v sousedství nápravné zařízení a Siburanské věznice, která patří pod Sablayanskou věznici. Sice se jedná o pochybné místo, ale jde o jedinou známou lokalitu výskytu holuba mindorského a vidět se tu dají další ostrovní endemiti. Důležité je v předstihu získat povolení ke vstupu, o které se dá písemně požádat na adrese Leonardo Gabutero, Kalikasan Mindoro Foundation Incorporated (KMFI), 2266 Mabini Street, San Jose, Occidental Mindoro 5100. Leonardo Gabutero vaši žádost zpracuje a pošle příslušným úřadům (nápravné zařízení). Siburan leží asi 65 km severně od San Jose, což je zhruba uprostřed mindorského západního pobřeží. Správa trestnice je 5,5 km od hlavní silnice a les pak o 2,5 km dále za řekou, která není vždy vyschlá. V okolí jezera Lubao se vyskytuje kachna filipínská, papoušek modrozelený (Prioniturus platanae), papoušek modrošíjný (Tanygnathus lucionensis), potenciální nový druh výrečka a housenčík ostrovní (Coracina mindanensis).
Dva zbývající mindorští endemiti, holub císařský a výreček mindorský, jsou horskými druhy s výskytem v oblasti Mount Halcon, kam se dá dostat po silnici z Calapanu v severovýchodním Mindoru. Jeďte k jihozápadu na Magtibay, kde je možné pobývat u místního duchovního. Les je odsud vzdálen 5 hodin chůze. Za další 2 hodiny se dostanete k teritoriu výrečka. K dalším druhům zde zaznamenaným patří pištec filipínský a květozob mindorský. Holub císařský a výreček mindorský byli pozorováni také na Mount Hinundunang u Roxasu.
PALAWAN
K zajímavostem tohoto 400 km dlouhého ostrova nacházejícího se v sousedství Bornea patří bažant palawanský (Polyplectron napoleonis), papoušek modrozelený, výreček palawanský (Otus fuliginosus), salangana palawanská (Aerodramus palawanensis), zoborožec běloocasý (Antthracoceros marchei), lejskovec šedomodrý (Terpsiphone cyanescens), sýkavka palawanská (Chloropsis palawanensis), lejsek palawanský (Ficedula platenae), lejsek balabacký (Cyornis lemprieri), šáma černá (Copsychus niger), bulbulčík palawanský (Ixos palawanensis), timálie šedohlavá (Malacocincla cinereiceps), timálie alpínská (Stachyris hypogrammica), timálie žíhaná (Ptilocichla falcata), timálie palawanská (Malacopteron palawanense), sýkora palawanská (Pardaliparus amabilis) a květozob palawanský (Prionochilus plateni).
Volavka žlutozobá zimuje na bahnitých plochách za pláží Garceliano, na východním konci ranveje ostrovní vstupní brány Puerto Princesa.
Balsahan Trail
Tato stezka prochází menšími ostrůvky lesa, který je velice dobrý k zastižení výrečka palawanského, lejska palawanského, timálie palawanské a sýkory palawanské. V lesících se zdržuje řada dalších druhů, což je pro Filipíny typické.
Ideální je najmout si v Puerto Princesa džíp směřující k nápravnému zařízení v Iwahigu. Asi 17 km od Puerto Princesa projdete kontrolou a pokračujete k piknikové ploše, kde začíná stezka. Nejprve má podobu cesty, přetíná řeku a pokračuje malou roklí.
Národní park St. Paul Subterranean
Lesy uvnitř tohoto pobřežního parku obývají krom jednoho (timálie alpínská) všechny palawanské endemické druhy. Navíc se jedná o nejlepší místo k pozorování bažanta palawanského, kakadu filipínského (Cacatua haematuropygia), zoborožce běloocasého a šámy černé.
Z Puerto Princesa jeďte severozápadním směrem na Sabang (5 hodin jízdy džípem). Odtud je to 30 minut chůzí podél pláže ke správě parku. Okolí správy parku je dobré na kakadu filipínského, také na ledňáčky, lelkouna tečkovaného a timálie, zvláště podél malého potůčku na jižním okraji pozemků správy. Jinak je dobré prohlédnout stezky Ridge Trail, Mangrove Trail a Orange Trail (ta je mezi Ridge Trail a Ladder Trail – opičí lávka). Bažant palawský se vyskytuje u paty vápencových útesů a tabona filipínského naleznete u podzemní řeky, 3,5 km podél Orange Trail.
