Španělsko 2015 (Extremadura) – 1. část

29.IV. – 9.V.2015

V pláních a kopcích Extremadury.

Dehesa – stepi a pastviny s granitovými výchozy řídce porostlé duby – to je typická krajina Extremadury.

Extremadura představuje pro každého pozorovatele ptáků jednu z top evropských destinací. Jedná se o rozsáhlou, řídce obydlenou oblast jihozápadního Španělska, ve které se střídají stepi, dehesa (pastviny s řídkým porostem dubů) a skalnaté lesnaté oblasti (např. NP Monfragüe). K největším lákadlům ve stepích patří dropi velcí a malí, stepokuři krásní a píseční a v kopcích pak supi bělohlaví, supi hnědí a orli iberští. Na přelomu dubna a května panuje v Extremaduře jaro. Vše je zelené, pastviny a stepi kvetou a omamně voní. Základními informacemi jsme vybaveni, ale co přesně nás čeká, nevíme. Bude Extremadura opravdu taková, jak se o ní píše?

Členové výpravy:
Robert Doležalwww.birdwatcher.cz
František Kopeckýfrantakope.rajce.idnes.cz
Petr Podzemnýwww.petrpodzemny.cz
Jiří Ševčík

Přehledová mapka Extremadury.


29. dubna 2015

Startuje letošní druhý výlet do Španělska. Zatímco ten první směřoval k pobřeží Středozemního moře, ten druhý míří do vnitrozemí. Naším cílem je tentokrát Extremadura, nehostinná oblast jihozápadního Španělska, která se dříve přílišnému zájmu lidí netěšila, která ale s rozvojem turistiky a birdwatchingu zažívá nebývalý rozkvět. Jedna příručka dokonce Extremaduru přirovnává k ráji. Tak uvidíme.

Včerejší déšť a nízká oblačnost patří minulosti. Ráno je jiskřivé, obloha modrá, loučím se s klukama, kteří už od rána hlídkují v obýváku, a odcházím. Pořád mi nějak nedochází, že před sebou mám hlavní birdwatcherskou výpravu letoška. Moc jsem se na ni nepřipravoval, letmo jsem přečetl report Michala Šindela, navštívil pár internetových adres, vytiskl si něco informací a spíše spoléhám na improvizaci.

Na nádraží se mi daří nacpat do dřívějšího spoje od Student Agency, než na který mám lístek. Vyjíždíme v 6:30 a provoz je plynulý až téměř k Praze. Včera se před Prahou čekalo přes hodinu. Dnes máme zpoždění jen 30 minut. Dokonce dostávám podle instrukcí palubní stevardky 25% jízdního zpět. Aspoň mám na tuňákovou bagetu.

Naučenou trasou jedu metrem k Dejvické. Až po vystoupení zjišťuji, že bus č. 119 směr letiště odsud už nejezdí. Trasa A metra je prodloužená a tudíž musím o další dvě stanice dál. Na letišti se scházíme všichni včas. Jak je vidět, všichni jsme pochopili pohodlnost cestování s kufrem na kolečkách. Časy se mění a pokud není nutno někde podnikat dlouhé treky a vše objedeme autem, tak proč brát krosnu?

Většinu čekání a letu vyplňuji knihou Paola Giordana Tělo. Jsem mezi vojáky v Afghánistánu. Po hodině jsme v Mnichově, další necelou hodinu čekáme na dvou a půlhodinový let do Madridu. Občasná turbulence, ale jinak klid. Dokonce mám dva obědy – hrstku těstovin – protože spolucestující na sedadle vedle Jury zřejmě drží dietu.

V Madridu je 21°C a slunečno. Chvíli čekáme u půjčovny Europcar na auto. Je to nový Qashqai s poměrně malým zavazadlovým prostorem. Následující třičtvrtě hodiny zkoušíme všechny možné varianty, jak dostat kufry a fotobágly do auta. Kufry jsou nakonec vzadu a fotobágly vyplňují prostor v kabině. Tak trochu si připadám jako v tanku. Nad parkovištěm poletují jiřičky a první rorýsi.

Z Madridu míříme k Navalmoral de la Mata. Při krátké zastávce u benzínové pumpy posloucháme z pole hlas cetie a cistovníka. Vidět jsou bramborníčci černohlaví a hlavně špačci černí. Během další cesty pak Peťa hlásí mandelíka, sýčka, výra a cestu křížíme lelkovi. To už se šeří a na konstrukcích směrových tabulí postávají na hnízdech siluety čápů. Projíždíme zvlněnou krajinou posetou olivovníky. Na severu lemují obzor vysoké kopce nejspíše Sierry de Gredos a vpravo před námi pohasíná pestrobarevný západ slunce.

