Husy se začínají hýbat přes naše území. Téměř dominantní husy běločelé, které u nás zimovaly, jsou nyní početně dorovnány nebo i převáženy husami polními. Počátek března takový bývá. Větší hejna severských hus nabízejí pravděpodobnější možnost nálezu jedinců značených límci. Během minulého týdne se mi tak podařilo odečíst jednu husu běločelou a tři polní. Z každého takového setkání mám velkou radost. Za husami jezdím poměrně pravidelně a vždy si říkám, odkud a kam asi letí, jak velký kus světa už mají v křídlech, kde jsou doma? Jejich límce, pokud se mi je podaří přečíst, mi dají na většinu mých otázek odpověď, mnohdy překvapivou.
Za severskými husami, které se u nás vyskytují za vhodných podmínek po celou zimu a ve větších počtech převážně během jarního a podzimního tahu, jezdím teprve několik let. Vlastně se dá říci, že od té doby, co jsem se k pozorování ptáků vrátil a pořídil si stativový dalekohled. Se slabým binokulárem se odečet podaří jen za výjimečně příznivých okolností. Už dříve jsem měl mlhavou představu o značení hus barevnými límci s odečítacím kódem, ale prvně jsem se s nimi v terénu setkal až 25. 11. 2006 u Dolenic na Znojemsku. Tehdy jsem měl před sebou smíšené hejno 2500 hus, ve kterém se mi podařilo najít bernešku bělolící a také dva límce – žlutý s kódem V11 u husy polní a černý s kódem ESV u husy běločelé. Pravdou je, že tehdy jsem měl radost hlavně z té bernešky.
Hledáním na internetu se mi podařilo najít stránky blessgans.de, které se značením hus zabývaly a které směřovaly k Helmutovi Kruckenbergovi. Své odečty jsem mu poslal a on mě zaregistroval na webu s názvem Tracking Marked Geese. Registrací jsem získal možnost zadávat svá pozorování přímo do evropské databáze značených hus s tím, že jsem ke každé „své“ huse zjistil celé její curriculum vitae.
Během minulých let jsem odečetl celkem 58 límců – 21 límců husy polní (19 ex.), 18 límců husy běločelé (12 ex.) a 19 límců husy velké (16 ex.). Sepsal jsem si všechna svá NEJ týkající se těchto odečtů a rád bych se s nimi podělil, protože v některých případech poskytují opravdu zajímavé údaje. Těch límců není moc, ale ne vždy jsou podmínky takové, aby se daly odečíst. Největší překážkou bývá samozřejmě velká vzdálenost, horkem se tetelící vzduch nebo hustota hejna. Odečty jsou většinou pořízeny z několikasetmetrové vzdálenosti, aby husy nebyly rušeny.
Mým nejúspěšnějším dnem se stal 5. březen 2011 na Mlýnském rybníce u Lednice. Během toho nádherného předjarního dne se mi podařilo odečíst 9 límců. Jednalo se o husy polní, které byly až na jednu označeny 9. 11. 2010 v maďarském Fertöújlaku. V zápise z deníku stoji: Přes Lednici se chci přesunout k Novomlýnským nádržím. Už cestou z Břeclavi ale vidím, že k Mlýnskému rybníku směřují hejna husí. Když pak projíždím přes hráz, tak je mi jasné, že se tu nějakou chvíli zdržím. Polovina rybníka je bez ledu. Krom stovek kachen jsou na hladině hlavně husy polní. Během pozorování se tu shromáždilo asi 5100 hus polních, 400 hus běločelých a asi 100 hus velkých. Počasí je nádherné. Na vodě tokají hoholi. Vzduch se nad ledem tetelí. To mi vadí, když objevuji první límcované husy polní. Ze všech znaků na žlutých límcích rozeznávám jen velké A. Přejíždím k Apollu. Odsud jsou husy přece jen blíž a slunce mám za zády. Postupně nacházím devět límců a nakonec je mám všechny odečtené. V hejnu hus jsou také dvě bernešky bělolící a jedna husa běločelá, která je téměř bílá. Na ledě odpočívají dva samci zrzohlávky, samec kachničky mandarinské a jedna husice liščí. Objevuje se Jarmil Goldman s rodinou. Ještě jednou kontroluji všechny límce – je to dobře. Balím to skoro po dvou hodinách krásného pozorování. Levé oko mám od stativáku vytahané, až mi bolí.