Ostrov Ursula ležící jihovýchodně od pobřeží Palawanu, je místem výskytu tabona filipínského, holuba nikobarského (Caloenas nicobarica), kulíka malajského, holuba dvoubarvého (Ducula bicolor) a výrečka jihofilipínského (Otus mantananensis). Z Brooker´s Point se jde do Rio Tuba, kde se dají najmout lodě k hodinu trvající přeplavbě na ostrov. Timálie alpínská se dá zastihnout pouze v pohoří Mantalingajan a v Borangbato na jihu Palawanu.
PANAY
Endemická timálie bělolící (Stachyris latistriata) byla pozorována na horním toku řeky Aklan, zoborožec žlutobradý (Aceros waldeni), zoborožec rýhozobý (Penelopides panini) a lejsek guimarský (Rhynomyias albigularis) se vyskytují v Hamtang Forest, do kterého se dá dostat z Iloilo přes Bugasong a Nawili (zde se dá zajistit průvodce).
NEGROS
K devíti specialitám tohoto ostrova patří holub negroský (Gallicolumba keayi), holub canlaonský (Ptilinopus arcanus – ve volné přírodě nikdy nebyl pozorován), zoborožec rýhozobý a žlutobradý, pištec bělořitý (Pachycephala homeyeri), housenčík bělokřídlý (Coracina ostenta), lejsek guimarský, timálie zlatočelá (Stachyris speciosa) a timálie ostrovní (Stachyris nigrorum).
Národní park Mount Canlaon
Zbylé lesy tohoto horského parku jsou tou nejlepší oblastí na holuba negroského, zoborožce rýhozobého, pištce bělořitého, housenčíka bělokřídlého a timálii zlatočelou.
Klidné, chátrající turistické středisko v Mambucalu leží asi hodinu jízdy po silnici z Bacolodu, severní vstupní brány ostrova. Poohlédněte se zde po keřích a stromech po ledňáčku skvrnitém a květozobu filipínském (Dicaeum australe). Les začíná asi hodinu chůze do kopce a i přes svoji poničenost je v dolních partiích domovem většiny místních specialit. Holub negroský se vyskytuje výše v oblasti Guintubdanu, jihozápadně od národního parku.
Zoborožec rýhozobý a timálie zlatočelá byli zaznamenáni v lesnatém údolí známém jako Casa Roro, na úpatí Mount Talinis v blízkosti Dumaguete, což je jižní vstupní brána ostrova ležící 7-8 hodin jízdy autobusem z Bacolodu. Z Dumaguete se jede několik kilometrů do vnitrozemí na Valencii a Terejos (stromy kolem bazénů zde lákají květozoby a strdimily), pak se pokračuje 4 km cestou přes obytnou čtvrť až ke stezce označené „Casa Roro“ vedoucí k vodopádu. Jediným známým místem výskytu timálie ostrovní je Mount Talinis, kam se dá dostat jen s povolením od Philippine National Oil Corporation (PNOC). Zmíněné povolení vyřizujete sami prostřednictvím DENR (Department of Environment and Natural Resources). Jejich úřad naleznete v Dumaguete. Vyzvedněte si zde tištěný formulář (žádejte povolení ke vstupu) podepsaný vedoucím úřadu DENR a zaneste ho na bezpečnostní oddělení PNOC. Povolení ke vstupu na horskou stezku zde bývá bez problémů uděleno. Vyskytuje se zde také holub lesklohlavý (Ducula poliocephala), rorýs ostnitoocasý (Mearnsia picina) a housenčík bělokřídlý. Jediným, ale ne příliš spolehlivým místem, kde se dá pozorovat zoborožec žlutobradý, je jezero Balinsasayao, 25 km západně od Dumaguete. Zaznamenán tu byl také ledňáček skvrnitý, pita červenobřichá, pištec bělořitý a housenčík bělokřídlý.