Máme za sebou něco přes 300 km, když v jedenáct večer přijíždíme do Casar de Cáceres, kde máme rezervované bydlení v Barbanchu (http://apartamentosbarbancho.com/). Trochu přiopilá dívčina nás pouští do prázdného baráku, ve kterém máme obrovský čtyřpokojový apartmán (15 euro/noc/osoba). Spát se jde po půlnoci.

Madrid – Casar de Cáceres
pozorované druhy: holub hřivnáč (10x), rorýs obecný (5 ex.), jiřička obecná (10x), vrabec domácí (50 ex.), špaček černý (100x), straka obecná (20 ex.), chocholouš obecný (3 ex.), mandelík hajní, sýček obecný, orebice rudá (2 ex.), čáp bílý (20 ex.), bramborníček černohlavý (4 ex.), strnad luční, cistovník rákosníkový, vlaštovka obecná (50 ex.), holub domácí (20 ex.), poštolka obecná (4 ex.), cetie jižní, výr velký (2 ex.), lelek sp.

Chocholouš obecný (Galerida cristata) – druh, který je u nás na vymření, je v Extremaduře jedním z nejběžnějších.


30. dubna 2015

Po ránu už Peťa sedí na posteli a dalekohledem kouká z okna. Prý ani nikam nepojede a bude provozovat bedwatching. Na ulici zpívají zvonohlíci a nad náměstíčkem před ubytovnou poletuje rorýs šedohnědý. Začíná krásný den, byť je venku stále ještě chladno.

Casar de Cáceres
GPS: 39°33’27.0″N 6°24’57.0″W
7:30 – 9:00
pozorované druhy: zvonohlík zahradní, stehlík obecný, luňák hnědý, rorýs šedohnědý, hrdlička zahradní, zvonek zelený (2 ex.)

Z městečka se pouštíme starou vedlejší asfaltkou k východu (CC-122). Zastavujeme v podstatě každých pár desítek metrů. Hned na první zastávce nás k tomu nutí hlasy chocholoušů, kalander zpěvných a skřivánků krátkoprstých. Jsme mezi zvlněnými pastvinami. Co chvíli je slyšet dudek nebo vlha. Podivné poštěkávání z oblohy patří přeletujícím stepokurům krásným. Kousek dál začínají duby a olivovníky. Na sloupcích plotů, kterými je tu obehnáno úplně všechno, posedávají ťuhýci pustinní a rudohlaví. Netrvá to dlouho a do seznamu druhů si mohu připsat první cílový druh – straku modrou.

Vzduch se ohřívá a začínají se objevovat první dravci – orlíci krátkoprstí, supi bělohlaví a luňáci hnědí. Zatímco nad námi točí termiku také dva supi hnědí (pro mě druhý cílový druh), Jura láká na nahrávku a poté i fotí sedmihláska švitořivého. Tímto druhem vyčerpávám téměř vše, co jsem chtěl ve Španělsku vidět. A to hned první den. Co více si přát?

Chocholouši, kalandry zpěvné a hlavně strnadi luční jsou všude. Ujet úsek cesty dlouhý 8 km, před tím, než naváže na hlavní silnici spojující Cáceres a Torrejón el Rubio (EX-390), nám trvá dvě hodiny. Stále je na co se dívat. Pastviny a louky mezi duby jsou rozkvetlé a omamně voní. Během těch dvou hodin dostáváme do ucha zdejší nejběžnější hlasy a po počátečním zmatku se začínáme zase orientovat.

Casar de Cáceres – silnice CC-122
GPS: 39°32’52.2″N 6°21’52.9″W
9:30 – 11:35
pozorované druhy: ťuhýk pustinný (4 ex.), dudek chocholatý (10 ex.), volavka popelavá, kalandra zpěvná (20 ex.), skřivánek krátkoprstý (2 ex.), vlha pestrá (6 ex.), orlík krátkoprstý (4 ex.), chocholouš obecný (20 ex.), luňák hnědý (4 ex.), stepokur krásný (11 ex.), ťuhýk rudohlavý (8 ex.), straka modrá (5 ex.), krkavec velký, pěnkava obecná (2 ex.), kos černý (6 ex.), kukačka obecná (3 ex.), sýkora koňadra, skřivan lesní (3 ex.), drozd brávník, sýkora modřinka (2 ex.), vlaštovka skalní, pěnice bělohrdlá (2 ex.), sup hnědý (2 ex.), sup bělohlavý (10 ex.), sedmihlásek švitořivý, hrdlička zahradní (4 ex.), holub hřivnáč (8 ex.), dlask tlustozobý (2 ex.)

