Následující poznámky a obrazové tabule týkající se určování volavky červené pocházejí z publikace Harris A., Tucker L. & Vinicombe K., 1993: The Macmillan Field Guide to Bird Identification. The Macmillan Press. London.
Kde a kdy
Volavka červená (Ardea purpurea) je tažný druh, který zimuje v subsaharské střední Africe. Naši ptáci táhnou přes jižní Francii a Itálii do povodí Niger a na pobřeží Guinejského zálivu. Na hnízdiště se vracejí od začátku dubna, odlétají v srpnu až září (Šťastný et al., 2006).
Prostředí a chování
Vázanější na rákosiny než volavka popelavá (Ardea cinerea). Žije skrytě, obtížně ji lze spatřit, když nehybně stojí na kraji rákosí. Na rozdíl od volavky popelavé často sedne na vrcholky rákosu nebo stromů a keřů uprostřed rákosin.
Velikost a stavba těla
Menší, štíhlejší a s užšími křídly než volavka popelavá; v porovnání s ní vypadá hubeně a elegantně. Dlouhý, dýkovitý oranžovožlutý zobák působí jako prodloužení hlavy, krk je dlouhý a hadovitý. Za letu je nejnápadnějším znakem hluboce prohnutý krk, který je patrný dokonce i zezadu při jejím odletu. Nohy oranžovožluté, velké a nápadné, výrazně přesahující ocas. Při mávnutí křídel směrem dolů se jí pohybuje tělo.
Hlas
Vyšší, tišší a drsnější než u volavky popelavé.
Opeření
Dospělá V klidu vypadá svrchu tmavě nachově šedá. Výraznými znaky, na jejichž základě by měla jít hned určit, jsou převážně kaštanově zbarvená hlava a krk a dlouhý černý proužek na krku. Všimněte si také kaštanové skvrny v ohbí křídla, tmavé nachově kaštanové spodiny těla a kaštanových stehen. V letu kontrastují nachově hnědé křídelní krovky mnohem méně s černými letkami než u volavky popelavé. Zdálky tak působí více jednobarevně. Kaštanově zbarvený krk bývá nápadný, ale černé krční proužky mohou být překvapivě nevýrazné. K užitečným znakům viditelným odspoda patří béžové skvrny u loketního kloubu a rudohnědá pole na spodních křídelních krovkách.
Mladá Snadno se pozná i s určením stáří podle světlé pískově hnědé svrchní strany těla, absence nápadných proužků na krku a převážně hnědavého temene. V letu se dá splést s bukačem velkým (Botaurs stellaris): ten má ale skvrnité opeření, silný krk (bez prohnutí) a celkově vypadá jako sova.
Šat prvního léta Díky pokračujícímu částečnému postjuvenilnímu pelichání (tělo a některé křídelní krovky) se v průběhu listopadu až dubna ptáci více podobají dospělým, ale pruhy na krku nejsou ještě tak dobře vyvinuté, jsou hnědší a méně výrazné.
Dvouletí a starší Pohlavní dospělosti dosahuje ve stáří 3-5 let. Starší immaturní ptáci jsou podobní dospělým, ale velké křídelní krovky mohou mít hnědý odstín a nemají tak vyvinutá prodloužená pera na hlavě.
Melanistické volavky popelavé
Tmavé, melanistické volavky popelavé (občas pozorované) mohou být celkově bez obtíží určeny, pokud věnujete pozornost odlišnostem ve stavbě těla popsaným výše.
Obrazová příloha
Literatura
Šťastný, K., Bejček, V. & Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum. Praha.
Harris A., Tucker L. & Vinicombe K., 1993: The Macmillan Field Guide to Bird Identification. The Macmillan Press.
London.
