(překlad z knihy Tales of a Low-Rent Birder)
Mladá káně páskovaná, šedavý stín pohybující se bez hlesu světem barev mokrého popela, vylétla k okraji pole. Pak usedla dost nízko pod korunami stromů, níž než by to udělala káně rudoocasá. I kdyby nebyly patrné detaily jejího opeření, volba posedu by prozradila nedostatek jejích zkušeností. Dospělý pták by si vybral místo lépe chráněné před deštěm.
Kdyby zůstala v klidu, nic by neprozrazovalo, že se nejedná jen o holou větev vystupující proti pozadí lesa. A tato káně byla velice nenápadná, protože byla hladová. Její oči bystře sledovaly okolí a občas pohnula hlavou, když zkoumala v listí pod sebou každý nadějně vyhlížející pohyb.
Jednalo se ptáka na tahu letícího z Nové Anglie, jediného ze tří sourozenců, který přežil. Přiletěla před třemi dny, těsně před tím, než ji tu zastavilo špatné počasí. Už dva dny se pokouší bez úspěchu lovit. Dvě noci se snaží najít místo k nocování, které by ji chránilo před deštěm a ledovou mlhou, ale nedaří se jí to. Je to mladý pták.
Uběhl už týden od té doby, kdy se káně dosyta nažrala. Vše, co mezitím dokázala ulovit, byly dvě chladem ochromené žáby vyrušené z hibernace proudy vody, které přinesla bouřka, a jeden chladem ztuhlý hraboš. To bylo mizerné skóre. Včera se zoufalá hladem pokusila nakrmit na skunkovi sraženém na kraji silnice, ale zahnaly ji projíždějící auta. Když jeden zvědavý řidič zastavil, aby si ji prohlédl, odlétla ještě ne tak hladová, aby bránila před oním hrozivým protivníkem kořist, kterou sama neulovila.
Prozatím.
Odpoledne pak našla tohle pole a hladovýma očima sledovala hejno vlhovců, které svým příletem zvedla a kteří se po chvíli zase vrátili. Ještě později viděla samce jestřába, který vyrazil z okraje porostu a rychlým a nízkým letem se k hejnu blížil. Ptáci ho však pustili jen do vzdálenosti čtyřiceti stop, než uletěli. Stále hladová zde zůstala až do soumraku a teď se sem znovu vrátila.
Hejno vlhovců se objevilo deset minut poté, co káně páskovaná usedla na svoje místo.
Vpravo od místa, kde čekala, se pod ochranou stromů tlačilo třicet krav. Z jejich těl stoupala v chladném bezvětří pára. Mezi kání a stádem krav se rozprostíralo asi šedesát yardů nízkého strniště a na ně navazovala terénní deprese, příliš mokrá k osetí, zarostlá zlatobýlem a klejichou. Deset stop za touto zaplevelenou plochou byl bližší okraj hejna.
Klíčem ke všemu byl právě ten porost vysokých bylin. Mohl by krýt její postup téměř až k hejnu. Káně páskované nejsou vůbec rychlí letci. Žádná z nich nemůže doufat v to, že se dostane přes sedmdesát yardů otevřeného prostoru a uloví něco tak rychlého a hbitého jako je vlhovec. Jedinou možností bylo krýt se. Hejno vlhovců bylo ale neklidné. Možná měli ještě v paměti včerejší útok jestřába. Možná si jednoduše uvědomili strategickou nevýhodu svého postavení. Není pochyb o tom, že se u vás smysl pro podobné věci vyvine, když na nich záleží vás život – a ptáci tvořící ono hejno mohli jít ve zkušenostech zpět po stopách svých přeživších předků, ptáků, kteří učinili evoluční krok tam, kde jiní ne.
Neklidní ptáci každých pár minut roztáhli křídla a popolétli o několik stop dál. V nepravidelných intervalech. Káně se už několikrát chystala opustit stín úkrytu a pohnula se, ale vždy si dávala pozor, aby to bylo přesně v tom okamžiku, kdy popolétlo i hejno.
Hlad, který odsunul vše ostatní na druhou kolej, ji nutil do spěchu.
Čekala.
Zkušenost, že by mohlo hejno odlétnout, nebo že by na ni mohl zaútočit jestřáb, ji činila velice opatrnou.
Čekala.
A jak čekala, prohlížela si jednotlivé ptáky v hejnu a hledala stopy zranění nebo nemoci nebo něčeho jiného, čeho by se mohly její oči chytit a držet, až celé hejno vybuchne v jednom pohybu. Jeden dospělý vlhovec neměl nohu, ale nezdálo se, že by mu to vadilo. Jeden mladší pták měl zlomeny dvě letky. Jeho pohyby byly nepatrně těžší, pomalejší. Tento pták si zřejmě uvědomoval svoji nevýhodu, držel se uvnitř hejna a vyhýbal se jeho okrajům. Káně si ho přesto hlídala, obezřetně sledovala, kde se nalézá vzhledem k ostatním ptákům v hejnu a vzhledem k plevelem zarostlé ploše. Ta měla ale svá pro i proti. Sice by mohla krýt její útok – ale z většiny směrů, ze kterých by se mohla přiblížit, by ztratila svůj cíl z dohledu. Bude mít jedinou šanci. Nesmí udělat chybu. Musí to být přesné a musí to být naslepo.
Hejno popolétlo a sedlo. Popolétlo a sedlo. Krávy začaly být neklidné. Blížil se čas jejich krmení. Jedna stará kráva se pustila přes pole k bráně. Další ji následovaly. Pohybovaly se mezi kání a krmícím se hejnem vlhovců. Jejich pohyb by mohl skrýt první fázi jejího útoku.
Káně se napjala, spustila křídla a předklonila se na větvi jako běžec ve startovním bloku. První kráva přešla před krmícím se hejnem; pak druhá, třetí… Hejno vzlétlo.
Usedlo.
Seskok s posedu proběhl bez zbytečných pohybů, křídla přitisknutá k tělu. Tři stopy nad zemi je roztáhla a začala jimi mávat, každým úderem získávala na rychlosti, oči upřené k cíli. Ve výšce nohou minula zadek třetí krávy v průvodu a mihla se před nosem překvapeného telete. Během dalších osmi mávnutí křídel se dostala k zaplevelené ploše a za stálého mávání se hladce vyhoupla nad vršky její vegetace. Hejno vzdálené ještě dvacet stop ji okamžitě zaregistrovalo. Rychlost a překvapení byli jejími spojenci. Než se hejno vzpamatovalo, přiblížila se k němu na deset stop. Zatímco vzlétalo, byla u nich.
Ve spleti křídel chňapla káně po jenom ptákovi, ale naprázdno sevřela svoje pařáty. Zlámaná pera se objevila před ní. Mladá káně páskovaná vyrazila vpřed druhou nohou a křídly a ocasem se snažila zbrzdit let, aby cíl neminula. Pařáty sevřely ptáka – ale pozdě. Vlhovec se vykroutil a v sevřených pařátech zůstalo jen několik per.
Káně usedla na strniště, podívala se za odlétajícím hejnem a prohlédla si úlovek, který jí zůstal mezi sevřenými pařáty. Vrátila se na svůj posed, hřbetem otočená k poli. Ozval se výkřik, kterým sdělovala své zklamání okolnímu světu.
A okolní svět, jak se dalo čekat, se ani nezachvěl.
Traktor vysoce naložený siláží přijel k bráně. Káně páskovaná odlétla a její křik zanikl v netrpělivém bučení krmícího se dobytku, její odlet skryl neprostupný labyrint větví lesknoucích se deštěm.