Pokračujeme k severu a sjíždíme k mostu přes řeku Almonte. Na jeho konstrukci si staví hnízda jiřičky, vlaštovky skalní, břehule skalní a někde asi i rorýsi velcí, kteří pod mostem s křikem proletují. Postáváme na mostě a snažíme se zachytit ptáky v letu. Vůbec mi to nejde. Raději se jdu podívat do míst, kde jiřičky sbírají na břehu řeky bláto na stavbu hnízd. V termice se vysoko nad námi točí desítky supů bělohlavých a ze skalnatých strání zpívají skřivani lesní. I tady zůstáváme půl druhé hodiny.

Kalandry zpěvné (Melanocorypha calandra) se daly nejlépe fotografovat při vyšších teplotách, kdy se jim nechtělo létat.

Rio Almonte
GPS: 39°35’25.5″N 6°18’20.3″W
11:40 – 13:05
pozorované druhy: břehule skalní (5 párů), jiřička obecná (50 párů), rorýs velký (3 páry), sup bělohlavý (26 ex.), skřivan lesní (2 ex.), zvonohlík zahradní, kachna divoká (2 ex.), pisík obecný, luňák hnědý, luňák červený

Teď míříme na Talaván (silnice CCV-41). Před vesnicí je malý rybníček se dvěma pozorovatelnami. Na blízkých stromech hnízdí ve větších počtech vrabci pokřovní. Na vodě jsou vidět roháči a potápky malé.

Embalse de Talaván
GPS: 39°40’20.3″N 6°17’56.0″W
13:20 – 13:40
pozorované druhy: rákosník velký, potápka roháč (pár), cistovník rákosníkový (2 ex.), potápka malá (2 ex.), stehlík obecný (4 ex.), strnad luční (2 ex.), čáp bílý (2 ex.), vrabec pokřovní (30 ex.), slípka zelenonohá, bramborníček černohlavý (2 ex.), volavka popelavá (2 ex.)

Talavánem projíždíme směrem na Monroy, ale ještě před městečkem odbočujeme vlevo a na první polní cestě opět vlevo. Jsme kousek za skupinou pinií, na kterých je menší čapí kolonie. Následující snad dvě hodiny pomalu kloužeme po polňačkách mezi olivovníky a pastvinami. Na obloze se občas objeví chumel dravců, nezřídka i 40 ptáků – převážně supů bělohlavých. Z louky se ozývá křepelka a z křovin první slavík. Všudypřítomné je monotónní cvrkání cistovníků. Jednoho si z nepatrné vzdálenosti fotíme z auta, které docela dobře slouží jako mobilní kryt.

Monroy (GPS: 39°40’17.0″N 6°12’34.6″W) – křepelka polní, káně lesní, mlynařík dlouhoocasý, slavík obecný

Pod městečkem Monroy, kde na střeše starobylého kostela hnízdí také čápi, opět přejíždíme Rio Almonte. Ještě chvíli se točíme po serpentinách mezi skalnatými svahy porostlými duby. Před Santa Marta de Magasca se ocitáme ve stepních pláních. Zde bychom snad mohli narazit na dropy, ale zatím se ukazují jen motáci lužní (GPS: 39°33’07.9″N 6°00’53.7″W). Ještě před návratem na dálnici vracející se od východu na Cáceres jedeme podél pastviny lemované sloupy (GPS: 39°27’05.8″N 6°12’07.1″W), na nichž jsou budky obsazené mandelíky, kavkami a poštolkami jižními. Neuvěřitelná koncentrace budek i ptáků.

Monroy – Cáceres
nové druhy: konipas bílý, moták lužní (5 ex.), kavka obecná (6 ex.), mandelík hajní (8 ex.), orebice rudá, poštolka jižní, budníček menší (?)

V Cáceres nakupujeme a znovu se vracíme k silnici, kterou jsme vyjeli ráno z Casar de Cáceres (CC-122). Slunce klesá a my si prohlížíme desítky strnadů lučních, chocholoušů a kalander. Několikrát pozorujeme orebici rudou a ve stejných místech jako ráno letí asi 15 stepokurů krásných. V půl deváté jsme zpátky na ubytovně. Osmahlí do ruda, ale spokojení.

Casar de Cáceres (GPS: 39°33’01.7″N 6°21’11.8″W) – hrdlička divoká, žluva hajní

Svačina, zápis, pak nahánění wifi signálu kvůli komunikaci s blízkými. Pivko, prcek a únava nám sedá do týla.

Ťuhýk rudohlavý (Lanius senator) se na pastvinách porostlých duby střídal s ťuhýkem pustinným (L. meridionalis).


1. května 2015

Slunce se snaží procpat prsty škvírou v oblačnosti, když jako včera najíždíme na rozbitou asfaltku východně od Casar de Cáceres (CC-122). Je půl osmé a teprve se rozednívá. Těch několik slunečních paprsků ohmatává krávy na pastvě, kamenné zídky a pravidelné kulaté koruny dubů. Zvlněné krajině, ve které se pod řídce rostoucími duby pase dobytek, se tu říká dehesa.

