Přelom března a dubna sebou nese tah chřástalů. Vloni se mi podařily dvě noci právě v tomto období na zamokřených polích u Blučiny. S rukama v klínu nevydržel ani Vilda Vyhnálek a Vlasťa Sajfrt a už 21.3. natáhli na chřástaly kousek od Nesytu. Výsledek stál za to, do tří sítí chytili 10 chřástalů vodních a 4 chřástaly kropenaté. Po jejich vzoru jsem vyjel ven 22.3. Pole u Blučiny bylo tentokrát téměř suché. Stavbu čtverce ze sítí mi ale znemožnil silný vítr. Zůstal jsem na lokalitě do šera, slyšel několik bekasin, ale vítr nepolevoval. Se skřípěním zubů jsem se vrátil do Brna. Pečlivě jsem pak sledoval předpověď počasí připraven hned vyjet, pokud to podmínky dovolí. Mezi tím jsem se věnoval šoupálkům dlouhoprstým severně od Brna. Ti šli chytat i za silnějšího větru. V lesních porostech to přece jen tak nevadí.
Po nádherném víkendu se stále ještě silným větrem, přichází neděle. Podle předpovědi má s večerem vítr zvadnout. Pod jasnou oblohou to ale žádná legrace nebude, protože teplota má pod rozzářenými hvězdami klesnout k nule. Poslední dvě noci jsem sice moc spánku nedal, ale tuto příležitost si nesmím nechat ujít.
Pole u Blučiny je ještě sušší než minule. Ze suché vegetace vzlétají lindušky luční, bude jich tak 30. Obhlížím terén a jdu stavět čtverec. Vítr je pořád ještě nepříjemný a navíc ledový. S pohasínajícím denním světlem ale přece jen polevuje. Předpověď nelhala. S přicházejícím šerem mám čtverec o hraně 18 m postaven. Do jeho středu umisťuji „kostku“ s nahrávkou mixu chřástalích hlasů. Je slyšet přelet několika bekasin a v dálce se jednou ozývá vodouš rudonohý. Po poli se prohánějí zajíci a kodrcavými zvuky se projevují bažanti. Někdy kolem deváté, když stojím u sítí, se v kruzích z oblohy nese zvláštní dvouslabičný hlas. Skoro bych řekl, že patří nějakému chřástalovi, ale ten hlas neznám. Vím jen, že jsem ho tu slýchal i vloni. Teplota klesá a já jsem rád, že mám nějaké staré bundy permanentně uskladněny v rakvi na střeše auta.
Prvního chřástala vodního si odnáším v jedenáct. To už panuje bezvětří. Na otevřené ploše rozlehlého pole je nevlídně studeno a části sítí dotýkajících se země jsou obaleny jinovatkou. Další nadílka ptáků mě čeká až v jednu po půlnoci. Jsou to tři chřástali kropenatí a jako bonus nečekaný návštěvník, který je v naší krajině poslední dobou vzácností – sova pálená. Všichni dostávají kroužek. Chřástaly oměřím, vyfotím a pouštím. Pálence pro její mohutnost jen měřím křídlo.
Choulím se pak v autě a chlad prostupuje všemi vrstvami oblečení. Následující hodiny se nic nechytá. Říkám si, že bude rozumnější to dnes zabalit. Ve čtyři ráno tedy smotávám šňůry, vše skládám do auta a před pátou škrábu námrazu z čelního skla Molendy a odjíždím. Doma jsem jen o několik minut dříve, než obvykle vstávám do práce. Převléci se a můžu rovnou zase vyběhnout na autobus. V práci jsem jako obvykle, jen ta probdělá noc se asi dříve či později projeví. Nevadí, za tu nezapomenutelnou zkušenost to stálo. 🙂
Nečekaným majitelem nového kroužku se stala i sova pálená (Tyto alba).
