Když mi vloni krátce po sobě již podruhé z nevysvětlitelných příčin vypověděl službu můj dlouholetý parťák na cestách, binokulár Carl Zeiss Jena Dekarem 10×50, rozhodnul jsem se, že je čas pořídit si náhradu a staříka dát na zasloužilý odpočinek do poličky pro vysloužilce. Tipů na jeho následovníka jsem měl několik. Byl mezi nimi i jeden dlouholetý favorit…
Se stařičkým Dekaremem jsem měl potíže už několikrát v minulosti. Hned po jeho koupi jsem s ním v neopatrnosti ťuknul, což mělo za následek posunutí vnitřních hranolů, které nebyly příliš dobře fixovány. Následovala oprava, později ještě jedna a pak dlouhá léta spokojeného používání. Týdny, kdy jsem měl dalekohled na opravě, jsem si vždy připadal jako bez očí. Před šesti lety mi opět stařík spadnul v Norsku na asfalt silnice. Od té doby se stal náladový, občas nešel zcela doostřit, ale já se ho nechtěl vzdát. Opravil mi ho jistý pan Polanský z Jaroměře. Za necelé dva roky mu ale znovu bez zjevných příčin přestala fungovat dioptrická korekce. Tou dobou už měla Pepe vynikající Eschenbach Farlux Selector/D 8×42 a tak jsem s koupí nového dalekohledu nemusel spěchat a půjčoval jsem si „kukohled“ její.
Zvyklý jsem byl na 10-ti násobné zvětšení a i když jsem shledal, že „osmička“ může být v terénu zcela dostatečná, rozhodl jsem se hledat opět „desítku“. Zvyk je železná košile a protože se pohybuji kolem rybníků a někdy (ale výjimečně) se mi nechce nosit stativák, tak mi větší zvětšení připadalo vhodnější. Navíc „osmičku“ si můžu kdykoli půjčit od manželky. Stejně tak jsem měl představu o průměru objektivu. Namísto moderního a oblíbeného průměru 42 mm jsem chtěl opět sáhnout po mírně archaickém průměru 50 mm. Chtě nechtě musí být z logiky věci a díky fyzikálním zákonům dalekohled s větším průměrem objektivu světelnější. Dalším mým požadavkem byla lineární konstrukce dalekohledu bez užití porro hranolů. Ověřil jsem si, že je dalekohled této konstrukce kompaktnější a dobře se nosí. Cílem měl být tedy lineární dalekohled s parametry 10×50 a pokud se zaměříte na ověřené značky za rozumnou cenu, pak se vám možnost výběru zúží na několik málo kvalitních modelů.
Pro mě to nakonec byly jen modely dva: Vortex Razor 10×50 a Meopta Meostar B1 10×50. U Vortexu jsem měl ověřeno, že se jedná o kvalitní optiku a byla mi velice sympatická konstrukce dvou oddělených tubusů známá u moderních binokulárů firmy Swarovski. Na druhou stranu šlo o výrobek zámořský, který jsem na našem trhu nenašel a tudíž by jeho cena zbytněla zaplacením daní a cla. Meopta je naopak firma domácí, v případě nutnosti by se snadno dala uplatnit záruka a navíc se jednalo o dalekohled, který jsem si osobně před několika lety vyzkoušel a byl jsem z něho nadšený.
Dva favorité: Vortex Razor 10×50 a Meopta Meostar B1 10×50.
Vadou na kráse Meopty byla poněkud vyšší cena. Dost dobře nechápu politiku Meopty, ale některé internetové obchody (a to nejen v zahraničí) nabízejí výrobky této firmy podstatně levněji, než samotná firemní prodejna v Přerově. S reklamou na dalekohledy od Meopty se také moc nesetkáme, alespoň ne na našem trhu. Přesto se jedná o prvotřídní optiku srovnatelnou s renomovanými značkami typu Swarovski nebo Zeiss. Když se porozhlédnete po internetových diskusních fórech, zjistíte, že Meopta je tajným favoritem mnohých ornitologů a odborníků přes optiku. Svědčí o tom i nedávné vítězství modelu Meopta Meostar 10×42 HD v hodnocení serveru OutdoorLife, který zvítězil nad modely od firem Swarovski, Leica, Zeiss a dalších.
Další brouzdání po internetu se zase vyplatilo. Stejně jako u neuvěřitelného cenového rozpětí značky Eschenbach, o které jsem psal dříve, bylo možné nalézt ten stejný model firmy Meopta od cca 17 po 26 tisíc Kč (později se ty nejnižší ceny vytratily a nyní začíná model Meostar B1 10×50 téměř na 19 tisících Kč). Několik dní po objednání jsem ho měl doma. Můj dlouholetý favorit si mě přece jen našel a nyní je stálou součástí mé výzbroje do terénu. Stejně je to ale zvláštní. Výrobce tak kvalitní optiky se na našem trhu podle mého chová velice zdrženlivě, o novinkách z jeho produkce se dozvíte jen cíleným hledáním na jeho webových stránkách a cenové zvýhodnění domácího trhu na úkor zahraničí v podstatě neexistuje. Proto se mnohým ornitologům a birdwatcherům pohupují kolem krku dalekohledy cizích značek, které přitom mnohdy nedosahují kvality domácí provenience. Řekl bych, že je to škoda.