Odevšad se ozývají dudci a po cestě před námi utíkají orebice rudé. Odbočujeme na hlavní (EX-390), přejíždíme Rio Almonte a míříme na Talaván (CCV-41). Stejně jako včera zastavujeme u rybníčku před městem a pak se vydáváme i s autem po jeho břehu. To, co jsme považovali za nevelký rybník, je ve skutečnosti součástí mnohem rozlehlejší vodní nádrže Embalse del Talaván. Doprovází nás hlas cistovníků, vlh a bramborníčků černohlavých. Na vodě jsou tři páry roháčů a asi pět párů kopřivek. Nad hladinou se objevují dva ouhorlíci a z kamenitých plání k nám doléhá naříkavý hlas dytíka. Když projíždíme vysokou travou, vznáší se z ní oblaka pylu. Spojler auta je plný housenek a jakýchsi malých strašilek či co. Bramborníčci už dokrmují vzletná mláďata. Oblačnost místy slábne, ale stále je převážně pod mrakem. Po desáté se vracíme na ubytovnu. Je čas balit.

Embalse de Talaván
GPS: 39°40’27.1″N 6°18’30.7″W
8:10 – 9:30
pozorované druhy: kopřivka obecná (5 párů), bělořit okrový, lyska černá, potápka roháč (3 páry), rákosník velký, cistovník rákosníkový, kachna divoká (F+4 pull.), ouhorlík stepní (2 ex.), vlha pestrá (10 ex.), dytík úhorní (2x hlas), cetie jižní, ledňáček říční, luněc šedý, špaček černý (15 ex.), stehlík obecný

Kousek před řekou zaznamenává Peťa na sloupu u cesty luňce šedého (GPS: 39°38’28.9″N 6°18’21.1″W). Na fotku ale nepočkal. Na paměťové kartě po něm zůstala jen prdel v dáli.

„Doma“ dáváme svačinu, balíme a čeká nás to nejhorší – vše zase nacpat do našeho malého SUV. Tentokrát to trvá jen asi půl hodiny. Každé volné místo je vyplněno a kluci na zadním sedadle mají mezi sebou vysokou stěnu fotobáglů. Míříme pak na Cáceres a z něj k jihu na Valdesalor. Odsud se k východu kroutí úzká asfaltka (CC-14.2) doporučená jako součást jedné z birdwatchersky zajímavých tras. První zajímavostí na cestě je mělká nádrž Embalse de Valdesalor s blahovičníkovými porosty na březích. V jejich stínu piknikují rodinky s dětmi. V mělké vodě se třou ryby, z lesíka se ozývají šoupálci krátkoprstí a zvonohlíci. Na kamenech vyčnívajících z vody posedávají dvě pisily a kulík říční a ve vzduchu neustále krouží čápi a luňáci hnědí. Čápi tu na blahovičnících hnízdí i v patrech nad sebou. V autě dostávám žihadlo od včely a tak zastavujeme pod stromy a také zahajujeme kratší siestu.

Embalse de Valdesalor
GPS: 39°21’11.8″N 6°16’26.5″W
12:50 – 14:10
pozorované druhy: pisila čáponohá (2 ex.), kulík říční, volavka stříbřitá, konipas bílý (2 ex.), luňák hnědý (10 ex.), čáp bílý (40 ex.), šoupálek krátkoprstý (3x hlasy), slavík obecný (3 ex.), volavka popelavá (2 ex.), pisík obecný, zvonohlík zahradní (5 ex.), sup bělohlavý (5 ex.)

U jednoho z hnízd visí za nohu mrtvý čáp a v jeho těsné blízkosti další sedí a ničeho si nevšímá. Mrtvý kolega mu slouží jako stínítko před sluncem. Po hodince nicnedělání pokračujeme přes Torreorgaz, Torrequemadu, Torremochu, Botiju a Ruanes na Trujillo. Starobylému městečku dominuje na kopci trůnící hrad. Ulice jsou plné lidí a parkujících aut. Dnes tu zřejmě ctí svátek volným dnem. Zahrádky, chodníky, ulice – všude proudí zástupy vínkedářů. Ani tu nezastavujeme a pokračujeme kousek dál k severu a po několika kilometrech odbočujeme na Monroy (CC-128). Před námi jsou nekonečné, zvlněné travnaté pláně, kde se mají v nejvyšších koncentracích vyskytovat dropi malí. Slunce z polojasné oblohy začíná citelně připalovat. Poskakujeme po kamenech polních cest, otevíráme bránu, za kterou se pasou ovce, několikrát vybíháme kousek od auta, ale dropi nikde. Jen kalandry často opakující nápěv vodoušů kropenatých, chocholouši, u kterých si stále nejsme jisti druhem, nebo spíše znaky typickými pro chocholouše vavřínové, a jedna linduška úhorní. Slunce pálí, z vysoké trávy bzučí hmyz a naše aktivita klesá.

