(překlad z knihy Good Birders Don’t Wear White: 50 Tips From North America’s Top Birders)
Birding je jako dobré jídlo. První stovka nových druhů je jako předkrm, každý z nich představuje lahodné sousto připravující váš jazyk na dobroty, které budou následovat. Druhá stovka je salátem, kdy každý nový druh je čerstvý, křehký a vzrušující. Třetí stovka představuje polévku, každý nový druh je jako kousek sýra v tradiční francouzské cibulačce. Čtvrtá stovka je chlebem a každý její nový druh je krajícem, který uspokojí. Pátá stovka je zeleninovou směsí a každý nový druh je dráždivý svým vlastním způsobem. Šestá stovka představuje hlavního chod a každý nový druh, sousto po soustu, je potěšením sám o sobě. Sedmá stovka je dezertem, každý nový druh přináší naprostou rozkoš. Osmá stovka je digestiv, každý nový druh by se měl poválet po jazyku jako jemný likér nebo doušek kávy. Pak přijde realita: konec jídla.
Pro mnohého z nás se birding ve skutečnosti podobá spíše než příjemnému obědu nekonečnému spásání toho, co nám nabídne stánek rychlého občerstvení dole na ulici. Pointou uvedené metafory ale zůstává nevyhnutelná otázka co dělat, když je jídlo u konce? S tím, jak se váš život birdera vyvíjí, tak je nových druhů stále méně a dělí je stále delší časové etapy. Co potom? Když máte svůj life-list kompletní, končí tím váš život?
Někteří jednoduše svoji ptáčkařskou energii přenesou k sestavování dalších seznamů: ročních, národních, okresních, úterních. Jiní svoje birderské zaujetí rozšíří na mezinárodní scénu: Belize, Kostariku, Austrálii. Faktem ale zůstává, že mnozí z nás žijí za dveřmi, na které paní Příležitost nikdy nezaklepe, což znamená, že novozélandský kiwi, africká timálie nebo asijský drop pro nás navždy zůstanou jen velkou exotikou.
Co tedy dělat, když se sestavování vašeho bird-listu zpomalí z proudící bystřiny po líné odkapávání, kdy se sepisování ročního seznamu ptáků (year-listu) změní z potěšení v rutinu, kdy se mezinárodní birding omezí na pouhé přejíždění mezi okresy? Co bude následovat? Přesuňte svoji pozornost od birdingu k ptákům.
Spíše než se honit za tím kolik druhů můžete vidět během jednoho dne nebo pronásledovat aktuálně hlášené rarity, je lepší se zaměřit na to, vidět takové věci, které jste u dříve pozorovaných druhů nezaznamenali. Všimli jste si třeba hladkého tarsu u drozda stěhovavého, zvláštnosti, kterou má společnou se salašníky, dalšími drozdy a lesňáky? Zaznamenali jste proděravělé nozdry kondora krocanovitého, znak, který má společný s kondory, který ale chybí jestřábovitým a orlům?
Určitě jste pozorovali výra virginského a vrabce domácího, ale měli jste možnost spatřit vrabce přitisklého k rozsvícené žárovce, u které se ohříval za mrazivé zimní noci? Viděli jste třeba výra virginského skutečně lovit nebo vyvrhovat kosti a chlupy ve formě vývržku? Byli jste svědky podobných výjevů díky úmyslné snaze nebo díky náhodě? Víte vůbec, co je to tarsus a dovedete si pak představit jeho hladkou podobu? A co proděravělé nozdry? Ne vše týkající se ptáků naleznete v terénních určovacích příručkách.
Spolehlivá identifikace ptáků patřila před rokem 1934 k základním znalostem ornitologa. To se změnilo díky Rogeru Tory Petersonovi, který vylepšil určovací klíče do té míry, že umožnil lidem určovat ptáky bez toho, aniž by se o nich naučili něco více. Této možnosti využili miliony lidí. Pokud chcete brát onu dříve užitou metaforu o jídle vážně, pak birding nepřipomíná tak docela pojídání výborného pokrmu, ale spíše nacpávání se chutnými slanými tyčinkami, aniž bychom ochutnali lazáně.
Přesunutí pozornosti od birdingu k ptákům vyžaduje individuální přístup založený na rozšiřování vlastních znalostí. Řada birderů se o ptácích některé věci naučí, ale tyto útržkovité zlomky faktických informací nemůžeme stavět na roveň skutečných znalostí. Když se zaměříte na ptáky, uvědomíte si, že ptačí druhy nepředstavují jen jisté množství jedinců přivádějících na svět své potomstvo, ale vyjadřují sám život, způsob bytí, a jako takový si každý druh nese svůj osobitý příběh. Všechny tyto příběhy všech druhů se pak vzájemně splétají do podoby tkaniny představující život na Zemi.
Kolibříci nepřilétají ke květům jen tak; jsou to opylovači, kurýři sexu. Brkoslavi nepolykají ovoce jen tak; roznášejí tím semena. Ořešníci si neshromažďují piniové oříšky jen tak; zakládají tím les. Když se vaše ptáčkařské zaujetí ztrácí, zaměřte se na ptáky, které znáte a zjistěte, jak žijí a jak umírají. Birding vám umožní pochopit ptáky a takové povědomí, pokud mu dáte šanci, vás přivede ke skutečné ornitologické gramotnosti.
Jestli pro vás připisování nových druhů znamená zábavu, počkejte, až objevíte vzrušení, které vám přinese poznávání ptáků! Například výrečci plaménkoví jsou ve skutečnosti tak krásní, že proti nim vypadají ošklivě i koťátka; ale vidět výrečka neznamená to stejné jako znát ho. Abychom znali výrečka plaménkového, musíme také znát osiku, borovici těžkou, douglasku, datla rudošíjného, cvrčivce Oecanthus fultoni a můru zvanou „mlynář“ (Euxoa auxiliaris), která se vyvine z housenky označované jako „vojenská housenka“.
Právě díky podobným informacím, jakou jsou ty o výrečku plaménkovém, si vytvoříte ono povědomí o ptácích; porozumění společnému fungování housenek, stromů a datlů rudošijných ve vztahu ke způsobu života výrečka plaménkového je příkladem ornitologické gramotnosti. Podobných znalostí přinášejících uspokojení je nepřeberně. Naposledy využijme metafory o jídle. Birding je jako pytlík smažených hranolků, ale ptáci sami o sobě představují velkolepou hostinu. Teprve jejich poznání je tím pomyslným hodování u prostřené tabule.
KEVIN J. COOK se od roku 1975 živí jako spisovatel-přírodovědec. Kromě psaní vede semináře, kursy a výpravy do terénu s přírodovědným zaměřením. Jeho krédo „Ptáci nežijí sami!“ podněcuje jeho zaujetí, se kterým vnímá interakci mezi ptáky a zbytkem živého světa.
Kevin J. Cook. Zdroj: http://wildlifewindow.com/