Rekordmanky ve vzdálenosti mezi místem límcování a místem odečtu. (Po kliknutí se mapa zvětší).
Nejstarším ptákem byla husa běločelá s bílým límcem a kódem 057. Když jsem ji 15. 1. 2010 zastihl v Nizozemsku, měla nejméně 18 let. Jednalo se o housera, který byl bez určení stáří límcován 22. 7. 1992 na poloostrově Tajmyr v Rusku. Jeho poslední záznam pochází z 29. 1. 2011 z Texelu v Nizozemsku. Od svého označení límcem byla pozorována šestasedmdesátkát (!), a to pouze v Německu a Nizozemsku. Na místě značení již kontrolována nebyla.
Límec, který jsem odečetl nejčastěji, byl černý s kódem CCZ a patřil huse běločelé označené 25. 7. 2008 také na poloostrově Tajmyr v Rusku. Na tomto ptákovi je patrná každoroční snaha o dodržování svého „migračního jízdního řádu“. Prvně jsem ho našel 19. 2. 2012 u Pohořelic a tehdy to bylo mé první setkání na našem území s opravdovým seveřanem límcovaným tak daleko od nás. Z jeho CV jsem zjistil také to, že jsem ho pozoroval 3 roky od posledního odečtu ze dne 24. 3. 2009 v údolí řeky Biebrza v Polsku. Následujícího roku (2013) jsem tohoto ptáka potkal 17. 1. v téměř jedenáctitisícovém hejnu opět u Pohořelic. Stará známá, říkal jsem si. To jsem ještě netušil, že ji 15. 2. 2014 uvidím zase, tentokrát u Drnholce. Podle kontrolních odečtů se u nás zdržovala do poloviny března. Byl bych moc rád, kdybych ji zase potkal.
Rád bych ještě zmínil rekordmany, co se týče vzdálenosti místa límcování a místa odečtu (viz obr). K cizincům nejvzdálenějším patří dvě husy běločelé s černými límci a kódy CCZ a FZK. První z nich jsem zmínil v předchozím odstavci. Pohořelice, kde jsem ji zastihl, jsou vzdáleny 4270 km od místa jejího značení. Druhá byla límcována ve stejný den a na stejném místě, ale kontroloval jsem ji u Dolních Dunajovic. Právě této huse patří rekordních 4288 km od místa značení na poloostrově Tajmyr. K dalším dálkovým letounům patří husa běločelá s bílým límce a kódem 057, kterou jsem zmínil výše coby nejstarší kontrolovanou, husa polní se žlutým límcem a kódem O96 límcovaná 3. 8. 2010 v Rusku na poloostrově Kanin a husa běločelá s černým límcem a kódem AC5 límcovaná 11. 5. 2013 u Kologrivu severovýchodně od Moskvy.
Z každého setkání s límcem, který dokážu přečíst, mám velkou radost. Nyní už větší, než z pozorování bernešek, které se v hejnech hus vyskytují stále častěji. Máte-li stativový dalekohled, vyzkoušejte to. Vaše data přispějí k znalostem, které o těchto zajímavých ptácích máme. Buďte ale ohleduplní. Vzhledem ke vzdálenostem, které musejí husy překonávat cestou z hnízdišť na zimoviště a zpět si zaslouží klid k odpočinku a k načerpání nových sil. Díky silně zvětšujícímu stativovému dalekohledu se k nim můžete přiblížit v podstatě na dosah a přitom zůstanete v bezpečné vzdálenosti. Vždy, když díky značení límcem zjistím, odkud konkrétní pták pochází a kde pobýval, mám opojný pocit, jako by kus té jeho svobody, dalšími pozorovateli poznané a pojmenovatelné svobody, patřil i mně.