Trujillo
GPS: 39°30’32.3″N 5°55’14.8″W
nové druhy: čáp černý, linduška úhorní, volavka rusohlavá (20 ex.)

Vracíme se zpět na silnici. Kousek od cesty jsou dva zbořené domy s akvaduktem (GPS: 39°31’05.2″N 5°54’51.0″W), na jejichž ruinách je několik čapích hnízd. Kolem poletují bramborníčci černohlaví a krmící chocholouši a kalandry. Pokračujeme ke křižovatce na Santa Marta de Magasca. Jen pár desítek metrů pod ní zahlédl Peťa něco ve stepi. Běžíme k plotu. V trávě se pohybuje samice dropa velkého. V jednom okamžiku ji zřetelně vidíme a vzápětí mizí a už se neobjevuje. Z pastviny na druhé straně silnice se ozývá zvuk podobný prdění. Zprvu netušíme, o co jde, ale podle nahrávky by to měli být dropi malí. Oči máme jako na šťopkách, prdění se stále opakuje, ale dropi vidět nejsou. Namísto nich lezou na blízkou skalku dvě orebice rudé. Drop malý je o dost menší než drop velký a přitom se nám předchozí samice schovala i v nízké trávě jako nic. Pro dropa malého to musí být ještě snazší. Ani se nedivím, že ho nemůžeme najít. Stač, aby si přidřepnul. No nic, je půl deváté, je čas hledat místo na nocleh. To nás čeká na písčině u řeky se stařičkým vodním mlýnem (GPS: 39°36’43.8″N 6°13’09.9″W). Jsme vzoroví táborníci. Každý si s kufříkem hledá místo na spaní. Snad nás nebudou v noci otravovat rybáři.

Santa Marta de Magasca
GPS: 39°32’55.7″N 6°03’12.2″W
nové druhy: drop velký (F), konopka obecná (2 ex.)

Šeří se, za zády hučí náhon, oblohu šněrují vlaštovky a do nekonečného cvrččího koncertu se ozve pisík. Popíjíme pivko a užíváme si prvního večera v terénu.

Rio Almonte
GPS: 39°36’43.8″N 6°13’09.9″W
nové druhy: střízlík obecný, strnad cvrčivý (2 ex.)

Pak už se vlaštovky vytrácejí a střídají je netopýři. Měsíc proniká oblačností a objevují se hvězdy. Začíná zpívat slavík. Dlouho ležíme na vyhřátých kamenech a hledíme do nebe.

Strnad luční (Miliaria calandra) neboli „blbec“ – snad nejběžnější pěvec Extremadury.


2. května 2015

Noc byla teplá, ale rušená nekonečným slavičím zpěvem, který byl na slavíka trochu nezvyklý. Stan je mokrý od rosy. Z řeky stoupá pára a v proudu pod náhonem se třou mohutní pstruzi. Čekáme na slunce, abychom mohli vysušit spacáky a stany. Na větve keřů protějšího osvíceného břehu se sedají ohřát vlaštovky skalní. Břehy se začínají plnit rybáři. Slavík stále nepřestává, dává si jen delší pauzy. Na špičce stromu vyčnívajícího doprostřed řeky se střídá střízlík, bramborníček černohlavý a zvonohlík.

Rio Almonte (pod Monroy)
GPS: 39°36’43.8″N 6°13’09.9″W
7:30 – 10:05
pozorované druhy: bramborníček černohlavý, střízlík obecný, slavík obecný, pěnice bělohrdlá, vlaštovka skalní (10 ex.), vlaštovka obecná (20 ex.), kos černý (3 ex.), luňák hnědý, konipas bílý, zvonohlík zahradní (3 ex.), straka modrá, volavka popelavá, vlha pestrá (2 ex.), břehule skalní (5 ex.), kulík říční, sojka obecná, pěnkava obecná, mlynařík dlouhoocasý, skalník modrý

Opouštíme hluboké a lesnaté říční údolí. Na první stepce nad ním (GPS: 39°36’13.8″N 6°12’35.0″W) se majestátním krokem prochází drop velký. O kus dál se nad pastvinou prohánějí motáci lužní. Samec právě předává samici nějakou kořist. Ta ji ve vzduchu obratně chytá. Na cestě potkáváme několik aut s birdery. Projíždíme vesnicí Santa Marta de Magasca a tentokrát jedeme JV směrem na Trujillo (silnice CC-57.1). Asi 8 km od vesnice zahýbá u informační tabule prašná hliněná cesta do stepi. I zde je znát hustý provoz birderských aut. Jsme tu tedy správně. Za auty se zvedá prach a vzduch se tetelí. Nejběžnější jsou opět chocholouši, kalandry a strnadi luční. Na obloze co chvíli krouží dravci – supi bělohlaví a hnědí, luňáci hnědí nebo třepetající se poštolky jižní. Těsně před autem nám běží ještěrka. Pomalu ji doháníme, když na ni těsně vedle auta útočí orel nejmenší. Neúspěšně dopadá asi 5 m od nás, zase se zvedá a odlétá. Docela nás tím neohroženým kouskem v těsné blízkosti lidí překvapil. Kousek dál chytá poštolka jižní stonožku a ve vzduchu se jí krmí.

