(překlad z knihy Good Birders Don’t Wear White: 50 Tips From North America’s Top Birders)
Cathy a já jsme měli to štěstí vyrůstat v rodinách, které měly rády přírodu a snažily se nás seznámit s jejími zázraky. Osobně jsem byl sice trochu více zaměřen na ptáky než Cathy, ale oba její rodiče se také věnovali jejich pozorování. Když si mě – malíře ptáků – tedy vzala, tak lehce vklouzla do světa birdwatchingu. Záhy jsme si uvědomili, že pro nás pozorování ptáků začíná mít novou podobu: jejich zapisování do seznamů. Oba jsme už dříve věděli, které druhy jsme viděli, ale nyní jsme je každý začal také počítat. Z bývalých pozorovatelů ptáků se tak stali birdeři.
Jako ctižádostivý umělec, který se snaží prosadit, jsem se rozhodl, že nejprve musím mít ve svém seznamu ptáků Severní Ameriky alespoň čtyři sta druhů, abych tím získal na vážnosti. Od obyčejného pozorování ptáků jsme se dostali k jejich odškrtávání v seznamech. Veškeré naše cesty byly v těch letech pečlivě naplánovány. Tento přístup nám nedal moc možností jen tak si sednout a kochat se ptáky. Jediné, co nám umožnil, bylo stále jít za svým cílem a přidávat si pozorované druhy do našich seznamů. Ptáky jsme sice odškrtávali, ale ve skutečnosti jsme je neviděli. Můj seznam začínal narůstat, ale moje umění z neustálého hledání ptáků užitek nemělo. Po několika letech jsme překonali hranici čtyř set druhů, poté pěti set, ale naše honba začala ztrácet svoje kouzlo.
Pak přišel jeden nádherný den na Spofford Ranch v Arizoně, kde jsme byli přítomni neobvyklé podívané. Přilétali a odlétali tu myriády kolibříků a jejich příbuzných a my jsme nad sebou na mohutném dubu spatřili kolibříka Calliopina. Byl to teprve druhý pták tohoto druhu, kterého jsme kdy viděli, ale ten pohled byl úžasný. Hleděli jsme na něj, jak si urovnává peří. Pak spustil křídlo, otočil hlavu a poškrábal se za uchem. Bylo to dokonalé! Cathy se tehdy rozhodla začít vést seznam druhů, které zastihla při „škrábání za uchem“.
Díky tomuto nejmenšímu severoamerickému kolibřikovi jsme si uvědomili, kolika jedinečným okamžikům v životě ptáků jsme mohli být přítomni a kolik šancí jsme v rolích birderů promarnili. Znovu se dostavila radost. Vedení jakéhokoliv seznamu může být zábavou a může plnit roli deníku pozorovaných druhů, navštívených míst a prožitých situací. Přesně to pro nás znamená náš seznam ptáků „škrábajících se za uchem“, který nás přiměl opět ptáky vnímat. I když si dále vedeme záznamy o pozorovaných ptácích, tak na otázku týkající délky našich life listů můžeme udat jen přibližný odhad. Dělejte si poznámky o chování ptáků a klidně si veďte i jejich seznamy pokud chcete, ale pokud můžete, vnímejte ptáky a věnujte se jim.
JOHN SILL je malíř, který se od roku 1970 věnuje ptákům. Jeho práce se objevily v řadě časopisů včetně Bird Watcher´s Digest, Birder´s World, Natural History a Birding. Jeho malby byly prezentovány v Birds in Art a Art of the Animal Kingdom.
John Sill. Zdroj: www.gnsi.science-art.com