Lejsek guimarský byl pozorován v Ban-Banu, malé vesničce ležící směrem do vnitrozemí od Ayungonu, který leží 2 hodiny jízdy autobusem severně od Dumaguete. Prohlédněte okolí hlavní silnice nad vesnicí, kde pravděpodobně uvidíte také sokolíka filipínského (Microhierax erythrogenys), papouška modrozeleného (Prioniturus discurus), lejskovce rezavošedého (Terpsiphone rufocinerea), žluvu filipínskou (Oriolus steerii), housenčíka bělokřídlého, timálii zlatočelou, brhlovce pruhovaného (Rhabdornis mystacalis), brhlovce proužkoprsého (Rhabdornis inornatus) a květozoba malého.
CEBU
Malý ostrůvek, jehož pokryv původními lesy činí pouhých 0,3% plochy, může sloužit pro představu, jak budou celé Filipíny vypadat během několika desetiletí. Birdeři si budou nejprve muset přečíst příručku „Kde hledat na Filipínách stromy“ než začnou uvažovat o pozorování ptáků. Dva zdejší endemické druhy, šáma cebuská (Copsychus cebuensis) a květozob čtyřbarvý (Dicaeum quadricolor), přežívají někde v Talsarian Forest u Tabunanu, stejně jako lorikul filipínský (Loriculus philippensis), rorýs ostnitoocasý, rorýs fialovohřbetý, ledňáček Winchellův (Todiramphus winchelli), pištec bělořitý, kruhoočko šedoboké (Zosterops everetti) a sýkora filipínská (Periparus elegans). Šáma cebuská se vyskytuje také v Casili Consolacion u letiště. Birdeři mohou podpořit úsilí Philippine Wetland and Wildlife Conservation Foundation (PWCF) o ochranu ptáků ostrova Cebu tím, že si v předstihu vyřídí formality své návštěvy na adrese Perla Magsalay, PWCF, c/o Cebu Zoo, Capitol Hills, Cebu City 6000 (tel: 210604). Tato paní vám pomůže lokalizovat zajímavé druhy ptáků a ocení vaše peněžní dary nadaci.
Nejlepším místem na Filipínách k pozorování zimujících bahňáků je ostrov Olango, ležící nedaleko Cebu. Zastihnout zde můžete kolihu východní (Numenius madagascariensis), vodouše říčního (Tringa brevipes), slukovce asijského (Limnodromus semipalmatus) a jespáka velkého (Calidris tenuirostris). Na ostrov se dostanete pravidelnými lodními linkami, které odplouvají několik km severně od letiště; plavba trvá 20 minut. Ptáci jsou za odlivu rozptýleni na velkých plochách, ale za přílivu se shromažďují v blízkosti ostrova Coconut u jihovýchodního pobřeží. Kolem jižního pobřeží se zdržuje také volavka žlutozobá.
BOHOL
Na tomto ostrově nežijí vlastní endemické druhy, ale jedná se o nejlepší místo k pozorování zoborožce samarského (Penelopides samarensis) a krejčiříka samarského (Orthotomus samarensis).
Národní park Rajah Sikatuna
Většina zbývajících lesů dvoujkřídláčovitých (Dipterocarpus) na ostrově Bohol leží uvnitř tohoto parku (90 km2). Jedná se o nejlepší místo k zastižení zoborožce samarského. K dalším zajímavostem patří kukačka škrabošková (Centropus melanops), lelkoun filipínský (Batrachostomus septimus), pita azurovoprsá (Pitta steerii), loboš filipínský (Eurylaimus steerii) a timálie filipínská (Ptilocichla mindanensis).
Vydejte se k Logarita Forest Station u Bilaru, městu ležícímu na silnici spojující Carmen a Tagbilaran. Stanice leží hodinu jízdy autobusem východně od Tagbilaranu. Věnujte se několika stezkám v okolí a mýtině u skautského tábora (noční druhy ptáků).
SIQUIJOR
Jedinečným, i když běžným a široce rozšířeným, druhem tohoto ostrova je bulbulčík skvrnitoprsý (Ixos siquijorensis). Skvělou lokalitou na bulbulčíka je Lilo-an. Vyskytuje se tu také kakadu filipínský a ledňáček Winchellův. Ovšem nejlepším místem je les v Bandila-an, kde se z dalších druhá dá vidět pita kápová, pištec žlutobřichý (Pachycephala philippinensis), špaček holohlavý (Sarcops calvus) a kruhoočko šedoboké.