Polňačka končí naproti statku. Ve vysoké trávě se před ním schovává samec dropa se dvěma slepicemi. Je od nás asi 300 m, ale stále nás pozoruje a hlídá si nás. Občas se ozve prcnutí dropa malého, ale původce toho zvuku stále ještě není nikde vidět. Z polní cesty odbočujeme na vedlejší cestu ztrácející se ve stepi. Opět se ozývá drop malý. Peťa ho dokonce vidí, ale když se za ním pěšky pouštíme, není k nalezení. Naše rojnice selhává. Je po poledni, nejhorší vedra. Nemá cenu se tu opékat. Necháme to na večer.

Santa Marta de Magasca – step
GPS: 39°29’09.7″N 6°00’36.2″W
11:15 – 13:35
pozorované druhy: sýkora modřinka, luňák hnědý (10 ex.), kalandra zpěvná (10x), chocholouš obecný (10x), sup hnědý (3 ex.), sup bělohlavý (5 ex.), orel nejmenší (tmavá morfa), poštolka jižní (5 ex.), drop velký (M+2F), strnad luční (10x), vlaštovka obecná (10x), moták lužní (2 ex.), ťuhýk rudohlavý, vlha pestrá (2 ex.), cistovník rákosníkový (2 ex.), drop malý

Sjíždíme do Trujilla na nákup. Ulice jsou opět k prasknutí nacpané lidmi. Dnes je tu korida. Nákupem plníme každou škvíru uvnitř auta. Jsme nacpaní k prasknutí. Při cestě zpět birdíme u malého rybníčku s třiceti volavkami rusohlavými a desítkou pisil. U nájezdu na polní cestu do stepi zajíždíme do stínu stromů. Zahajujeme siestu a novou láhev medicíny. Zdálky skřehotají dytící.

Trujillo – rybníček (GPS: 39°27’12.9″N 5°56’09.6″W, 14:45) – volavka rusohlavá (30 ex.), pisila čáponohá (12 ex.), kachna divoká (2 ex.)

Těsně po páté opět vyjíždíme do stepi. Fotíme strnada lučního, který nás v autě pouští snad na tři metry. Od této chvíle už strnadům neříkáme jinak než blbci. Opět zastavujeme na konci polní cesty. Teď jsou před statkem vlevo od nás vidět 4 dropi velcí. Naparují se a kráčejí k další trojici. Dojíždějí nás dvě auta birderů. Společně pozorujeme dropy velké, ale nacházíme i tři tokající dropy malé. Konečně. Jsou daleko od nás i od sebe navzájem, ale jejich poprcávání se nese až k nám. Něco po sedmé birdeři odjíždějí a my si troufáme po polňačce popojet ještě kousek dál za otevřenou bránu. U cesty se objevuje drop malý. Je docela blízko, ale skrývá se ve vysoké trávě. Konečně vznikají první přijatelnější fotky. Drop toká, pak se zvedá a netopýřím letem za svištění křídel odlétá. Před námi se na cestě objevuje auto místního farmáře. Bereme raději kramle a cestou potkáváme dalšího dropa malého. Škoda, že jsme „na útěku“. Později nás farmář objíždí a vůbec si nás nevšímá. Přesouváme se k vedlejší polní cestě mezi ploty. Asi tu zůstaneme nocovat. I tady poprcává drop malý a na obzoru se mění v bílou kouli i drop velký. Ve stejných místech co dopoledne dostanu další žihadlo od včely. První šlo do čela, druhé za levé ucho. Nechápu to. Jde o bezhlavé útoky bez příčiny. Prostě do mě vždy v letu narazí a zrovna do mě vrazí žihadlo.

U stáda krav dole na druhé straně kopce sedí tři supi hnědí. Jsou to pořádní mastodonti ve srovnání s dobytkem. Vzduch chládne a slunce klesá. Ozývají se kravské zvonce, zpěv kalander a prdění dropa malého.

Santa Marta de Magasca – step
GPS: 39°29’09.7″N 6°00’36.2″W
zajímavé druhy: drop velký (9 ex.), drop malý (7 ex.), sup hnědý (3 ex.)

