(překlad z knihy Good Birders Don’t Wear White: 50 Tips From North America’s Top Birders)
Každý ornitolog nosí na krku pověšený dalekohled. Ti, kteří to myslí vážně, sebou mají i stativový dalekohled s nohama stativu obvykle roztaženýma, když ho nosí přehozený přes rameno. Silné zvětšení stativáku je velice užitečné při prohlížení břehů rybníků, rozlehlých bahnitých ploch nebo pláží.
Birding může mít podobu soutěže a mnozí birdeři se rádi pyšní tím, že mají více ptačích druhů, než ostatní v jejich okolí – ať už se to týká jejich life listu, year listu, trip listu nebo seznamu druhů určité lokality. Na takové vychloubání máte právo, pokud jste měli štěstí na nějakou raritu, kterou ostatní neviděli.
Při mnohých terénních exkurzích pořádaných pro začátečníky – ať už jsou to pouhé výpravy do okolí bydliště nebo zahraniční expedice – sebou může mít váš průvodce jediný stativový dalekohled a proto je důležité se naučit, jak s ním pracovat a také jak si ho vzájemně půjčovat. Nejdříve ze všeho si zkuste zapamatovat, do kterého konce se máte dívat. Dalekohled má jeden úzký a jeden široký konec. Jestli chcete vidět, jak to vypadá, když nějakého ptáka vidíte prostým okem až kdesi ve vedlejším státě, tak se mrkněte do širšího konce.
Většina průvodců je z nálezu vzácného druhu pěkně rozčilená a skutečně se snaží, aby ho viděl každý ve skupině. Jestliže při pohledu do stativáku uvidíte prázdnou suchou větev nebo kus bahna bez jakéhokoli opeřence, tak řekněte: „Paráda, něco takového jsem chtěl vždycky vidět.“ Určitě tím svého průvodce nezklamete.
Existuje několik jednoduchých pravidel, které vám zajistí, aby se opravdu vzácný druh objevil pouze ve vašem seznamu a nikoli v seznamu někoho dalšího.
1. Jestli jste vyšší, než ostatní ve skupině, tak se postarejte o to, aby stativák zůstal fixovaný ve své nejvyšší poloze, která je pro vás nejpohodlnější. Ostatní ať si klidně balancují na špičkách nohou nebo poskakují nahoru a dolů ve snaze zachytit aspoň letmým pohledem vzácného ptáka.
2. Položte ukazováček na ostřící šroub. Když si ptáka pořádně prohlédnete, otočte jím po nebo proti směru hodinových ručiček do jeho krajní polohy tak, aby další nedočkavý pozorovatel po vás viděl už jen rozmazanou mlhu.
3. Snažte se při pozorování získat co nejvíce času. Popisujte přitom ostatním všechny určovací znaky, které vidíte a vtipně komentujte jedinečné chování pozorovaného druhu. Nezapomeňte zmínit všechna místa, která jste navštívili a kde vám tento nádherný pták uniknul. Přitom hojně blahořečte vedoucímu vaší skupiny. Během drahocenných minut, které takto získáte, nejspíš pták odlétne dříve, než ho zbytek skupiny alespoň krátce zahlédne.
4. Jestliže pták skutečně odlétnul, tak to nikomu nesmíte říct. Určitě by to zklamalo toho, který právě hledí do stativáku.
5. Jestli je pozorovaný jedinec stále ještě na místě v okamžiku, kdy se rozhodnete dát šanci dalšímu tlačícímu se kolegovi, aby se mrknul do dalekohledu, nezapomeňte jemně kopnout do některé ze stativových noh. Změna směru stativáku třeba jen o několik stupňů poskytne dalšímu adeptovi nádherný pohled na nějaký běžný druh nebo pestrou plechovku od piva.
6. Udržujte všechny v přímém zástupu za vámi. Tím zajistíte to, aby nikdo z nich nezahlédl pozorovaného jedince třeba jen na moment svým binokulárem. Když stativák opouštíte, tak od něj nikdy neustupujte bokem. Rychle couvněte dozadu a budete mít šanci spustit krásný domino efekt padajících a klejících postav, což jistě způsobí odlet vzácného druhu neznámo kam.
7. Blahopřejte si k nádhernému přírůstku do vašeho seznamu a vyjádřete upřímné přání, aby zbytek vaší skupiny měl v budoucnu příležitost někde jinde tuto raritu pozorovat tak nádherně jako vy v tento významný den.
Teď vážně. Dobrý vedoucí vždy nastaví výšku stativového dalekohledu podle nejmenšího ze skupiny a na běžných druzích nejprve naučí ostatní, jak ho používat. Vaše lepší oko by mělo hledět do okuláru ze vzdálenosti asi dvou cm – tak najdete snadno světlý kruh obrazu. Každý si asi bude muset nastavit ostřící šroub podle sebe. Vedoucí by měl u stativáku skupinu zformovat do linie směřující v pravém úhlu od osy dalekohledu. Každému pak dá pět sekund na to, aby se přes dalekohled podíval. Poté, co měl každý šanci vzácný druh vidět, může u každého dobu pozorování mírně prodloužit v případě, že jedinec stále zůstává na místě. Jestli je pozorovaný pták v pohybu – po souši nebo po vodní hladině – tak by měl vedoucí stát u dalekohledu a vždy jej pro každého přenastavit nebo ho plynule otáčet po dobu, kdy se pták pohybuje. Každý, kdo kopne do nohy tripodu, by měl jít na konec řady. Příjemné pozorování!
PETER ALDEN z Concordu v Massachusetts má za sebou už více než tři sta skupin přírodovědců a ornitologů, které vedl do stovky zemí světa. Jde o hlavního autora edice regionálních průvodců vydávaných National Audubon Society. Koordinoval první v historii státem sponzorovanou a celonárodní kampaň zaměřenou na biodiverzitu. Také je prezidentem Nuttall Ornitohogical Club.
Peter Alden. Zdroj: http://brilliantaldenfilm.com/