MINDANAO
K jedinečným druhům tohoto druhého největšího a nejjižnějšího ostrova filipínského souostroví patří orel opičí, sluka filipínská (Scolopax bukidnonensis), papoušek tmavý (Prioniturus waterstradti), lori vlnkovaný (Trichoglossus johnstoniae), výreček mindanajský (Otus mirus), výr filipínský, salanga filipínská (Collocalia whiteheadi), ledňáček mindanajský (Alcedo argentata), ledňáček modrotemenný (Actenoides hombroni), zoborožec mindanajský (Penelopides affinis), zoborožec žlutobradý, pávík skořicový (Rhipidura nigrocinnamomea), lejskovec chocholkatý (Hypothymis helenae), housenčík mindanajský (Coracina mcgregori), sýkavka žlutohrdlá (Chloropsis flavipennis), špaček ozdobný (Basilornis mirandus), lejsek mindanaoský (Rhinomyias goodfellowi), lejsek hvízdavý (Ficedula basilanica), bulbulčík zamboangský (Hypsipetes rufigularis), bulbulčík filipínský (Hypsipetes everetti), kruhoočko mindanajské (Lophozosterops goodfellowi), kruhoočko skořicové (Hypocryptadius cinnamomeus), krejčiřík mindanaoský (Orthotomus heterolaemus), krejčiřík černohlavý (Orthotomus nigriceps), krejčiřík bělouchý (Orthotomus cinereiceps), timálie bagobo (Leonardina woodi), timálie křovištní (Dasycrotapha plateni), timálie jihofilipínská (Stachyris capitalis), timálie malinká (Micromacronus leytensis), amada červenouchá (Erythrura coloria), květozob vousatý (Dicaeum proprium), květozob mindanajský (Dicaeum nigrilore), strdimil šedokápý (Aethopyga primigenia) a strdimil aposký (Aethopyga boltoni).
Národní park Mount Katanglad
Hory na severu ostrova Mindanao se zvedají téměř do třítisícimetrové výšky a nacházejí se na nich zbytky horských lesů, v nichž se vyskytuje řada velice vzácných druhů. Většina z těchto horských druhů se zdržuje na Mount Katanglad. Jedná se o nejlepší lokalitu k pozorování orla opičího a dá se tu vidět pravděpodobně nový druh sluky, která byla objevena v únoru 1993. K dalším druhům, které tu můžete zastihnout patří pávík skořicový, kruhoočko mindanajské a amada červenouchá.
Do parku se dá dostat tak, že z Cagayan de Oro zamíříte na Dalwangan. Vlevo, těsně před velkým ukazatelem s nápisem „Save the Eagle“ žije v domku Constancio Maghanoy. Ten vám zajistí průvodce, který vás doprovodí do míst s výskytem sluky a dále k nejlepším lokalitám na orla opičího. V roce 1993 žilo ve volné přírodě pouze 22 orlů opičích (plus dalších 13 v zajetí). NP Mount Katanglad je jedním z mála míst, kde se dá tento nádherný dravec pozorovat bez všech omezení. Hnízda orlů jsou bedlivě monitorována. V případě, že je na některém mládě, rodiče jsou právě na lovu lemurů a mladých opic a několikrát denně přilétají s potravou. Dospělí ptáci jsou mimo hnízdiště k vidění velice zřídka, protože se zdržují pod korunami stromů. Další druhy můžete vidět v okolí stezky naproti ubytovny, v křovinách (cetie filipínská – Bradypterus caudatus), kolem farem (cistovníkovec dlouhoocasý – Megalurus timoriensis), na kávovníkových plantážích (noční druhy), na stezce Main Trail a kratší Stream Trail.
Mangagoy
Vytěžené ostrůvky lesa od úrovně moře po 1200 m n. m. ve východní části ostrova Mindanao jsou místem výskytu řady místních endemitů a navíc jde o spolehlivou oblast k pozorování kachny filipínské, sokolíka filipínského, ledňáčka mindanajského, zoborožce mindanajského, lejskovce chocholkatého, bulbulčíka filipínského, krejčiříka černohlavého a strdimila naholícího (Arachnothera clarae).