Přilétá další pár dropů velkých. Samec se opět snaží, čepýří se a samice se tváří nezúčastněně. V mracích nad západním obzorem se slunce objevuje v trhlinách a vždy celé okolí zaplaví nazlátlou září. Našli jsme si krásné místo ke spaní (GPS: 39°28’50.2″N 6°00’28.8″W).

Prdlavka drop malý (Tetrax tetrax) byl ve stepích všude slyšet, ale málokdy se ukázal.


3. května 2015

Noc byla klidná a teplá. Jen asi dvakrát si mě přišlo něco prohlédnout a ťapalo mi to u hlavy. Kdoví co to bylo? Nad ránem se ozýval sýček. Vstáváme, balíme a zjišťujeme, že na druhé straně pastviny stojí roj birderů a míří dalekohledy zhruba naším směrem. Je to drzost takhle nám koukat do ložnice, když tu poskakujeme jen v trenkách. 🙂

Pastvina před námi je plná dropů velkých. Okázale se procházejí a sem tam něco sezobnou. Je tu 12 ptáků. I prdlavka drop malý o sobě dává znát, šponuje se a toká. V dálce se na písečné placce uprostřed trávy shromáždilo 26 stepokurů krásných. Nad hlubší terénní vlnou s bohatší vegetací přilétá 12 rybáků černozobých. Krátce loví nízko nad zemí a zase mizí. Kalandry zpívající kolem velice věrně napodobují hlas stehlíků a vlaštovek. Něco po desáté odjíždíme.

Santa Marta de Magasca – step
GPS: 39°28’48.6″N 6°00’40.3″W
7:20 – 10:20
pozorované druhy: rybák černozobý (12 ex.), sýček obecný, drop velký (12 ex.), drop malý, stepokur krásný (26 ex.), dytík úhorní (hlas), kukačka obecná, poštolka jižní (2 ex.) a další běžné druhy

Pláně mezi městy Cáceres a Trujillo jsme už docela projezdili. Je čas se trochu posunout. Vybíráme si nehostinné stepní pláně La Serena. V Trujillu dobíráme naftu a míříme na Campanario. Z ploché, ale zemědělsky využívané krajiny s rýžovými poli vystupují homole a hřbítky kopců s městečky na úbočích a siluetami hradů na temenech. Nad městečkem Campanario poletuje světlý orel nejmenší. Když pokračujeme do Castuery (po EX-104), máme po levé ruce nekonečnou zelenohnědou zvlněnou plochu La Sereny. Kde nic tu nic, jen ojedinělé tečky samostatně stojících budov. Před Castuerou přibývá do našeho seznamu pochop.

Campanario (GPS: 38°51’34.8″N 5°37’25.7″W) – orel nejmenší

Castuera (GPS: 38°44’44.7″N 5°33’17.2″W) – moták pochop

Nad Castuerou vyjíždíme na hřbet kopců Sierra de Tiros. Je odsud úchvatný rozhled od širého okolí. Vrcholové partie hřbetu se ježí rozeklanými skalami, ze kterých zpívá skalník modrý. Kousek pod vrcholem krmí strnadi viniční a úplně na vrchu hlídkuje bělořit černý. Většina ptáků v okolí krmí – konopky, zvonohlíci, vrabci domácí. Podél svahů poletují rorýsi obecní, vlaštovky skalní, jiřičky obecné a břehule skalní a občas se vysoko nad námi ukáže sup bělohlavý nebo orel nejmenší. Je tu krásně. Obloha je stále víceméně skryta oblačností a příjemně pofukuje západní vítr. I tady, vysoko nad krajinou a na samém vrcholu skály, se občas ukáže chocholouš obecný.

Zpěv skalník modrý (Monticola solitarius) nás pravidelně doprovázel ve vyšších skalnatých polohách.

Sierra de Tiros – nad Castuerou
GPS: 38°42’57.8″N 5°32’35.0″W
12:35 – 16:25
pozorované druhy: sup hnědý (10 ex.), konopka obecná (4 ex.), zvonohlík zahradní (8 ex.), skalník modrý (2 páry), vlaštovka obecná (10 ex.), kos černý (4 ex.), střízlík obecný, šoupálek krátkoprstý, rehek domácí (6 ex.), hrdlička zahradní (3 ex.), pěnice bělohrdlá (2 ex.), sup bělohlavý (20 ex.), jiřička obecná (20 ex.), vlaštovka skalní (10 ex.), dudek chocholatý (2 ex.), břehule skalní (5 ex.), stehlík obecný (2 ex.), strnad viničný (pár), sýkora koňadra (5 ex.), strnad luční, rorýs obecný (4 ex.), bělořit černý (pár), krkavec velký (2 ex.), orel nejmenší, čáp bílý, chocholouš obecný, kukačka obecná, střízlík obecný, pěnkava obecná, zvonek zelený, sýkora modřinka (2 ex.), budníček horský, strnad zahradní

Hned vedle parkoviště našli chlapi budníčka horského. Prozradil se charakteristickým vábením a na krátkou hlasovou provokaci reagoval tichým přiblížením až na dosah ruky. V jedné početné vlně přes nás táhnou supu bělohlaví a hnědí – asi 30 ptáků. Odjíždíme téměř po čtyřech hodinách příjemného birdingu.