Zdejší lesy vlastní Paper Industry Corporation og the Philippines (PICOP) a o povolení ke vstupu je lepší zažádat v předstihu písemnou formou na adrese PICOP, Country Inn, Tabon, Bislig, Surigae del Sur, Mindanao (tel/fax: 633 5949). Získat povolení a vyřídit si možnost přepravy můžete u Paper Country Inn i po příjezdu, což může být problém zejména o víkendech. Mangagoy ležící několik km od Bisligu, je dostupný po silnici z Davao (5 hodin jízdy autobusem). Ptáci se nejlépe pozorují podél silnic, zvláště u silnice č. 5, kolem KM 26 (ledňáček Winchellův), KM28 (lejskovec blankytný, lejskovec skořicový), KM 38 až 40 (ledňáček mindanajský) a KM 56 (orel opičí, vzácně), v okolí silnice č. 11 (kachna filipínská, sova zlatočerná, krejčiřík černohlavý – v křovinách u vápencových útesů) a v kopcích Bay View Hills, kde se nachází krátká stezka, malé jezero a několik jezírek (ledňáček mindanajský, brhlovec proužkoprsý, linduška sibiřská – Anthus gustavi).
Sitio Siete
Mechem zarostlé porosty u jezera Sebu v jižním cípu ostrova Mindanao jsou nejlepší oblastí k pozorování holuba ametystového (Phapitreron amethystinus), hrdličky černouché (Zenaida auriculata), ledňáčka modrotemenného, krejčiříka bělouchého a timálie bagobo. Další druhy jsou tu stejné jako v Mangagoy (viz výše).
Do Sitio Siete se dá dostat z General Santos City. Odtud zamiřte k jezeru Sebu přes Koronadel a Surallah. Poté jděte pěšky nebo si půjčte motocykl do 15 km vzdálené vesnice Sitio Siete, u které začínají stezky směřující do výše položeného lesa.
Vzácná salanga filipínská byla zaznamenána u jezera Vernado na Mount Apo, kam směřují silnice z Davao přes Kidapawan, Digos a Ilomavis k jezeru Agco. Odtud je to 3 hodiny chůze vzhůru k Marbel River Campsite a dalších 5 hodin chůze k jezeru, které leží v nadmořské výšce 2210 m. Důležité je získat v předstihu povolení ke vstupu v kanceláři CEMRO a cestou informace o posledních aktivitách NPS a turistickém středisku v Kidapawanu. Průvodce se dá domluvit (doporučuje se) u jezera Agco. K dalším druhům viděným na Mount Apo patří orel opičí, holub ametystový, papoušek tmavý, lori vlnkovaný, výreček mindanajský, výr filipínský, pávík skořicový, ťuhýk tlustozobý, špaček ozdobný, lejsek mindanaoský, lejsek hvízdavý, lejsek mindanajský (Ficedula crypta), timálie bagobo, brhlovec proužkoprsý, amada červenouchá, květozob vousatý, květozob mindanajský, strdimil šedokápý, strdimil aposký a bulbul bělolící (Pycnonotus leucogenys).
Bulbulčík zamboangský se vyskytuje v okolí Zamboanga na jihozápadním cípu ostrova Mindanao. Než se pokusíte o jeho pozorování, navštivte místní lesní správu a zeptejte se na směr k ploše, kde probíhá zalesňovací projekt („Watershed Reforestation Project“). Cestou projdete dvě vesnice a po několika kilometrech přijdete ke skupině chatek, kolem kterých byl bulbulčík viděn.
OSTROVY SULU
Tyto ostrovy, které leží v jihozápadním cípu filipínského souostroví, jsou domovem tří endemických druhů – holuba tawitawského (Gallicolumba menagei), papouška suluského (Prioniturus verticalis) a zoborožce sulského (Anthracoceros montani). Vstupním branou je Bongao, odkud se dá na lodi dostat do Balimbingu na Tawi-Tawi, hlavním ostrově. Tři endemické druhy se spolu s ledňáčkem Winchellovým vyskytují v Balimbingu, zatímco salanga Collocalia marginata a lejskovec blankytný byli zaznamenáni na Barangay Buan, tabon filipínský a cvrčilka tajgová (Locustella fasciolata, listopad až březen) na Bangao Peak a hrdlička černouchá spolu s ledňáčkem Winchellovým a zoborožcem sulským v Balobok Forest u jezera Lakit-Lakit.