Pokračujeme k východu po silnici EX-104 lemující pohoří Sierra de Tiros. V cestě máme Puerto Mejoral – proluku v pásmu kopců, kterou v zimě létají po ránu jeřábi z nocovišť v La Sereně na pastviska v dehese na jihu. Před Cabezou de Buey odbočujeme vlevo zhruba k SZ na Presa del Zújar. Dostáváme se tak do plání La Sereny, kterou naše silnice protíná v jedné nekonečné přímce. Této cestě se říká Carretera de las Golondrinas (Vlaštovčí cesta). Několikrát zastavujeme. Nad stepí točí termiku supi, nízko nad terénem loví motáci lužní, kus od nás se objevují dva supi mrchožraví a u cesty protínající silnici kolmo (s názvem Caňada Real del Puberto de Mejorada) sjíždíme asi kilometr vpravo (GPS: 38°50’06.4″N 5°19’59.7″W). U stáda ovcí tokají dropi velcí (asi 15 ex.) a několikrát vidíme i prdlavku dropa malého. Nedaleko dropů stojí několik krytů. Zřejmě je místní farmář pronajímá fotografům.

Po dalších několika kilometrech stojí vlevo od silnice u farmy uschlý strom. Je na něm sedm hnízd čápů bílých a v okolí postává přes 50 dalších ptáků.

La Serena
zajímavé druhy: sup mrchožravý (2 ex.), drop velký (15 ex.), drop malý (3 ex.), stepokur krásný (5 ex.), čáp bílý (50 ex.)

Dostáváme se k přehradě Embalse de La Serena. Je několikastupňová a rozlévá se jako chobotnice přilehlými údolími. Na křižovatce odbočujeme na Castueru, ale na druhé odbočce měníme směr na Campanario (EX-349). Podle jednoho reportu má být po pěti kilometrech pěkné místo na piknik. Je to ale jen holá placka u silnice. Sice tu nejsou ploty, zato se všude válí toaletní papír. Pokračujeme dál. Úzká asfaltka se točí podél kopců se zubatými hřbety kamenů. Ukazuje se sýček a orebice rudá. Před dalším mostem přes říčku Rio Guadalefra odbočujeme vlevo a podél rákosin jedeme asi kilometr údolím k jihu. Nacházíme zde nádherné místo na nocleh. Stany stavíme v trávě vonící po anýzu. Pak se jdeme vykoupat do vegetací zarostlého potůčku. Je to dokonalý pocit a legrační pohled. Chlapíci opouštějí své stany, před kterými stojí kufry na kolečkách, a od vody se vracejí s ručníky kolem boků a toaletními pouzdry v ruce. Za zády nám ze svahu toká orebice, kdesi dál se ozývají dytící a s nimi se sveze i sýček zvláštním mňoukavým hlasem. Od vody řve rákosník velký, občas ho doprovodí cetie, cistovník a všudypřítomný strnad luční. Nad vodou přelétne volavka červená. Vzduchem se podél vodního toku prohánějí hejna vlaštovek.

Caňada Real Leonesa o del Rio Guadalefra
GPS: 38°52’24.7″N 5°33’41.5″W
20:00 – 23:00
pozorované druhy: rákosník velký, cetie jižní, rákosník obecný (2 ex.), sýček obecný, dytík úhorní, vlaštovka obecná (100 ex.), čáp bílý (6 ex.), strnad luční (4 ex.), chocholouš obecný (3 ex.), orebice rudá (2 ex.), ťuhýk pustinný (3 ex.), straka obecná, cistovník rákosníkový (2 ex.), špaček černý (100 ex.), dudek chocholatý, vlha pestrá (2 ex.), kachna divoká (2 ex.), volavka červená, drop velký (30 ex.), lelek rudokrký, holub hřivnáč

S ubývajícím světlem se sýčci začínají ozývat ze tří stran. Je zataženo. Měsíc je za mraky jen tušit. V deset slyšíme lelka rudokrkého. Libujeme si, jak krásné místo jsme si vybrali a že platí pravidlo, že lelek se nejlépe pozoruje s červeným vínem v pohárku. V jedenáct zaléháme do stanů. O chvilku později se zvenčí ozve zvuk nějaké početné letky rychle prolétající v naší těsné blízkosti. Petr, který spí pod širákem, nám ráno říká, že to bylo minimálně 30 dropů velkých. V noci padá pár kapek deště.

Strnad viničný (Emberiza cia) při krmení nad Castuerou.

další část